Článek
Těmi dveřmi je naše nitro. Ve výchově nám bylo často vtloukáno do hlavy, že musíme dělat „normální“ věci jako ostatní a že nemůžeme žít svůj život tak, jak chceme. A proč bychom nemohli?
Také jsem to nesčetněkrát slyšela a bohužel to dlouhou dobu zůstávalo v mém vlastním nastavení. A konkrétně tento vzorec jsem dokázala smazat až ve čtyřiceti letech. Kéž by to bylo dříve. Ale nikdy není pozdě na změny vedoucí k tomu, po čem toužíme. Prohrou je jen rezignace.
Slovo normální obvykle obsahuje to, co je aktuálně běžné pro většinu společnosti. A tak si mnozí z nás často vsugerováváme, že musíme věci, které nám nedělají dobře, a že musíme být (ne)spokojení jako ostatní.
Vede to k tomu, že si nalézáme náhražky, které nám mají přinést radost. Za mě to byly kdysi nákupy. Nic drahého, ale prostě pro ten pocit, aby mi bylo chvíli dobře. Někdo má zase dovolené, útěk od reality nebo potřebu luxusního života. Taková zlatá klec. Peníze a hmotné statky ale nikdy nepřinesou déletrvající spokojenost. Proto bohatí lidé nejsou automaticky spokojení a pořád hledají něco, co jim bude dodávat ty další prožitky, třeba v podobě adrenalinu. Štěstí se vytváří hluboko uvnitř nás, proto jej zařídí pouze hluboké prožitky, zatímco třeba zakoupením věci jde spíše jen o povrchní a chvilkovou slast. Tyto krátké momenty nedokáží skutečné potřeby dlouhodobě nahradit, jsou tedy neefektivní.
Je zhola zbytečné ptát se, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.
K tomu, abychom šli tam, kam naše srdce touží, totiž potřebujeme hlavně jediné. Jasně to definovat. Jen díky tomu se totiž můžeme dostat na tu správnou kolej, která povede k našemu cíli a ne k cíli jiných lidí. To nastavení není o tom, že se pak stane zázrak a stane se něco samo ze dne na den, ale nemarníme drahocenný čas něčím, co způsobí zbytečnou objížďku toho, co chceme doopravdy. Sdělení typu, že něco nemůžeme a že to nejde, je vždy naší brzdou.
Je potřeba si říct„chci sportovat“ místo „nemůžu být sportovec, protože mám nadváhu“. Místo „nemůžu odjet“ je třeba jasně vyslovit „chci jet tam a tam“ nebo „toužím šít, létat, kreslit, hrát na nástroj“. Dosaďte si dle Vašich priorit. Pokud budeme přesvědčeni o tom, že něčeho nemůžeme dosáhnout, tak jsme sami rozhodli o neúspěchu. Těžko se stane sportovec z někoho, kdo si myslí, že je dobrý třeba jen k tomu, aby sázel květiny a sportovat nezačne. Ale když začne, zjistí, že může nejet pěstovat kytky, ale může z něj být skvělý sportovec a ve finále v tom bude třeba i vynikat.
Nemůže tedy náš život jít směrem, který by nás činil šťastným, pokud nebudeme věřit sami v sebe a pesimisticky se k tomu stavět, že na to nemáme. Cesta k vytouženému cíli je přes sebedůvěru a odhodlání. Vzdát vlastní touhy je jako vzdát vlastní život. Někdy je v životě nutno přehodnotit některé cíle třeba kvůli zdravotnímu stavu, ale vždy se najde řešení, když opravdu chceme. Nehledejme důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak docílit svých snů. Nic lepšího to nenahradí.
Vždy nám nesmírně pomáhá podpora. Je náročné, když ji nemáme od svých blízkých. Bere energii odbourávat negativní řeči jiných lidí a jejich snahu nám to vymluvit, tím spíše těch nejbližších. Ale být sám sebou i za tuto cenu je obrovské osvobození se z pout, které nám dávají druzí. Nakonec se téměř vždy najde někdo, kdo tou oporou je a bude. I kdyby jen psychickou. A na konci cesty my budeme silnější než dřív.
Za sebe mohu říct „kéž by lidi neříkali nic, než aby druhým kazili svým negativním přístupem plány a touhy jen proto, že pro ně samotné to nic neznamená“. Škodí nám i sobě. Vytváří odstup, narušují blízké vztahy. Každý z nás ví nejlíp, pokud se podíváme do sebe, co je pro nás naplňující.
Je jednoduché někomu skládat komplimenty, když už něco dokáže, ale nejdůležitější je podpora v době, kdy člověk o něco teprve usiluje. V době, kdy teprve zahajujeme cestu za svými sny, protože to je nejtěžší etapa a tam potřebujeme nejvíce energie a vlastní víry. Komu na nás záleží, ten při nás stojí.
Neříkejte si „co když to nedokážu“, ale „splním si svůj sen“, „dokážu všechno, pro co se rozhodnu“. Sebedůvěra je velmi důležitá. Je to motor, který potřebujeme. Nepochybujte o tom, nepochybujte o sobě. V životě si lze splnit většinu toho, co nás jen napadne. A dokonce i to, co vypadá často nemožné. Nevzdat svůj sen a mít odvahu tu cestu jít znamená už poloviční úspěch. Nikdy nevíte, co nebo koho potkáte na cestě. Vždy se může stát, že se sen splní mnohem dříve nebo se člověk odkloní z cesty, ale nakonec přesto s úžasným výsledkem. Někdy ten cíl sami změníme, protože na té cestě poznáme něco nového a pro nás zajímavého, co nám bude dávat smysl. V životě je proto vždy důležitá i ta cesta samotná. Spousta lidí si jako dlouho já řekne „a co když to nevyjde?“ a já říkám „To zjistíte jen tehdy, když to zkusíte. A když uděláte maximum, tak není důvod, proč by to nemělo vyjít.“ I to, když uděláme maximum pro svůj život, je vždy lepší, než když neuděláme nic a čekáme, že nás život sám učiní nějak šťastné. To se ale nestane. Stejně jako se bez aktivity nenarodí jiný člověk, neopraví samo auto, neuvaří jídlo. Když po cestě nevyjdeme, nikdy nemůžeme dojít do cíle, ať je jakýkoliv. Vyjděte ze dveří.
Největší chybou, kterou můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.
Nebojte se chyb. To, že je něco chyba, zjistíme až zpětně a často právě chyba nám ukáže lepší řešení anebo si díky ní něco mnohem lépe pamatujeme. To, že něco nevyšlo, není vždy nutně chyba. Přestaňte se bát chyb, berte je jako nutné životní zkušenosti, protože jsou to prostě informace, které k životu potřebujeme. Když zkazíme těsto, taky nepřestaneme napořád péct.
Nevzdávejte nic, co je pro vás důležité, protože prohrajete sebe. Bez ohledu na to, co si o tom myslí někdo jiný, a to i vaši nejbližší, zvolte si svůj život sami. Ti, co vás opravdu milují, vás podrží. Když dosáhneme toho, čeho jsme chtěli, žádné plácání po zádech a slova chvály nemohou nahradit naše vlastní pocity. Právě v tom je to štěstí a naplnění. Není nic krásnějšího.
Když to vzdáte, budete to vyčítat sobě i jiným. Nikdo neocení, že jste svůj život obětovali. Cílem je život co nejlépe a opravdově prožít. Máme jen jeden. Je naostro, žádný reparát nepřijde.
Držím palce! Využijme svůj potenciál na maximum a buďme vždy oporou těm, kteří ji od nás potřebují.
