„Měli by vás všechny postřílet“ aneb jak šli sedláci v roce 1772 žádat o zmírnění roboty

Rok: 1772 (datum není jisté, jistě se tak stalo mezi rokem 1771 a zářím 1773).

Místo: Litoměřický kraj, panství Česká Kamenice, zámek, první patro jižního křídla, vrchnostenská kancelář. A obec Mistrovice, čtyři kilometry jižně od České Kamenice.

Hlavní osoby:

Malý statek Mistrovice patřil spolu s v roce 1758 založeným Novým Oldřichovem v polovině 18. století nevýznamnému rodu Wallbrunnů.

Wallbrunnové byli se svými sousedy, hrabaty a poté knížaty, Kinskými v dobrých stycích - František Oldřich Kinský byl v roce 1751 kmotrem Oldřicha, syna Petra Kryštofa z Wallbrunnu.

A v roce 1764 František Oldřich od Wallbrunnů statek Mistrovice s nově založenou obcí Nový Oldřichov koupil.

To byl problém pro mistrovické sedláky. Wallbrunnové si totiž i v místní neúrodné krajině drželi vrchnostenský statek, na kterém mistrovičtí sedláci robotovali. Ovšem už Wallburnnové si byli vědomi malého výnosu statku, a tak v roce 1758 část pozemků statku rozparcelovali a prodali poddaným k výstavbě domků; touto novou vsí byl (Nový) Oldřichov.

Když v roce 1764 František Oldřich Kinský Mistrovice koupil, rozhodl se vrchnostenský statek zrušit úplně. I Kinský měl na panství Česká Kamenice několik vrchnostenských statků - statky v Dolní Kamenici, Kamenické Nové Vísce, Rynarticích a Doubici.

Statky v Rynarticích a Doubici byly tak nevýnosné, že byly raději místo vlastního režijního hospodaření propachtovány poddaným. Statek v Dolní Kamenici měl rozlohu 378 korců orných polí, statek v Kamenické Nové Více 116 korců. To je dohromady 140 hektarů, k tomu něco luk a zahrad:

Na tyto dva statky bohatě stačila robota dosavadních poddaných z Českokamenicka. Co tedy s Mistrovickými a jejich robotou, když nová vrchnost původní mistrovický vrchnostenský statek zrušila?

Snadná pomoc - místo naturální roboty budou platit peníze!

Zbývalo jen rozhodnout kolik…

Poddaných se na jejich názor samozřejmě nikdo neptal a v roce 1765 z České Kamenice přišel do Mistrovic příkaz inspektora panství Hickische:

Každý sedlák bude ročně platit 40 zlatých, zahradník (majitele nemovitosti s malým pozemkovým majetkem bez vlastního potahu; jinde se jim říkalo chalupníci a jako zahradníci byli označeni majitelé domku bez vlastního pozemku, těm se ovšem v této oblasti říkalo domkáři - Häusler) 11 zlatých a domkář 8 zlatých.

To byl šok! Tak vysoké roboty neměli sedláci v žádné z obcí celého panství. Tedy někteří ano, ale jen ti úplně největší; průměrná výše roboty byly poloviční, než byla nyní určena Mistrovickým; průměrný sedlák na našem panství platil, resp. vykonával robotu v peněžním ekvivalentu 20 zlatých.

A tak se Mistrovičtí pokusili vyjednávat.

Asi se poptali sousedů, jak vysoké roboty mají sedláci z ostatních obcí panství a navrhli rozumné částky:

Sedláci budou platit po 20 zlatých, zahradníci podle svého majetku a domkáři 3 nebo 4 zlaté. To byly průměrné roboty v jiných obcích Kinského panství…

Zde musím poznamenat, že návrh překvapí rovností robot. Statky byly různě velké a tomu odpovídaly také jejich robotní povinnosti: průměrná výše roboty po přepočtu na peníze vychází na našem panství na přibližně 20 zlatých (tedy tolik, kolik navrhovali Mistrovičtí), největší sedláci platili i přes 50 zlatých, zatímco ti nejmenší jen 10. Mistrovičtí navrhovali, aby všichni sedláci platili stejně. Snad si to pak chtěli rozvrhnout mezi sebou sami, jak se to tzv. subreparticí dělávalo…

Tedy původní návrh vrchnosti: 40 zlatých každý sedlák, 11 zlatých každý zahradník, 8 zlatých každý domkář.

Návrh Mistrovických: 20 zlatých každý sedlák, zahradník podle velikosti majetku, domkáři 3 nebo 4.

Kdo očekává rezolutní odmítnutí návrhu poddaných vrchnostenskými úředníky, je, snad poněkud překvapivě na dobu tzv. druhého nevolnictví, na omylu. Inspektor Hickisch, snad přímo na zásah knížete Kinského, skutečně slevil. Ne tolik, kolik by si představovali poddaní, ale o něco ano:

Každý sedlák bude platit 35 zlatých, jeden pouze 30; zahradníci 8, 10, 11 nebo 13 zlatých; domkáři 5 zlatých, jeden domkář jen 4 zlaté, ale jeden 6 zlatých.

Neboli: Původně vrchnost chtěla, aby mistrovičtí sedláci platili dvojnásobek toho, co ostatní sedláci na panství. Poté slevila, ale i tak měli místní za robotu platit o 50 % více než jejich sousedé.

Snad si nikdo o tehdejší době nedělá iluze. Daně byly nastaveny tak, aby sedlák (nuzně) uživil sebe a rodinu a co zbylo, měl zaplatit na daních.

Jak státní správa určila výše kontribuce, jsem psal v tomto článku:

Běžný sedlák platí kontribuci, vrchnostenské daně a dávky a vykonává či platí robotu, po koupi jídla mu nezbyde nic nebo skoro nic.

Mistrovický sedlák kupuje jídlo, platí kontribuci a platí robotu. Robotu o polovinu větší než běžný sedlák, kterému nezbyde nic…

Dopadlo to, jak to dopadnou muselo - dluhy narůstaly.

Snad to na začátku nebylo tak hrozné, ale neúroda 1770 situaci dramaticky zhoršila a další neúroda v roce 1771 vyústila v děsivý hladomor:

Rozhoduje-li se sedlák, zda alespoň v nezbytném minimu uživit sebe a svou rodinu, nebo zaplatit vrchnosti robotní reluici, celkem přirozeně si zvolí první možnost.

Takže dluhy obce dosáhly 800 zlatých!

800 zlatých, nezdá se to moc. Ale: celková robotní reluice ročně obce Mistrovice činila asi 700 zlatých (bohužel se přesná částka v pramenech nedochovala, počítám podle výše uvedených částek robotní reluice a počtu nemovitostí v Mistrovicích - 7 statků, 23 zahradnictví a 54 domků).

Dluhy přesáhly roční robotní reluici. Tyto dluhy samozřejmě chtěla vrchnost doplatit.

A tak se Mistrovičtí rozhodli!

Už jednou přece vrchnost ze svých požadavků trochu slevila. Co kdybychom to zkusili znovu? Aby vrchnost, když ne robotní reluici snížila, alespoň posečkala s placením dluhů…

A tak se jednoho dne roku 1772 (možná ještě v roce 1771 nebo až na jaře roku 1773) Mistrovičtí vypravili na vrchnostenskou kancelář do České Kamenice…

Za stolem sedí správce celého českokamenického panství Franz Ratoliska. Konzultuje nějaké záležitosti s rentovním a kontribučním písařem Johannem Georgem Kuchařem.

Ozve se zaklepání…

Co se stalo pak? Dejme slovo Mistrovickým:

„Vydali jsme se do České Kamenice k panu rentmistrovi, abychom vyložili svou nemohoucnost a abychom téhož požádali trpělivě posečkat, než se alespoň trošičku zotavíme.“

Co čekali? Soucit pana rentmistra Kuchaře? Nevěděli snad o jeho chování k jiným poddaným? Přece ho museli znát…

Jako ho známe už my z jednoho předešlého článku:

Rok předtím, než se Mistrovičtí vydali k panu rentmistru Kuchařovi, řešil tento vysoký úředník problém s jiným dlužníkem, Florianem Mayem z Kerhartic. Tomu poslal „exekuční výzvu“ ve znění:

„Vy proklatý pekelný pse. Takže budete hned exekuován a budete platit exekuční poplatky. Ani teď se nestalo nic! (Čti: "Ani teď jste nic nezaplatil!") Nechám Vás v poutech předvést biřicem. Chci Vás a toho sprostého hulváta učitele naučit lépe se chovat (doslova „používat lepší hubu“ - „bestes Maul gebrauchen“). Střezte se oba mě potkat a dostat se do mých rukou.“

K takovému člověku (a správce Ratoliska o moc lepší nebyl, jak uvidíme) nyní Mistrovičtí vstupovali do kanceláře, aby ho poprosili o posečkání se splácením dluhů. Přednesli svou žádost a…

Dejme raději opět slovo jim samým:

„On (rentmistr Kuchař) začal hubě nadávat a chrlit taková potupná slova, že by to vyděsilo každého.“

U slov ale nezůstalo:

„Se stálým nadáváním uchopil hůl a mlátil nás jí po hlavách, že jsme jeden přes druhého padali po schodech.“

Ovšem, v místnosti byl ještě Kuchařův nadřízený, správce celého panství Ratoliska. Jak se on postavil k tomuto incidentu? Snad celkem dle očekávání:

„Kamenický pan správce za námi řval, že by ti mistrovičtí psi měli být postříleni.“

(Překládám-li správně v této větě slovo „Stuck“ jako „dělo“, pak doslovně, že by „na ně mělo být stříleno děly“. Ty by se jistě daly lehko sehnat - majitel panství kníže Kinský byl velitelem dělostřelectva celé rakouské armády…)

Jeden z řečníků byl poté na tři dny zavřen do kamenického vězení.

Mistrovičtí si jen povzdechli:

„Milostivý Bože! To byla věru špatná útěcha.“

Tak dopadla žádost Mistrovických o posečkání s dluhy. Posečkali pan správce s panem rentmistrem? Nevím, bohužel nemám přístup do kamenických účtů a o nějakém posečkání se nikde napíše.

Spíše ale neposečkali. Ba naopak:

„Že byli s největší ostrostí bez jakéhokoli ohledu nuceni k placení robotních peněz, vypověděl Josef Georg Hickisch, že byl odsouzen k 10 dnům vězení.“

Rosina Hegenbartová si poseděla taktéž 10 dní, stejně jako Johann Förster a Johann Schlegel, Florian Wender dostal 8 dní, Florian Hauptmann "jen 3 dny…

Než se dostaneme ke konci příběhu, řekněme si ještě o jednom incidentu pana rentmistra Kuchaře.

O jeho „sporu“ s „proklatým pekelným psem“ Florianem Mayem jsme si řekli výše. Ale ještě jeden střet pana rentmistra s poddaným máme doložen:

Konflikt je trochu staršího data, stal se v roce 1769:

Když v roce 1773 přijel guberniální rada Streeruwitz v roce 1773 do České Kamenice vyšetřovat poddanské stížnosti, předložili mu své stížnosti i poddaní z Horní a Dolní Kamenice, vsí hned u města Česká Kamenice.

Kromě závažnějších bodů stížnosti přednesli i stížnost na rentmistra Kuchaře:

„Sedlák z Horní Kamenice Johann Georg Beutlich byl v úřední místnosti rentovním písařem Kuchařem kvůli odepření přísahy bit pěstí do hlavy a za vlasy vláčen ke dveřím a z místnosti ven.“

Prudká povaha tento rentmistr Kuchař…

Sedláka Beutlicha pak nechal dva tři dny zavřít do vězení, další dva sedláci dostali po dvou dnech…

Na celou věc se při vyšetřování zeptal guberniální rada Streeruwitz:

Co k věci sdělil vyšetřující Kuchař, nevíme. Snad na to ani dotazován nebyl - protokol je podrobný a o věci s Kuchařem jednáno nebylo. Komise se ho ptala jen na zmíněný dopis Florianu Mayovi, který Kuchař okomentoval tak, že „tak ostře psal z unáhlení (Übereilung)“. Také vyšlo najevo, že May měl část závazků uhradit až dva dny po napsání onoho dopisu, k čemuž Kuchař nyní uvedl, že Mayovi „prostě nevěřil“.

Na incident se sedlákem Beutlichem reagoval osobně pan správce Ratoliska, který byl zřejmě celému incidentu přítomen:

„Toto se stalo kvůli mimořádně neomalené hubě (sedláka Beutlicha), ne ale tak prudce, jak tvrdí stížnost.“

„Mimořádně neomalená huba“ a „Proklatý pekelný pes“, jaké krásné poklady ukrývá pražský Národní archiv…

Mimochodem: připouští-li Ratoliska, že se incident stal, jen „ne tak prudce“, můžeme si být skoro jisti, že se stal právě tak, jak tvrdí stížnost poddaných. Už přece dobře známe rentmistra Kuchaře a správce Ratolisku…

O dalších incidentech rentmistra Kuchaře s poddanými bohužel zpraveni nejsme, ale snad tyto tři případy postačí k tomu, abychom si udělali obrázek, s čím se naši předci ve vrchnostenských kancelářích střetávali…

Snad bude čtenáře, který článek dočetl až sem, zajímat, jak celá věc dopadla…

O celé stížnosti snad jednou napíšu celý seriál článků. Je to velmi poučné pro dnes konečně oblíbené „dějiny každodennosti“.

Zde tedy jen ve zkratce:

Všechny tyto případy se dostaly na pořad jednání vyšetřujících komisí, ať již to byla komise výše zmíněného guberniálního rady Streeruwitze (dej mu pánbůh věčnou slávu - to byl muž skutečně spravedlivý!) nebo komise krajského hejtmana Wolfganga von Schönau, který byl ovšem pro dříve projevenou liknavost (kvůli které byl jen o málo později zabaven funkce krajského hejtmana!) raději přes české gubernium instruován přímo z dvorské kanceláře ve Vídni. A tu v této záležitosti instruovala sama Marie Terezie, víme to z dalších písemností…

Celá stížnost Mistrovic byla podrobně vyšetřována v květnu 1775. To bylo necelé dva měsíce po porážce „sedláků u Chlumce“. Již předtím chystala Marie Terezie vydání nového robotního patentu, takže byli Mistrovičtí odkázáni na tento nový robotní patent, vydaný v srpnu téhož roku 1775. Podle něj jim byly roboty hned téhož roku sníženy na úroveň ostatních sedláků podle výše jimi placené kontribuce (značně zjednodušeně řečeno, snad se k tomu dostaneme v nějakém z dalších článků).

O jeho osudu jsme si řekli v odkazovaném článku - pro dluhy byl dle práva, ovšem protiprávním postupem, sehnán ze statku. Statek v dražbě koupil Mayův švagr, který, protože byl sám obchodníkem, Floriana Maye na jeho bývalém statku nechal hospodařit až do jeho smrti.

Na svém statku hospodařil až do svého odchodu do „důchodu“, tedy na výměnek.

Jeho jméno se dostalo až k Marii Terezii! Ta sama rozhodla takto: Správci Ratoliskovi nechť je vyslovena přísná důtka, v případě dalšího prohřešku nechť je zbaven svého úřadu a nechť je mu zakázáno vykonávání jakéhokoli jiného úřadu ve vrchnostenské správě na kterémkoli panství v „dědičných zemích“. Správce Ratoliska byl knížetem urychleně penzionován… Jinak se mu nestalo nic.

I on byl urychleně penzionován, ovšem na rozdíl od správce Ratolisky za své konání pykal - v průběhu vyšetřování totiž vyšla celá řada nepravostí, které Kuchař jako hlavní účetní celého panství v průběhu let prováděl.

Za tyto prohřešky při účtování byla Kuchařovi vyměřena celkem citelná pokuta, kterou pak, ovšem z milosti Marie Terezie zásadně sníženou, uhradil v roce 1777 (celé vyšetřování se ukázalo jako komplikovanější, než se původně zdálo), což byla tečka za celou událostí.

NA Praha, fond České gubernium - Contributionale.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu.

NA Praha, fond Tereziánský katastr.

Obecní úřad Nový Oldřichov - https://www.obecnovyoldrichov.cz/obec-7/historie/historie-33cs.html