Článek
Svoboda projevu je podle Ústavy jedním z pilířů a symbolů demokracie
Zatímco v České republice je svoboda projevu ústavně zaručena a společensky akceptovaná, v Sovětském svazu – a později v jeho nástupnickém státě, Ruské federaci – čelila a stále čelí výrazným omezením. Uplynulo již mnoho let a mezitím digitální technologie umožnily lidem po skoro celém světě sdílet své názory. Přesto represivní přístup k nesouhlasným hlasům v Rusku přetrvává.
Sovětský svaz: Za vtip do vězení
V dobách Sovětského svazu svoboda projevu prakticky neexistovala. Stát měl absolutní kontrolu nad informacemi a jakákoli kritika režimu – včetně vtipů či satiry – mohla být považována za „antisovětskou agitaci“. Lidé, kteří si například v hospodě nebo na ulici dovolili říct politický vtip, riskovali zatčení a odsouzení do pracovních táborů. Stačilo vyslovit poznámku, která nebyla v souladu s oficiální státní ideologií.
Státní cenzura ovládala média, literaturu i umění. Navzdory tomu vznikaly samizdaty a undergroundová kultura – šlo však o projevy občanské odvahy s vysokým osobním rizikem.
„Sejde se Husák, Gorbačov a Reagan…“ – začátek typického vtipu, který byl považován sovětským režimem za antisocialistickou činnost. V Sovětském svazu byl zákon o „protisovětské agitaci“ využíván k potlačení nesouhlasných názorů a obdobně tomu bylo i v Československu. V 50. letech se za politický vtip mohlo jít i na několik let do vězení.
Leonide Iljiči, jaký je Váš koníček?“ „Sbírám vtipy o sobě.“ „Kolik jste jich nasbíral?“ „Dva a půl pracovního tábora.“
Komunistické Československo pod vlivem Sovětského svazu
Po druhé světové válce, kdy nás osvobodila Rudá armáda a další spojenci, podobný model cenzury a omezování svobody projevu převzala po roce 1948 také komunistická vláda Československo. Stejně jako v SSSR byla kritika komunistické strany nepřípustná, novináři byli pod přísným dohledem cenzurních úřadů a veřejné projevy nesouhlasu byly tvrdě trestány. Provinění lidé byli propouštěni z práce a sledovala je Státní bezpečnostní služba. Lidé také byli vězněni nebo nuceni k emigraci.
Časy se mění. Před třiceti lety byl Husák v cele, teď je v čele.
Humor se přesto šířil – šeptem, v hospodách, v kuchyních či přes samizdat. Smích se stal symbolem tichého protestu. Lidé si říkali vtipy a vnímali je jako akt odporu a občanské odvahy.
Nejznámějším případem je životní příběh spisovatele a dramatika Václava Havla. Ten byl opakovaně vězněn za své názory a později se stal symbolem boje za svobodu. Občanská iniciativa Charta 77 kritizující tehdejší komunistický režim, se stala klíčovým dokumentem požadujícím dodržování lidských práv, což bylo komunistickým režimem označeno za „protistátní činnost“.
To jsou těžký časy,“ řekl maršál Koněv, když chtěl ukrást Staroměstský orloj.
Sametová revoluce v roce 1989 byl novým začátkem a svoboda slova byla plně obnovena. Stala se základním pilířem demokratické společnosti.
Po roce 1989 se humor stal legální formou projevu a dnes je součástí demokratické a svobodné společnosti. Nesmíme však zapomínat na tuto dobu, kdy obyčejný smích mohl znamenat vězení.
Současné Rusko: Staronové metody
Po rozpadu SSSR se mohli lidé v Rusku na nějakou dobu svobodně projevit. Přesto pod vládou Vladimira Putina a hlavně po roce 2022 došlo k dramatickému obratu. Ruský prezident Vladimír Putin podepsal zákony proti „diskreditaci armády“ nebo „šíření nepravdivých informací“, což znamená, že za vyjádření proti válce na Ukrajině hrozí pokuty, vězení či blokace online účtů. Sociální sítě jsou pod dohledem, nezávislá média utlačována, novináři zatýkáni a cenzura se opět stala běžnou praxí.
Příkladem může být právník Dmitrij Talantov, který byl v roce 2023 odsouzen na 7 let vězení za kritiku ruské invaze na Ukrajinu, zveřejněnou na Facebooku. Podobně dopadl Rus jménem Vasilij Bolšakov, který dostal tři roky vězení za vtip, který zveřejnil na sociální síti. Ruská prokuratura tento vtip vyhodnotila jako diskreditaci armády.
Sergeji, proč ustupujeme z Chersonu? Voloďo, vždyť ty sám jsi nařídil osvobodit Ukrajinu od fašistů a nacistů…“
Příliš volná svoboda v Česku
Od roku 1989 je Česká republika demokratickým státem, kde je svoboda projevu zaručena Listinou základních práv a svobod. Součástí demokracie je kritika politiků, státních institucí nebo mezinárodních událostí. Satira, karikatury i sarkastické komentáře jsou běžné – i přesto, že jsou mnohdy nevhodné a tzv. za hranou. Existují limity, například v oblasti šíření nenávisti nebo popírání genocidy, které jsou právně postižitelné.
Odpůrci vlády, kteří nesouhlasí s kroky vládních představitelů, vytvářejí a sdílejí upravené obrázky nebo videa, jež mají za cíl zesměšnit konkrétní vládní činitele. Zakládají také časopisy, které slouží jako forma protestu proti mainstreamovým médiím. Podle jejich vyjádření se je vláda snaží umlčet tím, že jim nedává prostor ve veřejných médiích a jejich účty na sociálních sítích jsou pod vládní cenzurou.
Tato situace je v této současné době úsměvná, když dle jejich slov žijeme v nové totalitě a přesto tito novodobí disidenti, jak o sobě prohlašují, vydávají časopis, který je v každé trafice. Někteří lidé využívají umělou inteligenci k úpravám videí, která manipulují realitu a zesměšňují konkrétní ministry. Zároveň zakládají politické strany a kandidují ve svobodných a demokratických volbách. Ve srovnání s ruským režimem by za podobnou kritiku mohli být odsouzeni na několik let vězení. Přesto tito lidé tvrdí, že v Rusku panuje svoboda, zatímco v České republice jsou údajně stíháni za své názory. Zamlčují však, že někteří z nich zároveň vyhrožují politikům smrtí, což je trestný čin nejen u nás, ale i ve většině demokratických zemí.
Závěrem
Toto srovnání ukazuje, že technologie výrazně pokročily a možnosti sebevyjádření jsou dnes širší než kdy dříve. Přesto je svoboda projevu v některých částech světa stále silně omezována. V Rusku je svobodný projev i dnes potlačován a jakékoli slovo odporující oficiální ideologii může být považováno za politický prohřešek, který vede k tvrdým trestům. V České republice je demokracie zárukou svobody projevu, která je však někdy zneužívána k bezohledné kritice či šíření nenávisti vůči vládě.
Zdroje
