Jak se jeden podruh vzmohl aneb Příběh sociálního vzestupu z doby Karla VI. a Marie Terezie

Seznamte se: Christian.

Christian Knechtel.

Narodil se na konci roku 1694 v obci Líska na panství Česká Kamenice. Křest se konal 14. prosince 1694.

Otec: Thomas, chudý výměnkář, šedesátník. Matka: Maria, třicátnice. Sourozenci: starší sestra Dorothea, další starší sestra Anna Maria zemřela krátce předtím.

Takto rodina vypadala tři týdny po Christianově narození:

Další děti nepřibyly. Těsně předtím, než měl malý Christian oslavit první narozeniny, otec Thomas zemřel; pohřeb se konal 6. prosince 1695. Zůstala mladá vdova Elisabeth se dvěma malými dětmi.

Nebožtík Thomas sice dříve v Lísce vlastnil velký statek čp. 39, ale v roce 1689 jej prodával tak zadlužený, že mu byl úřední odhadní komisí vyměřen jen pobyt na výměnku, proti zvyku žádné naturální zabezpečení a z celé kupní smlouvy 150 kop míšeňských grošů Thomasovi připadly jen 2 kopy!

Matka se již nikdy nevdala a s dvěma děti zůstala bydlet v Lísce. Jak se živila, nevím, snad jako nádenice, možná jako přadlena, to bylo časté povolání. Aspoň ten bezplatný pobyt na výměnku měla zajištěn. Dědictví žádné…

Dcera Dorothea sloužila jako děvečka u nového majitele, později odešla na jiný statek.

Co Christian? Bohužel přesně nevíme. Soupisy lidu uvádějí, že „žije u matky“, snad sloužil na statku jako čeledín. Až v roce 1718, to bylo Christianovi už 24 let, odešel sloužit do mlýna v České Kamenici, centra panství. Tam pak strávil několik dalších let.

Sloužil tam i v lednu 1724. To mu bylo čerstvých 29 let a pomýšlel na ženitbu. Vybral si nedaleko - na sousedním statku. Ovšem nikoli selskou dceru s bohatým věnem, ale dceru tamního podruha Christofa Eschlera Marii Elisabeth. Jaké věno mohla taková slečna do manželství přinést? Jistě malé. Nebo žádné…

Ale svatba se konala. Matrika pro tyto roky je bohužel ztracena, a tak musíme rekonstruovat podle soupisů lidu. A i jejich řada je přerušena, zrovna rokem 1725, kdy by již měli Christian s Marií Elisabeth být manželé.

Takže si pomůžeme soupisem z ledna 1726:

31letý Christian Knechtel, 25letá Maria Elisabeth a týdenní syn Johann Georg; rodina bydlí u sedláka Georga Eschlera. Christian s Marií Elisabeth se tady vzali zřejmě někdy na konci roku 1724 nebo na začátku roku 1725 a v lednu 1726 se jim narodil první syn Johann Georg.

Pak se narodily další děti: na podzim 1729 Christian a v listopadu 1731 Johann Christof.

V lednu 1733, osm let po svatbě, rodina stále bydlela kdesi v podružství, snad stále na statku Georga Eschlera. Čím se Christian živil, bohužel, nevím, není to v soupisech lidu psáno. (V českokamenickém mlýně již jistě nepracoval, a protože je o dva roky později psán jako „cestující“, předpokládám, že již nyní se živil jako obchodník.)

Christianovi je čerstvých 39 let a stále je podruhem.

Ale právě v roce 1733 začíná sociální vzestup rodiny:

Dne 20. dubna 1733 koupil Christian Knechtel v Lísce domek čp. 4:

Vrchnostenské potvrzení přišlo neobvykle rychle - již za týden byla kupní smlouva potvrzena a Christian se ve svých 39 letech stal domkářem.

V domku čp. 4 v Lísce se Christianovi a Marii Elisabeth narodily další děti: v prosinci 1735 Anna Elisabeth a v září 1737 Marie Elisabeth.

V lednu 1739 tak v domku čp. 4 bydlela sedmičlenná rodina Knechtelových: 44letý domkář Christian s 39letou ženou Marií Elisabeth a malými dětmi Johannem Georgem, Christianem, Johannem Christofem, Annou Elisabeth a Marií Elisabeth.

Rokem 1739 se uzavřela lísecká kapitola Knechtelových:

V sousední obci Kunratice se naskytla možnost koupě jednoho statku.

Statku čp. 31:

Statek čp. 31 vlastnili od třicetileté války Weinschnerovi. Až do roku 1737, kdy jej koupil Zacharias Kögler. Ten zde hospodařil jen rok a v srpnu 1738 jej prodal Heinrichu Paudlerovi.

Ani tomu se zde asi nelíbilo, a tak byl v zimě 1738/9 statek opět na prodej. A Christian se rozhodl rychle. Kupní smlouva byla uzavřena 4. února 1739:

Druhý odstavec nás zpravuje: „Christian Knechtel kupuje pro sebe a své dědice od Heinricha Paudlera jeho statek v Kunraticích, stojící mezi Eliasem Richterem a Georgem Engelem…“ (Čísla popisná tehdy ještě neexistovala, a tak se poloha nemovitostí určovala dvěma sousedy.)

Tedy - z domkáře sedlákem.

Ne velkým. Vlastně byl statek čp. 31 jedním z nejmenších v Kurnaticích:

Polí jen něco přes 6 hektarů, o trochu více luk a pastvin a necelé tři hektary lesa; celkem jen 15 hektarů pozemků (O sto let později proběhne odborné měření všech pozemků včetně neplodných a toto měření najde celkem 16,72 hektaru pozemků; můžeme říct, že již nyní v roce 1739 měl statek stejnou výměru pozemků.)

Nic moc, ale lepší než Christianův domek v Lísce, ke kterému patřila jen malá zahrada kolem domku; nota bene pronajatá od obce.

A již zde na statku se do rodiny narodilo ještě poslední dítě - 20. října 1740 byl pokřtěn syn Christof. Rodiče tak vychovávali šest dětí: Johanna Georga, Christiana, Johanna Christofa, Annu Elisabeth, Marii Elisabeth a Christofa:

To již Christian nevlastnil svůj domek v Lísce, který v září 1739 prodal Georgu Eschlerovi ze sousední Lipnice.

Christian měl tedy jeden malý statek, ale syny čtyři. Co dál?

O dva statky dále, v čp. 35, hospodařil Johann Georg Austen. Hospodařil ovšem velmi mizerně. Tak mizerně, že statek zadlužil nad jeho hodnotu a před dluhy v roce 1743 raději z Kunratic s celou rodinou utekl.

Statek čp. 35 tak přišel o hospodáře a dle místních zákonů spadl do klína obci (obvykle to byla vrchnost, ale na našem panství to byla obec). Ta za něj ovšem musela platit veškeré daně státu i vrchnosti. A tak hledala hospodáře.

Kolik bylo zájemců? Nevím. Ale minimálně jeden:

Ano, hádáte správně.

Tím zájemcem byl „náš“ Christian. Před deseti lety ještě podruh, před čtyřmi prostý domkář. Nyní se stal majitelem dvou statků.

V opisu kupní smlouvy v pozemkové knize chybí přesné datum, ale vrchnostenské povolení bylo uděleno v prosinci 1743. Takové povolení trvalo běžně dva tři měsíce, takže Christian statek koupil asi někdy v pozdním létě nebo brzkém podzimu 1743:

Kupní cenu 40 kop míšeňských grošů zaplatil Christian ihned v hotovosti. 40 kop bylo velmi málo - statek čp. 35 byl vlastně tím nejlevnějším v celých Kunraticích.

Taky toho v něm po uprchlém předchůdci moc nezůstalo - jen jeden ojetý vůz, jedny podávky, jedny hnojné vidle a půl korce ozimu. To je vše, žádný potažní dobytek, žádné krávy ani jiné zvířectvo; žádný pluh, brány ani jiné nářadí potřebné k orbě, jen ty dvoje vidle…

I kdyby tam ale všechny náležitosti, tzv. „fundus instructus“, byly, nestál by statek moc - byl druhým nejmenším v celých Kunraticích.

Víme, že k Christianovu prvnímu statku náleželo 15 hektarů pozemků - po 6 hektarech polí a luk a tři hektary lesa (Stabilní katastr o sto let později najde 16,72 hektaru pozemků).

K tomuto novému statku čp. 35 náleželo jen 11,5 hektaru pozemků - pět hektarů polí, necelých pět hektarů luk a pastvin a necelé dva hektary lesa. (Podle přesného Stabilního katastru měl statek 12 hektarů).

Pokud si dělal Christian na konci roku 1743 bilanci, mohl být spokojen. Jenže - dva statky, ale synové čtyři …

Jeden problém vyřešil nejstarší syn Johann Georg hned v roce 1744, protože si vybral zajímavou životní dráhu - stal se poutníkem. Nevím, čím se živil, zda využíval pohostinství různých klášterů, ale vyrážel na dlouhé, někdy i několikaleté poutě; podle soupisů lidu se podíval i do Říma.

Takže v rodině zůstali tři synové, ale statky byly jen dva. Navíc zde byl ještě jeden problém - mezi Christianovými statky čp. 31 a 35 stál, „jaksi vklíněn“, statek čp. 33:

Kunratice byly klasickou „lesní lánovou vsí“. Pozemky se od každého statku táhly v úzké pruhu o šířce cca 30-50 metrů 3-4 kilometry daleko. Takže po koupi statku čp. 35 Christianovy pozemky vypadaly takto:

Christianova šance nastala hned v dubnu 1744:

Na statku čp. 33 hospodařil od roku 1735 Georg Engel. S manželkou Marií Elisabeth měl čtyři malé děti. Georg Engel se z života dlouho neradoval, zemřel ve věku 40 let.

Pohřeb se konal 2. dubna 1744. Zúčastnil se ho i Christian? Nevím, snad ano, bylo to zvykem. Navíc to byl „oboustranný“ soused…

Christian se ihned chopil příležitosti! Jak jednání probíhala, nevím, ale probíhala velmi rychle!

Christian nabídl vdově Marii Elisabeth 80 kop míšeňských grošů, což byla na tak malý statek slušná částka. K tomu doživotní pobyt na výměnku a solidní naturální zabezpečení.

Maria Elisabeth si místo nejisté budoucnosti samostatně hospodařící selky vybrala jistotu doživotního zabezpečení. Kupní smlouva byla uzavřena už tři týdny po pohřbu 30. dubna 1744.

Christian Knechtel tím „scelil“ pozemky statků čp. 31, 33 a 35. Nyní hospodařil celkem na 38 hektarech půdy.

Z dnešního pohledu se to snad nezdá moc, ale jde o „slušný výkon“ na člověka, který byl ještě před 10 let prostým podruhem. Podruhem, jakých byly desítky, stovky a tisíce. Jen velmi málo z nich se vzmohlo jako Christian Knechtel.

Čtenáře, který dočetl až sem, snad bude zajímat, jak to vlastně s Christianem „dopadlo“. Tak tedy:

Víme, že měl čtyři syny: Johanna Georga, Christiana, Johanna Christofa a Christofa.

Nejstarší Johann Georg se stal „profesionálním“ poutníkem. Za sedmileté války pak vstoupil do pruské armády a tím stopa po něm mizí.

Zbyli tedy tři synové. Výše jsem psal, že snad proto Christian koupil tři statky - aby zabezpečil každého ze svých synů. Situace se ale odvíjela jinak:

Jako první se v roce 1750 oženil druhý syn Christian a otec Christian mu o dva roky později prodal svůj statek čp. 35.

Další dva statky čp. 31 a 33 ale otec nerozdělil mezi dva své zbylé syny - oba v roce 1756 koupil třetí syn Johann Christof. Na nejmladšího Christofa se už nedostalo… I on jako nejstarší bratr za sedmileté války vstoupil do pruské armády a stopa po něm v armádě také mizí. (Zde upozorňuji na zajímavý fakt, že rakouští „občané“ zcela běžně vstupovali do armády státu, se kterým Rakousko v té době vedlo dlouholetou válku.)

Postupem doby se vdaly i obě dcery a Christian se ženou Marií Elisabeth dožili na výměnku. Maria Elisabeth zemřela v březnu 1761. „Náš hrdina“ Christian Knechtel pak v prosinci téhož roku.

Tím se uzavřel 66letý život podruha z nemajetné rodiny, který se vzmohl až k vlastnictví tří statků…

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu a pozemkové knihy obcí Kunratice a Líska.

SOA Litoměřice, sbírka matrik, matriky farnosti Česká Kamenice.

Český ústav zeměměřičský a katastrální.