Článek
Maďarský komunistický politik, premiér a reformátor, který se během Maďarské revoluce roku 1956 postavil do čela boje za svobodné, nezávislé a demokratické Maďarsko. Tento postoj ho nakonec stál život, avšak na jeho úsilí se nezapomnělo. Jeho příběh se stal tragickým symbolem naděje i zrady – a jedním z klíčových momentů studené války.
Imre Nagy se narodil 7. června 1896 v Kaposváru, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Po studiích byl povolán k základní vojenské službě v rakousko-uherské armádě a později nasazen na východní frontu. V červnu 1918 vstoupil do maďarské sekce ruské komunistické strany – Komunistické strany zahraničních dělníků Sibiře. Poté se přidal k Rudé armádě, kde bojoval čtyři měsíce na Dálném východě, dokud nepadl do českého zajetí. O rok později byl propuštěn.
V letech 1920–1944 se věnoval politické činnosti a zastával různé úřednické funkce. Po druhé světové válce byl jmenován ministrem zemědělství v Prozatímní vládě. Dne 15. března 1945 představil jako ministr zemědělství svou pozemkovou reformu. Několik měsíců působil také jako ministr vnitra. Dne 16. září 1947 byl zvolen předsedou Národního shromáždění, tuto funkci však vykonával jen dva roky – byl odvolán kvůli „nevhodným“ názorům a vyloučen z politického výboru.
V roce 1950 se opět stal členem politbyra. V listopadu byl jmenován náměstkem předsedy Rady ministrů Mátyáse Rákosiho. Po Stalinově smrti se k moci dostal Nikita Chruščov a v červnu 1953 byl Rákosi na příkaz z Moskvy odvolán. Novým předsedou maďarské vlády se stal právě Imre Nagy.
Jako předseda Rady ministrů prosazoval mírnější formu socialismu, známou jako „socialismus s lidskou tváří“. Usiloval o zmírnění represí, zrušení táborů nucených prací, uvolnění cenzury a plánoval i svobodnější volby.
Jeho reformní snahy však narazily na tvrdý odpor stalinistického křídla strany v čele s Rákosim. V roce 1955 byl Nagy opět odvolán. Přesto však zůstal v očích veřejnosti symbolem rozumu a naděje – a právě to předznamenalo jeho klíčovou roli v událostech roku 1956.
Vzpoura proti sovětské nadvládě
Dne 23. října 1956 vypuklo v Budapešti lidové povstání. Studenti, dělníci a obyčejní občané protestovali proti sovětskému vlivu a sovětské nadvládě, požadovali svobodu slova, vznik a svobodu pro politické strany a konec stalinismu. Demonstrace byla tak obrovská, že se během pár hodin proměnila v revoluci.
Veřejný tlak byl natolik silný, že Nagy byl znovu zvolen do čela vlády, aby ukončil vzpouru, ale místo toho byl na straně lidu. Na přání občanů a s odvahou vyhlásil neutralitu Maďarska, také oznámil vystoupení z Varšavské smlouvy a žádal OSN o mezinárodní uznání nezávislosti.
Tato svoboda však netrvala moc dlouho, proto je často označovaná jako „budapešťské jaro“. Sovětský svaz se obával, že ztratí kontrolu nad zeměmi východního bloku a 4. listopadu zahájil mohutnou vojenskou intervenci. Do Budapešti přijelo tisíce tanků a napochodovala armáda, která během několika dnů krvavě potlačila odpor.
Zrada, soud a poprava
Imre Nagy se ukryl na jugoslávské ambasádě, kde mu slíbili ochranu. Sověti ale tento slib porušili. Nagyho unesli, deportovali do Rumunska a později byl vydán zpět do Maďarska. Tam se v roce 1958 konal tajný proces a Imre Nagy byl odsouzen k trestu smrti za vlastizradu.
Mé jméno je spojeno s říjnovou revolucí. Soudě podle dějin, jsem si jist, že dříve nebo později se pravda o této revoluci ukáže a bude přijata. Umírám s čistým svědomím
Komunistický režim jeho tělo nechal pohřbít bez řádného rozloučení v neoznačeném hrobě. Tímto činem se komunistický režim snažil na jeho jméno uvrhnout zapomnění.
Pozdní spravedlnost a dědictví
Imre Nagy byl po pádu komunismu, v roce 1989, plně rehabilitován. Statisíce lidí se zúčastnilo slavnostního přenesení jeho ostatků, které byly uloženy na státní pohřebiště. Tento den se stal symbolickým pohřbem komunistické diktatury.
Památník ve městě Szeged
Na tomto pohřbu, který sledovalo mnoho lidí, měl proslov i mladý vysokoškolák a pozdější premiér Viktor Orbán. Ten žádal o odchod sovětského vojska a ukončení komunistické diktatury. Od té doby se myšlenkové názory Viktora Orbána na Rusko, jenž je nástupnickým státem SSSR, zásadně změnily a dnes je více nakloněn autoritářskému režimu.
Pokud uvěříme v naši vlastní sílu, můžeme ukončit komunistickou diktaturu. A pokud budeme dostatečně rozhodní, můžeme přimět vládnoucí stranu, aby se podřídila svobodným volbám. Pokud neztratíme z očí principy roku 1956, můžeme si vybrat představitele, kteří okamžitě začnou jednat o stažení sovětských vojsk
Dnes je Nagy považován za národního hrdinu a symbol svobody. Na jeho počest v Budapešti stojí jeho sochy, školy nesou jeho jméno a 23. říjen je státním svátkem, jako vzpomínka na den revoluce.
Náhrobek Imre Nagye
Odkaz Maďarské revoluce
Revoluce z roku 1956 zůstává jedním z největších symbolů odporu proti sovětskému impériu. Byla krátká, ale silná. Ukázala, že i malý národ se dokáže postavit proti obrovské mocnosti, byť za cenu obrovského utrpení.
Maďarské události také zcela změnily pohled Západu na komunismus ve východní Evropě. Přestože západní vlády tehdy vojensky nezasáhly, morální podpora Maďarů byla silná a dlouhodobá.
Imre Nagy a revoluce, kterou vedl, zůstávají připomínkou, že svoboda má svou cenu. A že i ve chvílích temnoty může povstat hlas svědomí – tichý, ale nezdolný.
Zdroje
