Článek
Trumpův nápad rozhodně není bleskem z čistého nebe. Historie ukazuje, že USA po Grónsku pošilhávají už přes 150 let. Trump je jen zatím nejhlasitějším zájemcem.
První pokusy v 19.st. (1867)
Hned poté co Američané koupili Aljašku od Ruska, začal tehdejší ministr zahraničí William Seward uvažovat i o Grónsku a Islandu. Chtěl, aby USA kontrolovaly celý severní Atlantik. Tehdy to, ale skončilo jen u diplomatických úvah, k oficiální cenové nabídce nedošlo, protože Kongres měl dost starostí s obnovou země po občanské válce.
Myšlenkový experiment (1910)
USA uvažovaly, že by Dánsku nabídly některá svá území (například část Filipín), pokud by jim Dánsko přenechalo Grónsko. Dánové, ale neměli zájem.
Druhá světová válka (1941)
Když nacistické Německo okupovalo Dánsko, Grónsko zůstalo odříznuté. USA se tehdy dohodly s dánským velvyslancem ve Washingtonu (který jednal na vlastní pěst proti vůli okupované vlády) a ostrov vojensky obsadily, aby tam Němci nevybudovaly základny. Po válce se Američanům z tak strategického místa nechtělo odcházet.
Oficiální nabídka Harryho Trumana (1946)
Tohle byl před Trumpem nejvážnější pokus. Prezident Truman nabídl Dánsku 10 milionů dolarů ve zlatě (v dněšních cenách by to bylo přes 30 miliard korun).
Důvod? Začátek studené války. USA potřebovaly základny pro radary a bombardéry, které by mohly létat přes pól na Sovětský svaz. Dánsko odmítlo. Místo prodeje, ale podepsali smlouvu o obraně, která Američanům umožnila tam postavit obří základnu Thule (dnes Pituffik), kterou využívají dodnes.
Rozdíl mezi minulostí a dneškem
V roce 1946 se Truman ptal dánské vlády. Dnes je situace jiná, Grónsko má od roku 2009 širokou antinomií a právo na sebeurčení. To znamená, že o prodeji by už nemohla rozhodnout jen Kodaň, ale museli by s tím souhlasit především sami Gróňané.
Vypadá to, že Grónsko je pro americké prezidenty takový věčný nesplněný se.
Porušuje Donald Trump tedy mezinárodní právo? A co na to OSN? Proč mlčí?
Otázka, zda Donald Trump porušuje mezinárodní právo, je předmětem bouřlivých debat v právních kruzích i na půdě OSN. Situace je komplikovaná, protože se pohybuje na hraně mezi „pouhým“ diplomatickým nátlakem a přímou hrozbou agrese.
- Právo na sebeurčení: Charta OSN garantuje národům právo na sebeurčení. Grónsko je sice pod dánskou správou, ale má rozsáhlou autonomii a právo vyhlásit nezávislost. Trumpova snaha „koupit“ ostrov bez souhlasu jeho obyvatel je vnímána jako pokus o porušení tohoto základního principu.
- Hrozba silou: Článek 2 odst. 4 Charty OSN zakazuje nejen použití síly, ale i hrozbu silou proti územní celistvosti jiného státu. Trumpova prohlášení, že „Grónsko získá tak či onak“ a že „nemůže vyloučit vojenský nátlak“, jsou mnoha právníky považována za přímé porušení tohoto zákazu.
- Ekonomický nátlak: Snaha podplatit obyvatelstvo přímými platbami (nabídka až $100\,000$ na hlavu) je sice legálně nevídaná, ale politicky interpretovaná jako nepřípustné vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu (Dánska).
Není úplně pravda, že OSN mlčí, ale její možnosti jsou strukturálně omezené:
Paralýza Rady bezpečnosti: Jakékoli odsouzení USA v Radě bezpečnosti OSN je v podstatě nemožné, protože USA mají právo veta. Jako stálý člen mohou zablokovat jakoukoli rezoluci namířenou proti svým zájmům.
Generální tajemník: Ten obvykle vydává opatrná prohlášení o „nutnosti dodržovat územní celistvost a mezinárodní řád“. Přímý střet s největším plátcem do rozpočtu OSN (USA) je pro vedení organizace diplomaticky riskantní.
Valné shromáždění: Zde se očekává, že během jara 2026 dojde k hlasování o symbolické rezoluci, která by potvrdila suverenitu Dánska nad Grónskem. Taková rezoluce sice nemá právní vymahatelnost, ale ukázala by izolaci USA v této otázce.
Proč je reakce tak vlažná?
Světové společenství je v šachu z několika důvodů:
- Venezuelský precedens: Nedávný zásah USA ve Venezuele ukázal, že současná Trumpova administrativa je ochotna jednat jednostranně bez ohledu na mezinárodní kritiku. To vyvolává strach z eskalace.
- Transakční politika: Mnohé země (zejména ty menší) se obávají, že pokud se otevřeně postaví proti Trumpovi, stanou se terčem odvetných cel nebo ekonomických sankcí.
- Realita moci: Mezinárodní právo je účinné jen tehdy, když ho mocnosti chtějí dodržovat. Pokud se supervelmoc rozhodne pravidla ignorovat, OSN nemá „policii“, která by ji donutila k poslušnosti.
Co to znamená pro budoucnost?
Pokud by USA skutečně přikročily k jednostrannému aktu (např. uznání nezávislosti Grónska a okamžité uzavření „obranné smlouvy“), znamenalo by to pravděpodobně konec NATO v jeho současné podobě a hlubokou krizi celého systému mezinárodního práva od konce druhé světové války.
Zdroje:
