Článek
Když se poprvé objevila detektivka autora jménem Robert Galbraith, znamenalo to pro nakladatele příjemné překvapení. Zcela neznámý autor napsal velice vyzrálý obsáhlý román v té nejlepší detektivní tradici. Záhada ale byla brzy rozluštěna – pod pseudonymem se neskrýval nikdo jiný než proslulá J. K. Rowlingová.
Přestup autorky Harryho Pottera na pole detektivního žánru vlastně nebyl až takovým překvapením. Už potterovská série ukazovala, že s jeho principy umí spisovatelka dobře pracovat. Velice patrné to bylo zejména u druhého dílu Harry Potter a tajemná komnata, který vlastně sledoval klasické detektivní schéma ve stylu Agathy Christie, kde záhadný protivník zanechával oběti, a bylo třeba jej najít a zneškodnit, aby nemohl ve svém „vražedném“ řádění pokračovat. Rozdíl byl jen v tom, že oběti nebyly v tomto případě mrtvé, pouze zkamenělé (zabíjet své hrdiny začala Rowlingová až později) a také samozřejmě v kulisách a rekvizitách kouzelnického světa, které umožnily pachateli postupovat způsobem, jaký by v reálném světě nebyl možný. Výsledné odhalení bylo přitom navýsost chytré a mazané.
Skutečné detektivní romány Rowlingové ovšem vypadají poněkud jinak než hříčky Agathy Christie, jsou to objemné knížky, které v mnohém prozrazují vliv pozdějších autorek a autorů, ať už třeba popisnost P. D. Jamesové nebo postupy severské detektivky. Ta je temnější, mrazivější a také často mnohem násilnější.
Hlavní hrdina, soukromý detektiv Cormoran Strike, v mnohém připomíná Harryho Holea od Joea Nesbøa – mohutný chlápek, třicátník, nemluvný, zato s dobrou pěstí, který má komplikované vztahy se ženami a koneckonců i s lidmi vůbec. Na rozdíl od Harryho Holea nemá problém s alkoholem, zato neustále kouří a žije poněkud zpustle – jednu dobu dokonce nemá na bydlení a přespává ve své kanceláři. A pak je tu jedno fyzické postižení, které ho v práci často výrazně omezuje – jako voják totiž před lety přišel o část nohy a používá protézu.
Cormoranovou pravou rukou je jeho sekretářka, šikovná, krásná a chytrá Robin Elacottová, která v akci nejednou ohrožuje své rodinné vztahy, zdraví i život. Její postava se co do důležitosti stále vyvíjí, z původní asistentky vařící kávu a vyřizující korespondenci se stává jeho spoluvyšetřovatelkou, takže poslední romány už jsou uváděny jako „Případy Cormorana Strikea a Robin Ellacottové“. Zároveň sledujeme i příběh jejího zasnoubení, chystání svatby a následného manželství se studentskou láskou, které se ovšem mnohdy nevyvíjí tak, jak si zamilovaná Robin představovala, a Rowlingová dlouho opatrně otevírá otázku, zda by přece jen nebyla možnost, že by se přes všechny rozdíly mohla sekretářka stát třeba v detektivově životě něčím víc…
Rowlingová v detektivkách zavádí čtenáře do zákoutí různých institucí, ať už je to svět módy ve Volání kukačky nebo chodby britského parlamentu ve Smrtící bílé. Důležitou roli v jejích detektivkách přitom hraje Londýn a jeho veřejná místa i nenápadná zákoutí, občas by mohly sloužit až jako jakýsi bedecker. Do děje zapojuje také konkrétní historické události z nedávné doby (svatba prince Williama či olympiáda v Londýně) a své hrdiny (aspoň zatím) nechává přirozeně stárnout.
Temnější ladění se podepisuje zejména na podobě vražd – zatímco u Christie či Jamesové se jednalo o vraždy obyčejně rychlé a jaksi „čisté“, zde už máme i vrahy mučící a kuchající své oběti. Nejvíce to zatím platí o románě Ve službách zla, kde hned v úvodní scéně rozbaluje sekretářka Robin poštou dodaný balíček s děsivým obsahem – uříznutou lidskou nohou…
Se severskými detektivkami ji kromě toho pojí ještě velká rozsáhlost jednotlivých románů – zatímco její britské předchůdkyně si vystačily s poměrně tenkými knížkami, díla Rowlingové mají stovky stran a ty poslední už překračují tisícovku. Na druhou stranu jsou ovšem stále tak nějak britsky poklidnější, místo toho, aby byly tyto stovky stránek pokryty dalšími a dalšími vraždami, věnuje se spisovatelka spíše charakteristikám prostředí a rozvíjení lidských vztahů, nikam nepospíchá, takže mrtvol je v jejích bichlích nakonec vlastně docela málo.
Na druhou stranu, ona obsáhlá popisnost je zároveň detektivkám v něčem i na škodu, alespoň z pohledu některých čtenářů. Také tady můžeme vidět určitou paralelu s Harrym Potterem, který se postupně stával stále objemnějším a často také možná zbytečně upovídanějším na úkor napínavosti děje.
Trochu se zdá, jako by autorka s dalšími díly ztrácela na invenci a nesnažila se přijít s opravdu poutavými zápletkami. Důkazem může být to, že televizní seriálová adaptace s Tomem Burkem a Holliday Graingerovou, která vzniká průběžně v návaznosti na autorčina díla, u Smrtící bílé prozradila jednu z point knihy, tedy jaké tělo je zakopáno na opuštěném místě, už brzy po začátku, protože její tvůrci viděli, že na ní vlastně nic nějak zvlášť překvapivého není…
Nic z toho ovšem Cormoranu Strikeovi nebrání v dalším úspěchu, knih zatím vyšlo sedm a autorka má naplánované ještě další tři.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Cormoran_Strike
Robert Galbraith: Volání kukačky, Plus 2014.
Robert Galbraith: Hedvábník, Plus 2015.
Robert Galbraith: Ve službách zla, Plus 2016.
Robert Galbraith: Smrtící bílá, Plus 2019.
C. B. Strike. britský televizní seriál.
