Kolik žen umíralo při domácích porodech na českém venkově před zřízením porodnic?

V článcích o porodech v minulosti se častěji než s daty setkáme s dramatickými obraty o rizikovosti porodu.

Jistě, porod rizikem byl. Jak velkým? Na to se podíváme v tomto článku.

Zajímat nás budou dvě otázky:

Jako i v mých minulých článcích si tato čísla představíme na příkladu jedné typické podhorské severočeské vesnice. Název vesnice není důležitý, v podhorském pásmu mezi Krušnými horami a Krkonošemi takových obcí byly stovky. Pro bližší orientaci: dříve tato ves patřila pod panství Česká Kamenice, dnes pod okres Děčín.

Pro odpověď na první otázku, tedy jaké procento žen zemřelo na následky porodu, použijeme jen ty ženy, které všechny své děti porodily v naší obci (nebo obcích okolních, ze kterých mám taktéž zpracované matriky). Jen u takových žen totiž skutečně víme, zda zemřely, nebo nezemřely na následky porodu (více o tomto tvrzení viz níže). Takových žen je 766. (Ze vzorku jsem vyřadil všechny bezdětné ženy.)

Větší statistický vzorek můžeme použít pro odpověď na druhou otázku, tedy jaké procento porodů končilo smrtí rodičky. Pokud žena v naší obci porodila třeba tři děti a poté se odstěhovala, víme, že přežila tři porody, ale nevíme, zda třeba při čtvrtém nezemřela v jiné vesnici (pokud to víme, je přiřazena do výše zmíněného vzorku 766 žen). Porodů, o nichž víme, zda je rodička přežila, nebo naopak nepřežila, je téměř 5 000.

Nestor české historické demografie prof. Eduard Maur v knize Základy historické demografie napsal: „Na základě matrik (u nás po r. 1784) lze sledovat také mateřskou úmrtnost.“

Rok 1784 je důležitý. Toho roku vyšel patent o vedení matrik a na základě nařízení musela být zjišťována a také do matrik zapisována příčina úmrtí.

Zdálo by se, že od roku 1784 bude díky příčině úmrtí snadné spočítat počty žen, které zemřely při porodu nebo na jeho následky. Tak snadná situace je ovšem jen asi deset let, kdy se v matrice skutečně objevuje příčina úmrtí „Kindesumstände“ (tedy žena zemřela na následky porodu).

Taková příčina úmrtí se ovšem v naší farnosti objevuje naposledy v polovině devadesátých let 18. století. Od té doby byly totiž do matrik zapisovány „skutečné“ příčiny úmrtí. Tedy nově v případě úmrtí při nebo po porodu žena oficiálně neumírala kvůli porodu, ale na vykrvácení, infarkt a podobně.

Skutečný počet žen, které zemřely při porodu nebo na jeho následky, lze tedy vysledovat jen důkladnou kombinací matrik zesnulých a matrik pokřtěných.

Přiznávám, že trochu „bruslím na tenkém ledě“. Jak totiž vlastně určit, která žena umřela na následky porodu?

Podle webu wikiskripta.eu „mateřská mortalita označuje celkový počet úmrtí žen v těhotenství, za porodu a do 42. dne šestinedělí“. Přičemž je rozlišena „přímá“, „nepřímá“ a „nahodilá“ mateřská úmrtnost.

„Nahodilá mateřská úmrtnost – úmrtí z příčin, které s gestací nesouvisí, jako jsou například na autonehody a sebevraždy.“ Tyto příčiny z matrik nelze vysledovat!

„Nepřímá mateřská úmrtnost – úmrtí na nemoc, která není těhotenstvím způsobená, ale může se během gestace výrazně zhoršit. Typickými příklady jsou pneumonie, kardiovaskulární choroby a onkologické nemoci.“ Ani tyto příčiny nelze z matrik vysledovat!

Takže nám zbývá „Přímá mateřská úmrtnost - úmrtí v důsledku komplikací přímo souvisejících s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělím.“ Ovšem i zde budeme muset škrtat: nelze zjistit, zda mladá žena, zesnulá někdy v 17. století byla těhotná nebo ne.

Takže co nám zbývá? Úmrtí související s porodem v šestinedělí.

I tady ale „bruslíme na tenkém ledě“. Již jsem psal v minulých článcích o nespolehlivosti matrik. Zkráceně: až do začátku 19. století do nich nebyly zapisovány nejen mrtvé děti, ale také některé děti, které se narodily živé, ale zamřely bezprostředně po porodu a nebyly pokřtěny. Tedy pokud žena v 17. nebo 18. století porodila mrtvé dítě a při/po porodu sama zemřela, víme jen o úmrtí rodičky, ale nemáme tušení, že se tak stalo při porodu.

Proto jsem při odpovědi na obě položené otázky ohledně úmrtnosti při porodech musel zavést ke kategoriím „zemřela“ x „nezemřela“ ještě kategorii třetí: „možná zemřela“.

Jak jsem postupoval při řazení žen do těchto kategorií? Zde jsou konkrétní případy:

Situace je jednoduchá: Anna jistě nezemřela při porodu a žádný ze šesti porodů neskončil úmrtím rodičky.

Situace je opět jednoduchá: Anna Elisabeth jistě zemřela při porodu a jeden ze šesti porodů skončil úmrtím rodičky.

Další situace je složitější, ale kombinací matrik lze rodičku přiřadit do „jasné“ kategorie:

Situace by mohla být opět jednoduchá: Rosalia nezemřela při porodu a žádné z devíti těhotenstvím neskončilo smrtí rodičky. Jenže…

Jenže kombinací matrik se konec Rosalina života jeví zcela jinak. Seběhlo se toto: V červnu 1849 byla Rosalia ve vysokém stupni těhotenství a chystala se k porodu. Buď byl porod hodnocen jako rizikový, nebo byla porodní bába již bezradná - ať tak či tak, porod vedl doktor Vinzenz Schenk z nedaleké České Kamenice. 1. července ve dvě hodiny ráno provedl doktor císařský řez, při němž Rosalia zemřela na mrtvici, chlapec byl živý, ale slabý a zemřel o půl hodiny později. Nelze vyloučit ani jiný sled událostí: Rosalia nejprve zemřela na mrtvici a doktor se snažil dítě zachránit císařským řezem.

Ať tak či tak musíme Rosalii přesunout do kategorie „zemřela“ při porodu a jeden z deseti porodů skončil smrtí rodičky.

I případ Rosalie Stroppeové se tedy podařilo „vyřešit“ a můžeme ji přiřadit do „jisté“ kategorie.

Pak máme ovšem ženy, které do „jisté“ kategorie přiřadit nemůžeme:

Ke kategorii „možná zemřely“ je dobré poznamenat, že většina těchto žen při porodu nejspíše nezemřela. Většinou se jedná o dívky jako byla Dorothea Stroppeové, tedy neprovdané dívky zesnulé v mladém věku v době, kdy se ještě nemanželské děti nerodily (o nemanželských dětech jsem psal v tomto článku).

Tolik tedy ke statistickému vzorku a problémům. Teď se můžeme konečně podívat na to, kolik žen jistě zemřelo, možná zemřelo a jistě nezemřelo při porodu či na jeho následky a na to, kolik porodů jistě skončilo, jistě neskončilo a možná skončilo smrtí rodičky. Uvedeme si také statistiky bez kategorií „možná“.

Ze 766 žen, které porodily alespoň jedno dítě, jich při porodu či na jeho následky jistě zemřelo 21, tedy 2,7 %.

Dalších 36, tedy 4,7 % žen zemřelo „možná“.

92,6 % žen jistě nezemřelo při porodu nebo na jeho následky.

Výše jsem psal, že většinu oněch případů „možná“ nejspíše nelze přičíst porodu. Pokud bychom tedy vzali jen „jisté“ případy, pak by podíly byly tyto:

Neboli: přibližně u 3 % žen můžeme říci, že zemřely při porodu či na jeho následky v šestinedělí.

Měnil se nějak podíl při porodu zesnulých žen v této severočeské podhorské vsi v průběhu staletí?

Zdá se, že trochu více žen umíralo při porodech v 19. století, i když rozdíl není velký:

Statistiku „kazí“ velký počet nejistých případů v 17. století. Podíváme se tedy opět jen na „jisté“ případy a pro větší vzorek uvedeme celá století.

Graf pak vypadá takto:

V 17. a 18. století tedy nejméně 1,6-1,9 % žen zemřelo na následky porodu. Naopak u více než 98 % žen, které porodily alespoň jedno dítě, byla příčina smrti jiná než porod nebo jeho následky.

Pokud bychom vzali v úvahu i ony „možné“ případy, pak lze říci, že na následky porodu zemřelo nejvýše 15 % žen, naopak u nejméně 85 % žen byla příčina úmrtí jiná. To platí pro 18. století. V následujících století při poklesu „možná“ můžeme říci, že na následky porodu umíralo nejvýše 7 % žen a u nejméně 93 % žen byla příčina úmrtí jiná.

Zde musím upozornit, že čísla můžeme prezentovat na velmi omezeném vzorku, protože z 21 žen, které jistě zemřely při porodu nebo na jeho následky do této statistiky můžeme zařadit jen 17 žen, u kterých se dalo zjistit, kterého dne po porodu přesně zemřely. Čísla lze tedy považovat jen za ilustrativní.

V den porodu z těchto 17 žen zemřelo osm, 47,1 %. Další tři zemřely v prvním týdnu po porodu. Ve druhém týdnu po porodu zemřely čtyři ženy a ve třetím týdnu dvě. Mezi čtvrtým týdnem a koncem šestinedělí nezemřela žádná žena z tohoto omezeného vzorku.

Při porodu kolikátého dítěte ženy umíraly nejčastěji

I tento vzorek je velmi omezený - jen u 18 žen se dalo zjistit, při porodu kolikátého dítěte zemřely.

Při porodu prvního dítěte zemřela jedna žena (bylo jí 21 let), což je 5,6 %. Při porodu druhé dítěte dvě, tedy 11,1 %. Shodně tři ženy, 16,7 %, zemřely při porodu třetího a čtvrtého dítěte. Při porodu pátého dítěte zemřely dvě ženy a nejvíce, čtyři ženy, tedy 22,2 %, zemřely při porodu šestého dítěte. Jedna žena zemřela při porodu sedmého a jedna při porodu devátého dítěte. Při porodu osmého, desátého a jedenáctého dítěte v této obci žádná žena nezemřela, ale lze to samozřejmě přičíst omezenému vzorku.

Poslední žena, Theresia Schiffnerová, zemřela při porodu dvanáctého dítěte. Rodila ovšem „jen“ devětkrát, protože jednou porodila dvojčata a jednou trojčata. Porod těchto vícerčat přežila a zemřela ve 33 letech dva dny po porodu syna Antona (který zemřel téhož dne jako Theresia). Více o Theresii jsem psal v článku o dvojčatech:

Graf vypadá takto:

I zde je vzorek omezen - na 21 žen. (Upozorňuji ovšem, že „jen“ těchto 21 žen jistě mezi lety 1630-1914 v této vsi zemřelo při porodu nebo na jeho následky.)

Asi nepřekvapí, že nejčastěji umíraly při porodech matky starší 34 let, takových bylo 55,6 %.

K této statistice ovšem bude třeba připojit také v jakém věku nejčastěji rodily:

S přibývajícím věkem rodičky se stával porod pro matku nebezpečnějším:

Ženy starší 34 let tedy porodily 27 % dětí narozených v této vsi v letech 1630-1914, ale hned 55,6 % všech žen zesnulých při porodu spadá do této věkové kategorie.

Graf srovnání podílu narozených dětí a při porodu zesnulých rodiček podle věkových kategorií vypadá takto:

Tři procenta. Nezdá se to moc. Ale dá se to říct i jinak - každá 33 žena zemřela na následky porodu. Při tehdejších vícečetných rodinách (dostanu se k tomu v některém z dalších článků) se téměř v každé, i když „širší“, rodině vyskytla žena, která zemřela na následky porodu. Když vy nebo vaše žena, pak sestra, švagrová, neteř, žena synovce…)

Další body shrnutí je třeba brát jen jako ilustrační, protože jsou na základě velmi omezeného vzorku!

Vím - na začátku jsem slíbil statistiky dvě.

„Kolik žen umíralo při nebo na následky porodu“, víme (nebo aspoň máme představu).

Dlužím Vám ještě odpověď na druhou otázku: „Kolik, resp. jaké procento porodů končilo smrtí rodičky?“

Seznam v Desateru dobrého textu píše: „Nepište „romány“. Dlouhé texty lidé dočtou do konce jen výjimečně. Ideální rozsah příspěvku na blogu je mezi třemi až pěti tisíci znaky.“

Tento článek má přes 15 000 znaků. Snad se i tak našla nějaká „výjimka“, která článek dočetla až sem.

Pokud tyto „výjimečné“ čtenáře zajímá odpověď na druhou otázku, prosím několik dní o posečkání. Pro přílišný rozsah tématu bude odpověď na druhou otázku až v dalším článku…

SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.

Eduard MAUR: Základy historické demografie, Praha 1983.

https://www.actualgyn.com/clanek/2020/248

https://www.wikiskripta.eu/w/Mateřská_mortalita