Tesla byla Pardubice a Pardubice Tesla. Příběh podniku, který dal městu byty, hokej i slávu

Historie Tesly se nezačala psát až po únorovém převratu (1948), jak by se mohlo na první pohled zdát. Její kořeny sahají hluboko do období první republiky, ke slavné firmě Telegrafia, a. s. Právě v jejích dílnách se zrodila tradice precizní elektrotechniky, která později proslavila Pardubice po celém světě. Když byla Telegrafia v říjnu 1945 znárodněna, nikdo netušil, že se stane základním kamenem gigantického impéria. Pardubický podnik vstoupil do skupiny národních podniků, jejichž společný název Tesla, zvolený k poctě slavného vynálezce Nikoly Tesly, sdružoval většinu továren v oboru slaboproudé elektrotechniky.

Zajímavostí je, že název podniku musel v 50. letech projít bizarní „ideologickou očistou“. Poté, co došlo k politické roztržce mezi Stalinem a jugoslávským vůdcem Titem, stal se Srb Nikola Tesla v očích tehdejších československých komunistů podezřelým. Aby se jméno prosperujícího podniku nemuselo narychlo měnit, přišli ideologové s krkolomným vysvětlením. Název Tesla prý není jménem vědce, ale zkratkou pro „TEchnika SLAboroudá“. Tato úsměvná historka jen dokládá, jak hluboko zasahovala politika do života průmyslového gigantu.

Důkazem neuvěřitelného zápalu pardubických inženýrů a dělníků je fakt, že už během druhé světové války, přímo pod nosem německé okupační správy, tajně vyvíjeli mírovou techniku pro budoucnost. Již od roku 1941 připravovali nový radiopřijímač, který po květnu 1945 obdržel symbolické jméno Liberator (Osvoboditel). Tento přístroj se stal okamžitým hitem a odstartoval zlatou éru pardubické radiotechniky. Na něj navázaly další legendární modely s poetickými názvy jako Klasik, Kongres, Romance či Harmonie. Tyto přístroje nebyly jen zdrojem informací, ale i estetickým doplňkem tehdejších obývacích pokojů.

Pardubice však nezůstaly jen u rádií. Byly to právě zdejší laboratoře, kde se rodila československá televize. Již v roce 1948, tedy celých pět let před zahájením pravidelného vysílání v ČSR, byli zaměstnanci Tesly schopni na výstavách předvést kompletní funkční systém od vysílače až po přijímač. Od roku 1956 se pak rozběhla masová výroba televizorů značek Athos, Narcis nebo Kamélie. Technologický náskok Pardubic potvrdil i model Lotos, který jako první disponoval konvertorem pro příjem druhého programu. Experimentální vysílání tohoto programu bylo mimochodem poprvé vyzkoušeno právě v Pardubicích v prosinci roku 1960, což z města udělalo faktické centrum televizního pokroku v zemi.

V dobách největšího rozkvětu nebylo možné v Pardubicích udělat krok, aniž byste na odkaz Tesly nenarazili. Podnik se o své zaměstnance, kterých byly tisíce, staral v duchu tehdejšího státního paternalismu. Vztah mezi městem a továrnou byl naprosto symbiotický, dalo by se říci, že Tesla byla městem v městě. Potřebovaly mladé rodiny bydlet? Tesla masivně investovala do bytové výstavby. Tak vzniklo celé sídliště Tesla se svými „svobodárnami“, jeslemi a mateřskými školami. V 60. letech pak pod taktovkou podniku rostly moderní výškové domy v ulici S. K. Neumanna a později celá nová sídliště v lokalitě u Slovan.

Vliv podniku však sahal mnohem dál než jen k bytům. Tesla měla vlastní učiliště a školy, čímž si zajišťovala příliv nové krve. Výrazně ovlivňovala městskou hromadnou dopravu, kdy se trasy trolejbusů plánovaly tak, aby obsloužily návozy dělníků na směny. Podnik financoval špičkovou zdravotní péči pro své lidi a vlastnil rekreační střediska po celé republice. A zapomenout nelze ani na sport, jméno Tesla Pardubice bylo po desetiletí synonymem pro jeden z nejúspěšnějších hokejových klubů historie, který dělal radost fanouškům i mimo region. Bez nadsázky lze říci, že mezi 50. a 80. lety byla Tesla životní mízou Pardubic.

Pardubická Tesla však doplatila na svou roli „vlajkové lodi“ socialistického hospodářství. Protože byla technologicky i personálně nejdále, sloužila jako nedobrovolný inkubátor pro ostatní, méně progresivní závody v zemi. V rámci tehdejšího plánovaného hospodářství docházelo k paradoxním situacím. Jakmile v Pardubicích něco vyvinuli, vyladili a zavedli do úspěšné výroby, přišel direktivní příkaz z ministerstva. „Výrobu ukončete a veškerou dokumentaci i stroje předejte jinému podniku.“

Tento proces postupného oslabování pardubického portfolia byl systematický. Už v 50. letech musela Tesla Pardubice předat výrobu telefonních zařízení a měřicích soustav. V roce 1956 putovala výroba elektroakustických měničů do Tesly Valašské Meziříčí. V roce 1960 přišly Pardubice o rozhlasové ústředny a měřicí přístroje. Největší rána však přišla v roce 1967, kdy byla kompletní a vysoce zisková výroba televizorů předána na Slovensko do Tesly Orava. Pardubičtí inženýři tak museli neustále začínat od nuly a hledat nové cesty, jak podnik udržet na špici.

Když byla Tesla Pardubice zbavena velké části své civilní výroby, upřela svou pozornost k oblasti, která vyžadovala nejvyšší stupeň utajení a technické geniality k radiolokaci a vojenskému programu. Klíčovým místem se stal areál Opočínek- Kokešov, kde vznikl specializovaný výzkumný ústav. Od konce 50. let se zde začal rodit fenomén, který později vyděsil i západní mocnosti. Pardubičtí vyvinuli systémy pasivní radiolokace, které byly ve světovém měřítku naprosto unikátní.

Na rozdíl od běžných radarů tyto systémy nic nevysílaly, a byly tedy pro nepřítele neviditelné. Přesto dokázaly s neuvěřitelnou přesností sledovat cíle ve vzduchu i na zemi. Legendární systémy Ramona, následované slavnou Tamarou a později Věrou, se staly legendami studené války. Tamara byla údajně schopna odhalit i americké „neviditelné“ letouny Stealth, což z ní udělalo jeden z nejstřeženějších artiklů východního bloku. Kromě těchto pasivních systémů Tesla vyráběla i špičkové přistávací radiolokátory (např. řady RP-4 a RP-5), které sbíraly zlaté medaile na mezinárodních veletrzích. Tato vysoká technologická úroveň však byla zároveň i prokletím pro budoucí transformaci podniku.

Konec 80. let zastihl Teslu Pardubice v období obrovských plánů a optimismu. Ještě v roce 1988 se vážně jednalo o gigantickém rozšíření areálu u Zámečku. Mělo zde vzniknout moderní zdravotní středisko pro zaměstnance, reprezentativní park a hlavní vstupní brána, ke které měla být prodloužena trolejbusová trať. Podnik oslavoval 70 let existence Telegrafie a nikdo v zaplněných sálech netušil, že mu zbývá jen pár let života. Rok 1989 a následný pád železné opony totiž přinesly změny, na které nebyl obří, na vojenskou výrobu orientovaný kolos, připraven.

Protože Tesla v minulosti musela většinu své civilní výroby předat jinam, neměla v portfoliu nic, co by jí v tržním prostředí zajistilo rychlé přežití. Na rozdíl od jiných velkých firem se pro Teslu nepodařilo najít silného strategického partnera a podnik se začal drolit na menší celky.

Dnešní Tesla, se sídlem v Praze, hrdě navazuje na tradici speciální elektroniky a radiolokace. Její moderní systémy a technologie stále patří ke světové špičce. Know-how, které se v regionu po generace budovalo, se stalo základem i pro další úspěšné dceřiné i samostatné firmy jako ERA nebo Retia. Tesla tak dokazuje, že pardubický inženýrský talent je schopný konkurovat v globálním měřítku i v 21. století. Město perníku tak zůstává městem radarů, kde tradice započatá před sto lety stále určuje směr technologického pokroku.

Odchází Telegrafia, přichází Tesla - Východočeské muzeum v Pardubicích - Zámek Pardubice

Tesla Pardubice – Wikipedie

Tesla (česká firma) – Wikipedie

RETIA – Wikipedie

Zchudlá Orava na slávu výrobce čs. televizorů jen vzpomíná - Novinky

Tesla (podnik) – Wikipédia