Děsivá dětská úmrtnost v praxi aneb příběh jedné rodiny z časů našich praprababiček

Kdybych psal pohádku, začínala by klasicky: Za sedmero horami a sedmero řekami v severočeském pohraničí leží malá vesnice Kunratice, kde kdysi žili Zeckertovi, a vedle ní o něco větší vesnice Horní Kamenice, kde kdysi žili Austenovi.

Jak ovšem uvidíme na následujících řádcích, nešlo o pohádku, ale o horor. I když zpočátku to tak nevypadalo…

V Kunraticích byli Zeckertovi honorací - vlastnili jeden ze tří největších statků v obci čp. 39. Sedlák Anton Zeckert hospodařil na více než 20 hektarech polí a 18 hektarech luk a pastvin, k tomu měl 25 hektarů lesa.

Anton statek koupil čp. 39 od svého strýce Georga v roce 1762. Polepšil si, protože do té doby vlastnil malý statek čp. 26, který hned téhož roku prodal. Na rozdíl od svého strýce, který statek čp. 39 silně zadlužil a statek musel prodat rozhodnutím vrchnosti, byl Anton hospodářem dobrým. Hned při koupi zaplatil věřitelům dohodnutý závdavek 529 zlatých a pak každý rok platil roční splátku 40 zlatých přesně podle smlouvy, jak je zaznamenáno v kunratické pozemkové knize:

Šlo-li v hospodářství vše „jak na drátkách“, o rodině se to říci nedalo - chyběl totiž dědic!

Svou ženu Dorotheu Elisabeth Eschlerovou z dalšího bohatého kunratického statku čp. 1 si Anton vzal na začátku roku 1760. Vdávala-li se Dorothea Elisabeth v bílém, nevím, ale pannou nebyla, protože o dva měsíce dříve porodila nemanželskou dceru. Ačkoli to do příběhu úplně nepatří, u této epizody se zastavíme a ukážeme si, jak se tehdy mladá žena, Dorotě Elisabeth bylo 21 let, rozhodla vyřešit morální prohřešek.

Oním „morálním prohřeškem“ myslím dnes běžnou věc - nemanželské dítě. Co je dnes běžné, se v tomto kraji stalo běžným až o sto let později po polovině 19. století: V letech 1850-1900 se v Kunraticích narodilo 1090 dětí, z nichž nemanželských bylo 177, to je 16 %. Nezdá se to mnoho, ale číslo je samozřejmě ovlivněno vysokým počtem dětí narozených v manželství - tuto statistiku totiž zkreslují četné případy, kdy žena porodila nemanželské dítě, pak se vdala a v manželství měla dalších třeba pět dětí… Pokud bychom se podívali, kolik kunratických dívek se ve druhé polovině 19. století stalo svobodnými matkami, pak zjistíme čísla zcela jiná: svobodnými matkami se stalo téměř 40 % kunratických žen. A v tomto případě se již dá o narození nemanželského dítěte mluvit jako o běžné události.

V první polovině 18. století byla situace ale zcela jiná: V letech 1710-1760 se v Kunraticích narodilo 382 dětí, z nichž jen 7 bylo nemanželských - 1,8 %. Když odečteme na svou dobu poněkud „morálně extravagantní“ rodinu kunratických hrobníků Krahlových, jejichž dvě dcery porodily tři nemanželské děti, a dvě děvečky odjinud, zjistíme, že z kunratických dívek se v letech 1710-1760 svobodnými matkami staly jen dvě - a jednou z nich byla právě Dorothea Elisabeth. Dvě ženy z několika stovek v té době v Kunraticích žijících je skutečná výjimka, a tak snad můžeme oprávněně hovořit o vybočení z morálních norem tehdejší doby a tedy i o „morálním prohřešku“.

Jak tedy Dorothea Elisabeth svůj problém vyřešila? Více by nám napovědělo vyšetřování vrchnostenských úředníků, které jistě podle tehdejších zákonů proběhlo, ale fond Velkostatku Česká Kamenice je z velké části bohužel stále nepřístupný. Takže nám zbývá jen zpráva z matriky:

Zda se před rodinou Dorotě podařilo těhotenství utajit, nevím. Nevím ani, jak a kde proběhl porod, ale jisté je, že ráno 7. listopadu 1759 „bylo na klice místního špitálu nalezeno dítě zabalené v zavinovačce“. Ač bez rodičů, muselo být dítě samozřejmě pokřtěno a P. Augustin Huba jej ještě téhož dne pokřtil na Annu Marii; kmotrou a svědky se stali snad náhodní přítomní z okolních vesnic.

Kde bylo dítě následující dva dny, také nevím. Ale už o dva dny později se situace vyjasnila: z obratu „ist die Mutter zu diesen Kind hervorgekommen“ bohužel není zřejmé, zda byla matka zjištěna při úředním vyšetřování, nebo zda si pro dítě Dorothea Elisabeth sama přišla. Jisté ale bylo, že ona je matkou dítěte a tak to bylo do matriky také zapsáno. A jisté také je, že s matkou zůstala - v lednu 1760 je v soupisu lidu psána malá Anna Maria jako Maria Elisabeth u matky:

A o měsíc později, v únoru 1760 si Dorothea Elisabeth vzala Antona Zeckerta. Zda byl on otcem malé Marie Elisabeth/Anny Marie, nevím, ale lze to předpokládat. Zda se malá dcerka dožila svatby rodičů, taktéž není jasné, protože zemřela hned v roce 1760, ale v matrice jsem její pohřeb nenašel. Také je možné, že byla dána někam na výchovu, ale v lednu 1761 ani nikdy poté s rodiči ani jinde v Kunraticích jistě nebydlela:

V lednu 1761 tedy Zeckertovi hospodařili na statku čp. 26 v Kunraticích, kde zřejmě dcera Marie Elisabeth/Anna Maria o rok dříve zemřela. Ještě téhož roku, 2. července 1761 se Zeckertovým narodila (resp. tehdy byla pokřtěna) další dcera Maria Elisabeth. O rok později v červenci 1762 pak Anton koupil, jak již víme, strýcův zadlužený statek čp. 39, kam se rodina přestěhovala.

Tam se pak Zeckertovým v září 1763 narodil Franz, který ale po dvou měsících zemřel, poté se v lednu 1765 narodil Johann a v květnu 1767 další Franz. Oba synové zemřeli v průběhu roku 1769, takže manželé na začátku roku 1770 měli stále jen dceru Marii Elisabeth. To již byla Dorothea Elisabeth opět těhotná a v únoru 1770 byla pokřtěna Maria Anna, která ale zemřela o rok později. Až další děti se dožily dospělosti: v březnu 1772 byla pokřtěna další Maria Anna a v květnu 1774 se narodil další syn, jistě vysněný dědic a hlavní hrdina našeho příběhu Adam Josef (v dospělosti si bude říkat jen Josef).

A poté následovali ještě další dva synové: v říjnu 1776 Franz a jako poslední v lednu 1782 Johann. V manželství (nemanželskou dceru v to nepočítaje) se tak narodilo devět dětí, z nichž pět se dožilo dospělosti.

Kdo zde čeká konec příběhu o „děsivé dětské úmrtnosti“, musím ho vyvést z omylu: devět, s nemanželskou dcerou deset narozených dětí, z nichž pět zemřelo a pět se dožilo dospělosti byl v té době a ještě dlouho poté zcela běžný (!) průměr.

Hlavní hrdina našeho příběhu Josef Zeckert, nejstarší syn Antona a Dorothey Elisabeth, zažije dětskou úmrtnost mnohem děsivější! K tomu se dostaneme zanedlouho…

Po narození nejmladšího Johanna tak na kunratickém statku čp. 39 žil sedlák Anton Zeckert se ženou a pěti dětmi ve věku 21 let až 1 rok:

Než se dostaneme k hlavnímu hrdinovi Josefu Zeckertovi, podíváme se do nedaleké Horní Kamenice, protože tam žila Josefova budoucí žena Theresia Austenová.

Oddíl o Austenových bude stručnější, abychom se rychle mohli vrátit do Kunratic.

I u Austenových ale Kunratice musíme zmínit, protože matkou Theresie byla Anna Elisabeth Füllerová z Kunratic čp. 46. Ta si v červnu 1774 vzala sedláka Franze Austena z Horní Kamenice čp. 35. Ženichovi bylo pro ženichy běžných 26 let, přesto byl věkový rozdíl mezi manželi 10 let - Anna Elisabeth se totiž vdávala již v 16 letech, což byl pro zdejší oblast velmi nízký věk a Anna Elisabeth byla jednou z nejmladších nevěst v kunratické historii.

Proč se Anna Elisabeth vdávala tak mladá, nevím. Vdávat se přitom „nemusela“, protože první dítě se narodilo až 11 měsíců po svatbě. A tím dítětem byla Theresia, budoucí žena Josefa Zeckerta. Po Theresii se manželům narodilo ještě osm dětí, z nichž tři zemřely, takže když se Theresia v říjnu 1793 vdávala do Kunratic, měli Austenovi šest dětí (v březnu 1793 narozená nejmladší dcera Johanna není z nějakého důvodu v soupisu lidu psána, zemřela pak jako šestiletá v prosinci 1799).

Než se vrátíme do Kunratic, podíváme se ještě na další děti Austenových. Po svatbě Theresie se narodilo dalších pět dětí, z nichž jen Maria Anna se dožila dospělosti. Celkem se tedy v manželství Franze a Anny Elisabeth Austenové narodilo 14 dětí, z nichž 6 se dožilo dospělosti.

Ani zde nekončí náš článek o „děsivé dětské úmrtnosti“. Austenovým zemřelo 8 dětí ze 14. To je 57 %, o něco více než byl tehdejší průměr, ale stále to nevybočovalo z běžné dětské úmrtnosti. Co ve svém životě musela zažít nejstarší dcera Austenových Theresia byla zcela "jiná káva"…

Josef s Theresií se vzali 28. října 1793. Byli to mladí novomanželé: ženichovi bylo 19, nevěstě 18 let. Běžně byli tehdy ženichové i nevěsty o několik let starší: pokud bychom vynechali vdovce, pak ženichovi-mládenci bylo tehdy v průměru 27, nevěstě-panně 24 let.

Přes své mládí Josef již tehdy statek čp. 39 v Kunraticích vlastnil. Co vedlo otce Antona v únoru 1790 k prodeji statku svému tehdy teprve 15letému (!) synovi Josefovi, nevím (dluhy to jistě nebyly).

Důvod celé transakce zůstává záhadou - hned po uzavření kupní smlouvy podle seznamu splátek Josef otci uhradil závdavek 200 zlatých. Kde by 15letý hoch získal takovou částku, za kterou se v Kunraticích prodávaly běžné domky, také nevím - zřejmě částku sám sobě za syna uhradil otec Anton.

Ať bylo za celou transakcí cokoli, na statku zatím hospodařil stále otec Anton. Josef se hospodaření ujal hned po své svatbě a v soupisu lidu z ledna 1794 je již psán jako „sedlák (Bauer)“, zatímco otec Anton jako „starý hospodář“ (Alter Wirth neboli výměnkář).

Na výměnku nezůstal otec Anton dlouho, protože zemřel již v květnu roku 1794. To již byla z domu také dcera Maria Anna: v listopadu 1793 se vdala do nedalekého Horního Prysku, proto je v soupisu lidu její jméno škrtnuto. Matka Dorothea Elisabeth pak na statku žila až do své smrti v roce 1801; stejně jako manžel Anton i ona zemřela v 63 letech.

O bratrech nového sedláka Josefa Franzovi a Johannovi jen krátce: Franz byl v lednu 1794 krejčovským tovaryšem, ale ještě téhož roku ve svých teprve 16 letech vstoupil do armády, ve které již zůstal. A Johann se vyučil punčochářem, později se živil jako obchodník, nikdy se neoženil a zemřel na obchodní cestě v Prusku v roce 1830 ve věku 48 let.

Vraťme se ale do roku 1793 k novomanželům Josefovi a Theresii Zeckertovým a podívejme se, jak děsivé martyrium si během svého života Josef a Theresia museli prožít kvůli úmrtím svých dětí.

Na první dítě si Josef s Theresií museli počkat necelých 20 měsíců:

Mezi létem 1795 a létem 1800 se tak Zeckertovým narodily čtyři děti. Zemřely ve věku 6 dní, 3 roky, 17 dní a 15 dní.

V lednu 1801 tak byli manželé stále bez dětí, u dcery Theresie je křížek s poznámkou "zemřela doma 20. února 1800"; na statku s Josefem a Theresií žila jen matka/tchyně Dorothea Elisabeth (Josefův mladší bratr Johann byl na vandru)…

5. Snad v lednu 1801 Theresia opět otěhotněla a 4. října 1801 byla pokřtěna další dcera Maria Anna. Maria Anna se, chvála Bohu na výsostech, dožila dospělosti,

(Aby pohřbů nebylo v rodině málo, zemřela v listopadu 1801 zde na statku Josefova matka Dorothea Elisabeth.)

6. jako šesté dítě se narodila Maria Theresia, pokřtěna byla 21. října 1804, žila ale jen rok a půl - 29. května 1806 zemřela jako poslední z třinácti kunratických obětí epidemie zarděnek,

7. půl roku po sestřině smrti se narodil Josef, pokřtěn byl 24. listopadu 1806 jako Adam Josef. Sláva - i Adam Josef se dožil dospělosti (stejně jako otec si i syn přes křestní jméno Adam Josef bude v dospělosti říkat jen Josef).

Dva roky se pak žádné dítě nenarodilo, takže po sedmi porodech vychovávala Theresia s manželem Josefem dceru Marii Annu a syna Josefa. Takto je rodina psána v soupisu lidu z ledna 1809:

Ačkoli porodila již sedm dětí, byla Theresia stále mladá - bylo jí jen 33 let, a tak měla před sebou ještě mnoho plodných let. Navíc byla znovu znovu těhotná a na konci téhož ledna roku 1809 mohli manželé přivítat na světě další dítě:

8. 23. ledna 1809 byla pokřtěna další Theresia. Z dcerky se manželé dlouho neradovali - Theresia zemřela po dvou týdnech na psotník.

V matrikách českokamenické farnosti bylo až do února 1809 uváděno jen datum křtu. Až v březnu 1809 se nově kromě data křtu uvádělo i datum narození. Křest se ovšem až do 70. let 19. století konal velmi brzy: narodilo-li se dítě přibližně od půlnoci do poledne, bylo křtěno ještě téhož dne, narodilo-li se od poledne do půlnoci, bylo křtěno následujícího dne (hodina narození se sice v matrice objevuje až v roce 1835, ale jistě tomu tak bylo i dříve).

9. Prvním kunratickým dítětem, u kterého bezpečně známe datum narození, je deváté dítě Zeckertových - chlapec, narozený 13. března 1810. Známe sice jeho datum narození, jméno ovšem neznáme - naděje na přežití nebyla žádná, a tak byl chlapec porodní bábou jen nouzově pokřtěn, aby se dostal do nebe, ani mu nebylo dáno jméno a bezprostředně po porodu chlapec zemřel. V matrice je psáno: „Ein nothgetauftes Söhnlein ohne Nahmen“ - „Nouzově pokřtěný chlapec bez jména“ a místo jména křtícího kaplana je uveden latinský obrat „Obstetrix in necessitate“ - (Pokřtila) „Porodní bába v nouzi“. (Otázku, zda to nebyl trik rodičů a porodní báby a chlapec se nenarodil mrtvý a byl pokřtěn jen naoko, aby se dostal do nebe, ponechávám stranou…)

10. Jako desáté dítě Zekertových se 15. dubna 1812 narodila další dcera. Dostala znovu jméno Theresia a byla tak třetí dcerou, která dostala jméno Theresia. Ani ona neušla osudu přechozích Theresií a žila jen velmi krátce - po týdnu zemřela na psotník.

Deset porodů a jen dvě živé děti, taková byla na přelomu let 1812/1813 „bilance“ Zeckertových; Marii Anně bylo 11, Josefovi 6 let. Ani to však nebyl konec trápení: Theresia byla opět těhotná a v létě 1813 se narodila…

11. …Johanna. Narodila se 30. července 1813, téhož dne byla českokamenickým kaplanem Franzem Helzelem pokřtěna, kmotrou jí byla teta Maria Anna Austenová z Horní Kamenice čp. 35, manželka Theresiina bratra Franze. O dva týdny později již malá Johannka odpočívala v hrobě - zemřela 8. srpna, pohřeb se konal 10. srpna a na poslední cestě Johannku doprovázel ten, kdo ji křtil: kaplan Franz Helzel.

V lednu 1814, po jedenácti porodech, tak manželé stále měli jen dvě děti: Marii Annu a Josefa:

12. 6. února 1815 se narodil Johann Franz, žil - 12 dní, 18. února zemřel na psotník,

13. 8. června 1816 se narodila Franziska, která přečkala kritické první dny, týdny a měsíce života,

14. čtrnácté dítě, syn Franz: narodil se 26. srpna 1817, žil jen týden a 4. září 1817 zemřel na psotník,

15. 26. května 1819 se na statku čp. 39 narodilo patnácté dítě Zeckertových - další syn Franz; starší sestře Marii Anně bylo 17, bratrovi Josefovi 12 let a mladší sestře Franzisce necelé tři roky. Z nového sourozence se ani tentokrát dlouho neradovali - Franz zemřel tři dny po svém narození 29. května na psotník.

Po patnácti porodech tak rodina v lednu 1820 vypadala takto: 45letý (v soupisu omylem uvedeno 46 let) otec Josef, o rok mladší Theresia a tři děti Maria Anna, Josef a Franziska:

Matce Theresii bylo již 44 let, a přestože některé ženy rodily i v pozdějším věku, Theresia již další děti neměla. Z patnácti dětí žily tři. Byl to konec martyria rodičů? Ještě ne!

Na jaře 1822 se snad malá Franziska těšila do školy. Už se jí ale nedočkala - zemřela ve věku šesti let v červenci 1822 jako první oběť epidemie zarděnek. Epidemie pak zabila další tři kunratické děti: ve věku rok a tři čtvrtě, dva roky a jedenáct dnů a dva a tři čtvrtě roku.

A tak v lednu 1824 žila na statku čp. 39 v Kunraticích rodina Zeckertových ve složení: otec Josef, matka Theresia, dcera Maria Anna a syn Josef:

Tak tedy vypadala dětská úmrtnost:

„Staří“ Zeckertovi: deset narozených dětí - pět se dožilo dospělosti,

Austenovi: čtrnáct narozených dětí - šest se dožilo dospělosti,

„Mladí“ Zeckertovi: patnáct narozených dětí - dvě (!) se dožily dospělosti.

Vítejte v Čechách před dvě stě lety…

Ještě pár slov o dalších osudech Zeckertových:

Jediná dcera Maria Anna se hned v roce 1824 vdala do sousední Lísky za Franze Eschlera; i oni byli postiženi vysokou dětskou úmrtností a dospělosti se jim dožily dvě děti.

Otec Josef Zeckert zemřel v srpnu 1825, bylo mu jen 51 let. Syn Josef sloužil jako čeledín u rychtáře v sousední Lísce a vdova Theresia statek propachtovala. Josef se brzy dostal do křížku se zákonem a v letech 1827-1830 seděl v Praze ve vězení. Po propuštění se do Kunratic vrátil a dědickým vypořádáním se v roce 1831 stal majitelem statku čp. 39, kde se narodil.

Hned se oženil s dcerou kunratického mlynáře Marií Annou. Rodina měla na děti štěstí: narodilo se devět dětí, z nichž hned osm se dožilo dospělosti. Josef na statku hospodařil až do počátku 60. let 19. století.

Matka/babička Theresia žila na výměnku tohoto statku až do své smrti. Po smrti svého manžela zůstala celých 36 let vdovou a zemřela v roce 1861 v požehnaném věku 85 let.

Theresiinou smrtí se uvolnil výměnek, a tak Josef svůj statek v roce 1862 prodal nejstaršímu synovi Josefovi a přestěhoval se se ženou Marií Annou a pěti dětmi na výměnek. Kunratické matriky z této doby ještě nejsou přístupné, takže přesné datum Josefovy smrti neznám, ale zemřel někdy na začátku 70. let, Maria Anna krátce po něm někdy před rokem 1880.

Jejich syn Josef statek čp. 39 v Kunraticích vlastnil až do své smrti někdy těsně před koncem 19. století. Pozůstalí poté statek prodali sousedovi Josefu Tschinkelovi.

Tím skončila 150letá držba statku čp. 39 rodinou Zeckertových - statek v roce 1739 koupil Josefův praprastrýc Georg Zeckert, který jej v roce 1762 prodal Josefovu pradědovi Antonu Zeckertovi. To už ale víme, pověděli jsme si o tom na začátku příběhu…

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obcí Kunratice, Horní Kamenice a Líska, 1750-1848.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, pozemkové knihy inv. č. 1038 (Kunratice), inv. č. 968 (Horní a Dolní Kamenice).

SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice, 1700-1900.

NA Praha, fond Josefský katastr, inv. č. 4895 (karton 2408).

NA Praha, fond Stabilní katastr, inv. č. 4738 (karton 2094).