Článek
Příprava na „překvapení“
Všechno to začalo nenápadně. Po náročném dni plném zdobení stromku jsem se těšila na horkou vanu. S přítelem Tomášem jsme si vyměnili spiklenecké pohledy a já mu pošeptala, že se u mě má v koupelně zastavit. Aby mohl vklouznout dovnitř nenápadně, nechala jsem dveře schválně odemčené.
V koupelně vládla příjemná atmosféra. Vana plná pěny, vůně vanilky a já, čerstvě umytá a osušená, stojící před zrcadlem jen v lehkém županu. Když jsem zaslechla tiché cvaknutí kliky, srdce se mi rozbušilo. „To je on,“ blesklo mi hlavou. Chtěla jsem být hravá, chtěla jsem ho potěšit něčím odvážným.
Moment, kdy se zastavil čas
Vteřinu poté, co se dveře pootevřely, jsem s vítězoslavným úsměvem shodila župan na zem, otočila se zády ke dveřím a hluboce se předklonila, abych zdůraznila své křivky.
Místo očekávaného Tomášova uznání se však koupelnou rozlehlo prudké nadechnutí a šokovaný výkřik:
„Proboha, Kristýno?!“
Ztuhla jsem. Ten hlas nepatřil Tomášovi. Patřil jeho matce, mé budoucí tchyni, která mi nesla čisté ručníky. Rychle jsem se narovnala a snažila se zakrýt županem, ale škoda už byla napáchána. Tchyně tam stála s obličejem rudým jako vánoční hvězda, zamumlala něco o omluvě a vyrazila z místnosti rychleji, než stačila doříct větu.
Třešnička na dortu: Jméno na kůži
Myslela jsem, že horší už to nebude. Jenže jsem zapomněla na jeden podstatný detail. Přímo nad mým zadečkem se vyjímalo stylové, ale dnes už velmi nechtěné tetování: Mirek. Můj bývalý přítel, na kterého jsem chtěla dávno zapomenout.
U štědrovečerní večeře panovalo hrobové ticho, které přerušovalo jen cinkání příborů. Tomáš na mě vrhal tázavé pohledy, protože tchyně se mi vytrvale vyhýbala očima. Nakonec to nevydržela. Mezi kaprem a salátem se na mě upřeně podívala a s ledovým klidem se zeptala:
„Kristýnko, jen mě tak napadlo… kdo je to ten Mirek, co ho máš vytetovaného na zádech?“
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Tomáš zakašlal a skoro mu zaskočila kost. Musela jsem s pravdou ven.
„Víte, paní Müllerová,“ začala jsem s obličejem v plamenech, „to je taková… velká chyba mládí. Byla jsem hloupá a zamilovaná. Vlastně už jsem objednaná na kliniku a čekám jen na termín, až mi tohle tetování definitivně odstraní laserem.“
Konec dobrý, všechno dobré?
Tchyně jen suše přikývla a poznamenala, že mládí bývá nerozvážné. Zbytek večera už proběhl v klidu, i když jsem měla pocit, že se na mě tchyně dívá trochu jinýma očima. Od té doby vím dvě věci:
- V cizím domě se vždycky zamykám.
- Tetovat si jména partnerů je ten nejhorší nápad na světě.
