Článek
Torii představuje v japonské kultuře mnohem víc než jen pouhou bránu nebo architektonický doplněk. Je to metafyzický symbol, který definuje hranici mezi světem lidí a říší božstev (kami). Tento prvek, který se stal synonymem pro japonskou krajinu, v sobě nese tisíciletou historii, složitou symboliku a hlubokou úctu k přírodním silám.
Filozofický význam a duchovní podstata
V šintoismu se věří, že božstva obývají stromy, skály, hory a vodu. Torii tedy nestojí v prostoru náhodně; označuje území, které je zasvěceno těmto neviditelným silám. Když poutník prochází pod torii, provádí symbolický akt přerodu. Nechává za sebou starosti všedního dne, aby vstoupil do ticha a čistoty svatyně.
Průchod středem cesty pod bránou (seičú) je tradičně zapovězen, protože tato osa je vyhrazena pro průchod božstev. Lidé by se měli držet po stranách, což je projev pokory, který se v Japonsku dodržuje dodnes.
Mýtický původ: Když se světlo skrylo v jeskyni
Nejpůsobivější vysvětlení existence torii nabízí japonská mytologie v kronikách Kodžiki a Nihonšoki. Hlavní roli zde hraje Amaterasu Ómikami, bohyně Slunce.
Podle legendy byl její bratr Susanoo, bůh bouří, natolik divoký a destruktivní, že Amaterasu v obavách a smutku utekla do jeskyně Ama-no-Iwato a zatarasila vchod balvanem. Svět okamžitě pohltila tma. Ostatní bohové se sešli v suchém korytě nebeské řeky, aby vymysleli plán, jak ji vylákat ven.
Zkonstruovali vysoký dřevěný hřad a usadili na něj kohouty, o nichž se věřilo, že jsou svými hlasy schopni přivolat úsvit. Když kohouti spustili svůj ranní zpěv, bohyně tance Ame-no-Uzume začala před jeskyní provádět natolik komický a hlučný tanec, že se celá nebesa otřásala smíchem. Zvědavá Amaterasu odsunula balvan jen o kousek, aby zjistila, co se děje. V tu chvíli ji bohové vytáhli ven. Světlo se vrátilo a onen „ptačí hřad“ se stal symbolem naděje a přítomnosti božství. Slovo torii je tak nejčastěji odvozováno od výrazů tori (pták) a i (místo k sezení/hřad).
Anatomie a klasifikace: Krása v detailu
Přestože se laikovi může zdát každá brána stejná, existuje přes 60 různých stylů, které odborníci dělí do dvou hlavních kategorií:
Šinmei (Strohá tradice)
Tyto brány se vyznačují přímými liniemi a absencí dekorací. Horní trám (kasagi) je rovný a sloupy jsou kolmé k zemi. Tento styl odkazuje na nejstarší období Japonska, kdy byly brány stavěny z neopracovaných kmenů. Nejčistším příkladem je svatyně Ise Džingú, nejposvátnější místo v zemi, kde se brány každých 20 let staví znovu z čerstvého cypřišového dřeva.
Mjöjin (Elegantní prohnutí)
Tento styl je mnohem častější a vizuálně atraktivnější. Horní trámy jsou prohnuté směrem vzhůru (připomínají tvar samurajského meče) a často mají druhý podpůrný trám (šimagi). Sloupy bývají mírně nakloněné směrem ven, což dodává stavbě stabilitu a dynamiku. Do této kategorie patří i slavné torii ve Fušimi Inari nebo ve svatyni Meidži v Tokiu.
Materiály a magická síla rumělky
Tradičním materiálem je dřevo (zejména cypřiš hinoki), ale najdeme i torii kamenné, bronzové nebo moderní betonové. Klíčovým prvkem je však barva.
Zářivě oranžovo-červená barva, známá jako vermilion (rumělka), má v Japonsku hluboký význam. Vyráběla se z rumělky (sulfid rtuťnatý), která působila jako přírodní konzervant proti hmyzu a hnilobě. Symbolicky však tato barva představuje oheň a slunce, síly, které pohlcují temnotu a zlé duchy. Věří se, že červená barva dokáže „zastavit“ neštěstí dříve, než pronikne do posvátného místa.
Fenomén tisíců bran: Fušimi Inari a vděčnost
Jedním z nejvíce fascinujících úkazů jsou tunely tvořené tisíci branami, tzv. Senbon Torii. Původně byla u svatyně jen jedna brána. V období Edo (1603–1868) se však rozšířil zvyk věnovat torii jako dar božstvu Inari (patronu rýže a obchodu) za splněné přání nebo jako prosbu o prosperitu.
Dnes tyto brány tvoří kilometry dlouhé oranžové chodby. Každá brána má na své zadní straně vytesané jméno dárce a datum vztyčení. Je to fascinující důkaz toho, že torii nejsou jen statické památky, ale živá součást ekonomického a duchovního života Japonců.
Jak se chovat u torii: Etiketa pro návštěvníky
Návštěva svatyně začíná právě u torii. Zde je správný postup:
- Zastavte se před bránou: Než vstoupíte, narovnejte se a jednou se mírně ukloňte směrem ke svatyni.
- Vstupte stranou: Vyhněte se cesty prostředkem brány. Pokud jdete po levé straně, vykročte levou nohou.
- Ticho a úcta: Po průchodu branou se považuje za nevhodné mluvit nahlas nebo se chovat neuctivě.
- Rozloučení: Při odchodu ze svatyně se po průchodu torii otočte zpět k hlavní budově a znovu se ukloňte.
Torii je tichým svědkem japonské historie. Přestože Japonsko patří k technologicky nejvyspělejším zemím světa, tyto brány stále stojí v krajině jako připomínka, že úcta k tradici a neviditelným silám přírody má v lidském životě nezastupitelné místo.
Zdroje:
https://www.japan-guide.com/e/e2059.html
https://traditionalkyoto.com/culture/torii-gates/
https://www.ancient-origins.net/history-ancient-traditions/amaterasu-0013000
