Svobodná matka - výjimka nebo běžná věc? Jak to bylo mezi třicetiletou a první světovou válkou

Kdo čte mé články pravidelně, ví, že se zabývám dějinami panství Česká Kamenice (dnes v okresu Děčín). A úžeji dějinami jedné vesnice na tomto panství. Byla to běžná severočeská podhorská vesnice s nevýnosným zemědělstvím a rozvinutou domácí textilní výrobou. Takových vsí byly v celém pásu mezi Krušnými horami a Krkonošemi celé stovky. Čísla prezentovaná v následujícím článku budou mít širší platnost a i kdyby se někde číselně výrazněji lišily, tendence bude všude stejná.

Jak to tedy bylo mezi třicetiletou a první světovou válkou? Byla svobodná matka výjimkou či běžnou věcí? Jak kdy…

V minulém článku jsme se zabývali počty, resp. podílem nemanželských dětí:

Komu by se nechtělo číst celý článek, zde je krátké shrnutí:

Ve druhé polovině 17. století i první polovině 18. století byl podíl nemanželských zanedbatelný a pohyboval se kolem 2 %, od poloviny 18. století začal tento podíl narůstat na desetinu ze všech narozených dětí kolem poloviny 19. století, až přesáhl pětinu na konci 19. století a na pětině všech narozených dětí se držel až do první světové války.

Vidíme tedy, že nemanželské děti v 19. století byly v severních Čechách časté, snad častější než bychom očekávali. I na konci 19. století se ale stále kolem 80 % dětí rodilo v manželství.

Nelze ovšem z těchto čísel říci, že by na vesnici žilo 20 % svobodných matek s několika dětmi a 80 % vdaných žen s několika dětmi. To by bylo přílišné zjednodušení.

Kolik žen se tedy v minulosti stávalo svobodnými matkami?

Abychom si ukázali vývoj podílu žen, které porodily nemanželské dítě, bude třeba toto téměř 300 let dlouhé období rozčlenit. Učiníme tak po jednotlivých čtvrtstoletích: matriky pro farnost Česká Kamenice jsou dochovány od roku 1630, takže začneme dvacetiletím 1630-1650, poté čtvrtstoletím 1651-1675, 1676-1700 a tak dále až do konce 19. století.

Do těchto čtvrtstoletí začleníme všechny ženy, které se dožily dospělosti (vysoká dětská úmrtnost by čísla příliš zkreslovala) a u kterých se mi bezpečně podařilo zjistit, zda se staly, nebo naopak nestaly svobodnými matkami (o tomto tvrzení viz níže).

Jak jsem ukázal v jednom z minulých článků, byl věk prvorodiček v naší oblasti mezi třicetiletou a první světovou válkou v podstatě konstantní a po celé období se pohyboval kolem 24-25 roků. Takže u čtvrtstoletí nadepsaném 1675-1700 je třeba počítat s tím, že takové ženy rodily své první děti přibližně o 25 let později; obdobně u všech ostatních čtvrtstoletí (budu na to upozorňovat i v textu).

Ještě poznámka k předminulému odstavci. Uznávám, že obrat „podařilo bezpečně zjistit“ je trochu troufalý. Bezpečně lze porod nemanželského dítěte zjistit samozřejmě v případě, že žena porodila před prvním sňatkem a datum porodu i (případného) sňatku jdou bezpečně zjistit (do této kategorie se řadí i ženy, které se po porodu nikdy nevdaly).

Docházelo ale i k případům, že žena porodila nemanželské dítě, které není zaznamenané v matrikách.

Mohlo to být způsobené třeba tím, že dítě se narodilo mrtvé (více o počtech mrtvě narozených dětí 19. století v tomto článku) nebo brzy po porodu zemřelo nepokřtěné a není tedy zaznamenáno ani v křestních matrikách, ani v matrikách pohřbených (zjednodušeně řečeno: nepokřtěné děti nebyly pohřbívány do posvěcené půdy, a tak je ve starších dobách faráři nezapisovali do matrik).

Takové případy se jistě stávaly. V takovém případě nám pomohou vrchnostenské soupisy lidu. Ono utajit před bdělým okem především okolních žen těhotenství a porod, nebylo nijak lehké (viz např. práci Jaroslava Dibelky Utajované těhotenství a infanticidium v komunikaci raně novověké vesnice ve sborníku Symbolické jednání v kultuře raného novověku).

Detaily se zabývat nebudeme, ale těhotenství, nejen ta nemanželská, ale i manželská, se hlásila „nahoru“, do vrchnostenské kanceláře. A tak se u svobodných žen tu a tam v soupisech lidu objevila poznámka „je těhotná“. A následujícího roku je pak zapsán „výsledek“. Jeden takový případ:

V soupisu lidu z ledna 1689 se u svobodné, 34leté Evy Richterové objevuje poznámka:

„ist schwange worden, wirdt baldt kindt bekommen“, v překladu: „otěhotněla, brzy porodí“ (resp. doslovně "brzy dostane dítě"). Křest dítěte ani jeho (případný) pohřeb sice nejsou v matrikách zaznamenány, ale v následujících soupisech se již Eva neobjevuje u rodičů, ale jako samostatná domácnost, jak se u svobodných matek v těchto dobách bez výjimky dělalo. Dítě u ní zaznamenáno není, tedy se zřejmě narodilo mrtvé nebo se nestihl křest a dítě brzy zemřelo, také mohla Eva dítě odložit nebo porodit v jiné farnosti. Ale ať tak či tak - svobodná matka, jak víme ze soupisů lidu, ačkoli matriky nic takového nezaznamenaly.

Někdy své „ovečky“ chránili i sami faráři. Tak v jednom případě farář do matriky sice křest dítěte do matriky zapsal, ale zcela pozměnil obecnou formuli, takže zápis zněl, že se Antonovi (příjmení ani jméno případné ženy proti zvyku uvedeny nebyly) narodila dcera Maria Elisabeth Vaterová. Ze soupisů lidu ovšem víme, že se Marii Elisabeth Vaterové narodil nemanželský syn Anton.

Pokud se dívce těhotenství a porod podařilo utajit před farářem a kaplany, před vrchnostenskými úředníky i „udavači“ z vesnice, nevím o jejím těhotenství ani já. Takovou svobodnou matku jsem pak omylem přiřadil mezi ženy rodící své první dítě až v manželství, nikoli mezi svobodné matky. Kolik takových případů bylo? Jistě velmi málo a chybovost nebude velká.

Předpokládám tedy, že předkládaná čísla svobodných matek jsou dost spolehlivá na to, abychom je mohli pokládat za platná.

Teď již k číslům…

(Znovu připomínám, že se jedná o roky narození budoucí matky, nikoli o první porody. Tedy že ženy, zahrnuté do tohoto období 1630-1650, rodily své první dítě někdy kolem let 1650-1680. Tak to platí i pro všechna následující období, jak budu v textu upozorňovat.)

Rovnou si řekněme, že stejně jako počet nemanželských dětí (viz výše uvedený článek), byl i počet svobodných matek v celém 17. století mizivý a pohyboval se v jednotkách procent.

Tak z žen narozených v letech 1630-1650, které se dožily dospělosti, se svobodnými matkami stala jen 2,9 %.

Protože byla porodnost za války nízká a navíc velké množství narozených umíralo před dosažením dospělosti, vyskytla se v naší vesnici z 34 žen, které se narodily mezi lety 1630-1650 a dožily se dospělosti, jen jedna, která se stala svobodnou matkou.

Uznávám, že vzorek 34 žen není dostatečně reprezentativní, ale podobná čísla panovala i u žen narozených po válce.

Obdobně jako jejich matky i ženy narozené v letech 1650-1675 se svobodnými matkami stávaly jen výjimečně: ve 2,3 %. Opět jen jedna svobodná matka ze 44 žen, které se dožily dospělosti.

Vlastně byly dvě, ale případ je specifický: Christof a Elisabeth Eschlerovi se vzali v roce 1686 a krátce poté Christof koupil jeden z největších místních statků, kde se Eschlerovým narodily čtyři manželské děti. Jenže Christof statek přeplatil a nebyl jej schopen splácet. Proto jej byl v roce 1695 nucen vrátit bývalému majiteli a sám odešel do armády válčit proti Turkům (při troše fantazie bychom si mohli myslet, že se pod Evženem Savojským zúčastnil slavného rakouského vítězství u Zenty v roce 1697). Elisabeth zůstala v Kurnaticích sama se čtyřmi dětmi. A zatímco byl manžel v armádě, porodila v listopadu 1697 nemanželskou dceru Marii. Ale co čert nechtěl… V roce 1699 byl s Turky uzavřen vítězný mír a Christof se vrátil domů. Co říkal na malou dcerku své ženy, nevím, ale manželům se pak v roce 1702 narodila dcera Rozina, takže vzal Christof manželku asi na milost. Elisabeth do svobodných matek nepočítám, protože byla v době narození nemanželského dítěte vdaná (i když bych ji tam počítat asi měl…).

Svobodné matky narozené v letech 1676-1700

Statistika bude nudná - ze 43 žen narozených v tomto čtvrtstoletí, které se dožily dospělosti a u nichž jsem bezpečně mohl zjistit, zda se staly či nestaly svobodnými matkami, se ani jedna nestala svobodnou matkou. Tedy 0 %.

Svobodné matky narozené v letech 1701-1725

A zcela stejná situace nastala i u žen narozených v tomto čtvrtstoletí - opět 0 %.

Kdo četl můj předchozí článek o nemanželských dětech, ví, že se přesto v naší obci několik nemanželských dětí narodilo. Ani jedno z nich ovšem nemůžeme přičíst místním ženám - jedno nemanželské dítě porodila děvečka z vedlejší vesnice, další děti dvě potulné žebračky, které s naší obcí (a podle příjmení ani s celou farností či panstvím) neměly jinak nic společného, a jedno nemanželské dítě se mi nepodařilo identifikovat, neboť farář taktně zamlčel příjmení matky a do matriky vepsal jen jméno křestní - jistě ovšem tato matka nebyla z naší obce, protože by se její porod objevil v soupisech lidu.

Shrňme si ženy narozené mezi lety 1630-1725: svobodnými matkami se stala jen 1,3 % z nich.

Graf vypadá takto (osa x v procentech, na ose y roky narození budoucích matek):

Svobodné matky narozené v letech 1726-1750

Ženy narozené mezi lety 1726-1750 rodily své první děti přibližně kolem let 1745-1780.

Tehdy již podíl nemanželských dětí začal narůstat: z původních přibližně 2 % stoupl podíl nemanželských dětí na 3,7 % v letech 1751-1775. A tyto děti rodily právě ženy narozené v letech 1726-1750.

Zatímco v minulých dobách se podíl dětí i podíl svobodných matek pohyboval pod 2 %, nyní se nůžky začaly rozevírat. Protože jako nemanželských dětí se narodilo jen 3,7%, ale z ženy narozených v letech 1726-1750 se hned 12,5 % stalo svobodnými matkami, tedy každá devátá žena, která se dožila dospělosti.

Svobodné matky narozené v letech 1750-1776

Tyto ženy rodily své děti v posledním čtvrtstoletí 18. století, kdy podíl nemanželských dětí činil již 6 %. Podíl žen narozených v letech 1750-1776, které se staly svobodnými matkami, byl ovšem stejný jako u jejich matek, tedy 12,5 %.

(Tento snad „podivný“ rozdíl si vysvětlíme v dalším článku.)

Trend je jasný: výrazný nárust podílu svobodných matek:

Že byl podíl 12,5 % svobodných matek vysoký? Snad ano, ale v dalších dobách byl ještě mnohem vyšší.

Svobodné matky narozené v letech 1776-1800

Tyto ženy rodily své děti na počátku 19. století. Tehdy podíl nemanželských dětí stoupl z 6,7 % na 8 %. A podíl žen, které se staly svobodnými matkami?

Z žen narozených v letech 1776-1800 (opakuji, že ve statistice jsou jen ty, které se dožily dospělosti a šlo u nich zjistit, zda se staly, či naopak nestaly svobodnými matkami) se svobodnými matkami stalo již 20,6 %, tedy pětina.

A nárůst pokračoval i u jejich dcer:

Svobodné matky narozené v letech 1801-1825

Z žen narozených v letech 1801-1825 se svobodnými matkami stala již téměř třetina - 31,4 %.

Ani poté se nárůst podílu svobodných matek nezastavil:

Svobodné matky narozené v letech 1826-1850

U žen narozených v letech 1826-1850 již podíl svobodných matek překročil třetinu - svobodnými matkami se stalo 39,6 % z nich.

Svobodné matky narozené v letech 1850-1875

Z žen narozených mezi lety 1850-1875 se svobodnými matkami stalo již 42 %.

Svobodné matky narozené v letech 1876-1900

Tyto ženy rodily své první děti od přelomu 19. a 20. století do doby kolem první světové války. Tehdy se v naší oblasti počet nemanželských dětí pohyboval kolem 20 %, ale z žen narozených v letech 1876-1900 se více než polovina, 51,2 %, stala svobodnými matkami.

Graf podílu svobodných matek z celkového počtu žen narozených v letech 1630-1900, které se dožily dospělosti a u nichž šlo zjistit, zda se stalo svobodnými matkami, vypadá takto:

V minulém článku o podílu nemanželských dětí jsem napsal:

„Myslím, že přinejmenším pro oblast severních Čech obývanou českými Němci bude už pro první polovinu 19. století třeba poupravit stále panující obrázek tehdy vnímaného obrazu svobodné matky a nemanželského dítěte jako něčeho zavrženíhodného.“

Myslím, že po v tomto článku prezentovaných číslech na této větě není třeba nic měnit.

S jedním ALE:

Jak se vlastně ženy chovaly po porodu svého nemanželského dítěte? Rodily takových dětí mimo manželství více nebo se po porodu jednoho nemanželského dítěte snažily vdát?

Na to se podíváme v dalším článku…

SOA Litoměřice, Sbírka matrik, farnost Česká Kamenice, matriky obce Kunratice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obce Kunratice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.