Článek
Zatímco většina rodičů na celém světě dělá první i poslední pro to, aby své dítě utišila, v Japonsku existuje tradice, která jde přesně opačným směrem. Nakicumo (v japonštině 泣き相撲), v překladu „sumo plačících dětí“, je fascinující a pro cizince poněkud bizarní festival s historií dlouhou přes 400 let.
Původ a hlubší význam
Festival Nakicumo není jen samoúčelnou kuriozitou. Jeho kořeny sahají hluboko do japonského folkloru a šintoistických tradic. Hlavním motivem je staré japonské přísloví:
„Naku ko wa sodatsu“ – v překladu: „Plačící dítě roste rychle“ (nebo také „roste do síly“).
Japonci věří, že hlasitý, zdravý pláč kojence má několik zásadních přínosů:
- Odhání zlé duchy: Věří se, že pronikavý zvuk dětského pláče čistí okolí a odstrašuje démony, kteří by mohli dítěti uškodit.
- Zajišťuje zdraví a sílu: Silný křik je považován za projev vitality a předzvěst zdraví v budoucnu.
- Požehnání od bohů: Pláčem dítě komunikuje s nebesy a zajišťuje si ochranu místních božstev.
Jak probíhá „zápas“?
Samotná akce se odehrává v improvizovaném ringu pro sumo (dohjó), obvykle na půdě chrámu nebo svatyně. Do ringu nastoupí dva zápasníci sumo (často jde o studenty sumo klubů), z nichž každý drží v náručí jedno malé dítě (obvykle ve věku od 6 do 18 měsíců).
Pravidla jsou jednoduchá, ale pro nezúčastněného diváka šokující:
- Zápasníci začnou s dětmi jemně třást nebo je zvedat do výšky, aby vyvolali reakci.
- Rozhodčí (gjódži) oblečený v tradičním oděvu dohlíží na proces a křičí: „Nake! Nake!“ (Plač! Plač!).
- Vítězem se stává to dítě, které se rozpláče jako první. Pokud začnou plakat obě současně, vyhrává to, které pláče hlasitěji.
Co když dítě plakat nechce?
Některá miminka jsou flegmatická nebo je obří muži v bederních rouškách spíše fascinují. V takovém případě nastupuje „těžký kalibr“: rozhodčí nebo pomocníci si nasadí strašidelné masky démonů Tengu (horský démon s dlouhým nosem) a začnou na dítě dělat obličeje, dokud se kýžený pláč nedostaví.
Nejslavnější místa konání
Festivaly Nakicumo se konají po celém Japonsku, nejčastěji kolem japonského Dne dětí (5. května) nebo na jaře.
- Chrám Sensó-dži (Tokio, čtvrť Asakusa): Pravděpodobně nejznámější verze festivalu. Koná se každoročně koncem dubna a účastní se ho stovky dětí, které jsou do soutěže vybírány losem kvůli obrovskému zájmu rodičů.
- Svatyně Gokoku (Hirošima): Zde jsou děti často oblečeny do malých kostýmů připomínajících oděvy samurajů.
- Svatyně Ikiko (prefektura Točigi): Tato verze je zapsána jako významné nehmotné kulturní dědictví Japonska.
Pohled moderní společnosti a etika
Ačkoliv se může zdát, že jde o trápení dětí, atmosféra na festivalu je veskrze pozitivní a slavnostní. Rodiče za účast svých potomků platí nemalé částky (často kolem 15 000 jenů, což je cca 2 500 Kč), protože věří, že tento rituál dá jejich dětem nejlepší možný start do života.
Z psychologického hlediska jde o krátkodobý stres v bezpečném prostředí (rodiče jsou vždy nablízku), který je v japonském kulturním kontextu vnímán jako nezbytný očistný rituál, nikoliv jako týrání. Po skončení „zápasu“ dostanou rodiče často dárky a talismany pro štěstí a dítě je okamžitě utěšeno.
Zdroje:
Wikipedia: Naki Sumo Crying Baby Festival
Japan Up Close: Nakizumo Festival: A Contest to Make Babies Cry
GoTokyo.org: Crying Baby Sumo (Nakizumo) Festival
TokyoTreat Blog: Naki Sumo: The Crying Baby Festival with Sumo Wrestlers!
