Článek
Ahoj holky,
jsem tu zase s jedním tématem z ložnice, které mě už pár týdnů vyloženě paralyzuje. O tomhle se mi mluví strašně těžko. S přítelem jsme spolu tři roky, miluji ho, je to pozorný chlap a v podstatě nám všechno klape. Až na jednu novinku, se kterou nedávno přišel a která mě úplně zablokovala.
Chce, abychom měli sex před velkým zrcadlem. A ideálně u toho neztlumili světlo.
Vím, že pro spoustu lidí je to naprosto běžná věc, možná dokonce nudná klasika. Jenže pro mě je to noční můra. Když s tím přišel poprvé, úplně jsem ztuhla a zamluvila to. Teď to ale navrhl znovu a já vidím, jak moc ho ta představa vzrušuje. Chci mu udělat radost, chci být ta skvělá, uvolněná partnerka, ale jen při té představě se mi svírá žaludek.
Můj největší nepřítel: Moje vlastní tělo
Můj problém má jasné jméno, obrovská nejistota. Jako většina holek na sobě vidím každou nedokonalost. Když máme sex potmě nebo při svíčkách, dokážu se uvolnit a užívat si to. Jenže představa, že se mám vidět v plném světle, v pozicích, které sice jsou příjemné, ale mně osobně nepřipadají zrovna dvakrát fotogenické, mě naprosto děsí.
- Nedokážu přestat kontrolovat, jak vypadám. Místo toho, abych vnímala doteky, bych celou dobu sledovala, jestli se mi někde nekrčí špek, jak se mi hýbou stehna nebo jestli se netvářím divně.
- Mám pocit, že mě partner soudí. I když mi stokrát řekl, že se mu líbím taková, jaká jsem, moje hlava mi stejně našeptává, že v tom zrcadle uvidí realitu, která ho zklame.
- Úplně to zabíjí moje vzrušení. Jakmile se rozsvítí a já mám být „na očích“, okamžitě ze mě opadne jakákoliv touha a přepnu do módu totální křeče.
Přítel říká, že mě chce prostě vidět, že ho neuvěřitelně rajcuje pohled na moje tělo v akci a že je to pro něj projev největší intimity. Já to racionálně chápu. Ale emočně jsem na nule. Bojím se, že když do toho půjdu s tímhle blokem, bude to pro mě jen trapné utrpení a on to pozná.
Holky, jak překonat tenhle vizuální blok?
Obracejí se na vás, protože vím, že v tomhle nejsem sama. Spousta z nás bojuje se svým tělem, tak mi prosím napište své názory a zkušenosti:
- Jak se naučit snést pohled na sebe sama při sexu? Pokud jste měly podobný komplex, jak se vám povedlo ho odbourat? Existují nějaké mentální cviky, jak přestat vnímat zrcadlo jako nepřítele, který mě kritizuje?
- Dá se začít nějak postupně? Napadá vás nějaký mezikrok mezi úplnou tmou a obřím zrcadlem v plném světle? Třeba jiné osvětlení, spodní prádlo, které neodhalí všechno, nebo cokoli, co by mi pomohlo zvyknout si na ten vizuální vjem?
- Mám právo to odmítnout, i když jde „jen“ o zrcadlo? Myslíte si, že bych se měla kousnout a zkusit to, protože o nic moc nejde, nebo je moje nepohodlí dostatečný důvod k tomu říct jasné sbohem téhle fantazii?
Hrozně moc děkuji za každou radu, tip nebo i povzbuzení. Vážně si občas připadám, že nejsem dost „cool“ přítelkyně, když mě rozhodí taková věc.
Napište mi do komentářů, těším se na vaše zprávy!
