Článek
Procházka Malou Stranou
Slunce se třpytí na dlažebních kostkách, vzduch voní podzimem a Vltava líně teče pod Karlovým mostem. Typický pražský den. Ale náš den není tak docela typický. S jistotou vedu naši malou, soukromou revoluci přímo historickým centrem. Mám ji na vodítku. Ne v tom ponižujícím slova smyslu, který si možná představuje většina lidí, ale v tom našem – v symbolu nejhlubší důvěry a podřízenosti.
Spatřit dospělého člověka s obojkem a vodítkem uprostřed denního shonu je v Praze, jak se zdá, stále ještě událost. Cítím ty pohledy. Jsou to krátké, zvědavé záblesky zpoza slunečních brýlí, rychlé otočení hlavy, když procházíme kolem zahrádky kavárny. Někteří se usmívají s lehkým pobavením, jiní se mračí v nepochopení. Ale to je v pořádku. My dva víme, proč to děláme.
David: O síle být vidět a submisivitě jako důvěře
Jsem David a pro mě je vodítko rozšířením mého srdce a mé zodpovědnosti. To, co vidíte, není ponížení, ale vzájemně dohodnutá dynamika, které říkáme 24/7 TPE (Total Power Exchange). A to vodítko? Je to jen nejviditelnější projev naší smlouvy.
Když ho držím v ruce, cítím tíhu závazku. Jsem vedoucí. Dávám tón, udávám směr. Musím být ostražitý vůči vnějšímu světu, chránit ji a zajistit, aby naše procházka byla příjemná a bezpečná. To vodítko nám dává pocit, že jsme v našem světě, i když kráčíme přes Staroměstské náměstí plné turistů. Je to naše kotva v realitě, která se snaží být tak „normální“.
Proč to dělat venku? Protože intimita není jen v ložnici. Chceme náš vztah zažívat v plné síle, a to i když nakupujeme zeleninu na trhu nebo čekáme na tramvaj. Většina lidí, kteří nás potkají, nevidí dvě zamilované duše, které si navzájem splňují hluboké potřeby. Vidí „úchylku“. Ale pro nás je to svoboda být konečně sami sebou.
Sandra: Krása vzdání se a pocit zabezpečení
Jsem Sandra a to vodítko, které mi vede kolem krku, je nejpohodlnější a nejpřirozenější šperk, jaký znám. Většina žen nosí drahé náhrdelníky. Já nosím symbol důvěry, kterou do něj vkládám. V momentě, kdy si ho zapnu, opouští mě veškerá tíha rozhodování. To je obrovská úleva.
Víte, jak je někdy vyčerpávající neustále se rozhodovat? Co si dám k jídlu, kudy půjdu, kam se podívám? S ním na vodítku nemusím. Plně se odevzdávám jeho vedení. Moje jediná zodpovědnost je být přítomná, poslouchat a užívat si pocit absolutní péče a bezpečí, které mi dává.
Když se na nás lidé dívají, někdy se podívám zpět a usměju se. Vím, co si myslí: „Je utlačovaná. Je pod nadvládou.“ Kdyby jen věděli, že toto je můj největší projev svobody. Tím, že jsem dobrovolně odevzdala kontrolu, získala jsem klid, který jsem nikdy předtím neznala. Jsem v bezpečí, je o mě postaráno a můžu se soustředit jen na to, že jsem. Vodítko pro mě znamená, že nikdy nejsem sama.
Naše etika a respekt k městu
Je pro nás zásadní, abychom vždy dodržovali etiku a respektovali veřejný prostor. Vždy jsme oblečení vhodně pro danou situaci, naše interakce jsou decentní a neprovokativní.
- Žádná veřejná sexualita: Naše dynamika je intimní, ne performativní.
- Vždy s úsměvem: Reagujeme na okolí pozitivně. Pohledy a reakce přijímáme jako součást naší volby.
- Vzájemný Souhlas (Consent) je král: Nikdy bychom nedělali nic, co by bylo pro mě nebo Sandru nepříjemné nebo co by šlo přes naše domluvené linie.
Naše procházky Prahou nejsou jen zajímavostí pro turisty a obyvatele. Jsou to naše každodenní rituály, které upevňují náš vztah, naši důvěru a naše pochopení toho, že láska a intimita se nemusí vejít do žádné škatulky.
Jsme jen jeden z mnoha párů, které kráčí historickým centrem, ale náš příběh o tom, co je pro nás skutečná blízkost a svoboda, je vidět na první pohled.
