Článek
Je mi třicet šest let a s mou ženou Lenkou tvoříme pár už desetiletí. Deset let je v lidském životě dlouhá doba – je to dost času na to, abyste si vybudovali domov, zvykli si na své chyby a bohužel i na to, aby se do vašeho života nenápadně vloupala rutina a s ní i nějaké ty kilogramy navíc.
Když jsme se brali, Lenka byla jako proutek. Vážila 47 kilogramů a její postava byla ztělesněním křehkosti. Jenže pak přišla realita dospělého života. Posledních pět let strávila v klimatizované kanceláři, kde se jejími nejbližšími společníky staly Excelové tabulky, stres z termínů a nekonečné hodiny sezení na ergonomické židli, která ovšem metabolismu příliš neprospívá.
Proměna, která bolela hlavně ji
Ručička váhy se za tu dobu posunula ze 47 na 54 kilogramů. Pro někoho se sedm kilo může zdát jako zanedbatelný rozdíl, ale na její drobné postavě byla tato změna znát. To, co bývalo štíhlé a pevné, se změnilo v to, co ona sama se sebekritickým povzdechem nazývá „oplácaným tělem“.
Viděl jsem, jak ji to trápí. Každé ráno před zrcadlem, každý nákup nového oblečení, které muselo být o číslo větší, ji vnitřně ubíjelo. Často mluvila o svém velkém snu:
„Kdybych tak nemusela trávit devět hodin denně v té prosklené krabici… Představ si, že bych byla doma. Měla bych čas na to, abych nám vařila skutečně zdravá jídla, abych udržovala náš dům jako ze škatulky, a hlavně, měla bych čas a energii na cvičení a péči o sebe.“
Tento sen o „tradiční roli“, kde by se mohla realizovat v péči o domov a své tělo, se v našich hovorech objevoval stále častěji. A já jsem se rozhodl, že ten sen využiji jako katalyzátor.
Motivace, která má váhu
Před pár týdny jsme seděli u večeře a Lenka si opět povzdechla nad únavou z práce a nad tím, jak se cítí ve svém těle těžkopádně. Rozhodl jsem se pro radikální krok. Položil jsem příbor a podíval se jí přímo do očí.
„Leni, udělám s tebou dohodu,“ řekl jsem klidně. „Vím, jak moc tě ta práce vyčerpává a jak moc toužíš po tom být doma a mít čas na sebe. Pokud do konce roku 2026 dokážeš zhubnout na 48 kilogramů a tu váhu si udržet, můžeš v té kanceláři dát výpověď. Budu tě plně podporovat a ty se budeš moci věnovat jen domácnosti a svému zdraví.“
V místnosti nastalo ticho. Viděl jsem, jak v její hlavě začínají pracovat ozubená kola. Nebyla to jen sázka o vzhled. Byla to nabídka svobody výměnou za disciplínu. Sedm kilogramů dolů za necelý rok. Pro někoho maličkost, pro ženu se sedavým zaměstnáním a zpomaleným metabolismem po třicítce je to regulérní maraton.
Cesta k cíli začíná v hlavě
Od té chvíle se atmosféra u nás doma změnila. Lenka tu výzvu přijala. Nebereme to jako nátlak, ale jako partnerský projekt. Já jsem ten, kdo poskytuje „odměnu“ a zázemí, ona je ta, která musí odvést tu nejtěžší práci – zvítězit nad vlastní pohodlností.
Už teď vidím první změny. V lednici se objevilo více zeleniny, po večerech místo televize slyším z obýváku funění u jógy nebo pilates. Ta motivace je neuvěřitelná. Není to už jen o tom, že „by se mělo“ něco dělat. Teď má před očima jasný cíl:
- 48 kg na displeji váhy.
- Výpověď na stole šéfa.
- Život bez stresu z korporátu.
Co to znamená pro náš vztah?
Někdo by mohl namítnout, že klást si takové podmínky je povrchní. Ale já to vidím jinak. Miluji svou ženu a chci, aby byla šťastná. Pokud je její štěstí definováno tím, že se bude cítit dobře ve svém těle a nebude muset trávit mládí v práci, která ji nenaplňuje, jsem ochoten pro to udělat maximum.
Zároveň se nebudu tajit tím, že se těším i na ten estetický výsledek. Líbí se mi její ambice a líbí se mi představa, že budu mít doma opět tu křehkou, spokojenou ženu, do které jsem se před deseti lety zamiloval – ženu, která nezáří jen díky úbytku váhy, ale díky tomu, že dosáhla toho, co si přála.
Konec roku 2026 je ještě daleko, ale odpočítávání už začalo. Uvidíme, zda tato „terapie šokem“ a jasně nastavený cíl přinese své ovoce. Zatím to vypadá, že vidina domácího klidu a cvičení je silnější než jakákoliv čokoláda nebo lenost po práci.
