Když ženy přestaly dodržovat společenské konvence aneb nárůst počtu nemanželských dětí v minulosti

Jako i u svých předchozích článků budu prezentovat demografická čísla jedné běžné severočeské obce, dříve v Litoměřickém kraji na panství Česká Kamenice, dnes v Ústeckém kraji v okresu Děčín.

Byla to vesnice pro severočeskou podhorskou oblast typická - nevýnosné zemědělství a rozvinutá domácí textilní výroba. Takových obcí byly v severních Čechách desítky a stovky a troufám si říci, že čísla níže v článku uvedená platila pro celou podhorskou oblast mezi Krušnými horami a Krkonošemi (a podle románů Karla Klostermanna také třeba pro Šumavu).

Předmětem článku nebude právní postavení nemanželských dětí, zajímat nás bude jejich počet, resp. jaký byl podíl nemanželských dětí a jak se tento podíl proměňoval v průběhu téměř tří století, mezi lety 1650-1914.

Matriky farnosti Česká Kamenice jsou dochovány v téměř úplné řadě od roku 1630. Bohužel je ztracena matrika z let 1715-1735, takže toto dvacetiletí budeme muset přeskočit. Částečně jdou tyto ztracené matriky zrekonstruovat z vrchnostenských soupisů lidu, ale v nich jsou uvedeny jen děti, které se dožily ledna následujícího roku, takže čísla by nebyla zcela přesná. Proto se omezíme na období 1650-1714 a poté od roku 1736 do první světové války.

Na začátek se podíváme na výňatek ze zápisků milčického rychtáře Františka Jana Vaváka.

František Jan Vavák (více o něm na wikipedii) si v letech 1770-1816 vedl velmi podrobné zápisky. Jako sedlák sledoval ceny obilí a dalších zemědělských produktů, jako rychtář nejrůznější zákony a nařízení, jako konzervativní katolík jím zavrhovanou náboženskou toleranci.

A jako konzervativní katolík si všímal také měnících se mravů mladých lidí. A tak tehdy 61letý Vavák v roce 1802 do svých zápisků poznamenal k novému patentu, kterým se mimo jiné rušilo nedávno přiznané dědické právo nemanželských dětí, tato slova:

„Osoba ženská neřádně obtěžkaná žádného práva užíti a náhrady nějaké na svém oučastníkovi (pěkný eufemismus pro otce dítěte - moje pozn.) dosíci nemá ani pro sebe, ani pro dítě, leč by jí sám dobrovolně co dáti chtěl. A tj. taky starého práva obnovení, an od r. 1784 měly právo dědictví a sdílnosti z mohovitosti i statku oučastníka aneb zmrhače svého.“

A Vavák pokračoval: „Byly (myšleny ony „osoby ženské neřádně obtěžkané“ - moje pozn.) též zbaveny všech trestů i oustního domlouvání, ano ani děvka zkurvená (tak v originále, stejně jako dále uvedené vulgarismy - moje pozn.) neměla se nutit, aby čepec na hlavu dala a v něm chodila. Též poručení bylo, aby ženské osoby nechodily v šněrovačkách, nýbrž v lajblíkách a rozpuštěné.“

A na závěr tohoto zápisu se Vavák rozhorlil: „To některé již beztoho dělaly a nechtíce v šněrovačkách choditi, jako jiné svině beze všeho prsu ukrytí mužskému pohlaví pohoršení a podnět k smilstvu dávají a ze ztracené své cti nic sobě nečiní. A jsou nyní kurvy tu i tam, že 3, 4, 5, 6 i více dětí mají a tak neřádným a od Boha zapověděným a s hříchem nabytým plodem svět naplňují. A protož k zastavení toho aspoň zas toto staré právo obnoveno jest, aby nebezpečíce se na náhrady a živobytnost svých panchartů, od tak hnusného kurvení přestaly.“ (Paměti Františka J. Vaváka. Kniha čtvrtá, rok 1802-1806, Praha 1939, s. 19-20.)

Jak časté byly v roce 1802 v českém Polabí (Milčice patřily k panství Poděbrady) „kurvy tu i tam, že 3, 4, 5, 6 i více dětí mají“, nevím. My se podíváme do severních Čech, trochu východně od místa, kde Labe opouští Čechy, na panství Česká Kamenice.

Jak to bylo tam s nemanželskými dětmi tam mezi třicetiletou a první světovou válkou?

Matriky farnosti Česká Kamenice jsou sice dochovány od roku 1630, ale v důsledku válečných událostí a zatvrzelém setrvávání místního obyvatelstva na své staré, evangelické víře, v nich nejsou zaznamenány všechny děti, které se zde jistě narodily.

Jaký byl tedy přesně podíl nemanželských dětí v letech 1630-1650, nelze již zjistit. Podíváme se tedy až na dobu poválečnou, kdy byla velmi rychle dokončena rekatolizace a matriky se staly téměř zcela spolehlivými.

V letech 1650-1675 se v této typické severočeské obci narodilo 182 dětí. Z nich bylo 178 manželských a jen 4 nemanželské. Podíl nemanželských dětí v letech 1650-1675 tedy činil 2,2 %.

A stejná situace panovala i v letech 1676-1700. V tomto čtvrtstoletí se v této obci narodilo 204 dětí, z nich jen 4 byly nemanželské, tedy 2 %.

Ve druhé polovině 17. století se tedy jen 2,1 % dětí narodila jako nemanželská.

Ne že by neexistovaly, ale jednalo se jen o výjimečné případy. Zajímavé je, jak se svobodné matky své nemanželské děti snažily „zakotvit“ v místní společnosti:

Každé manželské dítě v 17. století v této farnosti mělo v naprosté většině tři kmotry: vždy muže a dvě ženy nebo ženu a dva muže, nikdy ne tři osoby stejného pohlaví. (Až do roku 1686 se skutečně jednalo o více kmotrů, až od roku 1686 se objevuje rozdělení na kmotra/kmotru a svědky.)

U křtů nemanželských dětí bylo ovšem kmotrů vždy více - osm až deset, někdy i dvanáct. Za celé 17. i první polovinu 18. století jsem nenašel jediný případ, kdy by tomu u nemanželského dítěte v naší farnosti bylo jinak.

Uvedu dva příklady:

Zde je matrika z ledna 1654. Vlevo nahoře křest nemanželského Georga Fiedlera: osm kmotrů. Vlevo dole křest manželské Elisabeth Vatterové, vpravo nahoře křest manželské Anny Justiny Jähnelové, vpravo dole křest manželského Zachariase Knappeho; u všech těchto manželských dětí tři kmotři.

A stejná situace o třicet let později v roce 1684. Tři křty manželských dětí (vlevo a vpravo nahoře), u všech tři kmotři; vpravo dole křest nemanželské Elisabeth Michelové, jedenáct kmotrů.

„Společenské zakotvení“ ovšem nespočívalo jen v počtu svědků, ale také jejich sociálním postavení. Ve výše uvedeném případu z roku 1654 byl kmotrem Christof Beutlich, svědkem Simon Büchse, oba majitelé domků, dále Georg Jäckel, jediný syn zdejšího sedláka a budoucí majitel statku, a několik dcer zdejších sedláků; tedy žádní příslušníci nejnižších vrstev, ale naopak relativně dobře situované osoby. Obdobně tomu bylo i v roce 1684 (mezi kmotry byl jeden ze tří nejbohatších sedláků v obci nebo dcera místního rychtáře) i v celé řadě dalších případů nemanželských dětí.

Ve druhé polovině 17. století byl tedy podíl nemanželských dětí jen 2,1 % ze všech narozených.

Posuneme se dále do první poloviny 18. století.

Jak jsem zmínil výše, jsou matriky z let 1715-1735 v naší farnosti ztraceny. Děti, které se dožily ledna následujícího roku, máme zaznamenány v soupisech lidu, které tak částečně nahrazují ztracené matriky. Ovšem děti, které se narodily i zemřely v průběhu roku, v nich zaznamenány nejsou. A protože se všude uvádí (pro naši farnost ještě nemám hotovou oddělenou statistiku úmrtnosti dětí manželských a nemanželských, takže to na přesných číslech potvrdit nemůžu), že úmrtnost nemanželských dětí byla větší než těch manželských, statistika by byla nepřesná. Proto roky 1715-1735 raději vynechávám.

Pro první polovinu 18. století se tak podíváme jen na roky 1701-1714 a 1736-1750.

Podíl nemanželských dětí v letech 1701-1714 činil 0,7 %, protože ze 139 narozených dětí bylo jen jedno nemanželské.

V letech 1735-1750 činil tento podíl 2,3 %, tedy v podstatě stejně jako ve druhé polovině 17. století.

Celkem činil podíl nemanželských dětí ve známých letech první poloviny 18. století 1,6 %.

Ve druhé polovině 18. století začíná počet nemanželských dětí postupně narůstat:

V letech 1751-1775 byl podíl nemanželských dětí 3,7 % a v letech 1776-1800 již 6 %.

Graf podílu nemanželských dětí v procentech mezi lety 1650-1800 tedy vypadá takto:

U 18. století se ještě zastavíme. Kdo je alespoň trochu obeznámen s českou historií, ví, že (zjednodušeně řečeno) v letech 1740-1748 proběhla válka o rakouské dědictví a v letech 1756-1763 sedmiletá válka. Protože panství Česká Kamenice leželo přímo na saských hranicích, prošlo krajem v těchto letech několikrát vojsko.

Kdo pod dojmem historek o řádících vojácích a znásilňování žen a dívek čeká po devíti měsících po průtahu vojska „babyboom“, musím ho zklamat. Nechci samozřejmě snižovat utrpení civilního obyvatelstva, ale žádný nárůst počtu narozených dětí, nejen těch nemanželských, ale ani manželských, po průtahu cizích vojsk v matrikách nevidíme.

Za celou dobu těchto válek se v obci narodily jen tři nemanželské děti, z nichž dvě prokazatelně v době, kdy (resp. osm devět měsíců před jejich narozením) se na panství nenacházela žádná vojka, cizí ani vlastní.

Od poloviny 18. století tedy začal počet nemanželských dětí narůstat z původních 2 % až na 6 %.

Jak vypadala situace na začátku 19. století? Tedy v době, kdy si výše uvedený rychtář Vavák stěžoval na svobodné matky.

Podíl nemanželských dětí narůstal i nadále, takže v letech 1801-1825 činil již 8,7 % a v letech 1826-1850 podíl nemanželských dětí poprvé přesáhl desetinu všech narozených dětí, když činil 11,9 %.

Ani v době napoleonských válek nárůst počtu nemanželských dětí nemůžeme přičíst vojákům. Jen dvě nemanželské děti se narodily přibližně devět měsíců poté, co v kraji pobývalo vojsko, o zbylých jedenáct nemanželských dětí se téměř jistě „postarali“ místní muži, nikoli vojáci.

Podle článku z roku 2015 v časopisu Českého statistického úřadu Statistika&My činil podíl nemanželských dětí na území dnešní České republiky v roce 1989 7,9 %. To je tedy přibližně stejně jako v naší obci (a tedy i v širší oblasti severních Čech) na přelomu 18. a 19. století.

Do roku 2001 stoupl podíl nemanželských dětí na 23,5 %. Tak rychle podíl nemanželských dětí sice ve druhé polovině 19. století nestoupal, ale stoupal i tehdy: víme, že v letech 1801-1825 byl podíl nemanželských dětí 8,7 % a v letech 1826-1850 již 11,9 %.

Na stejné úrovni se pak podíl nemanželských dětí pohyboval i v letech 1851-1875, kdy činil přesně 11 %. V poslední čtvrtině 19. století vzrostl téměř na úroveň roku 2001, protože mezi lety 1876-1900 se již 22,6 % dětí rodilo mimo manželství.

Na začátku 20. století podíl nemanželských dětí mírně poklesl, ale stejně se jednalo o pětinu všech narozených dětí: v letech 1901-1914 se narodilo 174 dětí, z nichž 33 bylo nemanželských, tedy 19 %.

Zatímco ve druhé polovině 17. století i první polovině 18. století byl podíl nemanželských zanedbatelný a pohyboval se kolem 2 %, od poloviny 18. století začal tento podíl narůstat na desetinu ze všech narozených dětí kolem poloviny 19. století, až přesáhl pětiny na konci 19. století a na pětině všech narozených dětí se držel až do první světové války.

Co bylo kdysi výjimkou, a to výjimkou soudně trestanou, stalo se již před polovinou 19. století v severních Čechách běžnou normou.

Myslím, že přinejmenším pro oblast severních Čech obývanou českými Němci bude už pro první polovinu 19. století třeba poupravit stále panující obrázek tehdy vnímaného obrazu svobodné matky a nemanželského dítěte jako něčeho zavrženíhodného.

Svobodná matka a nemanželské dítě bylo v polovině 19. století v této oblasti téměř v každé rodině.

Nejednalo se přitom jen o nejnižší vrstvy, ale také o zámožné sedláky.

Příkladem může být jeden ze tří nejbohatších statků v této obci. V polovině 19. století zde žil sedlák a hostinský Franz Eschler s manželkou Marií Annou a pěti dětmi (dva synové zemřeli ještě před dovršením dospělosti): nejstarší dcera Maria Anna porodila první dítě dva měsíce po svatbě, druhá dcera Antonia Salome se v 18 letech stala svobodnou matkou, třetí dcera Regina porodila první dítě čtyři měsíce po svatbě, čtvrtá dcera Theresia se ve 21 letech stala svobodnou matkou, jediný syn Heinrich se ve svých 23 letech stal otcem nemanželského dítěte.

Sečteno podtrženo - jedna ze tří čtyř nejbohatších rodin v obci, pět dětí, tři z nich se staly rodiči nemanželských dětí, dvě dcery se vdávaly v notně pokročilém stupni těhotenství.

Nová doba! To by se dříve nestalo!

Od konce 18. století totiž v našem kraji probíhala sexuální revoluce. Ale o ní bude až další článek…

SOA Litoměřice, Sbírka matrik, farnost Česká Kamenice, matriky obce Kunratice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obce Kunratice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.

Paměti Františka J. Vaváka. Kniha čtvrtá (rok 1802-1806), Praha 1936.

https://statistikaamy.csu.gov.cz/podil-mimomanzelskych-deti-strme-stoupa