„Footballplayer, t. j. vlastně ten, kdo nohou vyhazuje míč“: vstup fotbalu do českých zemí

O počátcích fotbalu v českých zemích existuje celá řada prací. Základní je kniha Karla Petrů Dějiny československé kopané, vydaná Nakladatelstvím A. Pokorný v roce 1946 jako I. svazek edice Dějiny československého sportu. Autor knihu chystal několik let a měl to štěstí, že mohl vyzpovídat nestora českého fotbalu (ale i mnoha dalších sportovních odvětví) Josefa Rösslera-Ořovského, zesnulého v roce 1933. Ten autorovi podal mnoho zpráv o počátcích českého fotbalu, které Karel Petrů doplnil o mnoho dalších zdrojů, především o „zápisy i publikace footballové Asociace a Svazu i jejich středočeské župy“.

Z této knihy pak čerpali další autoři, kteří tu a tam připojili další údaje. K těm se v tomto článku připojuji i já:

Článek (resp. články budou dva, možná tři) si neklade za cíl v úplnosti popsat a objasnit počátky fotbalu v českých zemích, ale dalšími dosud nepovšimnutými údaji, především z dobového tisku a tiskovin, doplnit již věděné.

Podíváme se na stránky periodického tisku i dalších tiskovin druhé poloviny 19. století, abychom zjistili, jak bylo o dnešním fenoménu referováno a jak pronikal do společnosti, kterou tisk v té době již věrně odrážel. K tomu připojím údaje z výše zmíněné knihy Karla Petrů a děl dalších autorů, aby vznikl plastičtější obraz počátků fotbalu v českých zemích - ne vše, co se odehrálo, je totiž samozřejmě v tisku zaznamenáno…

Než se dostaneme k fotbalu v českých zemích, musíme se krátce seznámit s počátky fotbalu v jeho kolébce - Anglii. A pak také v Německu, odkud se do našich zemí dostávaly „novinky“ ze světa.

(Poznámka: v citacích ponechávám dobovou gramatiku.)

Pomineme různé míčové hry hrané již ve starém Egyptě, Řecku, Římě, ve středověké a poté i v novověké Evropě: Moderní fotbal (i když ne zcela podle dnešních pravidel) vznikl v Anglii v polovině 19. století.

Vyvinul se z lidových, prý dosti brutálních her s míčem, hraných prý již v 9. století, ve 14. století králem Edvardem II. a také později několikrát zakázaných, protože z nich „může povstati mnoho špatností“. (Petrů, s. 32.)

Renesance fotbalu nastala v první polovině 19. století na anglických středních a vysokých školách v souvislosti s moderní tělovýchovou. Co však chybělo, byla pravidla.

Závazná pravidla fotbalu, v té době ovšem kombinace dnešního fotbalu a rugby (k čemuž se budeme vracet i dále), byla poprvé sepsána a hned také vydána tiskem na univerzitě v Cambridge (nejspíše) v roce 1846; bohužel se nedochovala.

Nejstarší dochovaná pravidla fotbalu pocházejí z roku 1862. Než se fotbal vyvinul do dnešní podoby, bylo ovšem třeba ještě dalšího vývoje: Podle těchto pravidel totiž mohl hráč v poli hrát rukou: „Jest dovoleno používati rukou k umrtvení míče, aby mohl býti kopnut.“ Další bod zakazoval kopat do míče ve vzduchu: „Hráč nesmí kopati míč, pokud je ve vzduchu.“ (Cit dle Petrů, s. 34.) Pokud v roce 1862 tedy míč letěl vzduchem, nesměl do něj hráč kopnout, mohl jej však chytit, postavit na zem a poté do něj kopnout. Ofsajd existoval, ale v jiné podobě než dnes, jinak než dnes byly zahrávány auty a rohy; a tak dále.

Jednotná pravidla několika anglických vysokých škol byla schválena hned o rok později v roce 1863 a na stejné schůzce byla založena také anglická fotbalová asociace. Neznamenalo to ovšem konec sporů o pravidla, především o výše uvedenou možnost hrát rukou. Zatímco ostatní školy byly pro zákaz, jedna škola prosazovala zachování této možnosti. Byla to škola nedaleko Birminghamu, ve městě - Rugby. A tak vznikly dva samostatné sporty - v roce 1871 byla v Anglii založena asociace Rugby Football Union.

Šedesátá léta tedy byla rozhodující pro vznik moderního fotbalu. Kolébkou byla Anglie. To se již ale hrál fotbal i na kontinentě: angličtí studenti v Lausanne ve Švýcarsku si v roce 1860 založili svůj fotbalový (a kriketový) klub. A fotbal se hrál také na jiném kontinentě - v severní Americe: údajně první fotbalový zápas podle „asociačních“ pravidel (tedy těch z roku 1863) se hrál v roce 1867 v Torontu.

Vzhledem k německé menšině v českých zemích byl důležitý vývoj fotbalu v Německu.

Německá wikipedie uvádí, že v Německu se fotbal hraje od roku 1873, přičemž rozhodující úlohu měl učitel gymnázia v Braunschweigu Konrad Koch, jehož studenti v roce 1874 tamtéž uspořádali první fotbalový zápas.

A o několik let později se fotbal hrál i v českých zemích…

Než se ale fotbal v českých zemích skutečně hrál, objevily se samozřejmě zprávy o jeho existenci. Kde? V tisku. Ale ještě dříve - na divadelních prknech. A to už v 18. století!

William Shakespeare, King Lear (1603-1606): „Nor tripped neither, you base football player?“

„Football player“. Hráč fotbalu - fotbalista. Prosté. Dnes ano, ale jak si s tímto obratem poradili překladatelé v době, kdy u nás fotbal nebyl znám?

Král Lear byl u nás poprvé uveden v roce 1774 v německém překladu Christopha Ludwiga Seippa. Překlad se bohužel nedochoval, a tak nevíme, jak si překladatel poradil s tímto neznámým slovem.

Do českého překladu Krále Leara se v roce 1792 pustil dramatik Prokop František Šedivý, ovšem ani jeho překlad se bohužel nedochoval. A tak první dochovaný český překlad pochází od Josefa Kajetána Tyla z roku 1836. Jak se s „fotbalistou“ vypořádal náš národní buditel? Byl v koncích, ale zjevně věděl, že se o nic pozitivního nejedná, a tak zvolil slovo - „kejklíř“.

Dvacet let po Tylovi, v roce 1856, pořídil nový překlad tehdy 22letý Ladislav Josef Čelakovský, syn dalšího známého obrozence Františka Ladislava Čelakovského, jinak botanik, budoucí profesor botaniky na Karlově univerzitě a autor prvního vědeckého soupisu květeny českých zemí.

Jak uvidíme za chvíli, Čelakovský již mohl vědět, co to fotbal je. A věděl! Ale asi nepředpokládal, že ví i ten, kdo má zájem číst Shakespeara. A tak místo Tylova „kejklíře“ zvolil - „kuželkáře“. Takže Shakespearova věta v Čelakovského překladu z roku 1856 zněla: „Ani poraziti, vy sprostý kuželkáři?“ (Díky tomu také víme, že kuželkáři se v polovině 19. století v Čechách netěšili nejlepší pověsti…)

Zároveň se ale Čelakovský cítil povinen vysvětlit svůj překlad, a tak na konci knihy vložil tuto poznámku: „Footballplayer, t. j. vlastně ten, kdo nohou vyhazuje míč, což jest zábava sprostého lidu, a tedy zde přezdívkou stojí.“

Trochu nadneseně by se tedy dalo říct, že Čechy s fotbalem seznámil sám William Shakespeare prostřednictvím Ladislava Josefa Čelakovského, syna jednoho ze zakladatelů moderní české literatury Františka Ladislava Čelakovského.

A Čelakovský to také byl, kdo Čechy seznámil s tím, co je „podstatou“ fotbalu: vyhazování míče nohou do výše…

Jako poznámku dodám: Mnohem snazší úlohu při překladu měl další významný český básník Josef Václav Sládek. Krále Leara přeložil v roce 1898 (podle katalogu Národní knihovny) a tehdy se již zprávy o fotbalu celkem běžně vyskytovaly i v novinách. I tak Sládek ale Shakespearovu větu přeložil trochu kostrbatě: „Ani podrazit, ty sprostý hráči na kopanou?“

(Zde i dále odhlížím od německých překladů Krále Leara.)

V době, kdy Čelakovský překládal Krále Leara, již ale mohli čeští Němci a Češi, kteří uměli německy, fotbal znát.

Museli by ovšem důkladně číst rakouské vojenské noviny s poetickým názvem „Přítel rakouského vojáka“ - „Oesterreichscher Soldatenfreund“.

Ty v revolučním roce 1848 založil Jaromir Hirtenfeld. A v 58. čísle VI. ročníku, tedy 20. července 1853, ve svých novinách otiskl článek, ve kterém je zřejmě poprvé na území Rakouska zmíněn fotbal, resp. „Spiel des Fussballons“, resp. „Football“. A protože české země byly součástí Rakouského císařství, je to zřejmě také první zmínka o fotbale, kterou si mohli Češi a čeští Němci přečíst v tuzemském tisku. (Stranou ponechávám problém, kolik Čechů a českých Němců „Přítele rakouského vojáka“ četlo…)

Článek popisuje výcvik nováčků anglického vojska v táboře v Chobham nedaleko Londýna. Ve čtvrtky večer roku 1853 bylo volno, a tak se vojáci „bavili svými obvyklými atletickými a gymnastickými hrami. Angličané neumdlévali ve hraní fotbalu… (im Spiele des Fussballons)“. (Skoti fotbal nehráli - ti „za zvuků dud s chutí tancovali“). Protože v Rakousku nikdo neměl ponětí, co je „Spiel des Fussballons“, připojil autor článku Flügel poznámku: „Football - měchýř potažený kůží, který je hnán nohami (Eine Blase mit Leder überzogen, die mit den Füssen getrieben wird)“.

To je tedy zřejmě první zpráva o fotbale, vyšlá v tisku v Rakouském císařství.

Co tedy mohl Čech či český Němec vědět o fotbale v roce 1856?

1853 - „Football - měchýř potažený kůží, který je hnán nohami,“

1856 - „Footballplayer, t. j. vlastně ten, kdo nohou vyhazuje míč, což jest zábava sprostého lidu.“

Další zpráva v tisku či jiných tiskovinách v Rakouském císařství vyšla až v roce 1859. A místo vídeňského „Přítele rakouského vojáka“ to tentokrát byly noviny pražské. I když psané německy: „Tagesbote aus Böhmen“.

A znovu se týká Anglie. Článek z 10. prosince 1859 se zabývá vojenským výcvikem mladých Angličanů: „Místo na hřišti kriketu tráví mladý obchodník a vyšší řemeslník svůj volný čas v šermírně, střelnici nebo na cvičištích – a kriket s fotbalem sotva znovu získají svou plnou vážnost, dokud si mladá Anglie nepřivlastní lepší část válečného řemesla…“

To je tedy zřejmě první zpráva o fotbale v českých zemích. Kdo by po slibném náběhu v padesátých letech čekal rapidní nárůst zpráv o fotbale, bude zklamán. Na další zmínky o fotbale v tisku si čtenář musel počkat skoro čtvrt století.

To se ale již fotbal jistě v Čechách hrál!

Z předešlého textu víme, že fotbal do Německa „přivedl“ gymnaziální učitel Konrad Koch. (Ačkoli již tehdy existovali učitelé tělocviku, Koch jím nebyl - na gymnáziu vyučoval němčinu, latinu a řečtinu.) Stalo se tak v roce 1873.

A o pět nebo šest let později se jistě hrál fotbal i v českých zemích.

Nelze tvrdit, že by nikdo dříve v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku nekopl do míče, ale jistě se se v českých zemích hrál fotbal na podzim 1878, v zimě 1878/1879 či na jaře roku 1879. Jak to víme?

Vyšší školy, gymnázia a reálky, v té době vydávaly své ročenky, které kromě mnoha jiných věcí obsahovaly také učební osnovy. Ještě ve školním roce 1877/1878 bychom fotbal v osnovách hledali marně, ale ve školním roce 1878/1879 se do osnov jedné reálky dostal také - fotbal.

Byla to vyšší reálka v Kroměříži; tehdy sídlila v novostavbě, kde je dnes Justiční akademie.

Pokud je toto skutečně počátek fotbalu v českých zemích, pak zásluhu nese tehdejší učitel (vlastně podučitel) tělocviku Franz Enenkel.

Kolik fotbalu žáci kroměřížské reálky za rok odehráli, není známo. Tělocvik byl dvě hodiny týdně, ale, jak vidíme na obrázku, bylo v osnovách tělocviku mnohem více než jen fotbal. Ale fotbal se hrál! (Otázkou je, podle jakých pravidel, ale to již zjistit nelze.)

Fotbal se ovšem hrál jen ve čtvrté třídě. Možná tedy i v páté třídě, kde se fotbal mohl schovat pod mnohomluvný název „míčové hry“. V šesté a sedmé třídě již v osnovách nebyly ani míčové hry (ani v pozdějších letech).

Vyučovacím jazykem byla němčina, ale gymnázium bylo „mnohonárodnostní“. Kdo se tedy v rámci školní výuky učil i fotbalu? Do čtvrté třídy na začátku roku nastoupilo 42 žáků, jeden přibyl v průběhu roku, ale pět školu opustilo, takže na konci roku měla třída 38 žáků. A převahu měli Češi - 24 Čechů (rozdělovalo se podle mateřské řeči, v ročence je přímo psáno „Čechoslovanů“, resp. "Čechoslavisch") proti 14 Němcům. Fotbal hráli katolíci i židé (resp. "Izraelité - Israelitisch"), katolíků bylo 31, židů 7; protestanté při výuce chyběli - z 233 žáků gymnázia byl jen jeden protestant, ale ten chodil už do sedmé třídy, takže fotbal nehrál…

Složitější než dnes to bylo s věkem prvních hráčů fotbalu v českých zemích, protože gymnaziální studium vypadalo před 150 lety jinak dnes. Tak do čtvrté třídy chodili žáci 14- až 19letí, nejvíce jich bylo 16- a 17letých. (O tom, že studium bylo tehdy jiné než dnes, svědčí i jedna z maturitních otázek z matematiky z téhož roku: „Někdo chce koupit za 8 zlatých 120 cigaret. Jeden druh cigaret stojí 0,05 zlatého za kus, druhý 0,065, třetí 0,09 zlatého za kus. Kolik kusů jednotlivých druhů cigaret koupí, aby utratil všech 8 zlatých?“ Dnes by se asi u maturit nestalo, aby se počítaly cigarety…)

Ale od matematiky a cigaret zpět k fotbalu. Fotbal se na kroměřížském gymnáziu hrál i nadále. A k němu se přidávaly i další školy. Hned ve školním roce 1879/1880 reálka v Olomouci, o rok později reálka v Krnově. K tomu poznámku: možná se na těchto i jiných školách hrál fotbal taktéž o málo dříve, ale v jejich dřívějších ročenkách chybí školní osnovy. Možná se totiž jednalo o jakési moravské a poté české zemské školní osnovy pro reálky (které se mi ovšem nikde nepodařilo dohledat), protože i na těchto reálkách se fotbal hrál jen ve čtvrté třídě, v páté pak míčové hry.

Fotbal se poté v 80. letech šířil i do dalších škol, ale o tom si povíme v dalším článku…

PETRŮ, Karel: Dějiny československé kopané, Praha 1946.

ČELAKOVSKÝ, Josef: Král Lear, Praha 1856.

https://is.muni.cz/el/phil/jaro2012/ESA049/um/Sladek__KL.pdf

Osterreichscher Soldatenfreund, 20. 7. 1853.

Tagesbote aus Böhmen, 10. prosince 1859.

Programm der Landes-Ober-Realschule in Kremsier… 1878/1879.

Ročenky reálných škol v Olomouci a Krnově.

https://de.wikipedia.org/wiki/Fußball_in_Deutschland#Geschichtlicher_Überblick

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Josef_Čelakovský

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rössler-Ořovský