Článek
Zdravý vztah znamená přijímat jeden druhého se vším, co k němu patří. S jeho vizáží, emocemi, zájmy, koníčky, potřebami a životními plány. A každému z nás škodí, když žijeme ve vztahu nefunkčním, natož toxickém. Tedy tak že se necítíme sami sebou. Ve zdravém vztahu jsme plně přijímáni, i když se chováme stejně přirozeně, jako když jsme sami.
Milující lidé se podporují a spokojenost druhého je pro ně stejně důležitá jako jeho vlastní. Rozhodně svého partnera neuráží, nesráží jeho osobnost, nemanipuluje s ním, natož aby mu ubližoval fyzicky. Ani jedna facka není v pořádku, stejně tak omezování svobody jiného člověka. Oba dva lidé ve vztahu jsou stále svéprávní lidé, kteří nepotřebují svolení toho druhého, aby pracovali, měli své koníčky, vídali své přátele či rodinu nebo si plnili své sny, třeba studium. Samozřejmě větší kroky by spolu lidé ve vztahu měli minimálně konzultovat a v některých případech také společně odsouhlasit, pokud se týkají i toho druhého. Třeba to, kde budou žít a jak. Není fér bránit někomu jít za svým snem. Ani kdyby to znamenalo dlouhé či úplné odloučení.
Základem pro možnost vytvoření funkčního naplňujícího vztahu je najít si k sobě vhodný protějšek. Vhodného, kompatibilního partnera či partnerku, parťáka, parťačku pro život. A to lze jen tehdy, když známe dobře sami sebe a dokážeme to v té nejupřímnější podobě, o sobě hned na počátku sdělit. A to včetně vůle či nevole mít děti, hodnotového žebříčku, zásad a bytostně důležitých věcí, přes které u nás „vlak nejede“, protože to jsme prostě my.
Aby člověk mohl milovat, musí mít rád. Pokud mi vadí názory, chování, vzhled nebo životní styl toho druhého, tak ho nemám rád/a. „Líbíš se mi“ neznamená „mám Tě rád“. Chtíč není láska. A vážný vztah není jen o plnění základních potřeb.
Co chceme? Vážný vztah se vším všudy nebo jen někoho na občasné trávení volného času? Nutno vědět. Není fér se seznamovat s někým, komu nejste ochotni dát to, co on či ona potřebujete, nejen to, co vy sami chcete. Žena ani muž nejsou cukrárna, kde si vyberete jen ty nejlepší kousky dle své chuti a zbytek tam necháte. Chcete vážný vztah? Berte člověka se vším všudy, jako kompletní balení. Chcete ze vztahu jen tu pohodu a co vám přináší nějaký prospěch? Pak si najděte někoho, kdo hledá totéž, řekněte to na rovinu předem.
Vážný vztah není to, že vedle vás někdo vážně každý den je. Sedí, leží, vaří, mluví. Vážný vztah je o plné důvěře a o tom, že jdete v poznávání do hloubky, i do bolavých věcí, že partnersky komunikujete o všem, o čem je třeba. Otevřeně komunikujeme o všem, a to včetně sexuální oblasti. Co máme rádi a co nechceme. V pořádku je vše, na čem se oba shodneme. Bez jakéhokoliv nepříjemného nátlaku. Poznávání a sdílení sbližuje, upevňuje svazek, zatímco nezájem odcizuje. To, co ten druhý sděluje, jsou informace o něm a z jeho života, které nemá právo nikdo soudit, protože ten život nežil. Jsou sdílené s důvěrou k vám, nezneužívejte je, tím velmi ztrácíte.
Pokud si nevyhovujete, pak někdo z vás nebo oba jste nebyli k sobě patrně upřímní již při seznámení. Když někdo postaví vztah na lži, nemůže se divit, že nedopadne. Vážný vztah a zdravé partnerství není o tom, že se vzdáváme svých cílů a snů, koníčků, sportů a dalších zájmů. Vstupem do vztahu nebo manželství jsou dva lidé stále dvě originální osobnosti, které mají kromě společných plánů a snů také ty své vlastní. A díky tomu jsou spokojení oba jednotlivci a pak to mohou sdílet a být šťastní i jako pár. Věřte, že na neštěstí druhého štěstí nikdy nedosáhnete.
Pokud při seznámení třeba tvrdíte, že vám nevadí, když žena nevaří a pak jí po pár týdnech totéž začnete vyčítat, je to jen vaše chyba. Věděl jste to, nemůžete ji měnit, měl jste si hledat tu, která vaří ráda. Stejně tak, pokud si žena nabalí fotbalistu, je nadšená, jak je skvělý a pak mu začne fotbal vyčítat a že kdyby ji měl rád, tak by ho nehrál tak často nebo se ho vzdal úplně, tak je to také špatně. Vadí vám potřeby a zvyky vašeho partnera? Pokud jste o nich věděli dopředu, byla to patrně jen vaše pohodlnost najít si někoho vhodnějšího. Možná jste si mysleli, že si pak toho druhého převychováte dle svých představ. Chyba. Manipulace do vztahu rozhodně nepatří. Měnit můžete jen sebe, svůj postoj, vnímání, chování. Ne toho druhého.
Do zdravého vztahu nepatří žárlivost převlečená za strach o toho druhého, závislost a s ním spojené majetnické chování. Ani do něj nepatří jednání z pozice moci, ať už je fyzická, emocionální nebo finanční. Nikdo nemá právo narušovat soukromí toho druhého, lézt mu třeba do telefonu ani ho nutit mu něco dokazovat. Vztah je o důvěře. V partnerství jsou si oba rovni, oba mají stejná práva a oba na něm musí pracovat, vzájemně si pomáhat a vyjadřovat si úctu.
Mnohdy jsou spolu lidé z pohodlnosti. Nejsou ochotní stav řešit. Raději třeba mají paralelní vztahy, třeba kvůli dělení majetku. Za nejhorší výmluvu považuji „jsme spolu kvůli dětem“. Ty potřebují zdravé prostředí a vzory partnerů, jak se k sobě mají chovat. Žít s rodiči, kteří spolu nekomunikují, chovají se k sobě jako dva cizí anebo se před dětmi napadají, uráží a jinak snižují důstojnost toho druhého, je pro děti utrpením a nikoliv výhrou. Čím lépe rodiče zvládnou rozchod, tím méně tím budou trpět děti a naučí se sami, jak takové situace vhodně řešit. Jinak budou mít problémy ve svých vztazích v dospělosti.
Děti potřebují vzory pro své budoucí vztahy, pravdu, ne přetvářku. Potřebují vidět funkční partnerství, respektující chování dvou milujících se lidí, kteří spolu dokáží komunikovat i o ne zrovna příjemných věcech. Spousta lidí se domnívá, že absence hádek je známka dobrého vztahu. Tak to určitě není. Znamená to hlavně neochotu spolu komunikovat, zametání problémů pod koberec, předstírání, že je vše v pořádku a tím pádem zahnívání těch věcí do doby, kdy jeden řekne dost, protože už má dost nahromaděných emocí, neřešených situací a odejde.
Konstruktivní hádky nejsou ve vztahu na škodu, mnohem horší je absence řešení a strach o těch věcech hovořit. Kompromis není, že se jeden vzdá, ale řešení, které je pro oba dva v pohodě, bez přetvářky.
Máme jen jeden život. Žádná zkouška nanečisto, ale pěkně naostro a nikdo nevíme, jak dlouhý bude, takže odkládat řešení na „potom“, „až“, je obrovské marnění toho nejcennějšího, co máme. Čas. Tady být a co nejlépe ho žít, abychom nelitovali, až přijde náš poslední den.
Neopečovávaný vztah ztroskotá jako neudržovaná loď.
