Článek
Životní osudy nejslavnějšího britského dramatika jsou poměrně dobře známy – pocházel z malého městečka Stratfordu nad Avonou, kde se také oženil s jistou Anne Hathawayovou, později ale odešel do Londýna, kde působil v divadle Globe, psal pro něj hry a sám také hrál. Do rodného kraje se vracel jen občas, i když tu nakonec strávil poslední léta života. Celkem známé je také to, že měl tři děti, přičemž jediný syn Hamnet zemřel jako dítě.
Před šesti lety zpracovala rodinný příběh Shakespearových spisovatelka Maggie O´Farrellová v románě Hamnet. Dovolila si tu jednu na první pohled viditelnou odchylku od tradované skutečnosti – dramatikova manželka se tu jmenuje Agnes, což autorka obhajuje tím, že o ní takto v závěti hovoří její otec. Na druhou stranu, právě jiné jméno jí umožnilo nesvazovat se klasickým výkladem vztahu Shakespearových a vytvořit si hrdinku po svém – takovou, jaká možná být mohla, i když o tom nejsou dobové prameny.
Nyní jde právě tato kniha do kin ve stejnojmenném zpracování – režie se chopila zkušená Chloé Zhao, v hlavních rolích se představují Jessie Buckleyová a Paul Mescal. Film už získal Zlatý globus za nejlepší drama, oceněna byla i představitelka Agnes. V současnosti má snímek osm oscarových nominací.
Sledujeme tu seznámení mladíka s pozoruhodnou dívkou, která do místní komunity příliš nezapadá – je samorostlá, umí to dobře s bylinkami, a dokonce jdou o ní řeči, že je to čarodějnice. Tato představa je licencí autorky knihy, která spolupracovala i na scénáři – kromě toho se tu pomíjí fakt, že Hathawayová byla o plných osm let starší než Shakespeare, a skutečnost, že v době svatby už byla těhotná, tu není pojímána tak, jako by se jednalo o „nutný“ sňatek, ale je vysvětlována tím, že už stejně byli dávno zasnoubení. Možnost, že William svou vyvolenou příliš nemiloval, a právě proto od rodiny utíkal do Londýna, která bývá často uváděna, v tomto případě nepadá v úvahu. Oba se mají velice rádi, vztah jim funguje, a jediný důvod, proč se rodina za tatínkem nepřestěhovala do Londýna, spočívá ve strachu z velkoměsta, které by mohlo udělat špatně mladší dceři. Shakespearovi totiž mají starší dceru Susannu a dvojčata Hamneta a Judith, která je velice chatrného zdraví.
Nejsilnější pasáže filmu souvisí právě s matčinou vazbou na mladší Judith a její obrovskou snahou udržet ji za každou cenu při životě. Ale ve chvílích, kdy na ni v jedenácti letech přijde ošklivá nemoc, udeří neštěstí jinde – dívenka se uzdraví, ale nečekaně zemře její bratr, o kterého se matka zase tolik nestarala. Ačkoli je známo, jak příběh dopadne, zoufalství Agnes při nečekané tragédii je nesmírně silné, zejména díky výkonu Buckleyové, herečky atypické krásy, schopné výkonu zároveň tlumeného i drásavého. Snímek navíc otevřeně pracuje s myšlenkou, že bratříček „věnoval“ svůj život milované sestřičce, když se od ní vědomě nechal nakazit…
V závěrečné části se dostává více prostoru Williamovi, který prý zpracovává své trauma v tragédii, jejíž hrdina se jmenuje velmi podobně jako jeho syn – Hamlet. Přestože je následná divadelní premiéra ve filmu prezentována jako způsob, jakým se nakonec oba manželé s neštěstím vyrovnají, je tato věc možná poněkud spekulativní – jak je dobře známo, drama pojednává o něčem dosti jiném než o ztrátě dítětě. Scény z divadelní premiéry s Agnes v první řadě jsou navíc v porovnání se zbytkem snímku zbytečně polopatické a příliš neprospívají ani herečce.
Přesto je Hamnet mimořádným snímkem, který ukazuje dramatika a především jeho manželku v novém, zajímavém světle.
Zdroje:
Tisková zpráva pro novináře k filmu Hamnet, Cinemart.
Drama o Shakespearově ženě, Katolický týdeník 5/2026.
