Letní sobota nejlepším časem na svatbu? Pro naše předky naopak nejhorší. Aneb o svatbách v minulosti

Kdo četl mé předchozí články, ví, že se věnuji dějinám severočeského panství Česká Kamenice. Zdejší obce se nijak nelišily od stovek jiných v podhorském pásu mezi Krušnými horami a Krkonošemi a jistě také mnoha jiných v podhorských oblastech Čech i Moravy s obdobně nevýnosným zemědělstvím a domácí řemeslnou, převážně textilní výrobou.

Na příkladu jedné obce českokamenického panství se podíváme, kdy se lidé brali mezi třicetiletou a druhou světovou válkou.

Předtím, než se ponoříme do minulosti, si nejprve ukážeme statistiku svateb v současnosti: Ve kterých měsících a dnech se lidé berou a neberou?

Asi pro čtenáře nebude žádným překvapením, když si řekneme, že nejvíce svateb se koná o letních sobotách nebo pátcích.

Podíváme se na data roku 2023 podle Demografické ročenky, vydané Českým statistický úřadem.

Dvě třetiny svateb, 65,9 %, se koná v letních měsících červnu-září, přičemž s 19,1 % „vede“ červen.

Naopak nejméně svateb připadá na leden, kdy se koná jen 1,8 % svateb, a prosinec se 2,3 %.

Graf svateb v roce 2023 podle měsíců v procentech vypadá takto:

Nejoblíbenějším dnem v týdnu pro svatbu je sobota, kdy se koná necelých 70 % svateb. V letech 2013-2017 (v Demografické ročence 2023 přesná čísla uvedena nejsou) to bylo přesně 69 %, v pátek se pak v těchto letech vzalo 22 % párů. Na ostatní dny v týdnu pak připadají jen jednotky procent, jak je vidět v tomto grafu:

Všem jistě známá čísla… Nyní se podíváme, kdy se lidé na severočeském venkově brali mezi třicetiletou a druhou světovou válkou.

Rovnou si řekněme, že až do přibližně poloviny 19. století se lidé v létě příliš často nebrali a zatímco na letní měsíce červen-září dnes připadají dvě třetiny svateb, v 17., 18. i 19. století to byla jen přibližně pětina.

Důvod je nasnadě: Zatímco dnes se nám pod pojmem „léto“ vybaví nejspíše „dovolená“, našim předkům se jistě vybavil pojem zcela opačný - „práce“.

Poněkud zjednodušeně řečeno:

červen - senoseče,

červenec a srpen - sklizeň,

září - otavy a setí ozimů.

Práce na polích a loukách více než dost, takže v „předmoderní“ době se sňatky konaly naopak v zimních měsících.

Tak ještě Všeobecný domácí a hospodářský kalendář na obyčejný rok 1833 oznamuje, že v lednu se konají „plesy a svatby“ (hned po tomto záznamu následuje zajímavá poznámka, že „střízlíček se okazuje“).

K „zimním měsícům“ bude asi dobré poznamenat, že se jedná o listopad, leden a únor. V prosinci se lidé nebrali nikdy! Z 1233 zjištěných svateb mezi lety 1630-1900 se v prosinci neodehrála ani jedna! První prosincová svatba připadá až na rok 1917 a další následovaly až ve třicátých letech.

Také březen byl jako svatební měsíc volen velmi zřídka a až do 20. století se z 1233 svateb v březnu konalo svateb jen šest!

Nyní tedy pojďme po jednotlivých dobách od třicetileté až do druhé světové války:

V 17. stoletím byl na severočeském venkově nejoblíbenějším měsícem pro svatbu listopad, kdy se konala necelá třetina svateb, 29,3 %. Následoval leden s 18,4 % a únor se 16,1 %. Téměř desetina svateb, 9,8 %, se konala v květnu a o něco málo méně v červnu (7,5 %), přičemž většina červnových svateb konala před zahájením senoseče.

V prosinci se tedy svatba nekonala ani jedna, v březnu jen 0,6 % svateb a třetím nejméně oblíbeným měsícem byly shodně duben a září s 2,9 % svateb. V červenci-září se dohromady konalo jen 9,7 % svateb (zatímco dnes necelá polovina).

Graf svateb v 17. století podle měsíců v procentech vypadá takto:

Víme, že dnes se 90 % svateb koná v pátek nebo sobotu. V 17. století se v tyto dny nebral skoro nikdo: na pátek připadalo 1,2 % a na sobotu 2,5 % svateb, dohromady tedy jen 3,7 %.

Nejoblíbenějším dnes byla neděle, kdy se konala více než polovina svateb - 57,1 %. Těsně za nedělí následovalo pondělí se 30,7 %. Dohromady tedy 87,8 % svateb se konalo v neděli nebo pondělí, zatímco dnes přibližně stejný podíl připadá na pátek a sobotu, tedy dny, kdy se v 17. století nebral téměř nikdo.

Graf svateb v 17. století podle dnů v procentech vypadá takto:

Aby byl rozdíl v oblibě dnů mezi 17. stoletím a dneškem vidět názorně, přikládám ještě jeden graf:

Můžeme tedy shrnout, že v 17. století se lidé nejčastěji brali o listopadových, lednových a únorových nedělích a pondělích.

Jako i v 17. století se přibližně dvě třetiny svateb konaly v listopadu, lednu a únoru. Podíl únorových svateb zůstal přibližně stejný, ale v 18. století se lidé místo listopadu brali nejčastěji v lednu.

Zatímco v 17. století na listopad připadalo 29,3 % a na leden 18,4 % svateb, v 18. století se poměr obrátil. Nejvíce svateb se konalo v lednu - 37,9 %, v listopadu pak 16,8 %; podíl únorových svateb klesl ze 16,1 na 14,1 %.

Za celé 18. století se v prosinci nekonala ani jedna svatba, v březnu jen čtyři. Nastal i pokles podílu svateb v květnu a červnu, naopak mírně narostl podíl srpnových svateb, i tak ovšem činil jen 5 %.

Graf svateb v 18. století podle měsíců v procentech vypadá takto:

Ještě jeden graf o měsících - srovnání 17. a 18. století:

Posun mezi 17. a 18. století můžeme sledovat i u dnů.

Dvě nejoblíbenějšími dny stále zůstávala neděle a pondělí, ale v 18. století již „vede“ pondělí se 43,9 % svateb, v neděli se jich konalo 30,8 %.

Posílilo úterý z 4,9 % v 17. století na 10 % ve století 18. Rovněž sobota se v 18. století dostala do obliby: místo 2,5 % svateb se jich konalo již 8,4 %.

Zatímco trend nárůstu obliby úterý bude pokračovat, sobotní termíny ve stoletím 19. opět ubydou. O tom ale až níže, takže teď graf obliby svatebních dnů v 18. století:

A opět srovnání 17. a 18. století:

Pro 18. století tedy můžeme shrnout, že stejně jako v 17. století se lidé nejčastěji brali o listopadových, lednových a únorových nedělích a pondělích.

Ovšem zatímco v 17. století byly nejoblíbenější listopadové neděle, v 18. století to byla lednová pondělí.

Během 19. století klesal podíl svateb konaných v zimních měsících (ovšem opět za celé 19. století se v prosinci nekonala ani jedna svatba!): V 17. století se v listopadu, lednu a únoru konalo 63,8 % svateb, v 18. století 68,8 %, v první polovině 19. století podíl „zimních“ svateb klesl na 58,1 % a ve druhé polovině byl již „jen“ 47,5 %.

Klesal především počet lednových svateb, podíl listopadových a únorových svateb v podstatě stagnoval.

Do obliby se dostávaly „jarní“ svatby v dubnu a květnu a ve druhé polovině 19. století narůstal i podíl „letních“ svateb.

Zatímco v 17. i 18. století se podíl letních svateb (červen-září) držel kolem 16 % (17,2 % ve století 17. a 15,6 % ve století 18.), v první polovině 19. století stoupl na 24,8 % a dokonce na 32,1 % ve druhé polovině 19. století. Jistě nebudeme daleko od pravdy, když tento trend přičteme stoupající industrializaci a naopak klesající důležitosti zemědělství.

Graf svateb podle měsíců v 19. století vypadá takto:

Trend obliby zimních a letních měsíců mezi lety 1630-1900 si ukážeme ve dvou grafech:

První znázorňuje podíly zimních svateb (listopad-únor; „celkem“ je myšlen součet jejich podílů, stejně tak níže u dnů):

Druhý podíly letních svateb (červen-září):

Měnil se také podíl dnů v týdnu? Jen částečně:

Nejoblíbenějším svatebním dnem i v 19. století zůstalo pondělí, kdy se konala polovina svateb, přesně 49,8 %. V první polovině 19. století pondělí oproti 18. století dokonce posílilo - z 43,9 % v 18. století na 55,4 % v letech 1801-1850; ve druhé polovině 19. století ovšem následoval pokles na 45 % (a v 1. polovině 20. století bude sestup pokračovat, jak uvidíme níže).

Neděle se jako svatební den v průběhu 19. století stala dnem marginálním: zatímco v 17. století se v neděli konalo 57,1 % svateb, v 18. století to bylo 30,8 %; v první polovině 19. století pak již jen 15,1 % a mezi lety 1851-1900 dokonce jen 2,9 %.

I sobota šla (prozatím) „z módy“ - v 17. století se sice jen 2,5 % sňatků konalo v sobotu, v 18. století to ale bylo již 8,4 %. V 19. století podíl soboty opět poklesl na 3,7 % - v první polovině to bylo dokonce jen 0,7 %, ve druhé polovině pak 6,2 %.

Po pondělí se místo neděle nejoblíbenějším dnem stalo úterý: v 17. století se v úterý konalo jen 4,9 % svateb, v 18. století již 10 %. Tento trend pokračoval, když v první polovině 19. století podíl soboty vyrostl na 24,9 % a ve druhé polovině již na 41,2 %.

Graf obliby dnů v 19. století vypadá takto:

A trendy v případě dnů? Středu, čtvrtek a pátek můžeme z grafu vynechat, protože po celé 17., 18. i 19. století se v těchto dnech dohromady bralo jen několik procent párů.

V grafu si tedy znázorníme jen tendence vývoje pondělí, úterý, soboty a neděle mezi lety 1630-1900:

Pro 19. století tedy můžeme shrnout, že nejčastěji se lidé brali o listopadových, lednových a únorových pondělích a úterých. Obliba letních měsíců ovšem z původní přibližně šestiny svateb v 17. i 18. století narostla až na třetinu.

Podíl letních svateb v červnu-září zůstal v první polovině 20. století na severočeském venkově obdobný jako ve druhé polovině 19. století, tedy třetinový: 32,9 %.

Zároveň ovšem znatelně poklesl podíl zimních svateb v listopadu-únoru: z 47,5 % ve druhé polovině 19. století jen na 28,9 % v první polovině století 20.

V jakém měsíci se brali lidé nejčastěji? Květen - lásky čas. Nejvíce, 13,4 %, svateb se konalo v květnu. Velký nárůst zaznamenaly říjnové svatby, ze 7,8 % v 19. století jejich podíl vyrostl na 12,8 % a říjen tak obsadil druhé místo. Třetí pak červen s 10,7 % a čtvrté listopad s 10,4 % (v 17. století se v listopadu bralo 29,3 % párů).

Graf svateb mezi lety 1901-1945 podle měsíců vypadá takto:

Vidíme tedy, stále kromě března a prosince, jakési „vyrovnávání“ měsíců…

A dny v týdnu? Jako dnes bylo nejvíce svateb v sobotu, místo 8,5 % v 19. století se v letech 1901-1945 konalo v sobotu již 55,1 % svateb.

Pondělí kleslo na druhou příčku s 22,8 % (v 19. století ještě 49,8 %). Úterý pak bylo třetím nejoblíbenějším svatebním dnem, ale zaznamenalo velký propad: zatímco v 19. století se v úterý konalo 33,8 % svateb, v letech 1901-1945 to bylo jen 8,8 %.

Svatební dny tedy na začátku 20. století opanovala sobota, na rozdíl od dneška byl zcela opomíjen pátek:

Mezi lety 1901-1945 se tedy na severočeském venkově lidé brali nejčastěji o sobotách a pondělích v květnu, červnu, říjnu a listopadu.

Kdo nezáživný text plný grafů dokázal dočíst až sem, snad žádné shrnutí nepotřebuje…

Místo shrnutí jen dva grafy - srovnání doby sňatků v 17. století a "dneškem":

Sňatky v 17. století a „dnes“ podle měsíců:

Sňatky v 17. století a „dnes“ podle dnů:

Asi by naši předci datům dnešních svateb příliš nerozuměli…

Jako „přívěšek“ ještě něco málo o „magických datech“.

7. 7. 2007 se konalo 4406 svateb. Tedy v jeden den necelých 8 % všech svateb roku 2007.

8. 8. 2008 se konalo 2206 svateb. Tedy v jeden den přes 4 % všech svateb roku 2008.

11. 11. 2011 se konalo 980 svateb. Tedy v jeden den přes 2 % všech svateb roku 2011.

Měli i naši předci v oblibě „magická data“, jako my?

Co třeba krásné datum 6. 6. 1666? V celé velké farnosti Česká Kamenice - 0 svateb! Místo tohoto pěkného data se lidé raději brali 9. 6., 11. 6. a 24. 6.

7. 7. 1677 nebo 8. 8. 1688? Opět ani jedna svatba!

1. 1. 1711? 0 svateb! Pravda - 11. ledna 1711 se konaly svatby dvě, ale zda to mělo souvislost s „magickým datem“, nevím - 18. 1. 1711 byly svatby hned čtyři.

4. 4. 1744? 0 svateb, stejně jako 5. 5. 1755.

Obdobně to bylo i v 19. století (dále jen město Česká Kamenice, nikoli celá farnost):

5. 5. 1855 - 0 svateb,

6. 6. 1866 - 0 svateb,

stejně jako 7. 7. 1877 a 8. 8. 1888.

Ne, naše oblíbená „magická data“ pro naše předky žádný význam neměla…

SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.

https://csu.gov.cz/docs/107508/6e1e3299-c6de-7b70-d4bb-229055cef487/1300691902.pdf?version=1.0&utm_source=chatgpt.com

https://csu.gov.cz/docs/107508/82480cec-bb8e-704e-9071-ec265ee17730/csu_tk_svatby_prezentace.pdf?version=1.0

Všeobecný domácí a hospodářský kalendář na obyčejný rok 1833, Praha 1832.