Článek
Není jeden metr na všechny. Zatímco tisíce Romů žijí v Česku i na Slovensku jako naši sousedé, pracují, posílají děti na střední školy a jsou pevnou součástí střední třídy, jiná část komunity zůstává uvězněna v začarovaném kruhu vyloučených lokalit a závislosti na státu. Proč se nůžky mezi těmito skupinami stále více rozevírají? Zatímco Slovensko zavedlo tvrdý režim zásluhovosti, kde bez práce pro obec není nárok na důstojné přežití, český systém se stále snaží najít hranici mezi pomocí a motivací. Ponořte se do příběhu o diskriminaci, osobní odpovědnosti a dvou odlišných cestách, jak řešit problém, který střední Evropu pálí už desetiletí.
Neviditelné zdi. Když snaha naráží na barvu pleti
V Česku se o tom mluví v rukavičkách, na Slovensku je to syrová realita. Zatímco politické proklamace v Praze řeší inkluzi, v ulicích Ústí nad Labem nebo v osadách u Spišské Nové Vsi narážíme na stejný problém, část romské minority, která se systému otevřeně vysmívá. Vysoká absence ve školách, kriminalita a neochota pracovat nejsou jen předsudky, je to realita, se kterou si český stát neví rady, zatímco ten slovenský už přitvrdil.
Škola? Pro mnohé jen zbytečná ztráta času
Můžeme vinit systém, jak chceme, ale realita v terénu je neúprosná. V mnoha romských rodinách vzdělání nemá žádnou hodnotu. Děti do škol nechodí ne proto, že by nemohly, ale proto, že k tomu nejsou vedeny. Neomluvené hodiny se nepočítají na jednotky, ale na stovky. Škola je vnímána jako obtěžující instituce, nikoliv jako cesta k lepšímu životu. Pokud otec nepracuje a matka žije z dávek, dítě nevidí důvod, proč by se mělo snažit. Generační přenos nezaměstnanosti začíná právě u prázdné školní lavice.
V tomto bodě je slovenský systém o světelné roky dál. Tam stát neprosí. Pokud dítě chybí ve škole bez vážného důvodu, úřady okamžitě sahají na peníze. Výsledek? Rodiče jsou nuceni poslat dítě do školy čistě z ekonomického pudu sebezáchovy.
Práce vs. dávky. Český systém jako past na poctivé
Největším problémem Česka je, že se v něm nevyplatí být poctivý. Rom, který chce pracovat, narazí na exekuce a srážky z platu. Často mu pak v peněžence zbude stejně, jako sousedovi, který celý den sedí před domem a pobírá dávky v hmotné nouzi. Tento stav vytváří hlubokou frustraci u majoritní společnosti. Lidé vidí zdravé muže v plné síle, jak tráví dopoledne u automatů nebo na lavičkách, zatímco z jejich daní stát tyto lidi dotuje.
Slovenský recept. Nezametáš? Nejíš
Slovensko pochopilo, že pasivita se nesmí odměňovat. Jejich systém je postaven na kruté, ale funkční logice:
Částka, kterou dostane jednotlivec „za nic“, nestačí ani na základní potraviny.
Chceš víc? Musíš si vzít reflexní vestu a jít pod dohledem koordinátora uklízet obec. Neexistují výmluvy.
Starostové slovenských obcí si systém chválí. Mají čisté ulice a lidé z některých osad mají režim i když takových je popravdě menšina. V Česku je veřejná služba často jen administrativním strašákem, který se v praxi snadno obchází.
Kriminalita. Když chybí strach z postihu
S vysokou nezaměstnaností a absencí ve školách jde ruku v ruce drobná kriminalita. Rušení nočního klidu, krádeže v obchodech nebo vandalismus, to jsou věci, které vyvolávají v sousedství napětí. Český systém je v tomto směru vnímán jako bezzubý. Přestupky se kupí, pokuty nikdo neplatí, protože „není z čeho brát“.
Sociální dávky Česko versus Slovensko
Modelový příklad: Rodina (2 dospělí + 3 děti)
Český:
V Česku je systém nastaven tak, aby rodina nepropadla do naprosté bídy, ale zároveň ji často uzamyká v závislosti na státu.
Příspěvek na bydlení: Klíčová dávka. Stát proplatí náklady na bydlení (nájem, energie) až do určitého limitu (normativu). U pětičlenné rodiny v nájmu může jít o 15 000 – 22 000 Kč měsíčně.
Přídavky na děti: Pro 3 děti (podle věku) cca 3 500 – 4 500 Kč.
Příspěvek na živobytí: Peníze na jídlo a hygienu. Po odečtení příjmů rodině stát doplatí do tzv. částky živobytí, což pro takovou rodinu činí cca 12 000 – 14 000 Kč.
Celkový příjem rodiny: Může se pohybovat kolem 35 000 – 40 000 Kč (včetně zaplaceného nájmu).
Postih za absenci: Pokud děti nechodí do školy, hrozí odebrání přídavků, ale proces je pomalý a často končí jen domluvou u sociálky.
Slovenský:
Slovenský systém je nastaven tak, aby rodina bez práce v podstatě nemohla důstojně přežít.
Dávka v hmotnej núdzi: Základ pro celou rodinu (5 osob) je cca 6 500 Kč (€260).
Ochranný/Aktivační příspěvek: Pokud oba rodiče chtějí plnou dávku, musí oba odpracovat 32 hodin měsíčně pro obec. Pokud odmítnou, rodina padá na polovinu peněz.
Příspěvek na bydlení: Je fixní a velmi nízký. Pro celou rodinu činí cca 5 500 Kč (€220). Za to se v Česku legální nájem nesežene, což vysvětluje existenci chatrčí v osadách.
Přídavky na děti: Cca 4 500 Kč (€180).
Celkový příjem rodiny: Pohybuje se kolem 16 000 – 18 000 Kč (z toho si musí zaplatit i bydlení).
Postih za absenci: Okamžitý a nekompromisní. Pokud dítě zanedbá docházku, stát zastaví výplatu přídavků rodičům a peníze převede na obec (tzv. institut zvláštního příjemce), která za ně koupí dítěti jídlo. Rodič nevidí ani euro.
Proč je slovenský systém považován za „lepší“ (i když tvrdší)?
V Česku lidé často dopoledne „stojí před ubytovnou“, protože je k práci pro obec nikdo efektivně nenutí.
Konec zneužívání bydlení: Český systém „proplácení nájmů“ vytvořil byznys pro majitele ubytoven, kteří z Romů (a státu) tahají peníze. Slovenský systém dává fixní částku, buď si najdeš levné bydlení, nebo máš smůlu. To sice vede k růstu osad, ale stát na tom neprodělává.
Škola jako priorita: Slovenský rodič si neomluvenou absenci dítěte rozmyslí, protože ví, že mu stát ten samý měsíc strhne peníze. V Česku je vymahatelnost školní docházky mnohem slabší.
Je čas na „Slovenskou cestu“?
Je nutné rozlišovat, Romové, kteří pracují a řádně žijí, jsou prvními oběťmi tohoto stavu, protože na ně majorita hází stejné bláto jako na ty problémové. Pokud, se ale Česko nepoučí ze slovenského modelu zásluhovosti, propast se bude prohlubovat. Slovensko ukazuje, že přísnost a aktivace (práce) jsou jediné nástroje, které fungují na ty, kteří se rozhodli systém jen využívat. Pokud Česko nenajde odvahu podmínit každou korunu z dávky odpracovanou hodinou nebo docházkou dítěte do školy, budeme dál financovat sociální katastrofu.
Zdroje:
