Článek
Kuba „Špioni“ s kamerou (Pilip a Bubeník)
Jeden z nejslavnějších případů české diplomacie se odehrál v roce 2001. Poslanec Ivan Pilip a bývalý studentský vůdce Jan Bubeník. Odjeli na Kubu jako turisté, ale setkali se tam s místními disidenty. Kubánský režim Fidela Castra je okamžitě nechal zatknout a obvinil je z podvratné činnosti a ohrožení státní bezpečnosti. Strávili téměř měsíc v obávané věznici Villa Marista.
Do věci se vložila OSN i tehdejší prezident Václav Havel. Po intervenci mezinárodní diplomacie byli nakonec propuštěni poté, co přiznali, že nevědomky porušili kubánské zákony.
Thajsko
Emil Novotný byl zatčen v březnu 1995 na letišti v Bangkoku. Bylo mu tehdy pouhých 19 let. V jeho zavazadle bylo objeveno 4,2 až 5,6 kg heroinu (údaje se v různých zdrojích mírně liší), který se pokoušel propašovat do Kambodže. Původně mu hrozil trest smrti, ale thajský soud ho nakonec odsoudil k 50 letům vězení.
Peklo
Novotný strávil devět let v thajských věznicích, včetně obávaného zařízení Bang Kwang. Podmínky zde byly extrémní. Přeplněné cely, spaní na betonové podlaze a nedostatečná hygiena. Během let mu thajský král několikrát snížil trest v rámci amnestií (postupně na 42,5 a později na 29 let).
Návrat do Česka a milost
Zlom nastal díky bilaterální smlouvě mezi ČR a Thajskem o předávání vězňů. Emil Novotný byl spolu s dalším pašerákem Radkem Hanykovicsem převezen do České republiky. Česká justice musela podle smlouvy thajský trest uznat, přestože v ČR by za stejný čin dostal maximálně 15 let. Novotný tak měl v českém vězení (ve Valdicích) strávit ještě desítky let. V červnu 2008 mu tehdejší prezident Václav Klaus udělil milost. Klaus přihlédl k tomu, že Novotný si velkou část trestu odpykal v krutých thajských podmínkách a v době činu byl velmi mladý.
Srovnání s Radkem Hanykovicsem
Novotný měl na rozdíl od svého kolegy „štěstí“. Radek Hanykovics, který byl zatčen o rok později s 2,4 kg heroinu, sice také dostal milost (ze zdravotních důvodů), ale v lednu 2007 zemřel na rakovinu plic, kterou si z thajského vězení přivezl.
Jan Darmovzal
Příběh Jana Darmovzala je jedním z nejdramatičtějších případů české diplomacie posledních let. Tento pětatřicetiletý muž z Břeclavi strávil ve venezuelském vězení téměř 500 dní a jeho propuštění v lednu 2026 bylo výsledkem kolapsu tamního režimu po zásahu USA.
Turista v hledáčku kontrarozvědky
Jan Darmovzal, absolvent Masarykovy univerzity a příslušník aktivních záloh 43. výsadkového pluku v Chrudimi, odcestoval do Venezuely v srpnu 2024 jako turista.
5. září 2024:, byl zadržen vojenskou kontrarozvědkou v odlehlé oblasti Puerto Ayacucho u kolumbijských hranic. Režim Nicoláse Madura ho označil za „žoldáka“ a součást komanda řízeného CIA. Údajně měl spolu s dalšími cizinci (Američany a Španěly) plánovat atentát na prezidenta Madura a svržení vlády. Jako důkaz propaganda využila jeho členství v aktivních zálohách a komunikaci v chatovací skupině. Česká diplomacie tato obvinění od počátku odmítala jako zcela nepodložená.
Věznění v Rodeu I
Většinu času strávil v nechvalně proslulé věznici Rodeo I u Caracasu, kde jsou drženi političtí vězni.
První týdny strávil v izolaci, spoutaný, v cele bez matrace a pod neustálým ostrým světlem.
Psychický nátlak
Nedostatek hygieny, mrazivá zima z klimatizace a hlasitá hudba, která měla přehlušit dění v budově mu na psychice vůbec nepřidávala. Rodina s ním mohla mluvit jen výjimečně (pouze dvakrát za celou dobu), neměl přístup k právníkovi ani českým diplomatům.
Pád režimu a propuštění
Klíčem k jeho svobodě nebyla standardní diplomacie, ale geopolitický převrat na začátku roku 2026. Americké speciální síly počátkem ledna 2026 zadržely Nicoláse Madura a moc převzala prozatímní vláda (v čele s Delcy Rodríguezovou), která pod tlakem USA začala propouštět zahraniční rukojmí. Darmovzal byl propuštěn 16.ledna ve skupině cizinců (z Německa, Irska, Rumunska aj.).
Návrat domů
Česká republika vyslala do Caracasu armádní speciál, na jehož palubě byl lékař i psycholog.
18. ledna 2026 přistálo na pražské Ruzyni letadlo. Jana přivítali rodiče a ministr zahraničí Petr Macinka. Přestože strávil v zajetí přesně 500 dní, jeho stav byl při příletu popsán jako uspokojivý, i když byl okamžitě převezen na podrobné lékařské vyšetření.
Co mají tyto příběhy společného?
Česká ambasáda vám zajistí právníka a předá dopis rodině, ale nemůže vás prostě vytáhnout ven, pokud jste porušili místní zákony.
Život v exotickém vězení je drahý. Musíte si platit za lepší jídlo, matraci, a někdy i za to, aby vás spoluvězni nechali na pokoji.
V diktaturách (Kuba, Venezuela, KLDR) nejste vězeň, ale rukojmí. Život v exotickém vězení není jen o mřížích, je to především o boji o prostor, jídlo a psychické zdraví. Zatímco v Česku máme standardy na metry čtvereční a stravu, v zemích jako Venezuela, Kolumbie nebo Thajsko se realita blíží spíše boji o přežití.
Boj o místo (přemnožení)
V mnoha věznicích (např. v Senegalu nebo Venezuele) je kapacita překročena o stovky procent.
Režim "vláček": Vězni sedí na zemi v řadách těsně za sebou, protože si není kam lehnout.
Spaní na směny: Pokud není místo na podlaze, vězni se střídají v tom, kdo spí a kdo stojí. Někdy jsou lidé k mřížím nebo ke stěnám přivázáni šátky, aby mohli spát „ve stoje“.
Hlava na nohách: Pokud se podaří lehnout, spí se v tzv. „balíčku“, hlava jednoho vězně na nohou druhého, aby se ušetřil každý centimetr.
Všechno za peníze
Bez rodiny nebo pomoci zvenčí vězeň v těchto zemích často hladoví.
Často je k dispozici jen omezené množství vody (např. 10 litrů na den na osobu) na pití i hygienu. Kohoutková voda ve vězení bývá zdrojem nemocí. Oficiální příděly jsou mizerné, trocha rýže nebo kukuřičná placka (arepa). Pokud chce vězeň maso nebo zeleninu, musí si je koupit v rámci vězeňského „černého trhu“. Švábi, štěnice a krysy jsou naprostým standardem. Kousance a kožní nemoci provázejí vězně po celou dobu trestu.
Vězení ve vězení
V zemích jako Kolumbie nebo Venezuela věznici často neřídí dozorci, ale tzv. Pranes (šéfové gangů). Dozorci hlídají pouze vnější zdi. Uvnitř platí pravidla gangu. Za všechno (včetně postele nebo práva jít na záchod) se platí „daň“ šéfovi cely. Konflikty se řeší okamžitě a brutálně. Pro cizince je klíčové být nenápadný, uctivý a mít peníze na to, aby si koupil ochranu.
Jak probíhá vyjednávání o návratu do ČR?
Dostat Čecha domů je extrémně složitý proces, který se dělí na dvě cesty:
Oficiální cesta (Smlouva o předávání odsouzených)
Pokud je vězeň už odsouzen, Česko se snaží o jeho předání k výkonu trestu. Čin musí být trestným činem i v ČR (např. pašování drog). Většinou musí vězni zbývat alespoň 6 měsíců trestu. Převoz (letenku a eskortu Vězeňské služby ČR) si vězeň nebo jeho rodina často musí uhradit sami.
Diplomatická cesta (politický tlak)
U případů jako Jan Darmovzal ve Venezuele nebo Pilip na Kubě právo ustupuje diplomacii. Diplomaté navštěvují vězně (pokud je tam režim pustí), nosí jim léky, vitamíny a dopisy od rodiny. Ministr zahraničí vyjednává o milosti nebo o vyhoštění ze země. To se děje zejména tehdy, když je obvinění politicky vykonstruované.
Když se vězeň vrací z Jižní Ameriky nebo Asie, přebírá si ho česká eskorta přímo na tamním letišti. Už v letadle má česká pouta a po přistání v Praze putuje rovnou do české věznice (např. na Pankrác), kde se rozhoduje o přeměně cizího trestu na český.
Když se český občan vrátí z ciziny, kde dostal drakonický trest (například 40 let za drogy v Thajsku), neznamená to, že se v Česku hned otevřou brány věznice, ani že tam zůstane 40 let. Nastupuje proces, kterému se říká uznání a výkon cizozemského rozhodnutí.
Přeměna trestu
České soudy nemohou jen tak převzít cizí rozsudek, pokud odporuje našemu právnímu řádu. Pokud thajský soud udělí 50 let za pašování drog, český soud to musí „osekat“. V Česku je za drogy horní hranice obvykle 12–18 let (podle rozsahu). Soud tedy trest sníží na horní hranici, kterou umožňuje český zákon za stejný čin. Soudce vezme v úvahu, jak dlouho už vězeň seděl v cizině. Pokud si odseděl 8 let v „Bangkok Hiltonu“, odečte se to od nově stanoveného českého trestu.
Proces předání (krok za krokem)
Rozsudek v cizině: Vězeň musí být pravomocně odsouzen (ne ve vazbě).
Souhlas s předáním: Vězeň musí s převozem souhlasit (málokdo chce zůstat v exotické věznici, i když mu v Česku hrozí další roky).
Uznávací řízení: Krajský soud v ČR rozhodne o tom, že rozsudek uznává a určí typ věznice (v ČR většinou s ostrahou).
Eskorta: Interpol nebo speciální policejní jednotka letí pro vězně. V momentě, kdy vězeň překročí práh letadla české letecké společnosti, je právně na území ČR a v moci českých pout.
Proč je české vězení "za odměnu"?
Pro vězně, který zažil podmínky ve Venezuele nebo Kolumbii, je český kriminál v podstatě sanatorium.
Exotické vězení (např. Venezuela) X České vězení (např. Pankrác)
Jídlo
Musíte si ho koupit nebo sehnat X 3× denně teplá strava (nutričně vyvážená)
Hygiena
1 kyblík vody na den, krysy X Teplá sprcha, splachovací WC v cele
Bezpečí
Vládnou gangy (zbraně v celách) X Pod kontrolou dozorců a kamer
Zdravotní péče
Prakticky neexistuje X Po celou dobu pobytu
Kontakt s rodinou
Téměř nulový, drahé hovory X Pravidelné návštěvy, dopisy, videohovory
Možnost propuštění
Jakmile je vězeň v Česku a jeho trest je „počeštěn“, vztahují se na něj česká pravidla pro podmínečné propuštění.
Po odpykání 1/2 nebo 2/3 trestu (podle závažnosti) může požádat o propuštění na svobodu.
Často se stává, že vězeň, který v cizině dostal doživotí, je v Česku po 10–15 letech celkově (včetně času venku) volný.
Paradox „drogových kurýrů“
Mnoho Čechů, kteří se vrátili z Thajska nebo Jižní Ameriky, po návratu do ČR trpí těžkým posttraumatickým šokem. Ačkoliv jsou v pohodlném českém vězení, jejich tělo a psychika jsou zdevastované tropickými nemocemi, podvýživou a neustálým strachem o život, který v cizích věznicích zažívali.
Převoz vězně z druhého konce světa není levná záležitost. I když se může zdát, že se o vše postará stát, zákon mluví jasně: Vězeň (nebo jeho rodina) by se měl na nákladech podílet.
Tady je rozbor toho, kolik to stojí a kdo to ve finále zaplatí:
Kolik to stojí?
Česká republika má pro tyto účely pevně stanovené paušální částky, které musí odsouzený uhradit, pokud je převážen na vlastní žádost k výkonu trestu do ČR:
150 000 Kč – pokud je vězeň převážen ze země mimo Evropu (např. Venezuela, Thajsko, Kolumbie).
65 000 Kč – pokud jde o stát v rámci Evropy.
5 000 Kč – speciální sazba pro některé specifické případy předávání ze států mimo EU, pokud je to v rámci mezinárodních smluv.
Tyto částky jsou však jen zlomkem reálných nákladů. Pokud pro vězně letí speciální eskorta (obvykle 2–3 policisté), stát musí zaplatit jejich letenky, ubytování, diety a pojištění. Reálná cena eskorty z Asie nebo Jižní Ameriky se může snadno vyšplhat na 300 000 až 500 000 Kč.
Vládní speciál vs. běžná linka
Většina vězňů se vrací běžnou linkou. Vězeň sedí v zadní části letadla, obvykle v doprovodu dvou policistů v civilu. Má pouta, která jsou často zakrytá dekou nebo bundou, aby ostatní cestující nebyli v šoku. Kapitán letadla musí být o přítomnosti vězně informován a má právo přepravu odmítnout, pokud by vězeň byl agresivní.
Vládní speciál (jako v případě Jana Darmovzala v lednu 2026) se posílá jen v extrémních případech:
Bezpečnostní riziko: V zemi hrozí válka nebo převrat.
Politický význam: Jde o rukojmí nebo mediálně sledovaný případ, kde je nutná rychlá evakuace.
Zdravotní stav: Vězeň je v tak špatném stavu, že potřebuje na palubě lékaře. Cena letu vládního Airbusu nebo Challengeru přes oceán jde do milionů korun.
Kdo to reálně zaplatí?
V praxi je to trochu "kdo dřív přijde":
Stát: Ministerstvo spravedlnosti nebo vnitra náklady nejdříve zaplatí ze svého rozpočtu, aby vězně dostalo do ČR. Po návratu soud vězni uloží povinnost uhradit výše zmíněný paušál (např. těch 150 000 Kč). Pokud vězeň nemá peníze (což po 10 letech v thajském vězení nemá), dluh za ním jde dál a může skončit exekucí. Často se stává, že rodina peníze raději složí předem, aby proces urychlila.
Zajímavost: Pokud je Čech v cizině propuštěn a „jen“ vyhoštěn, stát mu může půjčit na letenku přes zastupitelský úřad (tzv. návratná finanční pomoc). Tu pak musí dotyčný splatit do posledního haléře hned po návratu.
Jakmile se kola letadla dotknou ranveje na Letišti Václava Havla, končí pro vězně „exotika“ a začíná precizní česká vězeňská mašinérie. První hodina je intenzivní směsí úlevy, byrokracie a totálního kulturního šoku.
Předání na palubě
Letadlo ještě ani nedojede k terminálu (často zastaví na odlehlé ploše) a už k němu přijíždí vozy Vězeňské služby ČR nebo Policie ČR. Pokud vězeň letěl běžnou linkou, eskortní policisté v civilu ho vyvedou jako prvního (nebo naopak úplně posledního), aby se zamezilo kontaktu s ostatními cestujícími. Na schůdcích letadla dochází k formálnímu předání: policisté, kteří ho doprovázeli z ciziny, ho předávají eskortě, která ho odveze do vazební věznice.
Česká pouta: Pokud je ještě neměl, dostane standardní česká pouta, případně i opasková pouta (pouta spojená řetězem s opaskem).
„Černý anton“ a první prohlídka
Vězeň je usazen do eskortního vozu (tzv. antonu). Je to mrazivý kontrast – po měsících nebo letech v tropech najednou sedí v klimatizovaném nebo vytopeném voze, kde je čisto.
Cesta do Prahy-Ruzyně nebo na Pankrác: Letiště je kousek od Vazební věznice Praha-Ruzyně, takže cesta trvá jen pár minut. První zastávka je u brány věznice. Eskorta odevzdá zbraně do trezoru a vězeň prochází detekčním rámem.
Svlékání a lékař
Tato část je pro vězně často nejvíce ponižující, ale z hlediska bezpečnosti klíčová.
Důkladná osobní prohlídka: Vězeň se musí úplně svléknout. Dozorci kontrolují, zda si z ciziny nepřiváží „suvenýry“ v tělních dutinách (drogy, SIM karty, vzkazy).
Sanitární očista: Vězeň dostane vězeňský oděv („erár“). Jeho civilní oblečení, ve kterém přiletěl, jde do skladu nebo k dezinfekci.
Lékařská prohlídka: Tohle je u lidí z exotických věznic nejdůležitější bod. Lékař zkoumá:
Stopy mučení nebo násilí.
Tropické nemoci, parazity nebo tuberkulózu.
Psychický stav (riziko sebevraždy po náročném převozu).
Co následuje pak?
Vězeň obvykle neputuje hned na běžnou celu.
Kvůli riziku exotických nemocí může být několik dní izolován na zdravotním oddělení. Většina vězňů vzpomíná na první český chleba nebo polévku jako na nejlepší jídlo v životě. Do několika dnů proběhne soud, který oficiálně potvrdí, že trest z ciziny se mění na český a určí, do jaké konkrétní věznice (třeba Valdice, Mírov ) bude dotyčný převezen.
Vězni, kteří strávili roky v přeplněných celách v Jižní Americe, mají v české cele často problém usnout. Jsou zvyklí na neustálý hluk, křik a světlo. Ticho a tma v české věznici je pro ně první noci děsivé a nezvyklé.
Speciální případ
Pokud je vězeň po návratu v kritickém stavu (podvýživa, tropické nemoci), první návštěvy neprobíhají ve vězení, ale v hlídaném pokoji v nemocnici (často v Ústřední vojenské nemocnici nebo v nemocnici na Pankráci). Tam může rodina sedět u lůžka pod dozorem ozbrojené stráže.
Příběhy Čechů v exotických vězeních jsou tvrdou lekcí z geopolitiky i osobní statečnosti. Ukazují, že zatímco v Česku vnímáme vězení jako instituci s jasnými pravidly a právy, v zemích jako Venezuela, Thajsko nebo Kolumbie se mříže stávají bojem o holou existenci uprostřed gangů a nemocí.
Návrat domů, ač logisticky i finančně náročný, je pro tyto lidi často doslovným znovuzrozením. Český právní systém sice nikoho nezbavuje viny, ale dává navrátilcům šanci na spravedlivý proces, důstojné podmínky a naději na budoucí resocializaci. V konečném důsledku tyto případy potvrzují, že nejdůležitější ochranou na cestách zůstává respekt k místním zákonům a neustálá obezřetnost.
Zdroje:
