Článek
Očkování způsobuje autismus
U zrodu tohoto nejrozšířenějšího nepravdivého tvrzení stojí britský lékař Andrew Wakefield. Ten v roce 1998 ve své studii uvedl, že vakcína MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) způsobuje autismus. Studie byla až po dlouhých dvanácti letech stažena. Za tu dobu však napáchala značné škody a přesvědčila mnoho lidí – včetně některých odborníků – že očkování skutečně způsobuje autismus.
Wakefield byl nakonec zbaven lékařské licence a vědecká komunita se jednoznačně shodla na tom, že mezi očkováním a autismem neexistuje žádná příčinná souvislost. Bylo provedeno několik desítek studií, které tuto skutečnost potvrdily. Přesto se mýtus nadále šíří, zejména na sociálních sítích.
Navíc nový ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy Jr. tento mýtus znovu přiživuje tím, že oznámil záměr provést novou studii o souvislosti mezi očkováním a autismem. Výzkum má vést David Geier, který už v minulosti společně se svým otcem Markem Geierem publikoval několik nepřesných a zfalšovaných studií právě na toto téma. Mark Geier byl v roce 2011 zbaven lékařské licence poté, co byl usvědčen z podvodu – mimo jiné zfalšoval doklady o tom, že je genetik a epidemiolog.
Vznik první vakcíny
Edward Jenner se narodil 17. května 1749 v Berkeley v hrabství Gloucestershire jako osmé z devíti dětí. Ve čtrnácti letech nastoupil do učení k chirurgovi Danielu Ludlowovi v Chipping Sodbury, kde během sedmi let získal většinu zkušeností potřebných k tomu, aby se sám mohl stát chirurgem. V roce 1770, ve věku 21 let, se stal učedníkem chirurgie a anatomie u Johna Huntera a dalších lékařů v nemocnici St. George’s Hospital v Londýně. V roce 1772 získal magisterský titul na univerzitě v St. Andrews.
Edward Jenner
V roce 1796, kdy pracoval jako praktický lékař, navštívila Jennera mladá dojička, která měla na rukou a pažích čerstvý výsev kravských neštovic. Jenner se rozhodl provést experiment: naočkoval osmiletého chlapce vakcínou vytvořenou z hnisu těchto puchýřků. Chlapec měl několik dní zvýšenou teplotu a trpěl nechutenstvím, ale brzy se jeho stav zlepšil. Za několik týdnů byl zcela zdráv.
Tento průlomový objev položil základy moderní vakcinologie a v roce 1980 vedl až k celosvětové eradikaci neštovic – první infekční nemoci, kterou se lidstvu podařilo zcela porazit.
V následujících desetiletích byly vyvinuty vakcíny proti dalším nemocem, jako jsou záškrt, dětská obrna, spalničky nebo tetanus. Očkování se stalo jedním z nejvýznamnějších objevů v oblasti veřejného zdraví a každoročně zachraňuje miliony lidských životů.
Nevím, zda jsem přece jen neudělal chybu a nestvořil něco úděsného
Objev autismu
Leo Kanner se narodil v Klekotówě 13. června v roce 1894, v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnes na území Ukrajiny). Studoval na Univerzitě v Berlíně, kde v roce 1921 získal lékařský titul. V roce 1924 emigroval do Spojených států a začal pracovat ve státní nemocnici South Dakota State Hospital. V roce 1930 přijal pozvání do nemocnice Johns Hopkins Hospital v Baltimoru, kde založil první dětské psychiatrické oddělení ve Spojených státech.
V roce 1943 publikoval Kanner článek „Autistic Disturbances of Affective Contact“. V tomto textu popsal jedenáct dětí s unikátními behaviorálními rysy, které označil jako „časný dětský autismus“. Touto publikací poprvé definoval autismus jako samostatnou diagnózu odlišnou od jiných dětských psychiatrických poruch. Zdůraznil klíčové charakteristiky autismu, jako jsou narušená sociální interakce, omezená komunikace a opakující se vzorce chování.
Jeho práce měla zásadní dopad na oblast dětské psychiatrie a psychologie. Důraz, který kladl na včasnou identifikaci a intervenci u dětí s autismem, se stal základem současných přístupů k diagnostice a terapii této poruchy. Jeho úsilí rovněž přispělo k uznání dětské psychiatrie jako samostatné lékařské specializace.
Dr. Leo Kanner je klíčovou postavou v historii psychiatrie, jejíž práce dodnes ovlivňuje naše porozumění autismu i dalších neurovývojových poruch.
Kdybychom si přáli, mohli bychom vytvořit tolik skupin, kolik bylo jednotlivců
Zavedení termínu „autismus“
Švýcarský psychiatr a eugenik Paul Eugen Bleuler se narodil 30. dubna 1857 v Zollikonu ve Švýcarsku do rodiny bohatého farmáře Johanna Rudolfa Bleulera a jeho manželky Pauline Bleuler-Bleuler.
Studoval medicínu na univerzitě v Curychu. V letech 1881–1884 pracoval v nemocnici Waldau, poté své zaměstnání opustil a vydal se na studijní cesty. Strávil rok v zahraničí po boku významných lékařů, mimo jiné Jean-Martina Charcota ve francouzské Paříži a Bernharda von Guddena v Mnichově. Po návratu krátce pracoval jako asistent Augusta Forela, aby dokončil svou psychiatrickou rezidenci v léčebně Burghölzli.
V letech 1898 až 1927 působil jako ředitel psychiatrické léčebny v Rheinau, kde se staral o dlouhodobě nemocné pacienty. Uplatňoval psychoanalytické metody, přičemž jeho práce byla částečně ovlivněna myšlenkami Sigmunda Freuda. Díky svému přínosu pro oblast psychiatrie a psychologie je dnes Bleuler považován za jednoho z nejvlivnějších švýcarských psychiatrů.
Ve svém výzkumu popsal tzv. pozitivní a negativní příznaky schizofrenie. Pozitivní příznaky jsou projevy, které se u zdravých lidí nevyskytují – například halucinace nebo bludy. Negativní příznaky naopak představují chybějící běžné projevy, jako je sociální stažení nebo neschopnost prožívat potěšení.
Při výzkumu schizofrenie použil Bleuler v roce 1908 poprvé termín autismus. Toto slovo pochází z řeckého autós (já) a Bleuler jej použil k popisu patologického sebeuzavření a ztráty kontaktu s okolním světem.
Vytvořil několik psychiatrických termínů včetně „schizofrenie, schizoidní, autismus, hlubinná psychologie a ambivalence“.
Paul Eugen Bleuer
Emoce nepatří do vědy
Očkování, autismus či jakékoli jiné onemocnění jsou důležitými tématy pro celou společnost. Je však zásadní přistupovat k nim vědecky, nikoli pod vlivem emocí.
Pojem autismus zavedl již v roce 1908 švýcarský psychiatr Paul Eugen Bleuler. Významně jej dále rozpracoval Dr. Leo Kanner, který ve své publikaci z roku 1943 popsal autismus jako samostatnou diagnózu.
Na druhé straně Edward Jenner a jeho následovníci zachránili nespočet životů díky vývoji vakcín. Ty byly po roce 1970 celosvětově rozšířeny a zásadně přispěly ke zlepšení veřejného zdraví.
Tato časová osa jasně ukazuje, že mezi očkováním a vznikem autismu u dětí neexistuje žádná souvislost.
Zdroje:
