Článek
Jmenuji se Lucie a už tři roky žiju život, který spoustě lidí v mém okolí hlava nebere. Zatímco moji kamarádi řeší hypotéky, věčně nespokojené šéfy v českých korporátech a počítají každou korunu před výplatou, já mám sbalený jeden kufr a jasný plán. Můj rok má dvě tváře: šest měsíců tvrdé práce na Islandu a šest měsíců absolutní pohody v Čechách.
Jak to dělám? Tady je můj příběh o tom, jak mi uklízení na dalekém severu dalo svobodu, o které se mi dřív ani nesnilo.
Start v zemi ohně a ledu: Práce, která voní chlorem, ale sype
Na Island jsem poprvé odletěla s obavami, ale motivací byly peníze. Pracuji v malém městečku na jihu ostrova jako pokojská v hotelu a k tomu si přibírám úklidy soukromých apartmánů. Na Islandu je práce uklízečky sice fyzicky náročná, ale na rozdíl od Česka je férově zaplacená a společensky uznávaná.
- Výplata: Po odečtení daní a ubytování (které mi zajišťuje zaměstnavatel skoro zadarmo) mi čistého na účet přistane v přepočtu kolem 100 000 Kč měsíčně.
- Pracovní tempo: Makám hodně. Často dělám přesčasy a víkendy, protože vím, že každá hodina navíc mi v Česku zaplatí další dny volna.
- Životní náklady: Na Islandu skoro neutrácím. Jídlo si vařím, příroda je zdarma a na drahé bary mě po deseti hodinách na nohou stejně neužije.
Strategie: Šest měsíců v režimu „spořič“
Klíčem k mému životnímu stylu je disciplína. Těch šest měsíců na Islandu vnímám jako „pracovní tábor“. Peníze, které vydělám, neposílám domů průběžně, ale hromadím je na účtu.
Díky islandskému systému sociálního zabezpečení a odvodům mám po návratu do Čech nárok na zajímavou podporu. Jelikož jsou mé islandské odvody vysoké, i česká podpora v nezaměstnanosti (díky formulářům U1 a evropské legislativě) mi v prvních měsících zajistí příjem, ze kterého se dá v ČR pohodlně vyžít.
Návrat domů: Když se role obrátí
V říjnu sedám na letadlo směr Praha. Zatímco pro ostatní začíná sychravý podzim a kolotoč povinností, pro mě začíná „dovolená“.
- Žádný stres z budíku: První měsíc se prostě jen léčím z únavy. Spím, čtu si a chodím do lesa.
- Cestování a zážitky: Z peněz, které jsem si přivezla, si můžu dovolit cestovat po jižní Evropě nebo Asii v době, kdy jsou letenky nejlevnější.
- Kvalitní život v ČR: V Česku si užívám služby, které jsou na Islandu nehorázně drahé – kadeřnici, masáže, večeře v restauracích. A i když si dopřávám, stále utrácím zlomek toho, co jsem vydělala.
„Lidé se mě ptají, jestli se nestydím uklízet. Odpovídám jim: Styděla bych se pracovat 12 měsíců v roce v kanceláři za 35 tisíc a nemít čas ani peníze na vlastní život.“
Finanční matematika: Proč se to vyplatí?
Když si to spočítáte, je to matematika, která dává smysl:
- Práce v ČR: 12 měsíců x 35 000 Kč čistého = 420 000 Kč ročně. Neustálý stres, málo volna.
- Můj model: 6 měsíců x 100 000 Kč = 600 000 Kč + podpora v ČR. Mám víc peněz a půl roku prázdnin.
I po zaplacení všech nákladů mi na konci roku zbude víc naspořeno, než kdybych „normálně“ pracovala v Praze.
Daň za svobodu
Samozřejmě, není to pro každého. Chybí mi rodina, kamarádi a islandské počasí je občas k zbláznění. Bolí mě záda a ruce mám vysušené od čisticích prostředků. Ale ten pocit, když se v listopadu procházím po pláži v Thajsku nebo jen tak sedím v úterý dopoledne v pražské kavárně a vím, že nemusím vůbec nic, je k nezaplacení.
