Článek
Diskuse o tom, jestli má devátá třída vůbec nějaký smysl, se vrací s každou další školskou reformou. Já sama patřím ke generaci, která základku končila po osmi letech. Všichni na to vzpomínáme jako na úplně normální, rychlou a logickou věc. Osmileté základní vzdělávání bylo u nás standardem až do roku 1996 a celý tento historický model bez problémů fungoval. Přidání deváté třídy nepřineslo žádné zásadní zlepšení kvality vzdělávání. Dneska se navíc na celý ten kolotoč dívám z druhé strany katedry jako učitelka. A na rovinu říkám, že to, co vidím v praxi, mě mrzí. Devátý ročník úplně ztratil smysl. Pro většinu dětí je to jen rok čisté nudy, kdy přešlapují na místě, ztrácejí tempo a pasivně čekají, až konečně vypadnou na střední školu.
Náš současný rigidní model brzdí celý vzdělávací systém, zbytečně zatěžuje kapacity škol i veřejnou infrastrukturu. Čím dříve přejdeme na pružnější strukturu, tím lépe to bude pro žáky, učitele i samotné školy. Právě modularita osmileté základní školy s navazujícími dvěma roky na střední škole přináší všem žákům sice prodloužení povinné školní docházky na deset let, zároveň však znamená tolik potřebné zkrácení a celkové zefektivnění vzdělávací dráhy.
Nedávno jsem rozdala ve třídě samostatnou práci na známku a sedla si za katedru. Netrvalo dlouho a u mého stolu se objevil deváťák Tomáš. Kluk, kterého škola dřív docela bavila a loni měl ze všeho jedničky a dvojky. Položil přede mě úplně čistý papír a smutně se usmál: „Paní učitelko, já už se na to vážně nedokážu soustředit. Vždyť už vím od května, že mě na tu průmyslovku vzali. Známky na konci roku nikoho nezajímají. Proč tu vlastně ještě jsme?“ Neměla jsem srdce mu vynadat. Měl totiž stoprocentní pravdu. V hodinách teď každodenně svádíme marný boj o to, aby nás patnáctiletí puberťáci vůbec vnímali. Výuka se po přijímačkách mění v pouhé hlídání a zabíjení času. Je to zoufalé pro nás i pro žáky. Doslova ty děti na základní škole devět let dusíme a brzdíme je v rozjezdu, místo abychom je nechali posunout se dál.
Čím dál hlasitěji proto zní návrhy na reformu s názvem osm plus dva, která by kompletně změnila architekturu základního školství. Cílem je vytvořit efektivnější systém s vyšší prostupností, který lépe odráží vývojové etapy dětí. Současná devítiletá struktura je zkrátka příliš dlouhá a plynulému přechodu na střední vzdělávání spíše překáží. Všechny vyspělé evropské systémy, jako je Polsko nebo Rakousko, mají daleko kratší vzdělávací dráhy. Zkrácení povinného základního vzdělávání na osm let by umožnilo dřívější vstup žáků na střední školy a případně na pracovní trh, což mnohem lépe odpovídá potřebám ekonomiky.
Právě prodloužení povinného vzdělávání v systému osm plus dva s univerzálním profilem absolventa zajistí, že každé dítě získá klíčové kompetence, jako je kritické myšlení, digitální gramotnost a jazykové znalosti.
Návrat k osmi letům základní školy by navíc přinesl obrovskou optimalizaci školské infrastruktury a redukci velké neefektivity. Snížení počtu ročníků, efektivní správa a využití modulárních řešení by ředitelům i učitelům výrazně usnadnilo organizaci školního roku a zefektivnilo využití kapacit pedagogů. Zároveň by to vyřešilo chronický problém s chybějícími místy ve školách, které kolem velkých měst praskají ve švech. Zkrácení docházky o jeden rok by mohlo státu přinést obrovské ekonomické úspory a snížit náklady na vzdělávací systém. K tomu připočtěme plánovanou masivní digitalizaci a zavedení vzdělávacích účtů, což zásadně sníží administrativní zátěž škol a uvolní nám učitelům ruce pro samotnou výuku. Ušetřené miliardy by se přitom daly investovat do zbývajících osmi let, do moderních pomůcek nebo do posílení středních škol, kam se teď děti nemohou kvůli přetlaku vejít.
Samy děti mi o přestávkách otevřeně říkají, že se v devítce neučí nic nového. Skoro celý rok se totiž kvůli přijímačkám jen dokola drilují ty samé testy. Jakmile je po zkouškách, není do čeho píchnout. Místo toho, aby v nich škola probouzela zvědavost, naučí je akorát to, že škola je otravný systém, který se musí nějak přetrpět. Reforma by díky včasnému profilování a silné podpoře kariérového poradenství dala těmto starším žákům nový smysl a jasný cíl.
Dřívější přechod na střední školy by navíc znamenal mnohem lepší a rychlejší specializaci na zvolený obor. Žáci by se mohli začít věnovat tomu, co je skutečně baví a zajímá, o rok dříve, což by bylo obrovsky výhodné zejména pro odborné školy a učiliště. Stejně tak by tento krok představoval velkou podporu pro talentované žáky. Ti by mohli dříve začít studovat na gymnáziích nebo výběrových odborných školách, což by mnohem lépe odpovídalo jejich vysokým intelektuálním schopnostem, místo toho, aby v devítce zbytečně čekali na pomalejší spolužáky a ztráceli drahocenný čas.
Odpůrci zkrácení školy často říkají, že čtrnáctileté děti jsou ještě moc hravé a nedokážou si vybrat správnou střední školu. Jako někdo, kdo v osmičce odešel, se musím smát. Já sama jsem ve čtrnácti přesně věděla, že chci jít na pedagogickou školu a dělat učitelku. Moje spolužačky šly na zdravotní školy nebo na řemesla a nikdo z nás nelitoval. Opravdu je dnešní patnáctiletý deváťák o tolik dospělejší? Spíš mi připadá, že dnešní přehnaně ochranářská doba z dětí dělá nesamostatné jedince. Naše generace musela vzít odpovědnost do rukou dřív a nikomu to neublížilo, spíš naopak. Rychleji jsme dospěli a dřív jsme se zapojili do reálného života a na trh práce.
Kromě samotného zkrácení školy musíme nutně otevřít i další témata, která jako učitelé denně řešíme. Jde například o nezbytnou revizi inkluze a úpravu inkluzivního vzdělávání. Současný systém je často nastavený tak, že jedno nezvladatelné dítě dokáže kompletně rozložit výuku v celé třídě a ostatní se pak nemohou učit. Potřebujeme nová pravidla, která zajistí rovné šance pro znevýhodněné žáky, ale zároveň nekompromisně ochrání kvalitu vzdělávacího procesu pro celou třídu. Podporuji návrhy, aby ředitelé škol měli jasnou pravomoc poslat takové dítě na odborné psychologické vyšetření. Pokud žák dlouhodobě ničí výuku, chová se agresivně a odmítá respektovat jakákoliv pravidla, měla by existovat možnost ho ze školy vyloučit a poslat na jiný typ vzdělávání. Pomohlo by to jak učitelům, kteří jsou dnes často bezbranní, tak ostatním dětem, které chtějí v klidu pracovat a rozvíjet se.
Kdyby se devítka zrušila, musely by se samozřejmě proškrtat učební osnovy a vyřešit organizace výuky mezi jednotlivými stupni nového modelu. Pokud se rozhodne včas, pedagogické fakulty se mohou s předstihem připravit na vzdělávání budoucích učitelů podle nových potřeb a předejdeme tak chaosu nebo nutnosti nějakého provizorního přechodného období.
Právě teď je k planningu těchto velkých změn ideální doba. Aktuální demografický vývoj a klesající počet žáků nám totiž dávají jedinečný prostor pro naprosto hladký přechod na nový systém, který bude ve výsledku výrazně prostupnější, flexibilnější a modernější.
Každý den ve škole vidím, že současný stav je neudržitelný. Devátá třída je jen promarněný čas a stát za tuhle nudu v lavicích platí desítky miliard. Držíme tenhle systém zuby nehty jen ze setrvačnosti a ze strachu ze změny. Moje vlastní zkušenost z dětství přitom jasně říká, že osmiletá základka fungovala skvěle a vyrostla z nás normální, vzdělaná generace. Je skvělé, že se o reformě 8+2 začíná vážně mluvit a že pro ni odborníci i instituce hledají shodu. Vraťme se k tomu, co fungovalo, modernizujme systém, ochraňme klima ve třídách a přestaňme děti trápit zbytečným rokem navíc.
