Článek
Režisér Jim Jarmusch, legenda amerického nezávislého filmu, má za sebou snímky nejrůznějšího ražení, kterým však vždy vtiskl svérázný rukopis. V jeho filmografii najdeme příběhy ze života stejně jako western, film o upírech i zombiích. Ve svém posledním díle se v lecčems vrací k poetice více než třicet let starého povídkového filmu Noc na Zemi, kde sledoval několik taxíkářů a jejich pasažérů napříč zeměmi. Také snímek Otec matka sestra bratr má povídkovou formu a odehrává se na několika různých místech světa. Režisér za něj obržel hlavní cenu na filmovém festivalu v Benátkách.
Film je tentokrát spojen tématem vztahu rodičů a jejich dospělých potomků. Titulní hrdinové spolu ovšem nejsou v žádném vztahu, příbuzenském ani přátelském, aby nedošlo k omylu. V každé povídce vystupuje rodina úplně jiná a zvláštní propojení, které tu můžeme vnímat, vychází z něčeho úplně jiného.
Začínáme ve Spojených státech, na samotě. V první povídce, Otec, navštěvují syn a dcera-čtyřicátníci (Adam Driver, Mayim Bialiková) postaršího ovdovělého tatínka (Tom Waits), ošuntělého samorosta, kterého vídají jen málokdy. Ukazuje se, že si vlastně nemají příliš co říci, i když není pochyb o tom, že se mají docela rádi. Každý ale mají svůj vlastní svět, kromě pár vzpomínek a praktických věcí k řešení je už nic nespojuje. Tato povídka má jako jediná výraznější, mírně komickou pointu, ke které dojde poté, co potomci odjedou.
Přesouváme se do Dublinu. Matka-spisovatelka (Charlotte Ramplingová) čeká návštěvu dvou dospělých dcer (Cate Blanchettová, Vicky Kriepsová), které k ní přicházejí jednou za rok. Prostředí je tady na rozdíl od první povídky velice kultivované, matka servíruje dcerám na krásném porcelánu dekorativní zákusky. Konverzace ovšem vázne i tady – jedna dcera je rebelka, druhá kultivovaná, matka si drží odstup… Konec svačiny je tak pro všechny spíše vysvobozením.
Třetí povídka Sestra bratr nás zavádí do Paříže. Máme tu asi pětadvacetiletá dvojčata (Indya Mooreová a Luka Sabbat), míšence, kteří vyrůstali s americkými rodiči, černým otcem a bílou matkou, veselými hippies, právě ve Francii. Rodiče nedávno zahynuli při nehodě, oba sourozenci se teď jdou naposledy podívat do bývalého bytu a dohodnout se, co udělají s pozůstalostí. Tato povídka je možná tou nejzajímavější, jistě i proto, že bratr se sestrou tu mají velice kamarádský vztah, a přestože rodiče ztratili, jsou viditelně rádi za všechno, co jim předali a jací byli.
Jarmusch tedy ukazuje různé modely, jak mohou fungovat rodinné vztahy v dospělosti – a přestože první dvě povídky vypovídají také o obtížnosti komunikace a vzrůstajícím odcizení, které může přijít, nepůsobí nic z toho smutně či snad depresivně, jistě i díky občasnému humornému odlehčení. Drobné náznaky navíc ukazují, že zdánlivě odlišné světy spolu mohou být nějakým způsobem propojeny – zde mimo jiné diskusemi o pitné či nepitné vodě, stejnou slovní průpovídkou nebo (falešnými?) hodinkami-rolexkami.
Postavy jsou tu velmi zajímavě prokreslené, přímo vnímáme, že je za nimi nějaký rodinný příběh (tu naznačený, tu detailně vysvětelný), který by nás zajímal i více. Neokázale přesvědčivé výkony navzdory menší ploše tu pak předvádějí všichni herci, ať už jde o legendy nebo zatím méně známé tváře - od Toma Waitse přes Charlotte Ramplingovou po Indyu Mooreovou a Luku Sabbata.
Zdroje:
Tisková zpráva pro novináře k filmu Otec matka sestra bratr, Aerofilms.
Legendární Jarmusch o vztazích v rodinách, recenze, Katolický týdeník 9/2026.
