Článek
Zatímco válečné zločiny nacistického Německa nebo ukrajinských partyzánů vedené Stepanem Banderou všichni známe a jsou zdokumentované, zločiny spáchané Rudou armádou během postupu na východní frontě jsou zapomenuty, zamlčovány nebo bagatelizovány. Jedním z těchto tragických případů je Masakr v Broniki, ke kterému došlo 1. července 1941 poblíž vesnice Broniki (nyní v oblasti Rivne na západní Ukrajině).
Masakr v Broniki
Sovětské jednotky obklíčily 35. pěší pluk motorizované divize Wehrmachtu krátce po zahájení operace Barbarossa. Operace Barbarossa byl krycí název pro plán útoku nacistického Německa na Sovětský svaz, který začal 22. června 1941. Tímto útokem Německo porušilo dohodu mezi oběma státy – takzvaný pakt Ribbentrop–Molotov, stejně jako smlouvu o přátelství a spolupráci, které zajišťovaly vzájemné neútočení. 132 ze 153 zajatých vojáků bylo usmrceno zvlášť krutým a brutálním způsobem, jak později uvedl německý vyšetřovací soud. Mnohá těla vykazovala známky brutálního mučení – bajonety, granáty, střelné rány a zohavení.
Z výpovědí přeživších i soudních dokumentů bylo zjištěno, že byli vězni před popravou svlečeni, oloupeni o cennosti a poté systematicky zabiti. Podle pozdějších svědectví byly některé oběti zraněny ručními granáty nebo bajonety, což svědčí o mimořádné krutosti pachatelů.
Masakr v Grischino
Další tragickou událostí se stal masakr v Grischino, který se odehrál v únoru 1943 po dobytí města Rudou armádou. Bylo zde zabito na 596 osob, včetně německých vojáků, zdravotních sester, italských a rumunských spojenců a civilistů. Z vyšetřovací zprávy od Wehrmacht Untersuchungsstelle (zločinný vyšetřovací orgán Wehrmachtu) vyplývá, že mezi oběťmi bylo 406 vojáků Wehrmachtu, 58 členů Organizace Todt, 89 italských vojáků, devět rumunských dělníků, čtyři maďarští vojáci, 15 německých civilních úředníků a osm kolaborantů německých civilních úředníků.
Mrtvoly obětí masakru ve Feodosii v letech 1941-1942
Poté co Němci dobyli zpět město, staly se svědky mnoha otřesných a brutálních hrůz, kterých se vojáci sovětské armády dopustili na civilistech. Byla mezi nimi například amputace genitálií, rozřezané části těl, brutálně znásilněné ženy a hromadné popravy. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o cílený akt pomsty.
Mrazivá hrůza na Krymu
Na přelomu let 1941 a 1942 došlo k dalšímu válečnému zločinu a to Masakru ve Feodosii, kde bylo sovětskými vojáky zavražděno nejméně 150 zraněných německých zajatců. Němečtí zajatci, kteří byli zranění byli vyhazováni z oken nemocnice, aby se uvolnilo místo pro sovětské raněné. Ostatní byli politi vodou a zmrazení v ledu. Mnozí skončili pod ledem na pláži, jejich těla zohavena a zkroucena mrazem.
Podle svědectví a vyšetřování historika Alfreda de Zayase šlo o cílené zabíjení německých vojáků, ať už byli bojeschopní či nikoliv.
Zjistili, že bylo zavražděno asi 150 zraněných německých vojáků. Zranění vojáci byli vyhazováni z oken nemocnice, aby se uvolnilo místo pro sovětské raněné, poté byla na těžce zraněné vojáky politá vodou, kteří byli poté ponecháni zmrznout. Na pláži před polní nemocnicí byly nalezeny hromady těl, která byla po bití a zohavení svržena z několikametrové zdi a ponechána v příboji, takže mořská voda zamrzla a zakryla je vrstvou ledu. Některá mrtvá těla vykazovala vážné známky zmrzačení
Dvě tváře hrůzy
Válečné masakry a hrůzy během druhé světové války se neomezovaly pouze na zločiny jedné strany. Ačkoliv dokumentace Rudé armády o těchto incidentech bývá z velké části nepřístupná nebo záměrně zničena, západní a německé vyšetřovací materiály poskytují důležité svědectví o krutostech, které se odehrály na východní frontě.
Zatímco Rudá armáda páchala válečné zločiny především vůči německým a spojeneckým vojákům, Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) a její vůdce Stepan Bandera jsou zodpovědní za etnické čistky civilního obyvatelstva, zejména během Volyňského masakru (1943–1944).
I přesto, že Stepan Bandera tyto masakry přímo osobně neřídil, ideologicky je podpořil a jeho organizace OUN podporovala politiku „etnicky čisté Ukrajiny“.
Zdroje
