Rozpad Sovětského svazu jako příčina ruské agrese vůči Ukrajině

Rusko v únoru 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Tento krok byl označen za největší bezpečnostní krizi v Evropě od druhé světové války. Důvody této agrese sahají hluboko do historie. Ruský prezident Vladimir Putin tvrdí, že skutečným důvodem bylo údajné napadání ruskojazyčného obyvatelstva ze strany Ukrajiny od roku 2014 a její snaha vstoupit do NATO. Ve skutečnosti však může být hlavní příčinou událost z roku 1991 – rozpad Sovětského svazu.

V roce 1991 došlo k rozpadu SSSR. Tento kolaps největšího komunistického bloku světa znamenal vznik patnácti samostatných států. Ukrajina jako druhá největší svazová republika se pyšnila významnou ekonomikou, jadernými zbraněmi a silnou armádou. Svých jaderných zbraní se ale vzdala výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Ruska, Spojených států amerických a Spojeného království. Stalo se tak prostřednictvím Budapešťského memoranda o nešíření jaderných zbraní. Rozpad impéria znamenal pro Rusko nejen ztrátu moci, ale i hluboké geopolitické a kulturní trauma. Vladimir Putin označil rozpad SSSR za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“. Od té doby se Rusko různými způsoby snaží získat ztracené republiky zpět pod svou kontrolu – a co nezíská informační a psychologickou válkou, to se snaží získat vojenskou silou.

Po roce 1991 Ukrajina dlouho přešlapovala mezi Východem a Západem. Ačkoliv zůstávala pod silným ruským vlivem, pomalu směřovala k Evropské unii a NATO. Zlom nastal během Oranžové revoluce v roce 2004, kdy musel proruský kandidát Viktor Janukovyč po podezření z volebního podvodu ustoupit. Přesto se o pět let později stal prezidentem. V letech 2013–2014 vyvolal další vlnu masových protestů, známých jako Euromajdan, když odmítl podepsat asociační dohodu s EU. Po pádu Janukovyče Ukrajina zřetelně projevila snahu stát se nezávislou demokratickou zemí a součástí evropských struktur.

Rusko na to reagovalo anexí Krymu a podporou separatistů na východě Ukrajiny. Vyhlášení Luhanské a Doněcké „republiky“, které však nebyly mezinárodně uznány, bylo varováním, že Moskva se svého vlivu nevzdává. Invaze v roce 2022, oficiálně označená za „denacifikaci“ a „demilitarizaci“, měla ve skutečnosti za cíl zlomit ukrajinskou suverenitu a obnovit ruský vliv.

Moskva se nikdy nevzdala ambice být centrem bývalého Sovětského svazu. I dnes někteří ruští představitelé tvrdí, že SSSR právně nikdy nezanikl. Rusko si udržuje silné pozice v několika bývalých republikách prostřednictvím ekonomických nástrojů, vojenské přítomnosti, jazykového vlivu a propagandy.

Bělorusko pod vedením Alexandra Lukašenka se po roce 2020 výrazně přimklo ke Kremlu a umožnilo Rusku využívat své území k útokům na Ukrajinu. V Moldavsku zůstává proruský separatistický region Podněstří, kde jsou rozmístěny ruské jednotky. Kazachstán usiluje o větší nezávislost, i když je součástí Eurasijské ekonomické unie. V Arménii a Ázerbájdžánu působí ruští „mírotvorci“, ale vliv Moskvy zde slábne. V Gruzii Rusko okupuje Jižní Osetii a Abcházii a působí zde skrze proruské strany i dezinformace. Střední Asie (Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán) je na Moskvě ekonomicky závislá, ale současně zde sílí čínský vliv – investiční i politický.

Rusko v postsovětském prostoru používá různé nástroje – od energetické závislosti přes média až po členství v regionálních organizacích. Nechybí ani hybridní válka, zahrnující kybernetické útoky a dezinformace. Válka na Ukrajině však mění geopolitickou rovnováhu – některé země se stále více obracejí k EU, NATO nebo k Číně. Rusko tak ztrácí svou přirozenou dominanci a dostává se do defenzivy.

Rozpad Sovětského svazu představuje jednu z hlavních příčin ruské agrese vůči Ukrajině. Směřování Ukrajiny na Západ a její demokratické ambice jsou jen zástupným důvodem, který Putin využívá pro ospravedlnění agrese. Z výroků ruských představitelů, kteří Ukrajinu označují za umělý stát, je zřejmé, že jde o imperiální mentalitu, která nese dědictví carského i sovětského imperialismu. Současný autoritářský režim v Rusku nesnese odpor a bojuje proti svobodným a demokratickým sousedním státům.

Konflikt na Ukrajině není jen o území. Je to boj o identitu, svrchovanost a budoucnost. Ukrajina nebojuje pouze za sebe, ale i za hodnoty svobodné Evropy.