Článek
Dánský-polsko-švédský snímek Dívka s jehlicí byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a získal také dvě ceny Evropské filmové akademie. Film je dílem režiséra Magnuse von Horna, který všechny dané země spojuje: původem je Švéd, vystudoval ovšem filmovou školu v polské Lodži, kde dodnes žije a vyučuje, a snímek umístil do Kodaně.
Černobílý expresionisticky laděný film bývá někdy zařazován do kategorie horor, nicméně jedná se mnohem spíše o temné dobové drama, navíc vycházející ze skutečných událostí. Vracíme se v něm do Kodaně na konci první světové války a doby krátce po ní. Najdeme tu zároveň romanci o lásce chudé dělnice a továrníka, ovšem na hony vzdálenou happy endu, obraz tehdejšího přístupu k ukončování nepohodlného těhotenství, strašlivou situaci válečného invalidy, stejně jako detektivní zápletku.
Hlavní hrdinka Karoline v podání Victorie Carmen Sonneové žije v docela hezkém pronajatém bytě v dánském hlavním městě a pracuje v textilní továrně. Marně čeká na manžela, který odešel do války, a nemůže za něj dostat ani vdovský důchod, protože zůstal nezvěstný. Jelikož nedokáže platit nájemné, čeká ji nejdříve strmý sešup, kdy musí opustit byt a nastěhovat se do temného podkrovního bydlení s holou postelí, kde není k dispozici ani nic na způsob toalety. Potom se ale zdá, jako by se na ni přece jen usmálo štěstí: získá si pozornost samotného ředitele továrny, starého mládence ve středním věku, stane se nejdříve jeho milenkou a poté, jak se zdá, dokonce partnerkou. Když otěhotní, rozhodne se ji továrník-šlechtic představit své stařičké matce a požádat o svolení se sňatkem, dočká se ovšem nepřekvapivě tvrdého odmítnutí a poučení o nevhodnosti takového svazku, všechno by měla vyřešit jen obálka s penězi. (Tady se přes veškerou nadsázku, se kterou je film vyprávěn, nechce přece jen věřit, že by pan ředitel skutečně mohl mít s chudou zaměstnankyní natolik vážné úmysly.) Karoline přijde i o práci v továrně a musí spolu s ostatními žebrat o přivýdělek při nárazových hrubých pracích.
Situace se ještě více komplikuje tím, že hrdinčin manžel se nečekaně přece jen vrací – ovšem jako stvůra s děsivě zdeformovanou tváří, zejména čelistí, kterou mladá žena vyděšeně posílá pryč a která se nakonec uchytí a uživí díky vystupování jako atrakce v cirkuse.
Zápletka dostane nový směr, když se Karoline rozhodne přivodit si ve veřejných lázních potrat pomocí jehlice. Ano, od této kdysi používané děsivé techniky se odvíjí název celého filmu (i když by tu samozřejmě mohla být i ona asociace s předchozí prací v textilní továrně). Nepodaří se jí to, ale seznámí se při tom s Dagmar, ženou, která ji poradí lepší způsob – ať dítě porodí a pak jí ho za poplatek předá, ona zařídí adopci lepšími lidmi, tak jako to už udělala mnohokrát.
Karoline tedy porodí a navzdory tomu, že zdeformovaný manžel, se kterým v této chvíli opět bydlí, by si holčičku, ač není pochopitelně jeho, rád ponechal, rozhodne se ji odnést na zmíněnou adresu a zaplatit za zprostředkování adopce. Protože nemá dost peněz naráz, vrací se o nějaký čas později, dítě už v té době na místě není.
A tady film, který byl do té doby spíše sociálním dramatem o pádu na dno a ničivých důsledcích války, dostává ne přímo hororový, ale mysteriózně detektivní podtón. Obě ženy se totiž spřátelí a hrdinka začne u své nové známé, která jinak provozuje obchod s cukrovinkami, bydlet s tím, že jí slibuje odkojit přijatá nemluvňata předtím, než pro ně najde novou rodinu. Zároveň se stará také o Dagmařinu vlastní dcerku, které je asi osm let.
Jsou ale úmysly druhé ženy skutečně tak bohulibé? Dává děti, za které přijímá úplatu, doopravdy pokaždé k adopci dobře vybraným rodinám, které zaplatí znovu? Nebo je všechno ve skutečnosti mnohem temnější? Co se tedy s nemluvňaty děje?
Hrdinka brzy zjišťuje, že přinejmenším některé z případů jsou velice podezřelé, a začne se ptát, co se tedy stalo jejímu dítěti, stejně jako dalšímu nemluvněti, o které se nějaký čas starala. A je holčička skutečně vlastním dítětem její bytné?
Je ovšem možné, že si něco jen namlouvá, protože na místě se naučila používat drogu, která mění její vnímání a jejíž účinky jsou zde velmi přesvědčivě ukázány… Anebo se snad na tom všem nějak sama podílí?
Nebudeme divákovi prozrazovat, jak celý příběh skončí, i když podle informací k filmu dojde k soudnímu procesu, který je jedním z nejslavnějších a nejděsivějších v novodobých dánských dějinách. Na druhou stranu, úplný závěr vzhledem k předchozímu temnému ladění naznačuje překvapivě velkou dávku možné naděje do budoucna.
Dívka s jehlicí není žánrově snadno zařaditelná a právě přeskakování mezi jednotlivými rovinami, kdy se několikrát promění ladění, atmosféra i způsob vyprávění příběhu, může být pro diváka někdy poněkud obtížnější na vstřebání. Navíc u těch, kteří čekají opravdový horor, může dojít ke zklamání, protože skutečná hrůza tu pramení odněkud zcela jinud než z nadpřirozených příčin či šílených vrahů. Nejdrastičtější scénou tak určitě zůstává ta, kdy se hrdinka pokouší o vyvolání potratu v lázni…
Na druhou stranu, film si jednak celou dobu drží onu černobílou stylizaci typickou pro staré expresionistické snímky, a při zpětném pohledu od konce pak všechno do sebe velmi dobře zapadá, každá věc má své místo a účel.
Výborné výkony podávají i obě hlavní hrdinky. Především mladší Victoria Carmen Sonneová, která po celou dobu téměř nesleze z plátna, a která svou hrdinku dokáže postihnout tak, aby byla zároveň žánrovou figurou vyplašené dívky v nesnázích a možná i ohrožení, ale přitom i plnokrevnou a uvěřitelnou postavou s přesvědčivým psychologickým profilem.
Jejím protipólem je asi největší současná hvězda dánského filmu Trine Dyrholmová, kterou jsme měli v minulosti možnost vidět jako partnerku Pierce Brosnana ve Svatbě mezi citróny nebo úplně nedávno coby matku znásilněné dospívající dcery v ceněném filmu Birthday Girl. Dyrholmová představuje svou „dobrodinkyni“ jako ženu sice poněkud zvláštní a záhadnou, ale zároveň zdánlivě milou a ochotnou pomáhat, byť jen v situaci, kdy z toho i ona něco má. Herečka-padesátnice sice v roli, asi i díky černobílému snímání zdůrazňující každý náznak vrásky, působí dojmem o dobrých deset let starším (což je zřejmě i v souladu s dějem filmu), její výkon ovšem patří k těm, které se dostanou pod kůži a jen tak se na ně nezapomene.
Dívka s jehlicí tak není úplně jednoduchým filmem pro každého, dovede ovšem uchvátit a strhnout. Zvláště když se mezi řádky temného dramatu vyjadřuje jakoby mimochodem i k dalším tématům: chudoba, která způsobuje, že člověk padá hlouběji a hlouběji; válka, jež změní člověka na duši i na těle; zoufalství z nechtěného těhotenství, které může vést k nerozumným rozhodnutím; a k tomu pak člověk, který dokáže z této zdánlivě beznadějné situace něco vytěžit ve svůj prospěch, třeba i za cenu porušení základních etických principů.
Zdroje:
Film Dívka s jehlicí, Dánsko, 2024.
Presskit pro novináře k filmu Dívka s jehlicí.
