Článek
Dlouho tažený poctivý hovězí vývar, ze kterého je silná úžasná polévka, to prostě nemá chybu. Nebo takový pomalu vařící se gulášek z hovězí kližky na pořádné porci cibule a k tomu domácí knedlík. Pořádné omáčky nebo i jen zeleninová jídla, na ta mi často stačí jen sůl a pepř, případně kvalitní máslo. Snažím se při vaření vytáhnout na maximum přirozenou chuť masa a zeleniny.
Používám obecně při vaření hlavně sůl, pepř a základní koření typu kmín, majoránka, paprika a klasické trio. Sem tam použiji trochu gulášového či jiného koření, přece jen nejsem úplný extremista, takže třeba sojovku na asijské typy jídel, ale v zásadě se zbytečným přísadám vyhýbám. Čím lepší suroviny, tím kvalitnější výsledek.
Já osobně jsem všežravec a velký žrout už od narození. Miluji maso, zeleninu, ovoce i sladké. Když mi byl rok, měla jsem nějakých šestnáct kilo. Později jsem se vytáhla, ale apetit zůstal. Jsem přesvědčená, že právě poctivé jídlo bez zbytečných sajrajtů a to, že jím s chutí, je jeden z důvodů, proč jsem až do 45 nosila velikost S a ani teď, rok a něco před padesátkou, na tom nejsem nijak špatně, i když se v ničem neomezuji. Ač miluji maso, jen na mase bych být nemohla. Zelenina by mi chyběla a cítím se bez ní taková těžkopádná. Jen na zelenině bych žít dokázala, ale s masem mám více energie, takže dávám přednost kombinaci obojího. Zeleninu ideálně i k pečivu při snídani nebo večeři. Pomáhá nám s trávením.
Kdybych jedla stejné „chlapské“ porce, ale místo rozmanité stravy jen mastné smažené jídlo, cpala se brambůrky a pila stále kolu nebo alkohol, jistě bych se potýkala s váhou vyšší tak o sto kilo. Kdysi jsem si vyzkoušela, jak rychle lze přibrat. Měla jsem období, kdy jsem čtrnáct dní takzvaně „prasila“. Jedla jsem kuřecí bagety a pila kolu. Po dvou týdnech jsem měla z fleku pět kilo nahoře. Domácí jídlo bude pro mě vždy TOP. Jím vše, na co mám chuť, ale doma vařené a pečené hraje u mě vždycky prim. Navíc se to i finančně vyplatí. Začala jsem vařit už na základce, z lásky k jídlu. A jak říká Zdeněk Pohlreich „kdo chce pořádně vařit, musí umět pořádně jíst“. A to já rozhodně splňuji. On teda používá expresivnější výraz. Jídlo musí být skvěle dochucené a vypadat i vizuálně, ale ráda vařím i ekonomicky. Jednoduchá, obyčejná jídla, která člověka nezruinují. Třeba různě zapečené brambory s masem nebo zeleninou.
Musím říct, že fakt trpím, když někdo úžasnou poctivou polévku nebo omáčku zničí chemickými přísadami typu masox. Jídlo je přece nejlepší, když má chuť použitých surovin a těmito umělými ingrediencemi se znehodnotí a degraduje na úroveň polívky z pytlíku nebo nevalné školní jídelny, na kterou většina lidí tak nerada vzpomíná. Nemá vlastně žádný smysl utrácet velké peníze za maso, když celé jídlo zničíme těmito pro zdraví nedobrými „dochucovadly“. U mě dávno nemá v kuchyni masox, maggi ani přísady typu podravka místo.
Věřím, že poctivá, pravidelná strava v dostatečném množství a aspoň nějaký běžný pohyb (nesportuji, necvičím od školy) jsou naprostým základem a jistotou, aby se člověk držel v nějaké zdravé normě. Jsem toho názoru, že není mnohdy problém v tom, že by byl v nějaké rodině daný problém s váhou, ale spíš to, že je v rodině po generace problém se způsobem přípravy stravy a stravovacími návyky. Kde se vaří a peče na velkém množství oleje či sádla, stále smažené hranolky, sýry, řízky, k tomu pivko atd., tak se musí ukázat nějaký problém. Já bych se na takovém jídle zbláznila, protože je to pro mě těžké a z přemíry mastnoty je mi nedobře. Když si dám smažené, tak brambory k tomu jen vařené a klidně už bez másla. Vařím brambory asi 25 let na páře, jen je osolím a dám petrželku nebo pažitku. Většinou mají skvělou chuť, másla není třeba a s mastnějším řízkem nebo jinou přílohou, se to krásně kompenzuje.
Myslím, že pokud člověk s chutí jí kvalitní jídlo a aspoň se přirozeně hýbe, tak by se neměl dostat do nějakých větších problémů. V naší rodině nikdy po generace nebyl problém s nadváhou a také jsme nedisponovali osobní váhou, ani já ji neměla, vážila jsem se občas u někoho, ze zvědavosti. Kdysi jsem někde četla, že člověk je ve stresu už z toho sledování váhy a stres má vliv na všechno.
Ještě taková věc, kterou pozoruji mnoho let. Kdykoliv mají někde děti problém s jídlem, je to často tam, kde se řeší váha či vzhled a kde se moc nevaří nebo spíše jen z polotovarů a také se společně nestoluje. Každý jí někde jinde a jindy, za mě nejhorší varianta je stravovat se u konferenčních stolů, kde si mačkáme žaludek, místo jídelních. A k tomu vzhledu. Na děti může mít vliv, když se třeba matka nějak shazuje kvůli své vizáži nebo drží diety a říká před dětmi, že nemůže jíst, aby nebyla tlustá anebo mají rodiče průpovídky na děti nebo sebe navzájem „máš velkej zadek/břicho, nejez tolik“. Někdy stačí pár slov a už je člověk z hlavy nedostane. Myslím, že převážně holky se pak bojí pořádně se najíst a že i toto může vyústit i v anorexii a bulimii. Je nesmysl se pořád s někým srovnávat a hodnotit se podle vzhledu a váhy. Každý jsme stavěný jinak, takže jde spíš o udržení se ve zdravé normě. I stravovací návyky jsou součástí péče o sebe a sebelásky. Ta je o tom, že se máme rádi, a proto se neničíme nevhodným jídlem. Když skvěle vypadající ženy drží diety a jí bůhvíjaké náhražky místo pořádného jídla, na které mají chuť, tak mě to mrzí. Já si neodříkám nic.
Další příklady ze života: Znala jsem ženu, krásnou, šikovnou a s pěknou postavou. Měla problém normálně jíst, i když milovala dobré jídlo, hlavně domácí. Držela neustále diety. Vůbec to nepotřebovala. Stačilo k tomu, že kdysi dávno slýchávala od svého otce negativní poznámky na svůj vzhled a ta jedna poznámka se s ní táhla desítky let. Doma moc nevařila, chodili někam jíst a dcera měla problém s jídlem, moc tomu nedala. Tehdy jsem jim jako rodině chvíli vařila domácí jídlo na víkendy. A dcera na počátku puberty se jim rozjedla, když všichni společně stolovali a hodovali. A myslím, že toto prostě funguje. Ve školce, kde jsem chvíli pomáhala, byl klouček, který nejedl vůbec nic kromě rohlíků. Všechny pokusy byly marné. Nedivím se. Pokaždé, když si ho matka vyzvedávala, hned mu nabídla různé možnosti sladkostí, které měla sebou. Nejspíš to byla jeho pravidelná strava. Sladkosti a rohlíky. A s tím dítětem se to táhne. Nejí, nemá energii, bylo s ním i těžké pořízení. Strava je prostě důležitý základ. Stejně jako dobrý spánek. Já jsem teda milovník české kuchyně a nejedu v té dnešní moderní stravě, ale ve všem je třeba mít nějakou vyváženost, rozmanitost, strava není výjimkou. Našla jsem aspoň pár odkazů k tématu, abych vám nedávala jen vlastní úsudek a zkušenosti, tak snad vám přijdou vhod. Já přece jen moc nejedu v moderním stravování, tak ať máte zdroje zase z jiného soudku.
Věřím, že spousta problémů kolem stravování je v hlavě. Jíme přece i očima. Na tom, jak vypadáme, má velký podíl právě i to, jak se cítíme, jak jsme nebo nejsme v pohodě. Stejně tak záleží na stravě, jak se po ní cítíme. Lehce, těžce, energicky nebo unaveně. Tak lidi, jezte kvalitně, s chutí a bez pocitů viny. Jídlo je radost, vychutnejte si ho.
Dobrou chuť!
https://ifmv.cz/jak-stres-ovlivnuje-vasi-vahu-zdrave-hubnuti/
https://www.vyhonky.cz/blog/jak-zdrava-strava-ovlivnuje-nasi-psychiku-a-vykonnost/
https://www.cestazelvy.cz/clanky-10-nejucinnejsich-potravin-pro-dusevni-pohodu.html
