Článek
Jak Československo naivně skočilo do pasti
V současné době se ze všech stran diskutuje o tom, kdo nás vlastně na konci druhé světové války osvobodil od německé okupace. Zda na osvobození Československa měla velký podíl Rudá armáda, Američané nebo všichni dohromady. Ono je to v konečném důsledku jedno, jelikož žádné skutečné osvobození se nekonalo. Čechoslováci jen přešli z německého vlivu do sovětského vlivu.
Praha osvobozena Rudou armádou v květnu 1945, maršál Koněv
S koncem druhé světové války v roce 1945 se Československo ocitlo ve sféře vlivu Sovětského svazu. Sovětská armáda nás osvobodila od nacistické okupace, ale zároveň začala systematická sovětizace země. Tento proces zásadně ovlivnil politický, společenský i kulturní vývoj na několik desetiletí.
Sovětizace znamená proces, při kterém se určitý stát přizpůsobuje modelu Sovětského svazu (SSSR), hlavně v oblasti politické, ekonomické, kulturní a ideologické. To znamenalo, že vládla výhradně komunistická strana. Byl přísný dohled nad médií, cenzuroval se nevhodný obsah a byla šířena propaganda oslavující Sovětský svaz. Došlo ke zrušení svobodných voleb a opozice se potlačovala, soukromé zemědělství se přeměnilo na kolektivní a zestátňovaly se podniky, byly zavedeny politické procesy nepohodlných lidí, odpůrci režimu končili ve vězení a také docházelo k jejich únosům, obyvatelé museli přijmout ideologii marxismu-leninismu a podstoupit převýchovu podle sovětského vzoru.
Sovětizace Československa zasáhla do všech oblastí života. Nastalo několik desetiletí nesvobody, strachu a útlaku. Tuto část historie si musíme neustále připomínat, abychom chápali jaká je cena demokracie a jak důležitá je nezávislost na cizích mocnostech.
Sovětizace je varováním pro nás všechny a před tím, jak snadno můžeme ztratit svobodu a pod naivní záminkou přijmout škodlivou ideologií, která potlačuje lidská práva a ničí národní identitu.
V současné době se opět projevují mocenské ambice Ruska na východě Evropy, proto je pochopení tohoto historického jevu aktuálnější než kdy dřív. Svoboda je jedna z hodnot, kterou je nutné chránit.
Paralela s Ukrajinou
I když se Československo po druhé světové válce dostávalo pod sovětský vliv postupně, Ukrajina na tom byla mnohem hůře, protože už byla součástí samotného Sovětského svazu. Oba národy však zažily tvrdý proces sovětizace, jehož cílem bylo potlačit národní identitu, kulturu a přetvořit společnost podle totalitních představ.
Ukrajina byla sovětizována už ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se stala jednou z republik SSSR. Sovětizace zde probíhala brutálnějším způsobem. V letech 1932–1933 proběhl uměle vyvolaný hladomor, který měl na svědomí miliony obětí, byl přímým důsledkem odporu Ukrajinců vůči sovětskému režimu. Jednalo se o záměrné potlačení národní identity a odporu venkovského obyvatelstva. Sovětský režim vydal pokyn k zatčení kulturní a vědecké elity. Mnoho z nich bylo deportováno nebo popraveno. a tím zmizela celá generace ukrajinských myslitelů a spisovatelů. Také byl systematicky potlačován ukrajinský jazyk a kultura a byl nahrazen ruštinou, která byla povinná ve školách, médiích a ve veřejném životě.
Pražské jaro jako důvod okupace
Pražské jaro se stalo v Československu symbolem reforem. Toto období začalo v prosinci roku 1967 a mělo za cíl uvolnit tvrdý komunistický režim a zavést takzvaný „socialismus s lidskou tváří“. Reformy vedl Alexander Dubček, tehdejší šéf Komunistické strany Československa.
Alexander Dubček
Cílem reforem bylo občanům zajistit více svobody slova, svobodnější tisk, omezit moc tajné policie, umožnit větší svobodu cestování, zrušit cenzuru a zavést spravedlivější a svobodnější volby v rámci socialistického systému.
Sovětský svaz a další státy Varšavské smlouvy (Polsko, Maďarsko, Bulharsko, východní Německo) však tyto reformy vnímaly jako hrozbu. Obávaly se, že by se československý model mohl rozšířit do dalších zemí východního bloku a oslabit sovětský vliv. V srpnu 1968 proto došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Tisíce tanků projížděly ulicemi, přes 500 000 vojáků pochodovalo městy a lidé byli vyděšeni. Nevěděli, co se děje – a než se vzpamatovali, bylo pozdě. Okupace cizí mocností proběhla bez jakéhokoli varování. Sovětizace mohla probíhat dále a byla ještě více přísnější.
Moskva touto okupací zastavila veškerý pokus o zrušení nebo oslabení sovětizace v Československu. Občané se chtěli vymanit ze sovětského modelu a žít v lidštějším režimu, Moskva však zasáhla silou, aby udržela svou politickou a ideologickou kontrolu nad obyvatelstvem.
Zdroje
