Článek
Je to pohodlná, snadno uchopitelná fráze, která má definovat konec jedné éry. Ale pokaždé, když ten epitaf čtu, musím se jen usmát. Punk možná není to, co býval, ale rozhodně není mrtvý. Jen se transformoval.
Původní punk '77, s divokou energií Sex Pistols a politickým zápalem The Clash, byl reakcí na strnulost tehdejší společnosti a hudebního průmyslu. Byl to výkřik žádné budoucnosti, přímá, surová, a hlavně autentická vzpoura. A v tom tkví první problém s prohlášením "Punk je mrtev":
- Zkomercializovaná estetika: Ano, dnes si můžete v řetězci koupit tričko s logem Ramones nebo "roztrhané" džíny. Punková vizuální stránka se stala jen dalším módním trendem, vyprázdněným symbolem bez původního obsahu. Pro někoho, kdo v punku vidí jen cvočky a číro, je to důkaz smrti. Jenže punk není o uniformě – je o postoji.
- Původní scéna jako muzeum: Klasické kapely hrají na velkých festivalech pro desetitisíce. Z punku se stal "muzejní kousek" se státním požehnáním, jak trefně poznamenal syn Malcolma McLarena, Joe Corré. To je skutečná ironie a jistá forma kapitulace. Ale je to jen část příběhu.
Nové formy vzpoury
Pokud budeme punk vnímat jen jako hudební žánr, možná je v krizi, i když i česká scéna má stále aktivní kapely jako Visací Zámek, Tři sestry nebo novější Nežfaleš, kteří se k tématu sami vyjadřují v písni „Punk není mrtvej (ale ten českej jo)“.
Skutečný punk ale přežil jako idea:
- DIY (Do It Yourself) Etika: Toto je jeho nejsilnější dědictví. S internetem, sociálními sítěmi a levnou technikou je dnes DIY přístup silnější než kdy dřív. Kapely si vydávají desky, organizují koncerty, dělají merch a šíří svou hudbu bez potřeby velkých vydavatelství. Tato decentralizace moci je esencí punku a je živá napříč žánry.
- Politický a Sociální Nástroj: Punk je přirozeně spojen s anarchismem, antifašismem a sociálním aktivismem. Kapely a fanoušci se angažují v hnutích, podporují místní komunity a protestují proti nespravedlnosti. To se přesunulo i do jiných subkultur – například do hardcore nebo emo/screamo scény, které převzaly štafetu v přímočarosti a politické angažovanosti.
- Prostor pro Outsiderství: Punk vždy poskytoval útočiště pro ty, kteří se nikam nehodili. V době obrovského tlaku na konformitu (zejména na sociálních sítích) je potřeba komunity, která přijímá odlišnost a odmítá mainstreamové normy, stále palčivá.
Punk je zombie
Punk není mrtvý. Je spíš zombie – v dobrém slova smyslu. Odkázal své ideály a energii dalším generacím, které je nesou dál v nových, hybridních podobách. Možná už to nehučí jen na tři akordy, ale ta nasranost, ta touha říct světu, že se to dělá špatně, a ta energie změnit to, co se děje ve tvém nejbližším okolí, žije.
Pokud punk ztratil svou pozici jako mainstreamový kulturní šok, je to proto, že jeho původní šokující prvky (hlasitost, rychlost, špína) se staly běžnou součástí rockové hudby. Ale ten postoj, ten duch, ten se pod kůží společnosti drží dál.
Přestaneme-li truchlit nad rokem 1977 a podíváme se kolem sebe, zjistíme, že punk jen změnil kabát a hraje v menších, nezávislých klubech. Nečekejme, že se vrátí ve své původní podobě. Odmítnutí autority, autenticita a DIY přístup jsou hodnoty, které nemohou zemřít, dokud existuje nespravedlnost. A dokud bude existovat nespravedlnost, bude existovat i punk.
