Článek
Okamžik, o kterém se píšou romány, točí velkolepé filmové scény a o kterém se v holčičích partách šeptá už od základní školy. Ztráta panenství. Pro někoho milník dospělosti, pro jiného jen technická záležitost, kterou je potřeba mít konečně „za sebou“. Realita má však k hollywoodskému pozlátku často velmi daleko.
Zatímco ve filmech hraje podmanivá hudba a vše probíhá v dokonalé harmonii, skutečný život nabízí mnohem pestřejší – a někdy i dost rozpačitou – paletu zážitků. Od úprků z cizích pokojů přes neohrabané pokusy na rozvrzaných postelích až po něžné chvíle v bezpečí domova.
V tomto článku jsme dali prostor pěti ženám, které se rozhodly odložit stud a otevřeně popsat moment, který se jim nesmazatelně vryl do paměti. Každá z nich měla jiná očekávání a každá si odnesla jinou zkušenost. Přečtěte si autentické zpovědi Anety, Zuzky, Markéty, Kláry a Jany o tom, jaké bylo jejich poprvé ve skutečnosti.
1. Aneta: Útěk zadním vchodem
„Bylo nám sedmnáct a ten den se zdál jako ideální příležitost. Šli jsme k němu hned po škole, protože jeho rodiče byli v práci. Všechno se zdálo být v pořádku, dokud nedošlo na věc. On byl… řekněme, až nadmíru obdařený. Moje tělo na to vůbec nebylo připravené. Celá akce trvala snad jen pár vteřin, protože ta bolest byla tak ochromující a ostrá, že jsem okamžitě věděla, že dál nemůžu. Nebylo v tom nic romantického. Jen jsem se v rychlosti umyla v jejich koupelně, popadla batoh a v slzách utekla domů. Dlouho mi pak trvalo, než jsem se odvážila to zkusit znovu.“
2. Zuzka: Silvestrovské rozpačitosti
„Moje poprvé vonělo levným sektem a chlebíčky. Byli jsme na silvestrovské chatě se spolužáky ze střední. Po pár skleničkách jsme se s mým tehdejším klukem vytratili do jednoho z pokojů. Bylo to hrozně krkolomné – postel vrzala, byla tam zima a ani jeden z nás vůbec netušil, co má vlastně dělat. Trvalo to jen pár minut, bolelo to a v hlavě mi běželo jen: ‚To je ono? To je to, o čem všichni mluví?‘ Nebylo to příjemné, spíš trapné. Když jsme se pak vrátili k ostatním k ohništi, cítila jsem se hrozně dospěle, ale vnitřně jsem byla spíš zklamaná.“
3. Markéta: Klid prázdného domu
„Měla jsem štěstí v tom, že moji rodiče odjeli na víkend pryč. Pozvala jsem si přítele a pustili jsme si film. Atmosféra byla uvolněná, nikam jsme nespěchali. V půlce filmu, po dlouhém mazlení, to prostě přirozeně přišlo. K mému překvapení mě to vůbec nebolelo. Bylo to sice krátké a trošku neohrabané, ale vlastně moc hezké a intimní. Pamatuju si, jak jsme se pak společně smáli ve sprše a já cítila obrovskou úlevu, že to mám za sebou a že to bylo tak v pohodě.“
4. Klára: Letní tábor a stan pro dva
„Bylo mi osmnáct a dělala jsem instruktorku na letním táboře. On byl taky instruktor, o dva roky starší. Celých čtrnáct dní mezi námi fungovala neuvěřitelná chemie. Poslední noc, když děti konečně usnuly, jsme si vlezli do jeho stanu. Všude byl cítit repelent a v dálce praskal táborák. Bylo to hrozně nepohodlné na té tenké karimatce a museli jsme být naprosto potichu, aby nás nikdo neslyšel. Ten adrenalin z toho, že nás můžou chytit, byl ale silnější než jakákoli bolest. Nebylo to dokonalé, ale ta letní atmosféra tomu dodala kouzlo, na které ráda vzpomínám.“
5. Jana: Dlouhé čekání na „toho pravého“
„Svoje poprvé jsem si schovala až na vysokou školu. Všichni kolem už měli dávno odškrtnuto a já se za to trochu styděla, ale chtěla jsem, aby to bylo s někým, koho opravdu miluju. Stalo se to na našem prvním společném víkendovém výletě v malém penzionu v horách. Byla jsem strašně nervózní, ruce se mi třásly, ale on byl neuvěřitelně trpělivý. Nebyl to žádný ohňostroj jako z románu, spíš takové něžné a pomalé prozkoumávání. Bolelo to jen trošku, ale ten pocit bezpečí, který jsem u něj měla, byl pro mě nejdůležitější. Dodnes jsem ráda, že jsem si počkala.“
Každý z těchto příběhů ukazuje, že první zkušenost je individuální záležitost. Často je doprovázena studem, bolestí nebo zmatkem, ale postupem času se z ní stává jen další kapitola v knize dospívání.
