Jak si poddaní v roce 1775 dobrovolně volili vyšší roboty aneb O jedné historické záhadě

Robotnímu patentu z roku 1775 jsme se věnovali v minulosti:

Detaily si v tomto článku tedy můžeme ušetřit. Řekněme zkráceně, že nový patent byl chystán již od roku 1771, ale kvůli průtahům stavů byl neustále oddalován.

Vydání patentu urychlilo rozsáhlé povstání poddaných v únoru a březnu a poté v létě roku 1775 (odkaz na článek na wikipedii zde). Po nových nepokojích při žních ve Vídni rozhodli o bezodkladném vydání nového robotního patentu. Vydán byl 13. srpna 1775.

Byl mnohem propracovanější a detailnější než předchozí patent z roku 1738. Nesl se v jednom duchu: omezit robotní povinnosti poddaných.

1. Výše robotní povinnosti každého obyvatele vykonávajícího robotu měla nově odpovídat výši placených daní, resp. kontribuce.

Všichni obyvatelé včetně podruhů byli zařazeni do jedné z jedenácti tříd podle výše placené kontribuce (v roce 1773) a podle této kontribuce pak byly stanoveny jejich robotní povinnosti: od 13 dní ruční roboty ročně až po 156 potažní roboty ročně čtyřmi zvířaty a k tomu dalších 39 dnů ruční roboty v čase hlavních zemědělských prací.

2. Záleželo zcela na vůli poddaného, vybere-li si svou starou robotu či si zvolí robotu podle tohoto nového patentu.

V tehdejší češtině zní toto ustanovení: „Tak se naproti tomu na jejich vůli dokonale zanechává, při svých dosávadních již snad skutečně menších neb jim přece levněj se zdajících robotních povinnostech bez překážky zůstati mocti.“

Ve Vídni to mysleli jasně: kdo dosud vykonává menší robotu, nechť si ponechá dosavadní nižší; a kdo dosud vykonává větší robotu, nechť je mu snížena na maximální míru podle jím placené kontribuce.

A nechť si poddaný zvolí dobrovolně…

Že se situace mohla vyvinout i jinak, si ukážeme na příkladu jedné obce severočeského panství Česká Kamenice.

V prosinci roku 1773 byly v rámci přípravných prací sestaveny robotní seznamy, ve kterých bylo uvedeno, kolik jeden každý majitel nemovitosti vykonává robot:

V levém sloupci jsou uvedeny robotní povinnosti staré, v pravém sloupci nové „po vlastním vyrovnání“. Tyto roboty v pravém sloupci tedy místní poddaní vykonávali k prosinci 1773, který byl rozhodujícím datem pro výběr staré či nové roboty.

Dvacet sedláků této vesnice dohromady vykonávalo 1298 a čtvrt dne potažní roboty dvěma voly ročně.

Majitel největšího statku v obci robotoval 164 a čtvrt dne, průměr byl 65 dnů a nejmenší sedlák jen 24 a čtvrt dne ročně. Robota na tomto panství byla mírná!

Tři zahradníci robotovali dohromady 190 dní ruční roboty ročně.

Větší z nich 78 dní ročně, další dva po 56 dnech ročně, přičemž ale jeden z těchto dvou menších byl obchodníkem na cestách, takže raději platil reluici.

Všichni domkáři, bylo jich celkem 25, museli robotovat 52 dní ročně, ale místo toho platili vrchnosti v penězích po pěti nebo šesti zlatých. To bylo velmi příznivá reluice. Den ruční roboty vychází jen na necelých 6 nebo 7 krejcarů, zatímco patent Marie Terezie odměny za případné mimořádné roboty určoval podle ročního období na 7, 10 nebo 14 krejcarů. Předpokládám, že domkáři platili tak málo podle "starého zvyku"…

Robotovat museli také všichni podruzi s výjimkou starých, nemocných, vdov a jiných úřadem uznaných speciálních případů. Podruzi robotovali 12 dní ročně.

To byl tedy stav k létu 1775…

Jak se podle nového patentu mělo postupovat?

Patent byl vydán 13. srpna. Následně byl distribuován z českého gubernia krajským úřadům, které ho ve větším počtu exemplářů zasílaly na každé panství tak, aby každá vesnice v zemi dostala jeden exemplář nového patentu.

Poté měli poddaní lhůtu do 16. října, aby se rozhodli, zda budou konat starou či novou, patentem a kontribucí určenou robotu. Z původního dostatečného dvouměsíčního termínu se stal trochu šibeniční, protože se distribuce patentu poněkud zadrhávala.

Autor patentu dvorní rada Blanck s tím ale počítal. A tak měli poddaní další, roční lhůtu pro změnu své volby.

Tato roční lhůta tedy uplynula 16. října 1776. Poté začala (stalo se tak na základě patentu z 1. března 1777) jednotlivá panství objíždět komise krajského úřadu v čele se samotným krajským hejtmanem.

Na panství Česká Kamenice se komise dostavila v červnu roku 1777. Vše zkontrolovala a sepsala krasopisný výkaz:

Vlevo je jméno majitele nemovitosti (řazeni postupně podle sociálního postavení sedláci, zahradníci a domkáři; podruzi byli uvedeni beze jmen jako skupina). Za jménem číslo popisné držené nemovitosti. Dále ve zlatých a krejcarech v roce 1773 zaplacená kontribuce, která byla určující pro novou výši robot (jak jsme si řekli výše).

Dále na levé straně následuje výše „každotýdenní“ potažní roboty konané jedním, dvěma, třemi nebo čtyřmi koňmi; kolonky jsou prázdné, protože na tomto panství stejně jako většině horských se robotovalo voly.

V pravé části dvoustrany je výše „každotýdenní“ potažní roboty konaná voly; opět jedním až čtyřmi zvířaty. Ve třech kolonkách zcela vpravo je výše ruční roboty, opět týdně; první z nich je počet dnů „celoročně“, druhá jen v období do sv. Jana do sv. Václava (tedy v době hlavních polních a lučních prací) a poslední kolonka je jejich součet (vyplněný ale jen u domkářů).

Správnost celého robotního seznamu svými podpisy i pečetěmi stvrdili správce panství Josef Richter a hlavně krajský hejtman Wolfgang von Schönau jako zástupce státu:

A bylo hotovo.

No, kvůli tomu jsem ale článek nepsal.

Zajímavější bude si ukázat, jaký vliv měl nový robotní patent na výši robot.

Čeká nás totiž překvapení:

Bude dobré si znovu zopakovat:

Záleželo zcela na vůli poddaného, vybere-li si svou starou robotu či si zvolí robotu podle tohoto nového patentu.

A tato volba měla být zcela dobrovolná.

Vezmeme to od nejchudších k nejbohatším:

Všichni podruzi si vybrali novou robotu - místo 12 měli nově robotovat 13 dní ročně.

Vysvětlení je prosté: Vrchnosti byla tímto zamezena možnost podruhům nařizovat mimořádnou robotu. Protože kdo si zvolil novou robotu, tomu mohla uložit vrchnost mimořádnou robotu jen do rozdílu staré a nové roboty. „Naši“ podruzi nyní vykonávali větší roboty než dříve, a proto jim vrchnost nesměla nařídit vůbec žádné mimořádné roboty.

U domkářů nás žádné překvapení nečeká: Všichni domkáři se rozhodli pro novou robotu.

Aby ne - robotní zátěž se jim snížila z 52 dnů ročně na pouhých 13; čtyřikrát méně!

Výše jsme si ovšem napsali, že vrchnost na českokamenickém panství domkářům umožňovala velmi levný výkup z roboty ve „starých cenách“ za necelých 6 nebo 7 krejcarů denně. Pak by zisk domkářů z tohoto snížení při případné reluici roboty v „současných cenách“ byl asi dvojnásobný. I tak to bylo veliké ulehčení!

Jeden ze zahradníků, který se živil obchodem a již před úpravou robot místo roboty platil reluici, se s vrchností dohodl na pokročování této reluice. Samozřejmě o tom před krajským hejtmanem musela být sepsána řádná smlouva, přiložená k "robotnímu seznamu":

Zbylí dva zahradníci se rozhodli pro novou robotu, protože se jim robotní povinnosti snížily - jednomu ze 104 na 78 dní ročně, druhému z 56 na 52 dní.

U těchto chudších obyvatel se tedy vše odehrálo podle plánu Marie Terezie - roboty jim byly sníženy.

Takže žádné překvapení. To nás čeká u sedláků!

V Kunraticích bylo celkem 20 sedláků, kteří dosud vykonávali ročně 1298,45 dní potažný roboty se dvěma voly.

Tři sedláci si ponechali robotu starou:

Tito sedláci, kteří si ponechali starou robotu, nebyli zapsáni do výše uvedeného robotního seznamu, ale byli uvedeni v seznamu samostatném, opět samozřejmě potvrzeném správcem panství i krajským hejtmanem:

„Kde je to překvapení?“ ptá se jistě čtenář. Tak tedy:

Devět sedláků se dobrovolně „degradovalo“ na pouhé zahradníky a zvolilo si místo potažních robot jen pěší.

Na tom by snad nebylo nic překvapivého, kdyby jim tím ovšem roboty povážlivě nevzrostly:

Jaký byl rozdíl mezi potažní a ruční robotou v přepočtu na peníze?

V kterémkoli období po třicetileté válce byla potažní robota hodnocena dvojnásobkem roboty ruční. Na našem panství se běžně robota vykupovala 20 krejcary za den potažní a 10 krejcary za den ruční; případně 24, resp. 12 krejcary. Ať tak či tak, vždy to byl dvojnásobek.

Neboli: původních 276,2 potažní roboty ročně se rovnalo 552,4 dnům ruční roboty. Nyní těchto devět sedláků ale dohromady robotovalo dní 1 040! Jako kdyby před vydáním nového patentu museli robotovat 520 dní potahem místo 276!

A nejednalo se o extrémní nárůst roboty v případě třeba dvou tří sedláků. Robota se všem těmto devíti sedlákům zvětšila v podstatě ve stejném poměru k původní.

Na obdobný problém narazil i velký český historik Josef Pekař. Ve své Knize o Kosti se tím výrazněji nezabýval a prostě konstatoval, že si tak sedláci vybrali sami, protože jim bylo „pohodlnější“ vykonávat jen pěší robotu.

Dejme tomu, že tomu tak být mohlo. Trochu o tom pochybuji, ale možné to je… Na robotu poslal takový sedlák čeledína bez potahu a sám mohl pracovat na svém poli nebo si přivydělat jako forman; to bylo v hornatých krajích běžné…

A co zbylých osm kunratických sedláků? Jak si vysvětlit jejich volbu?

Dál netřeba pokračovat. Ukážeme si raději příklad dvou sousedů. Dvou majitelů téměř stejně velkých statků, kteří platili téměř stejnou kontribuci:

Majitel statku čp. 11 platil 18 zlatých 18 krejcarů kontribuce ročně a vykonával 83,75 dní potažní roboty ročně.

Majitel sousedního statku čp. 13 platil 20 zlatých 6 krejcarů kontribuce ročně a vykonával 93 dní potažní roboty. Přibližně stejně jako soused…

Pokud bychom sečetli kontribuci a robotní reluici 20 krejcarů za den potažní roboty, platil majitel statku čp. 11 dohromady ročně 46 zlatých 6 krejcarů, majitel statku čp. 13 51 zlatých 6 krejcarů. Rozdíl: 5 zlatých.

Majitel statku čp. 11 si zvolil starou, majitel statku čp. 13 novou robotu. Po nové úpravě robot platil majitel statku čp. 11 stále předchozích 46 zlatých 6 krejcarů, zatímco majitel statku místo 51 zlatých 6 krejcarů už 74 zlatých 16 krejcarů. Rozdíl: 28 zlatých!

(Majitelkou statku čp. 11, která si na rozdíl od souseda Antona Eschlera z čp. 13, ponechala nižší robotu, byla vdova Dorothea Elisabeth Zeckertová, o které jsem psal v tomto článku:)

Další sedláky, kteří si takto dobrovolně zvolili vyšší robotu, si konkrétně uvádět asi nemusíme, takže jen v součtu:

Těchto osm sedláků původně vykonávalo dohromady ročně 664,25 dnů potažní roboty dvěma voly, po úpravě již 1137,5 dnů taktéž dvěma voly!

Dobrovolně si zvolili téměř dvojnásobné roboty!

Na panství Česká Kamenice nový robotní patent nejvíce prospěl domkářům, kteří nově vykonávali čtyřikrát (v případě budoucí reluice ale jen dvakrát) menší roboty.

U podruhů došlo k nárůstu o jeden den ruční roboty, ale vrchnost jim již nemohla ukládat mimořádné roboty.

Zahradníci si mírně polepšili.

Sedláci na panství, jak je vidět z čísel, dosud robotou na tomto panství přetíženi nebyli. Přesto někteří sedláci dobrovolně zvolili vyšší roboty podle nového patentu, někdy téměř dvojnásobné.

Srovnáme si celkové robotní povinnosti poddaných této jedné vesnice:

Před úpravou robot vykonávali všichni poddaní této vesnice dohromady 1298,45 dne potažní a 1658 dní ruční roboty ročně.

Po úpravě robot to bylo 1450 dní potažní a 2171 ruční roboty.

Jen v této jedné vesnici si novým patentem kníže Kinský „pomohl“ ke 151 dnům potažní a 513 dnům ruční roboty ročně.

To je o 12 % více potažních dní a 31 % více ručních dní!

A proč si sedláci dobrovolně zvolili vyšší roboty?

Pokud by tato kapitolka měla být stručná, napsal bych prostě: Žádné vysvětlení nemám!

Je samozřejmě několik možných vysvětlení:

1. Sedláci neuměli počítat

No, takové vysvětlení asi můžeme odmítnout. Domkáři přece počítat uměli a věděli, že 13 dní ročně je méně než 52. Stejně tak tři sedláci věděli, že 83 nebo 140 je méně než 156. Že by to někteří sedláci nevěděli? To asi ne…

2. Nátlak vrchnosti, resp. vrchnostenských úředníků

To je celkem přijatelná varianta. Z jiného článku víme, že úředníci tohoto panství nebyli žádní "beránci":

Ale: Pokud by úředníci nutili poddané k přijetí vyšších robot, pak lze předpokládat, že by tak činili i u domkářů a zahradníků. Ti přitom bez výjimky všichni zvolili robotu nižší; ze sedláků jen tři z dvaceti…

Že by domkáři a zahradníci nebyli „takoví srabi“ jako sedláci? To asi moc předpokládat nelze…

3. Vliv patentu z roku 1776

O tomto patentu jsem se ještě nezmínil. Aby Marie Terezie poněkud otupila rozmrzelost stavů a zajistila jejich vyšší povolnost při povolování jiných daní, vydala patent, podle kterého ti poddaní, kteří si zvolí nižší roboty, nemohli i nadále bezplatně využívat vrchnostenské lesy pro sběr dřeva a luk pro pastvu dobytka.

Vliv tohoto patentu můžeme odmítnout: Všichni sedláci, kteří si volili nové roboty, měli velké plochy vlastního lesa i luk. Vrchnostenský les byl daleko a louky v okolí vrchnost neměla žádné.

Navíc takový důvod by mnohem více zasáhl domkáře. A ti všichni volili roboty podle nového patentu…

4. Nedoplatky na daních

To je možná varianta. O půjčování obilí knížetem Kinským a dluzích poddaných jsem psal v jednom z předchozích článků:

Jistě ještě neměli sedláci vše splaceno a vrchnost jim mohla nabídnout nějaké lepší podmínky, pokud přistoupí na vyšší roboty.

Ale: Že by dluhy neměli domkáři? Nebo že by zrovna jim úředníci nějaké lepší podmínky nenabídli?

Nevím… Vážně nevím důvod, proč si sedláci dobrovolně vybrali vyšší roboty…

Jak se Vám líbí mnou navržené varianty? Snad malá anketa:

Pokud by někdo volil „Jiný důvod“, prosím, napište takový důvod do diskuze. Rád si jej přečtu. Děkuji!

Literatura uvádí, že robotní patent Marie Terezie přinesl poddaným úlevu.

To je pravda.

Ale ne všude a všem.

Někde a někomu přitížil.

A někdo si dokonce takové „přitížení“ volil dobrovolně…

NA Praha, fond Komise pro sestavení robotních patentů.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.

KALOUSEK, Josef: Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780. Archiv český XXIV, Praha 1908.

KROFTA, Kamil: Dějiny selského stavu, Praha 1949.

TINKOVÁ, Daniela: Osvícenství v českých zemích I, Praha 2022.

PETRÁŇ, Josef: Nevolnické povstání 1775, Praha 1973.