Článek
Kapela Camouflage opět přijíždí do České republiky, kde bývá častým hostem. Čím to, že si je zrovna tuzemské publikum tolik oblíbilo – a že si evidentně hudebníci také oblíbili je?
Velkou roli sehrál fakt, že kapela vznikla v 80. letech, jedné z nejlepších hudebních dekád. Zřejmě to bylo tím, že tehdejší Československo se nacházelo za železnou oponou, a tak se u nás pomalu, ale jistě začaly dostávat do širšího povědomí kapely, které v té době byly populární na západě. To byl i případ samotných Camouflage. Byly to i další země tzv. východního bloku, kde obliba byla enormní. Singly The Great Commandment a Love Is A Shield doslova způsobily lavinový efekt i přesto, že nahrávky se získávaly prostřednictvím různých burz. Ten, kdo měl obrovské štěstí, mohl vidět jejich klipy rotovat i na různých televizních zahraničních kanálech. Dalším faktem bylo, že kapela zachytila ve správném okamžiku vrchol tehdejší synthpopové – new wave vlny, kdy tento styl zažíval obrovský boom a popularitu. Na základě těchto věcí si zde získala své jméno a status kultovní kapely, který zpečetila v 80. letech dvěma zásadními alby – Voices & Images (1988) a Methods Of Silence (1989). Doba jim byla nakloněna, a tím pádem se zařadili mezi kapely jako jsou Depeche Mode nebo jejich krajané Alphaville. To prakticky platí až do současnosti, kdy u nás Camouflage koncertují pravidelně.
Kdy u nás vlastně s koncertováním začali?
Vše to odstartoval historicky první koncert, který se uskutečnil před dvaceti lety v Bratislavě. Fanoušci je přijali s neuvěřitelně velkou vřelostí, kapela si zamilovala slovenské a české fanoušky ihned, díky tomuto nezapomenutelnému koncertu. Od té doby zde začali pravidelně koncertovat. Čtrnáct odehraných koncertů u nás a na Slovensku hovoří za vše. Rád bych zde zmínil, že obrovskou zásluhu na tom měl slovenský organizátor a promotér, fanoušek Marián Maček. Byl jedním z mála lidí, který chtěl Camouflage dostat na Slovensko a posléze do České republiky. Pokud připočteme ještě letošní dva koncerty a koncerty sólového projektu M. I. N. E zpěváka Marcuse Meyna, dostáváme se na úctyhodných dvacet koncertů! Za to mu patří velké poděkování.
Bylo by dobré připomenout, v jakém složení skupina přijede. Klasická sestava je tříčlenná – Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig, a takto ještě nedávno také koncertovali. V současné době se ovšem koncertní sestava zúžila. Na koho se tedy mohou návštěvníci těšit a jak to vlastně s podobou kapely v současnosti je?
Oli s nimi bohužel nekoncertuje od roku 2023, ale koncertní sestavu doplňuje bubeník Jochen Schmalbach, který je součástí už od roku 2001, a pak je to kytarista Volker Hinkel, který je koncertní součástí od roku 2006. Krom toho jsou tito dva členové taky vynikající hudebníci, kteří se podílejí i na studiových albech kapely. A jsou také členy sólového projektu M. I. N. E Marcuse Meyna. Volker je dost vytížený hudebník, který je také členem kapely Fool´s Garden (poznámka – jejich Lemon Tree byl obrovský hit), takže kvůli jeho aktivitám má kapela ještě dalšího hudebníka, který občas alternuje na koncertech za chybějícího Volkera. Je to zpěvák a skladatel Stefan „Snöt“ Fehling z indie popové německé kapely Tüsn.
Jak vypadá koncertní repertoár, se kterým přijíždějí, a jaká je podoba aranží jejich slavných hitů? V současné době některé v osmdesátých letech slavné kapely, například jako nedávno Duran Duran, hrají své největší písně prakticky úplně stejným způsobem, jak je pamětníci znají, ale jiné je naopak výrazně upravují – dávají jim třeba rockovější háv nebo naopak používají symfonické nástroje. Jak se s touto výzvou popasovávají Camouflage?¨
Aktuální turné se jmenuje Rewind To The Future And Goodbye. Jde o jakýsi koncept, kdy kapela prostřednictvím svých skladeb putuje napříč do minulosti, a pak se vrací nazpět a dívá se zároveň do budoucnosti. Jde o jakousi retrospektivu, kdy se minulost setkává s budoucností. Cílem tohoto turné bylo klást větší důraz na elektroniku. Tam, odkud vzešly jejich kořeny. Heiko při aranžování skladeb pro toto turné chtěl dodat skladbám tu správnou elektronickou atmosféru. Cítíte neskutečný feeling, až se nechce věřit, že těm skladbám je čtyřicet, třicet nebo dvacet let. Dal si na tom hodně záležet, dříve jejich koncertní repertoár stavěl na rockovějším duchu. Nyní je to naopak. Dokázal krásně zakomponovat studiové aranže a prvky do koncertní podoby. Neskutečné. Ale před třemi lety pro změnu podnikli Camouflage turné, které se jmenovalo Night Of The Proms, za doprovodu belgického symfonického orchestru kapela odehrála šňůru několika vystoupení. Dva jejich největší hity, tedy The Great Commandment a Love Is A Shield, dostaly krásný nový rozměr díky nové koncertní symfonické úpravě.
Ačkoli se tomu těžko věří, členové kapely už nedávno oslavili šedesátku. Projevuje se to nějak na hlasovém projevu, energii nebo pohybu? Pokud je mi známo, Marcus na pódiu skáče jako mladík…
Víte, jak se říká, věk je pouze jen číslo. U Camouflage to opravdu díkybohu neplatí. Vůbec ne. Ten chlapík dostal přezdívku na aktuálním turné „Skákající míč“ – mám samozřejmě na mysli Marcuse. :) To ostatně hovoří za vše. Mám pocit, že jeho energie nezná konců. Dává do toho veškerou energii. Jasný důkaz, že doslova miluje koncertování. Jeho fyzičku by mu mohli závidět i třicátníci. Je to dané i tím, že hodně běhá a také před několika lety začal hrát tenis. Takže má dobrou kondičku a průpravu. Je zkrátka v obrovské formě.
Přinášejí s sebou i nějaké úplné novinky? Nebo úplně nové aranže? Jak zní jejich současný zvuk?
Ano, teď v současné době jsou to celkem tři novinky. To byl jeden z důvodů, proč přesunuli turné v roce 2023 na rok 2024, protože chtěli fanouškům představit nové skladby z nadcházejícího alba. V roce 2023 se zavřeli do studia a nahráli nové skladby. V úvodu koncertu kapela hraje stejnojmennou Rewind To The Future And Goodbye a během koncertů hrají fanouškům nádhernou skladbu Everything. Na samém závěru koncertu zazní reprodukovaný úryvek demo verze skladby Simulated Skin. Všechny tři skladby jsou diametrálně odlišné. Těšte se na novou desku! Jak už jsem zmínil, skladby znějí hodně elektronicky. Dokonce bubeník u některých skladeb hraje na elektronické bicí. Tím dodává skladbám další rozměr. Heiko dokázal přenést toho studiového ducha i do koncertních aranží. Pokud jste vnímaví, tak poznáte jasné prvky, které znáte ze studiových desek. Působivé.
Skalní fanoušci samozřejmě svou kapelu a její pohyb sledují neustále, lidé, kteří pamatují jejich hity ještě z osmdesátek, ale mohou být překvapeni, že kapela stále koncertuje. Připomeňte tedy těm, co nejsou úplně „in“, jak to s jejich kariérou za tu dobu bylo. Hráli po celá ta léta?
Nehráli. Pokud to vezmu všeobecně, první koncertní turné bylo na podporu druhé desky Methods Of Silence v roce 1989. Turné obsahovalo pouze čistě německé koncertní zastávky. Další turné následovalo v roce 1991, tedy v době, kdy vyšla třetí řadová deska Meanwhile. To už rok předtím opustil kapelu Oliver Kreyssig. Rovněž i tehdejší turné bylo záležitostí německých zastávek. Bohužel v následujících letech od roku 1992 do roku 1999 kapela přestala koncertovat, což samozřejmě způsobilo, že kapela se ztratila dohledu fanoušků. Bohužel to bylo způsobeno i faktem, že čtvrtá deska Bodega Bohemia (1993) a následně pátá deska Spice Crackers (1995) se nesetkaly se žádným komerčním ohlasem. Nicméně pravdou je, že i samotní Camouflage přiznali, že to byla velká chyba. Mnoho lidí si zkrátka myslelo, že kapela se tehdy rozpadla. Pravda byla taková, že kapela si po neúspěchu těchto alb dala pauzu.
V roce 1998 se po dlouhých osmi letech vrátil do kapely Oliver Kreyssig. Kapela se tedy v roce 2000 vrátila na koncertní pódia v původní sestavě. A od té doby opět začala koncertovat s určitou pravidelností. V roce 2003 u příležitosti vydání šesté řadové desky Sensor podnikla dosud největší turné. V roce 2006 vyšlo album Relocated, které konečně zahrnovalo české a slovenské zastávky. Na poslední studiovou desku pod názvem Greyscale si museli fanoušci počkat devět let. Přesto kapela nezahálela a pravidelně koncertovala. V roce 2015 vyšlo album Greyscale. To bylo rovněž podpořeno samostatným turné. Téhož roku v říjnu odehráli poslední koncerty a jejich cesty se rozešly. Camouflage šli k ledu. Heiko se začal věnovat filmové hudbě, Oliver se naplno věnoval grafickému designu.
A zpěvák Marcus?
Jediný Marcus se rozhodl pokračovat v hudební dráze, a tak v roce 2016 založil svůj sólový projekt M. I. N. E společně se svými koncertními a studiovými parťáky Jochenem Schmalbachem a Volkerem Hinkelem. V roce 2018 vyšla této kapele první studiová deska, která se jmenovala Unexpected Truth Within. Kapela M. I. N. E koncertovala od roku 2016 do roku 2023. V roce 2023 se Camouflage probouzejí k životu. Po osmi letech kapela znovu začíná koncertovat a podniká sérii několika koncertů pod názvem Night Of The Proms. Rok na to se Camouflage vracejí definitivně na koncertní podia a podnikají turné pod názvem Rewind To The Future And Goodbye. Od té doby kapela koncertuje každým rokem. Bez Olivera, který se chce soustředit čistě jen na studiové práce kapely společně s psaním nových skladeb.
Tuhle otázku asi žádná kapela neslyší ráda, ale pořád je řada lidí, kteří znají písně Camouflage z rádia a považují je za skladby od Depeche Mode. Camouflage je rozhodně měli jako inspiraci, o tom žádná, ale jak se srovnávat s tím, že si je lidé i po těch desetiletích mohou plést?
Abych se vrátil zpět do roku 1987. Camouflage neprávem dostali od německých novinářů nesmyslnou nálepku „Němečtí Depeche Mode“. Ještě dodnes si je možná někteří lidé pletou, ale abych vyvrátil tento mýtus, je zcela patrné, že tyto kapely byly diametrálně odlišné. Ano, můžeme hovořit o nějakém vlivu, avšak pravdou je, že oni byli ovlivněni dalšími kapelami, jako byli Yellow Magic Orchestra, Kraftwerk, The Human League nebo Ultravox. To je fakt. Nicméně je to těžké, mainstreamový posluchač to stále bude přirovnávat k Depeche Mode. Ale pravdou je, je že tyto kapely jsou prostě jiné. Obě jsou skvělé. Asi bych doporučil nezasvěceným naposlouchat si jednotlivá alba kapely. I když v dnešní uspěchané době je to těžké. Shrnul bych to asi takto: Camouflage jsou takoví přímočařejší, melancholičtější. Víc kladou důraz na melodičnost, to vše je zabarveno uhlazenou a precizní produkcí. Musím konstatovat, že jejich novější desky po roce 2000 zrají jako víno. Chce to jen zkrátka čas naposlouchat si jejich tvorbu. Tato kapela, byť vydala pouze osm řadových desek, má nespočet klenotů. Není to jen o těch dvou hitech. Tam posluchači najdou možná odpověď. Jsou zkrátka jiní.
Teď bychom se na chvíli vrátili do dávnější minulosti. Kapela spolu hraje už neuvěřitelných 43 roků, od doby, kdy její členové byli na střední škole. Jak tehdy došlo ke vzniku tohoto mimořádného hudebního i osobního přátelství?
Nápad založit vlastní kapelu vznikl relativně spontánně. Všichni se znali už velmi dlouho předtím. Martina Kählinga (čtvrtý původní člen, který v roce 1984 odešel z kapely) znal Marcus od dětství. Bydleli ve stejném domě a rodiče se znali odjakživa. Olivera a Heika Marcus znal ze školy a z letního tábora YMCA. Potkali se na jaře roku 1983 na otevírání nákupního centra, kde se konala i módní přehlídka. Na zahájení mu ti tři další řekli, že plánují založit kapelu a že chtějí během letních prázdnin pracovat, aby si koupili nástroje. Zcela spontánně – Marcus už nevěděl, co ho to popadlo – jim řekl: „Jdu do toho!“ Taky si našel práci a pak si taky koupil syntezátor! Tak přišli s nápadem založit kapelu a po letních prázdninách to i udělali. V září 1983 se znovu setkali a poprvé spolu hráli. To bylo v domě Martina Kählinga, kde měli zkušebnu. Tam byly skutečné začátky. Tehdy ještě pod názvem Licensed Technology. Když bych měl ještě dál rozvinout odpověď, důvod, proč kapela ještě stále funguje, je ten, že je po 43 letech pojí skutečné přátelství. V každé kapele máte určité vnitřní boje nebo neshody, ale oni to ustáli díky tomu, že se znají celý život. Je mezi nimi chemie. To je úspěch a gró, za kterým stojí dlouhověkost kapely.
Jak vlastně přišli na svůj název?
Jak už jsem zmínil, původní název byl Licensed Technology, který vymyslel Marcus. Prostě ho to napadlo. Chtěl něco techno, a pak v určitém okamžiku přišel ten nápad. První písnička, kterou napsal, se jmenovala Modern Technology, a tam se to všechno nějak spojilo. Ale věc se měla tak, že Heikovi se ten název vůbec nelíbil, přišel mu příliš krkolomný, a pak přišel s názvem Camouflage, což se jim zpočátku nelíbilo. Inspiroval se názvem stejnojmenné skladby od Yellow Magic Orchestra. Každopádně se rozhodli kapelu přejmenovat. Změnili to.
Great Commandment má pozoruhodný text i videoklip. Jaké k němu tehdy vedly vlivy? Svým způsobem je to pozoruhodné – mladíčci ve věku na boyband (Marcus vypadá ve videoklipu jako středoškolák) a takové vážné, náročné téma o manipulaci lídrů s masami? Jak se klip natáčel?
The Great Commandment má psychologické a filozofické pozadí, protože Marcus v té době psal texty při škole, kde měl zároveň i zkoušky a filozofii. Moc se mu líbily myšlenky o tom, aby neposlouchal své učitele a udělal si svůj vlastní názor. Změna zkrátka přichází z ulice a ne od lídrů, to bylo součástí skladby. Zkrátka poslechni si, o čem hovoří, ale udělej si svůj vlastní názor. Tato myšlenka stála za tím. Takže když Marcus psal text k této skladbě, myslel si, že to opravdu bude dobrá skladba. Po dokončení produkce se stala dokonalou. Co se týče natáčení videa, to probíhalo v nevyužívaném skladě nedaleko Hamburku. Přesněji ve vesnici Kröppelshagen, kde si o mnoho let později Camouflage vybudovali studio na nahrávaní alba Spice Crackers. Režie se ujal Rainer Thieding, který pro Camouflage natočil i další videa.
V době, kdy se píseň připravovala, prý Marcus studoval medicínu, zdá se tedy, že navzdory úspěchu v hudbě se připravoval na jinou kariéru? Co se stalo, že se nakonec rozhodl vsadit na tuto kartu?
Ano, je to tak. V momentě, kdy kapela dosáhla mezinárodního úspěchu, Marcus zanechal studia. Před medicínou to ještě bylo gymnázium v Bietigheimu. V momentě, kdy dosáhli úspěchu s The Great Commandment, bylo dost těžké skloubit školu s hudební kariérou. Plně se soustředil na Camouflage.
Druhý veliký hit byl Love Is A Shield, který je v českých zemích, řekla bych, ještě populárnější. Pamětníci si možná vybavují, že ve své době, v roce 1989, dlouho vedl federální rozhlasovou hitparádu Horúca dvaciatka. V čem je originální?
Je to dané krásnou líbivou melancholickou melodií. Píseň je velmi chytlavá, tudíž působí na první dobrou. Další prim, který tuto píseň zdobí, je kombinace živých nástrojů. Od akustické kytary až po hoboj plus jemně protkané elektronické aranže. Ta píseň vás zkrátka dostala. To, o čem jsem hovořil, kdy Camouflage mají tah na hitovost v kombinací se svou podmanivou melancholií. Píseň společně s The Great Commandment zachytila nerv doby a podmanila si spousty posluchačů a fanoušků. Stala se nesmrtelnou. Rádia ji stále hrají a žádná akce nebo 80’s party se bez nich neobejdou. Lidé je stále milují. Jdou si svým životem i po tolika letech. To o něčem vypovídá.
Ve vnímání veřejnosti jsou tedy Camouflage autoři dvou stále hraných hitů (i to je dobré, ve srovnání s jinými dobovými kapelami), co by ale stálo za to vypíchnout i z jejich pozdější tvorby? Co je dobré doporučit? A jak moc se proměňoval zvuk mezi jednotlivými deskami? Prý měli i více akustické období, které posluchači moc nemuseli.
První dvě alba Voices & Images a Methods Of Silence jsou ve svém žánru klasikou. Pokud bych měl doporučit něco pro nové posluchače, určitě bych sáhnul po kompilaci The Singles (2014), kde jsou krásně chronologicky seřazeny všechny singly až do roku 2006. Určitě bych dal šanci poslechnout všechny alba postupně. Každé je něčím výjimečné a specifické. Co se týče akustického období, byla to deska Meanwhile, která byla hodně postavena na akustických nástrojích. Nicméně stále jsou to titíž samí Camouflage. Následná deska Bodega Bohemia byla návratem k synthpopu. Pro mnoho fanoušků jedna z nejlepších desek. Pak ambientně taneční a poslechová deska Spice Crackers. Svou odvážnosti nejvíc vyčnívá v diskografii Camouflage. Ale dejte si sluchátka, červené víno a zaposlouchejte se do krásné kompozice.
A pak trilogie desek po roce 2000. Camouflage jsou jednou z mála kapel, kdy jejich novější tvorba neupadala. Vážně! Jak jsem již zmínil. Naopak. Stále si nesou svůj rukopis, ale umí to zaobalit do moderního zvuku. Temný Sensor v roce 2003 byl neuvěřitelným comebackem. Vrátilo je to mezi první ligu elektronických kapel. Následně ve velmi pozitivním duchu laděné Relocated z roku 2006. Mimochodem teď koncem srpna bude slavit 20 let od svého vydání. Pak rok 2015 a majestátní album Greyscale s pilotním singlem Shine, který opět potvrdil jejich kvality. Všechna tato alba mají společného jmenovatele. Uhlazená a ukázková, poctivá produkce. Krásné texty, které obsahují vokály Marcuse, ale taky i Olivera. Opravdu těžko vybrat. Každý si najde své.
Návštěvníci koncertů z minulých let u nás si také dobře pamatují, že hudebníci úžasně interagovali s publikem, a to i po koncertě. V Lucerna Music Baru před pár lety na příklad po skončení koncertu sešli normálně mezi publikum, tancovali s nimi, podepsali se jim na kdeco… Dělají to stále? Jsou asi mezi takto slavnými kapelami výjimkou, že se s fanoušky opravdu druží.
Dělají to pořád. Doslova miluji kontakt s fanoušky. Jsou výjimkou, a to je to, čeho si na nich moc vážím. Jsou to srdcaři. Věřte mi to.
A má kapela za tu dobu i nějaké oblíbené místo v Praze, kam se určitě vypraví?
Vím, že Marcus v roce 2002 slavil v Praze Silvestra se svojí ženou. Má hodně rád Karlův most. Pokud kapela má čas, má ráda historickou část Prahy.
Co byste jménem kapely vzkázal fanouškům před pražským a brněnským koncertem?
Chtěl bych všem fanouškům vzkázat za sebe a za kapelu. Moc se na vás těšíme. Aktuální turné je velmi působivé a fantastické. Uvidíme se v Praze 4. 9., v Brně 5. 9. a na Slovensku v Pezinku 7. 9. Sledujte dění na našich facebookovych stránkách Camouflage CZ/SK. Příští rok bude hodně velký a Camouflage mají velké plány. Budou i nadále koncertovat. Zůstaňte s námi a buďte naladěni!
Kdo je…
Radomír Holiš (DJ Agent Orange), 47 let. Na scéně se pohybuji 26 let. Jedním z důvodů, proč jsem chtěl hrát, bylo představit lidem rozsáhlejší tvorbu Camouflage. To se mi určitě povedlo. Od roku 1987 sleduji jejich tvorbu a z fanouškovští to postupem času přešlo na něco, co se dá popsat jako srdeční záležitost. Začal jsem psaním recenzí na jejich desky a singly a v roce 2018 jsem se stal administrátorem českých a slovenských stránek. Zároveň se součástí této práce stala PR promo pro tuto kapelu, ale i sólové aktivity jejich členů. V roce 2015 jsem byl poprvé v roli supporta kapely na turné k desce Greyscale. Nyní po jedenácti letech opět odehraji letos dva večery za sebou v Praze a v Brně. Takže Camouflage se stala prakticky mou každodenní náplní. Můj vztah ke kapele? Vzniklo mezi mnou a jimi silné pouto, tudíž bych mohl hovořit o krásné chemii. Jsem za to šťastný.
Camouflage Oficial Facebook https://www.facebook.com/share/19gEdLSkEn/?mibextid=wwXIfr
Camouflage CZ/ SK Fans Oficial Facebook https://www.facebook.com/share/166mi4MHkHr/?mibextid=wwXIfr
Zdroje:
Rozhovor s Radomírem Holišem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Camouflage
https://en.wikipedia.org/wiki/Camouflage_(band)
