Jak se mladá vdova snažila hospodařit na statku. Příběh jedné ženy z doby Marie Terezie

Narodila se v roce 1732. Dostala jméno Dorothea Elisabeth.

Dorothea Elisabeth Krauseová.

Přesné datum narození neznáme, protože matrika českokamenické farnosti z let 1715-1735 je ztracena. Rok narození známe ze soupisů lidu:

Protože byly soupisu lidu psány vždy v lednu, narodila se Dorothea Elisabeth nejspíše na podzim.

Matkou byla Magdalena. Na bohatý statek čp. 6 v Kunraticích se přivdala z nedaleké České Kamenice v roce 1729. Pocházela z bohaté měšťanské rodiny Hiekeových, její děda byl dříve purkrabím celého českokamenického panství.

Otcem byl Georg, Georg Krause, předchozí kupní smlouvou určený budoucí majitel statku čp. 6, který nyní vlastnil jeho nevlastní otec Christof Krause.

Pravidelní čtenáři mých článků, tedy asi jen ti s fenomenální pamětí, si snad vzpomenou, že o Zeckertových jsem již jeden článek psal. Byl to článek o mladíkovi, který "místo lásky volil majetek":

Oním mladíkem byl Christof Zeckert z vedlejšího statku čp. 11 v Kunraticích u České Kamenice, který si v roce 1717 vzal o 13 let starší Elisabeth, matku Georga Krauseho.

Christof Zeckert od své starší novomanželky tři roky po svatbě statek čp. 6 koupil. Ovšem matka Elisabeth či poručník malého Georga Krauseho do kupní smlouvy prosadili, že právě on bude budoucím majitelem statku.

Do této situace se v roce 1732 narodila naše hrdinka Dorothea Elisabeth: statek vlastnil nevlastní děda Christof Zeckert a budoucím majitelem se měl stát otec Georg Krause.

Dorothea Elisabeth se narodila jako druhé dítě manželství Georga a Magdaleny. Starší sestra Maria Elisabeth v roce 1734 zemřela, takže Dorothea Elisabeth byla nyní dítětem nejstarším. V červenci 1734 se narodil jistě vytoužený syn Johann Georg, ale zemřel již v únoru 1735. V prosinci 1735 se narodila další Maria Elisabeth a v dubnu 1738 jistě znovu vytoužený syn Georg Ignaz.

Malý Georg Ignaz se narodil již jako pohrobek, protože otec Georg Krause zemřel v mladém věku 35 let tři týdny před narozením syna. Zůstala po něm 29letá vdova Magdalena a dvě malé děti: 6letá Dorothea Elisabeth a 2letá Maria Elisabeth; tři týdny po otcově pohřbu se pak narodil Georg Ignaz. I malý Georg brzy umřel, pohřben byl 6. března 1740. Z pěti dětí Krauseových tak nyní naživu byly jen dvě - Dorothea Elisabeth a Maria Elisabeth

(U Georga Ignaze poznámka „gestorben“, „zemřel“.)

Smrtí malého Georga Ignaze tak statek čp. 6 přišel o budoucího hospodáře - podmínka kupní smlouvy o tom, že po Christofu Zeckertovi statek koupí jeho nevlastní syn Georg Krause, přešla na jeho děti, prakticky tedy na syna Georga Ignaze. Po jeho předčasné smrti tato podmínka přešla na jeho dvě dcery, Dorotheu Elisabeth a Marii Elisabeth; jedna z nich, respektive jeden z jejich budoucích manželů budou budoucími majiteli statku.

Ovšem ani Marie Elisabeth se nedožila dospělosti, zemřel ve věku 13 let v únoru 1749.

Dorothea Elisabeth se stala jedinou dědičkou největšího statku v obci.

Lákavá partie!

Netrvalo dlouho a objevil se ženich - Daniel Zeckert z nedaleké obce Studený.

Statek stále vlastnil nevlastní děda Dorothey Elisabeth Christof Zeckert. Sehnal své nevlastní vnučce ženicha, Daniela Zeckerta, on? Možná: Víme, že byli příbuzní -ženich Daniel byl synem Christofova bratrance Daniela; neboli Danielův děda Daniel (v rodině byli tři Danielové, děda, otec a tento vnuk/syn Daniel) byl bratrem Christofova otce Georga.

Svatba se konala 24. května 1750:

Jistě byl již v době svatby rozhodnut osud statku čp. 6:

Pět týdnů po svatbě Daniel Zeckert od svého strýce z druhého kolene a nevlastního dědy své novomanželky statek koupil. Kupní smlouva byla uzavřena 5. července:

Statek stál 400 kop míšeňských grošů. Byla to pro Daniela příznivá cena: bylo to sice hodně, ale vzhledem k velikosti statku zase ne tolik - nedaleký menší statek čp. 13 byl o rok dříve prodán o sto kop dráže. V letech 1740-1760 bylo prodáno čtrnáct kunratických statků (resp. třináct, protože statek čp. 35 byl prodán dvakrát) za ceny od 40 do 500 kop grošů; průměr byl 222, medián 216 kop míšeňských grošů, tedy polovina toho, co stál tento statek.

Sedlák Christof Zeckert byl dobrým hospodářem – statek splácel téměř přesně podle smlouvy a nyní jej prodával zcela bez dluhů. Jako závdavek měl nový majitel Daniel Zeckert složit ve dvou splátkách na podzim 1750 a na jaře 1751 celkem 50 kop; poté měl statek splácet roční splátkou 14 kop ve dvou termínech: 7 kop na sv. Jiří a 7 kop na sv. Havla. Závdavek ve výši 12,5 % kupní ceny byl neobvykle nízký, většinou závdavek v této době činil čtvrtinu až polovinu kupní ceny; někdy byl ovšem rozložený do několik let. Tím byla naopak v poměru ke kupní ceně vyšší roční splátka – 3,5 % kupní ceny, zatímco obvykle to bylo tří procent.

Se statkem Daniel přebíral dva koně, dva tažné voly, dva ojeté vozy a řetězy k vozům a pluhům; dále byl na statku jeden pluh a čtyři brány, kohout a šest slepic; o kravách a telatech zmínka není.

Kupní smlouvu musela schválit vrchnost, stalo se tak o sedm měsíců později 3. února 1751. Nevím, proč to trvalo tak dlouho, obvykle přišel souhlas do tří měsíců:

Na začátku července 1750 byl tedy statek prodán. Novému majiteli Danielovi bylo 26 let, ženě Dorotě Elisabeth 18. Na statku dále zůstali výměnkáři: 58letý Christof (nevlastní děda Dorothey Elisabeth) a 71letá Elisabeth Zeckertovi (vlastní babička), která ale zemřela o tři měsíce později.

Jako první dítě manželství Daniela a Dorothey Elisabeth se devět měsíců po svatbě narodil Franz Anton, pokřtěný 22. února 1751, 30. srpna 1752 byla pokřtěna Maria Elisabeth a 18. června 1754 Maria Anna.

V lednu 1756 tak v soupisu lidu rodina vypadala takto:

Jak se Danielovi dařilo statek splácet? Překvapivě! Tedy překvapivě dobře.

Do jara následujícího roku měl Daniel výměnkáři Christofovi složit závdavek 50 kop; učinil tak!

Každý rok pak měl složit roční splátku 14 kop grošů; činil tak!

Víme to z pozemkové knihy, do kterých byly zaplacené částky psány hned pod kupní smlouvou:

Přesné splácení podle kupní smlouvy bylo v této době velmi neobvyklé. Nebylo žádnou výjimkou, že po pěti letech splácení měl sedlák splacenu jen polovinu toho, co podle smlouvy splaceno mít měl!

Daniel statek splácí podle smlouvy, žádné dluhy nemá, s manželkou tři děti včetně syna, budoucího dědice statku.

Rodinná idylka…

Ne nadlouho!

Daniel Zeckert se dožil 32 let. Přesné datum bohužel neznáme, protože matrika pro tento rok se nedochovala.

Zůstala po něm 24letá vdova Dorothea Elisabeth Zeckertová se třemi malými dětmi: 5letým Franzem Antonem, 4letou Marií Elisabeth a roční Marií Annou.

Dorothea Elisabeth stála před stejným problémem jako její babička Elisabeth Krauseová, která taktéž ovdověla v relativně mladém věku: Co dál?

Z přechozího článku víme, že babička problém vyřešila rychlým sňatkem s o 13 let mladším mužem.

Dorothea Elisabeth je nejbohatší vdovou ve vsi a o nápadníky jistě nouze není…

Než si řekneme, jak se Dorothea Elisabeth rozhodla, bylo by dobré učinit si alespoň povšechný obrázek obrázek o finančních záležitostech.

Co Dorothea Elisabeth nyní vlastnila (ovšem dle místního dědického práva rovným dílem s dětmi, protože zesnulý Daniel před smrtí nesepsal závěť, ale tím se zabývat nebudeme)?

Statek čp. 6 v ceně 400 kop míšeňských grošů. K doplacení zbývalo (výměnkáři Christofu Zeckertovi, který byl stále naživu a s novomanželkou Annou Marií měl dvě děti) 280 kop.

Statek byl na místní poměry velký. Měl dvakrát více polí než zdejší průměrný statek - 30 korců polí (a jeden korec zahrady), to je necelých devět hektarů, louky, co dávaly osm plně naložených vozů sena a otavy, k tomu dalších jedenáct korců lad (tři hektary) a dvacet hektarů lesa.

Kdo umí číst staré písmo, vidí, že v soupisu není Dorothea Elisabeth zmíněna jménem, ale označena jako „vdova po Danieli Zeckertovi“. V této době to bylo běžné, psal jsem o tom v tomto článku:

A kdo umí číst a navíc ví, kolik je „Strich“ neboli korec, jistě se podiví, proč jsem psal, že u statku bylo 20 hektarů lesa, zatímco v Tereziánském katastru jsou lesů vyměřeny jen čtyři korce, tedy jen o něco více než hektar.

O vyměřování Tereziánského katastru, který byl stále v platnosti, jsem psal v tomto článku:

V podstatě šlo u lesů o to, že oproti polím a loukám byla lesům v Tereziánském katastru věnována malá pozornost, protože výnos z nich byl malý. Z následného Josefského katastru víme, že statek měl lesů skutečně dvacet hektarů. Josefský katastr bude vyměřen o třicet let později, ale řekněme, že za těchto třicet let se výměry pozemků nezměnily, takže čísla udaná v Josefském katastru platila i nyní v roce 1756.

Pozemkový majetek statku byl na zdejší poměry dobrý. Ovšem odpovídaly mu také daně:

Roční kontribuce byla 40,5 zlatých (byla proměnlivá a u tohoto statku se pohybovala mezi 35-45 zlatými podle každoroční repartice, tedy rozepsání daní mezi jednotlivé poddané). Tolik tedy ročně platil majitel tohoto statku státu.

Vrchnosti platil za úrok a dávky celkem 7,5 zlatých, ale mnohem obtížnější byla robota - 164 a čtvrt dne ročně. Na našem panství se den potažní roboty oceňoval na 20 nebo 24 krejcarů (nepřišel jsem na žádný systém, kdy se počítalo 20 a kdy 24 krejcarů, častější bylo 20 krejcarů a s takovou částkou budeme počítat i my), takže roční robota vyšla na 55 zlatých.

Tedy majitel tohoto statku musel ročně na daních, dávkách a robotách zaplatit přes 100 zlatých. K tomu je třeba připočítat roční splátku 14 kop míšeňských grošů, tedy dalších 16 zlatých. Při kupní ceně 400 kop míšeňských grošů, tedy 467 zlatých…

Průměrný domek stál v polovině 18. století v této vesnici 100 kop grošů. Přibližně stejnou částku platil majitel tohoto statku na daních, dávkách a robotách. Nejvíc ze všech sedláků v Kunraticích.

Hospodařit v době vlády Marie Terezie nebylo lehké. Jak si stát představoval stanovení výše daně, jsme si řekli v tomto článku:

Mladá žena, 24letá Dorothea Elisabeth Zeckertová, se třemi malými dětmi se v této situaci rozhoduje mezi novým sňatkem a vlastním hospodařením.

Jistě si po mnoha letech strávených na statku Dorothea Elisabeth uměla udělat obrázek, co ji v životě čeká, pokud se znovu nevdá…

Jak dlouho o svém dalším životě přemýšlela, nevím, ale místo dalšího sňatku se rozhodla hospodařit na statku sama.

Přes svůj mladý věk se již nikdy nevdala a „celou káru táhla“ dál sama.

Pole samozřejmě Dorothea Elisabeth sama neorala, louky sama nekosila. Na vše měla personál - čeledíny a děvečky. Ona sama byla „ředitelkou“. Jak úspěšnou?

Článek jsem trochu bulvárně nazval „Jak se mladá vdova snažila hospodařit na statku“. Správněji by se měl jmenovat "Jak mladá vdova dobře hospodařila na statku":

Každý rok po smrti manžela Dorothea Elisabeth platila nevlastnímu dědovi Christofu Zeckertovi a po jeho smrti v roce 1761 jeho dětem kupní smlouvou stanovenou roční splátku 14 kop grošů. V době sedmileté války, kdy na sedláky kromě daní zvláště doléhaly odvody obilí, sena, slámy a dalších naturálií; také náklady na stavění rekrutů byly značné.

Sedmiletá válka skončila v roce 1763. Naturální odvody sice odpadly, ale zato byly k zaplacení válečných dluhů podstatně zvýšeny daně a k nim zavedeny daně nové.

Významný historik Josef Pekař probral ve svých knihách Kniha o Kosti a České katastry otázku zdanění poddaných teoreticky i prakticky. Abych čtenáře neunavoval podrobnostmi, vypůjčím si od pana Pekaře hodnocení:

„Takto zvýšená daň rustikální potvrala od r. 1764 do r. 1772. Byla to doba největšího zdanění půdy poddanské.“ Zatímco dříve poddaný na daních platil 33,3 % Tereziánským katastrem zjištěného hrubého (!) výnosu, v těchto letech byla míra zdanění zvýšena na 46,5 %!

Jak se hospodaření dařilo Dorotě Elisabeth v těchto zhoršených podmínkách? Čtenář asi již tuší:

I nadále každý rok Dorothea Elisabeth splácela 14 kop grošů. Až přišel rok 1770. K doplacení zbývalo sedm ročních splátek. Dorothea Elisabeth čekat nechtěla a dědicům nevlastního dědy splatila rovnou celých sedm splátek dohromady, celých 98 kop grošů. To byla cena průměrného místního domku…

Samostatně hospodařící vdova statek splatila o šest let dříve, než jej podle kupní smlouvy splatit měla. Pro srovnání se podíváme k sousedům na statky čp. 1 a 13.

Georg Eschler měl statek čp. 1 splatit za 32 let, splácel jej 40 let, přičemž si na splácení vypůjčil a ještě při prodeji statku měl u věřitelů dluh ve výši 26,6 % ceny statku.

Anton Eschler měl statek čp. 13 splatit za 18 let, splácel jej 19 let, takže se sice opozdil jen o rok, ale zároveň na statku nadělal dluhy ve výši 75,5 % ceny statku. Teoreticky by podle zákonů mohl či spíše měl o svůj statek přijít, ale kamenická vrchnost byla shovívavá a k nuceným prodejům statků sahala, až když dluh dosáhl 100 % ceny statku.

Dorothea Elisabeth statek splatila o šest let dříve. A dluhy? 0, slovy nula.

Žádný dluh k vrchnosti, státu ani jiným věřitelům. Až bude o čtyři roky později statek kupovat jediný syn Franz Anton, bude statek zcela bez dluhů.

Ze svého splaceného a dluhy nezatíženého statku se Dorothea Elisabeth dlouho netěšila.

Zemřela ve věku 40 let, pohřbena byla 4. června 1772:

Proč zemřela tak mladá? Bohužel nevíme, tehdy se ještě příčiny úmrtí do matrik nezapisovaly.

V zemi tehdy zuřil hladomor. Zatímco na konci 60. let stál korec žita při běžné úrodě 1,5 zlatky, v roce 1770 stál po mizerné úrodě kolem 5 zlatých, v roce 1771 po další katastrofální neúrodě přes 10 zlatých a až po žních v roce 1772 cena z 12 zlatých klesla na 5 zlatých (což ovšem bylo stále 3× více než v 60. letech).

(Více o hladomoru jsem psal v tomto článku:)

Těchto nových žní se ovšem Dorothea Elisabeth nedožila. Zemřela snad hlady? Silně pochybuji - viděli jsme, že byla hospodářkou velmi dobrou. A v roce 1774 na statku žádné dluhy nevázly, nemusela si tedy nejspíše půjčovat ani v době hladomoru. Zemřela tedy nejspíše při nějaké epidemii, v tehdejších hladových letech byly obvyklé…

Zemřela vynikající hospodářka Dorothea Elisabeth Zeckertová.

Žena, která se v mladém věku rozhodla pro dobrovolný osud vdovy se třemi malými dětmi…

Žena, která dokázala na svém statku hospodařit lépe než valná většina sedláků v obci i okolí…

I takové ženy žily na severočeské vesnici v době Marie Terezie…

Koho by zajímal osud syna Franze Antona, zde je o něm článek:

SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obcí Kunratice a Studený.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, pozemková knihy obce Kunratice.

Pekař, Josef. České katastry 1654-1789: se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. V Praze: Historický klub, 1915.