Vychováváte rozmazlené dítě? Faktem je, že některé děti rozmazlené jsou

Když se narodí dítě, je to pro rodiče to nejcennější, co je mohlo potkat. Chtějí mu dát všechno, co potřebuje, a udělat z něj šťastného a úspěšného potomka. Někdy se však v tom snaží až příliš a jejich láska se změní v rozmazlování. Rozmazlované děti si na tento přístup rodičů rychle zvyknou, že dostanou vše, co si umanou. Jsou zvyklé na to, že se na ně vždycky usmívají a plní jim všechny jejich přání. To prakticky vždy vede jen k tomu, že budou sebestředné a neschopné přizpůsobit se reálnému životu.

Skutečná láska rodičů k dítěti znamená naučit ho, jak se o sebe má postarat samo. To znamená naučit ho, že v životě ne vždycky dostane vše, co si umane. Dítě potřebuje naučit se respektovat ostatní a dodržovat jistá pravidla.

Pokud chcete svému dítěti dopřát to nejlepší, naučte ho, jak se vypořádat s tvrdou realitou. Pokuste se dítěti přiblížit už v raném věku, že život není vždycky jednoduchý, ale že i tak se dají dokázat velké věci.

Jako máma dospělé dcery, věřím, že každý rodič rozmazloval své děti. Příkladem mohou být rodiče, zvláště emotivní maminky, které mají někdy problém slyšet dětský pláč svého dítěte v obchodě. Vyrovnat se se smutkem malého dítěte a pohledy v kombinaci s nákupem oblíbené hračky, často podlehne snad každý rodič - rozmazlování začíná.

To nám přináší okamžitou úlevu, protože tuto nepříjemnou situaci v obchodě ihned zastavíme. Ale na tuto situaci pozor - dítě se naučilo manipulovat. A čím více se podvolíte, tím více vás dítě ovládá, místo toho, aby jeho chování bylo kontrolováno z vaší strany.

Nemyslím tím absolutní kontrolu, nejsem zastánkyně přísných disciplín a vojenské výchovy a absolutního naslouchání, ve kterém se dítě bojí rodičů, místo aby pochopilo, proč se něco (ne)dělá určitým způsobem.

Mám na mysli zdravé nastavení hranic, vedení dítěte k sociální inteligenci a posílení toho, aby druhý den snáze čelilo řadě drobných frustrací, protože se od rodičů naučilo, že si nemůže dělat, co si umane.

Máte doma malé dítě, které vždycky dostane, co si umane? Nebo známé, kteří se nedokáží srovnat s tím, že jejich dítě není vždycky dokonalé? Pak určitě znáte toto přísloví: „Chová se jako utržený ze řetězu.“

Říkáte si: Kde jsem sakra udělala chybu, vždyť mu dopřávám tolik lásky, nevím, proč je takové? Stejnou otázku jsem dostala od kamarádky, která si stěžovala poté, co byla po několikáté pozvána na pohovor do základní školy. Důvodem bylo to, že se její devítiletý syn vůbec v hodinách nevěnuje učivu. Učitelka matce sdělila, že syn oponuje učitelce, bije pěstí do stolu, chce demonstrativně odejít ze třídy a podobně.

S kamarádkou jsem strávila několik společných víkendů na chalupě, čili vím, jak se ke svému synovi chová. Otec dítěte skončil po narození v nedohlednu, proto dává svému synovi vše, co si umane. Syn chce nový mobil? Koupí mu ho. Chce jít spát o půlnoci? Může. Chce týdenní kapesné zvýšit na 1.500 korun? Co mám dělat, dám mu je.

Cokoliv chce kamarádky syn, dostane to.

„Je to pro mě snazší, než s ním bojovat,“ ospravedlnila svou výchovu má kamarádka. Nic jsem neřekla. Jsem matka a už dávno vím, že cizí výchovu dětí nekomentuji. Prostě nikdy.

Aktuálně má její dítě potíže. Už ne jen s matkou, ale i s třídní učitelkou ve škole. Ale učitelka není matka, aby mu vše dovolila. A zatímco většina dětí reaguje na požadavky učitelky normálně, její dítě s ní neustále bojuje a žádá, aby s ním bylo zacházeno jinak.

Kamarádku jsem potkala po dovolené před pár dny. Byla zlomená, protože si konečně uvědomila, že je to její vlastní chyba. Její rozmazlené dítě je aktuálně ve škole nešťastné - nenastavila mu hranice.

Nedalo jí to, poslechla mé doporučení a šla k psychologovi, který jí sdělil něco zcela logického: „Milovat naše děti je základ, ale stejně důležité je vědět, že své děti můžete milovat, aniž byste měla pocit, že musí být vždy šťastné a spokojené. To prostě není přirozeným stavem člověka. Nikdo není šťastný a spokojený neustále.“

Z mého pohledu mnoho rodičů špatně chápe souvislost mezi láskou a štěstím dítěte. Efektivní rodičovství je emocionální, ale způsobem, který zahrnuje všechna spektra emocí a umožňuje dítěti cítit jak smutek, tak hněv a frustraci, když nedostane to, co si umane.

Ať už je vaše dítě nešťastné, protože nedostalo hračku, kterou chtělo, nebo jste mu vzali z rukou něco potenciálně nebezpečného, ​​je úkolem rodičů umožnit dítěti překonat tyto negativní emoce.

Všichni víme, že je těžké poslouchat plačící dítě. Neseďte vedle v obýváku u televize, nečekejte až se dítě uklidní. Dostaňte se do úrovně jeho očí a v klidu řekněte: „Vím, že je to pro tebe těžké, ale pláč a křik ti nepomůžou - tím si nezískáš, to co chceš.“

Hlavně mu ničím nevyhrožujte, nevydírejte ho a samozřejmě jednejte bez fyzických trestů!

Například je v pořádku říct, že když dojí večeři, dostanete zákusek. Zákusek je dezert, tím ho naučíte i praktickému pořádku.

Pokud nedojí to, co jste chtěli, nedávejte dítěti dezert bez ohledu na to, jak moc pláče. Vysvětlete mu znovu, proč nemůže dostat dezert. Neublíží mu to, když nedostane konkrétní věc co si umane. Ve výsledku vy nejste v žádném případě špatný rodič jen proto, že dítě pláče kvůli odepřenému bonbónu nebo hračce, kterou zrovna spatřil v obchodě.

Stanovení hranic je ve výchově opravdu velká dřina, ale stojí to za to. Ano, musíte si projít sto nekonečných záchvatů vzteku a nepříjemných situací, abyste dítě naučili, že všechno, co chce, prostě NEDOSTANE. Rozhodně je to lepší, než když dítě 20 minut brečí, podvolíte se a necháte ho dělat, o co žádá. Ano, budete se cítit hrozně!

Děti milují hranice. Hranice jsou zdravé, protože dítě se cítí bezpečněji, když ví, co může a co ne - tedy co může očekávat, když něco udělá nebo neudělá.

U nás doma platila řada nepsaných pravidel, se kterými jsem jako malá holka taky nesouhlasila, ale dnes už přijdou tyto pravidla přirozené i mé dceři.

Někomu to přijde přehnaně drsné, a to je v pořádku.

My dospěláci - jsme rodiče, ne děti. Děti z mého pohledu nevědí, co je pro ně dobré. Pravděpodobně by jedly zmrzliny a čokolády pořád, pět hodin v kuse se dívaly na kreslené filmy a šly spát o půlnoci.

Výchova dětí není vůbec snadná a někdy musíte v očích vlastního dítěte působit i krutě. To je snad pro každou mámu nejhorší, když vidí dětské slzy.

pozn. autorky/ zdroj: Článek vystihuje můj osobní názor na výchovu dětí a dále doporučení Mgr. et Mgr. Pavly Koucké, autorky článku: Proč své děti rozmazlujeme a jak se tomu vyhnout?, který byl vydán na webu ŠanceDětem.cz. V článku byl použit příběh mé kamarádky.