Článek
Od historického revizionismu k propagandistickému scénáři
Obvinění z fašismu, neonacismu a páchání masakrů na civilistech patří k nejvyužívanějším nástrojům ruské propagandy. Zatímco v uplynulých letech tato rétorika sloužila jako hlavní ideologické zdůvodnění invaze na Ukrajinu, v současnosti se stále zřetelněji přesouvá na severozápad – směrem k pobaltským státům. Estonsko, Lotyšsko a Litva čelí ze strany Ruské federace systematické kampani, která kombinuje historický revizionismus s moderní hybridní válkou. Cílem je vykreslit tyto suverénní členské státy NATO jako neofašistické režimy, které ohrožují bezpečnost Ruska.
Kořeny ruského narativu sahají hluboko do interpretace dějin druhé světové války. Moskva dlouhodobě selektivně poukazuje na události z let 1941 až 1945, kdy po vytlačení sovětských vojsk část pobaltského obyvatelstva vnímala německý Wehrmacht jako dočasného spojence proti krutému sovětskému teroru a masovým deportacím, které začaly již v roce 1940. Vstup tisíců Estonců a Lotyšů do pomocných policejních sborů či jednotek Waffen-SS je dodnes Kremlem prezentován jako údajný důkaz vrozeného sklonu těchto národů k nacismu.
Moderní ruská propaganda přitom zjednodušuje složitý kontext tragické volby obyvatel Pobaltí, kteří byli sevřeni mezi dvěma totalitními režimy a jejichž část usilovala především o obnovení vlastní nezávislosti. Zároveň však Moskva účelově využívá skutečné historické rány, jako byla aktivní účast místních kolaborantů na vyhlazování židovského obyvatelstva, k plošné diskreditaci současných demokratických vlád v Tallinnu, Rize a Vilniusu, přestože tyto státy nacistické zločiny jednoznačně odsuzují a jejich připomínání a vyšetřování je součástí jejich veřejné politiky.
Detailní pohled na bronzovou sochu zobrazující hejno tonoucích ptáků na památníku Maarjamäe
Tato historická manipulace vyústila v přímou paralelu s ukrajinským scénářem. Stejně jako v případě Ukrajiny před rokem 2014 a následně v roce 2022, kdy Vladimir Putin ospravedlňoval vojenský útok potřebou „denacifikace“ a „ochrany ruskojazyčného obyvatelstva před genocidou“, uplatňuje nyní Kreml obdobný vzorec vůči Pobaltí. Ruské ministerstvo zahraničí a státní média vystupňovaly obvinění z neonacismu a údajného porušování práv ruskojazyčného obyvatelstva. Záminkou se staly legitimní kroky pobaltských zemí směřující k posílení vlastní národní bezpečnosti, jako je odstraňování sovětských monumentů, které část místních obyvatel vnímá jako symboly sovětské okupace, zpřísňování jazykových pravidel ve školství nebo revize pobytových oprávnění některých ruských občanů. V ruských médiích jsou tato opatření líčena jako „neonacistické orgie“ a bezprecedentní porušování lidských práv.
Od propagandy k právní a hybridní válce
Vztah mezi situací v Pobaltí a na Ukrajině se však neomezuje pouze na rétoriku. Ruská federace se pokouší přejít od propagandy k takzvané právní válce (lawfare). Podle zjištění pobaltských zpravodajských služeb a investigativních novinářů z platformy VSquare Moskva intenzivně připravuje komplexní právní postup před Mezinárodním soudním dvorem OSN (ICJ). V jeho rámci má Rusko podle těchto informací v úmyslu obviňovat Estonsko, Lotyšsko a Litvu z porušování Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a z inklinace k nacionálněsocialistické ideologii.
❗VSquare is in possession of files compiled by the Kremlin that reveal Russia’s plans to exert influence in Estonia, Latvia, and Lithuania now and in the coming years.
— VSquare (@VSquare_Project) April 25, 2023
🔗Read more: https://t.co/U4YrOowSij pic.twitter.com/XImhfPvk4D
Tato právní ofenziva je přímo propojena s děním na ukrajinském bojišti. Kreml začal obviňovat pobaltské státy z přímé spoluúčasti na ukrajinských úderech bezpilotními letouny hluboko uvnitř ruského území. Ruská propaganda uměle propojuje zdánlivě nesouvisející incidenty, výpadky elektrické sítě či incidenty s drony v regionu do jediného výhružného narativu: Pobaltí podle ní pomáhá Ukrajině útočit na ruskou infrastrukturu. Tímto způsobem se Moskva snaží ospravedlnit zesílené hybridní působení proti východnímu křídlu NATO – včetně kybernetických útoků, sabotáží a narušování vzdušného prostoru, které v posledních letech v regionu představují významný bezpečnostní problém.
Propojením obvinění z historického fašismu, současného údajného utlačování ruské menšiny a tvrzení o vojenské spoluúčasti s Kyjevem se Kreml snaží dosáhnout několika strategických cílů. V první řadě chce v očích ruské veřejnosti vytvořit obraz Pobaltí jako legitimního cíle pro případnou budoucí konfrontaci a zároveň testovat soudržnost Severoatlantické aliance. Zadruhé se pokouší v mezinárodním prostoru odvést pozornost od ruské války proti Ukrajině a zpochybnit politickou, finanční i vojenskou podporu, kterou Tallinn, Riga a Vilnius Ukrajině poskytují.
Pobaltské země si tohoto nebezpečí plně uvědomují. Jak uvádějí tamní představitelé, jedním z cílů ruského působení je zasít zmatek a přimět západní státy, aby místo řešení skutečných bezpečnostních hrozeb reagovaly na množství propagandistických obvinění. Rétorické paralely s Ukrajinou proto stojí za pozornost – nikoli proto, že by automaticky dokazovaly připravovaný vojenský scénář, ale protože ukazují, jak Moskva využívá historické trauma, ochranu menšin a obvinění z nacismu jako nástroje politického a informačního tlaku.
Zdroje
