„Svatba v máji, do roka máry.“ Platilo toto přísloví před 300 lety i ve skutečnosti?

V minulém článku jsme se podívali na statistiky svateb jedné severočeské vesnice v okresu Děčín mezi třicetiletou a druhou světovou válkou:

Jedna vážená čtenářka (kterou nejmenuji, protože k tomu nemám její svolení) v diskuzi napsala: "Nemáte v plánu se statistickým okem podívat i na pořekadlo „svatba v máji, do roka máry"? To by mě osobně také moc zajímalo.“

Dobrý nápad a děkuji za něj. Zde je výsledek:

Z výše uvedeného článku je zřejmé, že květen sice nebyl nejoblíbenějším měsícem pro svatby, ale zároveň se květnovým svatbám naši předci, alespoň ti v severočeských podhorských oblastech, nevyhýbali:

Celkem se mezi třicetiletou a druhou světovou válkou v této obci konalo 1 531 svateb (ve skutečnosti jich bylo více, protože matrika z let 1714-1735 je ztracena). Z těchto 1 531 svateb se 138 konalo v květnu, to je 9 %.

Po lednu, listopadu a únoru tak byl květen v pořadí čtvrtým nejoblíbenějším, těsně následován červnem a říjnem.

Obliba května se po celé období mezi třicetiletou a druhou světovou válkou pohybovala přibližně ve stejné výši:

V 17. století - 9,8 % (čtvrtý nejoblíbenější měsíc pro svatbu),

v 18. století - 5,6 % (výrazně menší podíl, ale stále čtvrté místo),

v letech 1801-1850 - 8,1 % (i v tomto období čtvrté místo),

v letech 1851-1900 - 9 % (spolu s říjnem páté až šesté místo).

Obliba května jako svatebního měsíce byla tedy v průběhu tří století v podstatě konstantní.

V letech 1901-1945 již v naší obci plně platilo „máj, lásky čas“ - květen byl s 13,4 % svateb nejoblíbenějším měsícem.

Naše severočeská vesnice ovšem v tomto nebyla výjimkou. Obdobná čísla můžeme sledovat i na opačném konci Čech: Podle výzkumů Blanky Štěrbové se mezi lety 1686-1909 v jihočeské farnosti Novosedly nad Nežárkou v květnu uskutečnilo 9,3 % svateb a květen tak byl pátým nejoblíbenějším sňatkovým měsícem.

Naďa Valášková v Národopisném věstníku upozornila, že před květnovými svatbami varoval již Ovidius. A jistě nebyl první.

Tak daleko se ovšem s českými matrikami nedostaneme. V díle Josefa Dobrovského Českých přísloví sbírka z roku 1804 nic o květnových sňatcích není, takže zřejmě první zmínka o přísloví „Svatba v máji volá na máry“ je v Čelakovského sbírce Mudrosloví národu slovanského v příslovích z roku 1852.

My se tedy podíváme na květnové svatby mezi lety 1630 a 1900…

Statistický vzorek není velký: v těchto téměř třech stoletích se v naší severočeské obci odehrálo jen 97 svateb. Snad i tak tento omezený vzorek postačí pro zjištění, zda byly květnové svatby nebezpečné…

Variant je samozřejmě několik: nevěsta, ženich, první dítě.

Rozebereme si to postupně:

Z 97 nevěst do roka - nezemřela ani jedna!

Z 97 ženichů do roka - nezemřel ani jeden!

To ovšem není takové překvapení, protože ve sledovaném období jen velmi málo svateb mělo kratší než roční trvání: I při tehdejší nízkém věku dožití trvalo průměrné manželství přes dvacet let a jen 3,1 % svateb skončilo smrtí nevěsty či ženicha do roka po svatbě (ve třech čtvrtinách těchto případů jako první zemřel muž).

Z pohledu ženicha či nevěsty se tedy květen bez ohledu na „mrazivé“ přísloví řadil k nejbezpečnějším měsícům.

Zde si vypomůže článkem z webu ceskezvyky.cz (zde je odkaz).

Článek uvádí: „Zmíněná pověra asi tedy vycházela z předpokladů našich předků, že po svatbě téměř každá žena otěhotněla, a protože ji v následujících měsících čekala tvrdá práce na polích, přičemž nevěděla, že je těhotná, hrozilo riziko potratu. Dalším rizikem bylo, že by porod vycházel na měsíc únor.“

O potratovosti v minulosti nevíme nic nebo téměř nic. Tímto se tedy zabývat nebudeme.

Porod v únoru v případě květnové svatby vychází z předpokladu, že nevěsta otěhotní „hned“. Ovšem devět měsíců po svatbě se rodilo jen 13 % dětí. Průměrně se v naší oblasti první dítě rodilo 13 měsíců (medián 12 měsíců) po svatbě a pokud bychom odečetli případy, kdy se nevěsta vdávala již těhotná, byla průměrná doba mezi sňatkem a narozením prvního dítěte dokonce 17 měsíců (ovšem medián jen 13 měsíců).

Porod na únor tak vycházel jen v desetině případů - většina dětí z květnových manželství se rodila v květnu nebo červnu následujícího roku. To asi naši předci „tak nějak věděli“…

Vraťme se ale k číslům naší vesnice: Víme, že ani jedno z 97 manželství uzavřených v květnu neskončilo smrtí ženicha ani nevěsty.

Kolik dětí z květnových manželství zemřelo do roka po uzavření sňatku?

Tady už je situace horší než u novomanželů. Jedno dítě se narodilo hned v červnu téhož roku a zemřelo hned po narození, jedno dítě se narodilo v září téhož roku a zemřelo v říjnu a jedno dítě se narodilo v září téhož roku a zemřelo v prosinci téhož roku.

Takže tři děti zemřely do roka po svatbě rodičů.

Můžeme sečíst a odpovědět si na otázku, v kolika procentech případů platilo mezi lety 1630 a 1900 přísloví "Svatba v máji, do roka máry"?

97 sňatků - do roka 0 úmrtí novomanželů a do roka 3 úmrtí novorozených dětí.

Přísloví „Nežeň se v máji, budeš hned v ráji“ se vyplnilo v 0 % případů (pokud bychom ono rezolutní „hned“ vzali poněkud volněji "do roka").

Přísloví „Svatba v máji, do roka máry“ se vyplnilo v 3,1 % případů (a vždy se jednalo o smrt dítěte).

Řekl bych, že květen byl z těch bezpečnější časů na svatbu…

Existuje také jiná varianta přísloví, která nemluví o „marách“. Zní: „Svatby v máji šťastné nebývají“.

Bylo šťastné třeba 14. května 1679 uzavřené manželství Georga Hartmanna a Anny Schöneové? Nebo to 22. května 1748 mezi Christianem Weinschnerem a Rosinou Austenovou? Těžko říct - něco nám zůstane utajeno…

Ale ze 138 květnových manželství jistě šťastné (alespoň na konci) nebyly dvě:

4. května 1889 se brali August Milan a Maria Josefa Michelová. Toto je první sňatek, který byl v naší vesnici rozveden.

Druhým takovým případem květnové, později rozvedené svatby je 19. května 1900 uzavřený sňatek mezi Wilhelmem Hankem a Emerenzií Kasperovou, rozvedený nejpozději devět let po svatbě.

A ještě jeden sňatek šťastně neskončil - 31. května 1898 se vzali Eduard Büchse, mlynář ze sousední vesnice, a Emilia Püschelová. V roce 1913 Eduard skončil svůj život sebevraždou. Emilia převzala provoz mlýna a se dvěma dětmi Annou a Rudolfem se protloukala životem dále…

To jsou naopak ty smutné příběhy…

SOA Litoměřice, sbírka matrik farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.

Národopisný věstník XXVI (68), 2009/1.

https://www.ceskezvyky.cz/zakazane-majove-svatby-povera