Článek
Hrad v blízkosti jihočeských Vodňan se stal už vícekrát kulisou pro natáčení filmových pohádek. Však také pohádkově působí. Byť je to vlastně „jen“ velmi dobře zachovalá zřícenina, stavba na zalesněném vrchu vévodí širokému okolí a velmi impozantně působí i zblízka. Při výstupu uvidíte bílé daňky, projdete si naučnou stezku a na hradě si pak můžete připomenout také strašidelné pověsti o skrytých pokladech. Dobré je navštívit hrad v letních měsících, kdy se zde pořádají různá rytířská vystoupení.
Ať už se do dobývání Helfenburku pustíte autem nebo autobusem, ocitnete se nejspíš poblíž lesního parkoviště, kde začíná modrá značka. Hned na začátku vás potěší několik zajímavostí: rodiny dětské hřiště s dřevěnými prolézačkami a obrázkovými skládačkami zvířat, altánek postavený na umělém ostrůvku uprostřed vodní hladiny a zejména stádečko bílých daňků, kteří tu mají oboru. Právě z vyhlídkové plošiny poblíž altánku můžete tahle majestátní, a přitom mile zvědavá zvířata nerušeně pozorovat.
Na výstupu vám bude dělat společnost naučná stezka, zaměřená na les a jeho zvláštnosti. Občasné malé testy znalostí, podle kterých budete například přiřazovat šišky ke stromům, vám budou někdy asi připadat jednoduché, ale jistě ne pokaždé. Víte například, co jsou to známé duběnky? Ten, kdo ví, že hálky způsobeném hmyzem žlabatkou dubovou, si může připsat bod. Stezka rozptýlí také obavy návštěvníků, kteří mají pocit, že se v našich lesích příliš kácí – výpočty ukazují, že dřevo na stavbu tisíce průměrných rodinných domů naroste v našich lesích za pouhých 30 hodin! Navíc se u nás výměra lesů stále zvyšuje. A věděli jste, že lidé si z českých lesů odnesou přibližně 25 tun hub za rok?
Místo plné pohádek
Samotný hrad vás zaujme svou rozlehlostí, která není zezdola tolik patrná, protože je schovaný v lesích. Během výstavby v letech 1355 až 1484 byl totiž postupně rozšiřován o druhý a nakonec i třetí pás hradeb, které nakonec vedly k současné podobě se třemi rozsáhlými nádvořími a dvěma věžemi.
Není divu, že se tu natáčelo hned několik pohádek. V seriálu Arabela se objevil letecký záběr na hrad, kdy čarodějnice sděluje Rumburakovi, že tady končí království pohádek pro děti a dále už začíná říše pohádek pro dospělé. Do zákrut hradu jsme se mohli dostat v Princezně ze mlejna, kde se odehrála scéna mezi chasníkem Jindřichem a vodníkem a čertem, kteří se tu proměnili v žábu a kočku a následně po polibku v údajné zakleté princezny Vodněnu a Lesanu. Odehrála se tu také úvodní část pohádky Tři životy, kde přicházejí tři mládenci nocovat na opuštěný hrad a potkávají tři tu zakleté krásky, které mohou vysvobodit, pokud dokážou celou noc neodhrnout jejich závoj. Podaří se to jen jednomu – a za odměnu získá od vysvobozené dívky kouzelné pírko plnící přání.
U vchodu si můžete vyzkoušet, jestli vytáhnete meč vražený do skály – a pokud se nepovede, zazvoňte si aspoň na zvon místní zvoničky, to se podaří každému. Pro potěšení či vystrašení zejména malých návštěvníků jsou tu pak dále mezi kameny v hradních stěnách schované postavičky žáby či netopýra a ptáka nebo kusy brnění, za jedním oknem číhá dokonce obrovský pavouk ve velice nadživotní velikosti. Na dřevěném pódiu, kde v létě vystupují rytíři, si zase můžete zahrát obrovské člověče, nezlob se! s velikými figurkami, které vaše děti sotva uzvednou, a házet přitom obrovskou měkkou kostkou. Opodál si zase malí turisté mohou zkusit projít soustavou sítí a vyzkoušet, jestli dokážou o žádnou z nich nezavadit. Dospělí zase mohou hledat zděné znaky jednoho ze zakladatelů hradu Jana z Rožmberka a jeho ženy Elišky z Halsu, které sem byly ovšem přidány na jejich počest také až docela nedávno, v roce 1967.
Hrad založili čtyři bratři
Naučné tabule nám prozradí mnoho z historie hradu. Založili ho v roce 1355 bratři, a to hned čtyři – Petr, Jan, Jošt a Oldřich z Rožmberka Povolení ke stavbě na vrchu zvaném Malotín získali od Karla IV jako odměnu poté, kdy Jan, doprovázející císaře na korunovační cestě do Říma, pomohl Karlovi s potlačením krvavé vzpoury v Pise. Nechali vybudovat strážní věž, třípatrový palác a hradby s dvojitou branou. Ve druhé fázi pak jejich následníci po roce 1420 přistavěli druhý hradní segment a další bránu, chráněnou kromě padacího mostu ještě padací mříží. Postavily se tu stáje, sýpky a čeledníky. Ve skále, na které hrad stojí, vylámali nádrž na dešťovou a povrchovou vodu, jejíž zbytky si tu můžeme prohlédnout dodnes. (Zelená voda už by nás ale k pití příliš nelákala, i kdyby nádrž nebyla chráněná plotem.) Přímo proti ní byla postavena pekárna a kuchyně pro hradní čeleď a posádku. Třetí velká přístavba proběhla ke konci 15. století za vlastnictví hejtmana Václava Vlčka z Čenova, který vybudoval předhradí, třetí pás hradeb, mohutnou dělovou baštu a hospodářské budovy se sklepením.
Strážní věž, dominanta hradu, dosahuje výšky šestnácti metrů a ve spodní části činí šíře jeho zdiva úctyhodných tři a půl metru. Věž stála původně samostatně mimo hradní komplex a byla s hradním palácem spojená dřevěnou lávkou, která se mohla v případě nouze strhnout nebo spálit. Z paláce ovšem zbyly už jen mohutné obvodové zdi, stejně jako z příbytků pro čeleď a stájí. Zachovala se ale kruhová hláska, jejíž spodní část sloužila jako vězení. Ve třicátých letech byla o několik metrů zvýšena a opatřena ochozem.
V té době už byl hrad státní, neboť v roce 1922 byl v rámci pozemkové reformy zestátněn Schwarzenbergům, kteří byli posledních dvě stě let jeho majiteli, a převeden na město Bavorov, jemuž už tedy nyní patří další stovku let.
V místech někdejší zbrojnice si dnes můžete přečíst charakteristiku středověkých bojových zbraní, ať už jsou to kopí, kuše, houfnice, ale také tarasnice nebo píšťala.
Skřítek hlídající poklady, kočičí ples i štědrá žabička
Stejně jako o jiných hradech, také o Helfenbursku se vypráví spousta pověstí. Většinou se vztahují k pokladu, který by měl být v jeho sklepeních ukrytý. O Květné neděli, kdy se podle pověstí otevírají v podzemí poklady, vídali v těchto místech tančit modrý plamen, jindy zase slyšeli ze sklepení pláč, jako by samotné poklady plakaly, aby je už konečně někdo vysvobodil z podzemí… Žádný z hledačů ovšem nebyl úspěšný. Chalupník Kazda z Javornice jednou zaslechl z hradu zvláštní zvuk, který jako by jej lákal vzhůru. Vydal se proto za ním, skála pod hradem se otevřela, ale místo zlata a stříbra se chalupník ocitl v jakési podzemní stáji, kde stály v řadách krávy. Otočily se po něm a zabučely tak temně, že se mu čelisti rozklepaly strachem. Na nic nečekal a vzal nohy na ramena – právě včas, protože hned jak vyšel otvorem ve skále, ta se za ním s rachotem zavřela. Jistý Barták ze vsi Kojčína na to šel chytřeji: vzal s sebou motyku a také růženec, kterým hodlal nečisté síly přemoci. Když se před ním objevil modrý plamének, hodil do něj růženec, plamen se zastavil na místě pod vysokou věží a zmizel v zemi. „Ha, mám tě!“ zaradoval se muž a jal se na tom místě hned kopat. Objevila se před ním skutečně sluje, na jejímž konci zářila hromada zlata. Hledač neváhal, pustil se do chodby a chtěl si nabrat pokladů – když tu se před ním objevil vousatý trpaslík s tak hrozivým výrazem, že se před ním hned obrátil na útěk. Od té doby ho chuť hledat poklady nadobro přešla.
Jiné příběhy vyprávějí o přízraku stříbrného rytíře obklopeného září, který tudy projížděl na jelenu se zlatým křížem mezi parohy. Dudák Jíra z Předslavic zas jednou po cestě ze zábavy, kde moc nevydělal, potkal pod Helfenburskými hradbami černou postavu, která jej zvala na hrad slovy: „Pojď zahrát, do smrti nebudeš litovat.“ Dudák tedy přemohl svůj strach, pustil se na hrad, kde ke svému úžasu uviděl dvojice koček a kocourů, jak se hotoví k tanci. A tak tedy zmáčkl měch dud, začal hrát a dudal a dudal. Kočičí tanečníci vesele rejdili a do čepice mu každou chvíli hodili dukát. Když ples o půlnoci skončil a vše zmizelo, měl pěkně vyděláno a k tomu do konce života vyprávěl veselou a strašidelnou historku.
Poslední příběh ovšem není strašidelný – vypráví o třech chlapcích, Karlu, Vaškovi a Frantíkovi, kteří se vydal na opuštěný hrad, aby ho prozkoumali. Vylezli po hradbách na věž, kde bývala dříve hladomorna, ale při pohledu dolů viděli jen vodu plnou listí, žádné práchnivějící kosti, jak očekávali. Když lezli dolů, shodili nejdříve boty, aby se jim lépe zdolala hrbolatá stěna. Frantíkovi ovšem jedna z bot spadla přímo do louže na dně hladomorny. Protože domů přijít bez boty nemohl, dodal si odvahy a slezl na dno. Tam to sice kvákalo a čvachtalo, ale když si chlapec všiml, že tady poskakuje jenom spousta žabek, uklidnil se a hledal ztracenou botu. Když ji našel a zvedl, vyskočila z ní jediná veliká žába. Později z věže unikl, dostihl své kamarády – a jaké bylo jeho překvapení, když se obouval a na cosi nohou narazil! Ne, nebyla to další kvákalka, ale kulička celá ze zlata, kterou mu tam snad tohle zvířátko jako odměnu za jeho odvahu přineslo… Kamarádi Vašek s Karlem se pak na místo ještě mockrát vrátili, házeli své boty znovu a znovu do hladomorny – vylovili však odsud jen samé žáby!
Od Bavorova nejen k Vodňanům
Na nejvyšší válcovitou věž není možné vystoupit, ale vynahradíte si to u menší bašty. Rozhled odtud je opravdu úžasný a obsáhne veliký kus jižních Čech a také kousek Čech středních. Na severu můžeme totiž vidět až Brdům s jejich nejvyšší horou Tokem. Na východě vykukují mezi lesy věže kostelů v Bavorově a ve Vodňanech – a tak si tu můžeme jako snad na jediném místě u nás na vlastní oči porovnat, jak daleko od sebe leží a jaké by to tedy bylo, „kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany.“ Takto seshora se zdá, že mezi nimi zase tak veliká dálka neleží, takže v tom, že dívka své „statisíce hubiček“ nedostane, možná spočívá něco docela jiného než vzdálenost…
Směrem k jihu vidíme nejdříve obce Javornice a Dub, kde před nedávnem soukromí majitelé citlivě zrekonstruovali zakoupený zámeček, a dále pak k Prachaticím, nad nimiž se tyčí silueta vrchu Libín, a potom dál a dál až k Šumavě, která se táhne po celém obzoru. Směrem na východ se díváme k Volyni a nedaleko můžeme přitom tušit jednu z nejpopulárnějších jihočeských obcí Hoštice, které proslavil místní rodák Zdeněk Troška natolik, že sem dodnes zajíždějí turisté. Dále se pak táhnou lesy a mírné kopce až na Strakonicko. Výlety, které nabízí tento kraj, jsou nepřeberné, přidejme k nim ještě nedaleký Husinec s rodným domkem Jana Husa, renesanční zámeček Kratochvíle či veřejnosti nedávno otevřený Dolanský mlýn, který si zahrál v pohádce Tři bratři. V letních měsících se na Helfenburku pořádají pravidelně rytířské dny s vystoupeními.
Zdroje:
Naučné tabule na hradě Helfenburk.
Tabule lesnické naučné stezky pod hradem Helfenburk.
kniha Helfenburk v pověstech, vydalo Městské muzeum a galerie Vodňany, 2020.
