Článek
Malý princ (v originále Le Petit Prince), poprvé vydaný v roce 1943, není jen pouhou dětskou pohádkou. Je to hluboká filozofická esej, poetická meditace a ostrá společenská kritika, kterou francouzský spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupéry napsal v době svého exilu v USA během druhé světové války.
Kontext vzniku a osobnost autora
Kniha vznikala v jednom z nejtemnějších období moderních dějin. Saint-Exupéry byl hluboce zasažen nacistickou okupací Francie a rozdělením světa. Ačkoliv byl autor Francouz, kniha vyšla poprvé v New Yorku, a to souběžně ve francouzštině a v anglickém překladu. Paradoxně ve své rodné Francii mohla být oficiálně publikována až po osvobození v roce 1946, tedy dva roky po autorově tragickém zmizení během průzkumného letu.
Autor do textu vložil silné autobiografické prvky. Ústřední motiv setkání pilota s princem v poušti vychází z reálné události z roku 1935, kdy Saint-Exupéry se svým mechanikem ztroskotal v saharské poušti při pokusu o překonání rychlostního rekordu. Prožitky izolace, dehydratace a fata morgány se staly základem pro snovou atmosféru díla. Postava růže je pak literární transformací jeho manželky Consuelo, se kterou měl bouřlivý a komplikovaný vztah.
Podrobný průběh příběhu
Příběh se otevírá vzpomínkou vypravěče na jeho dětství, kdy se pokoušel kreslit hroznýše zažívajícího slona. Protože dospělí v jeho kresbě viděli jen obyčejný klobouk, vypravěč na svou uměleckou dráhu rezignoval a stal se pilotem. O mnoho let později havaruje se strojem v nekonečné saharské poušti, kde se uprostřed ničeho objeví malý, zlatovlasý chlapec s neobvyklou prosbou: „Prosím… nakresli mi beránka.“
Během osmi dnů, kdy se pilot snaží opravit motor letadla, mu Malý princ odhaluje svůj příběh. Dozvídáme se o jeho domovské planetce B 612, která je jen o málo větší než on sám a kde rostou baobaby, které musí neustále vytrhávat, aby jeho domov neroztrhaly. Princ vypráví o své pouti po vesmíru, během níž navštívil šest asteroidů obývaných dospělými, z nichž každý představuje jinou deformaci lidského charakteru:
- Král, který chce všemu vládnout, i když nemá poddané.
- Domýšlivec, který slyší jen chválu.
- Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
- Byznysmen, který počítá hvězdy a věří, že mu patří.
- Lampář, který je otrokem nesmyslného nařízení.
- Zeměpisec, který píše o světě, ale sám ho nikdy neviděl.
Nakonec princ dorazí na Zemi, kde zjistí, že jeho růže není jediná na světě, což ho zpočátku zarmoutí. Zásadní zlom nastává při setkání s liškou, která mu vysvětlí hodnotu přátelství a „ochočení“. Na konci příběhu se princ rozhodne vrátit ke své růži. Protože je jeho tělo příliš těžké, nechá se uštknout žlutým hadem, aby se jeho duše mohla vrátit domů.
Jazykový a kulturní fenomén
Malý princ drží v literárním světě naprosto unikátní postavení. Podle aktuálních údajů z let 2025–2026 byla kniha přeložena do více než 540 jazyků a dialektů, což z ní činí nejpřekládanější nenáboženské dílo v historii lidstva. Kromě světových jazyků existuje i v esperantu, znakovém jazyce, Braillově písmu nebo v archaických nářečích, která již téměř vymřela.
Celosvětově se prodalo přes 200 milionů výtisků. Tento úspěch je dán i autorovými vlastními ilustracemi. Akvarely Malého prince v plášti nebo beránka v bedýnce jsou stejně důležité jako text samotný a autor trval na tom, aby byly součástí každého vydání.
Hlavní myšlenky a poselství
Kniha je vrstevnatá a nabízí různé výklady pro různé věkové kategorie. Dětem nabízí kouzelný příběh o putování vesmírem, dospělým nastavuje zrcadlo jejich vlastnímu pragmatismu.
- Neviditelná podstata: Slavný citát „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné“ je jádrem celé knihy. Nabádá nás, abychom nehodnotili věci podle jejich povrchu nebo ceny, ale podle jejich vnitřní hodnoty.
- Zodpovědnost za druhé: Liška prince učí, že čas, který věnoval své růži, ji dělá tak důležitou. Z toho vyplývá etický apel: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
- Kritika materialismu: Postava Byznysmena, který hromadí hvězdy jen pro majetek, aniž by z nich měl radost, je nadčasovou kritikou konzumního způsobu života a honby za čísly místo zážitků.
Osud Antoina de Saint-Exupéryho je stejně fascinující, tragický a zahalený tajemstvím jako závěr jeho nejslavnější knihy. Jeho život byl neustálým balancováním mezi světem literatury a světem techniky, mezi oblaky a psacím stolem.
Tragický a záhadný osud Antoina de Saint-Exupéryho
Antoine de Saint-Exupéry nebyl „spisovatelem, který létal“, ale letcem, který psal. Jeho životní cesta je příběhem muže, který se nikdy plně nesmířil s přízemností dospělého světa a který svou smrt našel tam, kde se cítil nejsvobodnější – v kokpitu letadla.
Aristokrat a průkopník letectví
Antoine se narodil v roce 1900 do zchudlé šlechtické rodiny v Lyonu. Od dětství byl snílek, psal básně a fascinovala ho technika. Svou vášeň našel v armádě, kde se naučil létat. Později se stal jedním z průkopníků civilního letectví. Pracoval pro společnost Aéropostale, kde zakládal poštovní linky v saharské poušti a později v Jižní Americe.
Tyto nebezpečné lety v primitivních strojích, kdy piloti neměli k dispozici radary ani moderní navigaci, tvoří základ jeho děl jako Pošta na jih nebo Noční let. Exupéry v oblacích hledal smysl existence a bratrství mezi lidmi, které v civilizované společnosti postrádal.
Havárie, které předznamenaly konec
Exupéryho život byl provázen četnými nehodami, které se na jeho zdraví krutě podepsaly.
- Sahara (1935): Jak již bylo zmíněno, jeho ztroskotání v libyjské poušti bylo klíčovým momentem pro vznik Malého prince. Přežil jen zázrakem díky karavaně beduínů.
- Guatemala (1938): Při pokusu o dálkový let utrpěl těžká zranění hlavy a mnohočetné zlomeniny. Od té doby trpěl chronickými bolestmi a depresemi, které tlumil alkoholem a léky.
Válečný exil a vnitřní rozpolcenost
Když vypukla druhá světová válka, Exupéry chtěl bojovat. Kvůli věku a zdravotnímu stavu byl však odmítán. Po porážce Francie odešel do USA, kde v izolaci a smutku z osudu své země napsal Malého prince. Cítil se v New Yorku jako cizinec a neustále usiloval o návrat k aktivní službě u letectva Svobodné Francie pod vedením generála de Gaulla.
Poslední let: Zmizení nad Středozemním mořem
Navzdory svému věku (44 let) a fyzickému vyčerpání si nakonec vymohl povolení k průzkumným letům. Dne 31. července 1944 vzlétl z letiště na Korsice v neozbrojeném stroji Lockheed P-38 Lightning. Jeho úkolem bylo fotografovat německé pozice v okolí Grenoblu. Z této mise se už nikdy nevrátil.
Dlouhá desetiletí nikdo netušil, co se s ním stalo. Spekulovalo se o sebevraždě (kvůli jeho depresivním deníkovým záznamům), o technické závadě nebo o sestřelu.
Rozuzlení po půl století
Tajemství se začalo odkrývat až v roce 1998, kdy marseillský rybář Jean-Claude Bianco náhodou vylovil v síti stříbrný náramek. Bylo na něm vyryto jméno Saint-Exupéryho a jeho manželky Consuelo. Tento nález vedl v roce 2000 k objevení trosek jeho letadla na mořském dně nedaleko Marseille.
V roce 2008 se k sestřelu přiznal bývalý německý pilot Luftwaffe Horst Rippert. Ten uvedl, že v onen den spatřil a sestřelil nepřátelský stroj, který se zřítil do moře. Rippert, který byl velkým obdivovatelem Exupéryho knih, později prohlásil: „Kdybych věděl, kdo v tom letadle sedí, nikdy bych nestřílel. Doufal jsem, že to nebyl on.“
Anketa
Zdroje:
