Patnáct? Aneb kolik dětí rodily ženy v severních Čechách mezi třicetiletou a druhou světovou válkou

V článku prezentovaná čísla se týkají jedné běžné severočeské podhorské vesnice. Kdysi bývala na panství Česká Kamenice, dnes patří pod okres Děčín. Podobný obcí byly v celém příhraničním pásmu od Krušných hor až po Krkonoše stovky a tisíce.

Je třeba mít na paměti, že se jedná právě o severočeskou podhorskou obec. Nevýnosné zemědělství ani domácí řemeslná výroba neumožňovaly obživu všem zdejším obyvatelům, kteří si tak kvůli omezené možnosti vystěhování do příznivějších oblastí museli hledat jiné zdroje obživy.

Sedláci, a to i ti větší, si přivydělávali povoznictvím. Domkáři a podruzi pak byli často na cestách. Jako brusiči nožů a nůžek (oblíbené povolání především ve druhé polovině 18. století) nebo drobní obchodníci textilním zbožím a sklem, které se ve zdejším kraji vyráběly, projížděli celou střední Evropu. Ve vrchnostenských soupisech lidu jsou u řady z nich poznámky: cestuje ve Štýrsku, na cestách po Prusku, v ruském Polsku, brusič nůžek -cestuje v Korutanech. A podobně. I do Ruska, především do Pobaltí, místní za vlády Kateřiny Veliké cestovali…

Tak se stávalo, že muži často nebyli doma. Odmyslíme-li možnost nevěry, je jasné, že s nižší sexuální aktivitou souvisel i větší meziporodní interval narozených dětí, než jaký byl běžný v úrodných oblastech. A tím se rodilo i méně dětí…

Z původního vzorku více než tisíce žen, které se v této vesnici narodily a dožily dospělosti, jsem jako i v případě jiných demografických ukazatelů musel škrtat:

Přesnou statistiku ještě hotovou nemám, protože si bude třeba ujasnit metodiku: Počítat do žen, které se nikdy nevdaly třeba Marii Bittnerovou nebo Dorotheu Weinschnerovou? Obě zemřely v 18 letech. Dožily se tedy dospělosti a vdát se mohly, ovšem ve skutečnost bylo 18letých nevěst v této oblasti „jako šafránu“.

O věku nevěst jsem psal v tomto článku:

Podle předběžných statistik se nikdy nevdalo 8,5 % žen, které se dožily dospělosti. Kniha Dějiny obyvatelstva českých zemí uvádí: „"trvale svobodných zůstávalo asi 5 % mužů a o něco více žen“. To tedy přibližně odpovídá i číslům této vesnice.

Tuto necelou desetinu jsem tedy ze vzorku vyřadil.

Jako u minulé kategorie je obtíž s metodikou. Co chudák Klara Büchseová? Ve 24 letech si vzala o dva roky staršího Georga Knechtela, ale než stihla otěhotnět, manžel měsíc po svatbě zemřel na tyfus. Klara se tedy vdala a děti mít mohla, ale čas na otěhotnění byl „jaksi“ krátký.

Do této kategorie samozřejmě spadají i ženy, které byly vdané dlouho, ale z nějakého zdravotního důvodu, ať již na straně ženy či muže, žádné dítě neporodily.

Podle předběžných (!) statistik žen, které se vdaly, ale neporodily ani jedno dítě, v této oblasti mnoho nebylo - přibližně 4 %. Přesně to bylo 3,94 %, ale jak jsem zmínil, statistika je předběžná.

I tuto necelou dvacetinu jsem tedy ze vzorku vyřadil.

Z původního vzorku více než tisícovky žen, tak zbylo 445 žen, které porodily alespoň jedno dítě a u kterých jsem přesně a jistě zjistil počet narozených dětí.

"Přesně a jistě"? V předchozích článcích jsem se zmínil o tom, že až do přelomu 18. a 19. století do matriky nebyly zapisovány mrtvě narozené nebo nepokřtěné děti. Takových bylo přibližně 3-5 %. Protože o jejich narození není žádný historický záznam, do statistiky je nepočítám. U následujících čísel je tedy třeba počítat s tím, že ve skutečnosti „běžná žena“ porodila o těchto 3-5 % dětí více.

Teď již můžeme přejít na čísla.

Čísla asi překvapí, protože „běžná žena“, neporodila ani patnáct, ani dvanáct, ani deset, dokonce ani osm dětí.

Ženy v jedné typické podhorské severočeské obci v průměru porodily - 5,47 dítěte.

V tom čísle jsou uvedeny všechny ženy, které někdy porodily dítě. Tedy i svobodné matky, které se nikdy nevdaly.

Pokud bychom tyto ženy ze vzorku odečetli (svobodné matky, které se poté vdaly, ovšem v tomto vzorku zůstávají), pak průměr na jednu ženu byl - 5,57 dítěte.

Zdá se to málo? Budeme trochu počítat:

Meziporodní interval

V této konkrétní vsi na panství Česká Kamenice byl meziporodní interval 29,9 měsíce (medián ovšem jen 26 měsíců). Přičemž i zde platilo, že „doba uplynulá mezi porody se přitom s pořadím narozeného dítěte zvyšovala“. (Cit. dle Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 124.)

Meziporodní interval mezi prvním a druhým dítětem byl 27,5 měsíce (medián jen 23,5 roku), zatímco mezi čtvrtým a pátým dítětem již 29,1 měsíce (medián jen 27 měsíců) a u dětí, které se rodily jako desáté v pořadí již meziporodní interval překročil 30 měsíců.

Věk ženy při narození prvního a posledního dítěte

Zde odkaz na dva články, kde jsem tyto otázky detailně rozebral:

Komu by se nechtělo číst celé články, pak zde krátké shrnutí pro účely tohoto článku:

První dítě průměrná žena v této severočeské vesnici mezi třicetiletou a druhou světovou válkou rodila kolem 25. roku života (přesný průměr je 24,6 roku), přičemž v celém období byl tento věk přibližně stejný.

Poslední dítě průměrná žena, která se dožila konce plodnosti, v této severočeské vesnici mezi třicetiletou a druhou světovou válkou rodila kolem 40. roku života (přesný průměr je 39,8 roku), přičemž v období mezi třicetiletou a první světovou válkou byl tento věk přibližně stejný. Teprve kolem první světové války nastal výrazný zlom, takže za první republiky zdejší ženy rodily své poslední dítě kolem 30. roku života.

Měla-li místní průměrná žena první dítě ve 25 letech, byl-li průměrný meziporodní interval 29,9 měsíce a porodila-li průměrná žena poslední dítě ve 40 letech, pak by za svůj život tato průměrná žena měla teoreticky porodit sedm dětí.

Jenže: průměrný věk 40 let rodičky při narození posledního dítěte platí jen pro ty ženy, které se dožily konce plodnosti, a zároveň ty, které v tomto věku nebyly vdovami. To by znamenalo, že takové manželství trvalo alespoň 20 let.

Průměrné manželství v této obci tuto dobu skutečně překročilo - trvalo přes 20 let. Ovšem více než třetina, konkrétně 35,7 %, všech manželství netrvala ani 15 let.

Pokud bychom spočítali průměrný věk rodičky při narození posledního dítěte včetně těch žen, které zemřely nebo ovdověly před dosažením konce plodnosti, zjistíme, že průměrná žena své poslední dítě porodila ve 36 letech.

A opět trochu počtů: První dítě ve 25 letech, poslední ve 36 letech, meziporodní interval 29,9 měsíce. Teoretický počet dětí - 5,71 dítěte.

Pozorný čtenář jistě z výše uvedených čísel o meziporodním intervalu namítne, že tento interval byl v mladším věku rodiček kratší a že tedy žena, která zemřela třeba ve 30 letech, rodila v kratším intervalu než je průměr 29,9 měsíce.

Ano, pozornému čtenáři dávám za pravdu, takže ještě jeden výpočet: Průměrný meziporodní interval mezi prvním a druhým dítětem byl 27,5 měsíce, vezmeme trochu vyšší - 28 měsíců. První dítě ve 25 letech, poslední ve 36 letech, meziporodní interval 28 měsíců. Teoretický počet dětí - 5,4 dítěte.

Teorie - 5,4 nebo 5,71 dítěte na jednu ženu, která porodila aspoň jedno dítě.

Skutečně zjištěný počet dětí - 5,47 nebo 5,57 dítěte.

Teoretický i skutečný počet dětí na jednu ženu sedí!

Tedy ne patnáct, dvanáct nebo deset dětí na jednu ženu, ani ne osm či sedm, ale pět nebo šest!

Pět nebo šest porozených dětí byl tedy průměr. Z grafu níže ovšem vidíme, že nejčastěji ženy porodily děti pouze tři. Tři děti porodilo 14,3 % žen, 13,4 % žen dětí pět, 12,5 % žen čtyři děti a 9,9 % pouze dvě děti, 5,3 % žen porodila ve svém životě jen jedno dítě.

Pět a méně dětí tedy porodila nadpoloviční většina žen, přesně 55,4 %.

Rozložení počtu dětí v procentech v grafu vypadá takto:

Deset a více dětí porodila jen desetina všech žen, konkrétně 11,8 %. Třináct a více dětí bylo již raritou.

„Rekordmankou“ byla v roce 1775 narozená Theresia Wenzelová, která si v roce 1793 v 18 letech vzala sedláka Josefa Zeckerta. Theresia mezi 20. a 42. narozeninami porodila patnáct dětí. Kolik jich manželé vychovali až do dospělosti? Pouhé dvě! Více o neradostném osudu rodičů i dětí jsem psal v tomto článku:

V 17., 18. i 19. století zůstal v podstatě stejný:

Ke konci 19. století nastala doba plánovaného rodičovství. Na přelomu století se sice jednalo zatím o „okrajovou záležitost“, která je ovšem patrná za dob první republiky:

Pokud bychom vzali jednotlivá půlstoletí, pak by graf vypadal takto:

Abychom si ukázali praktický dopad plánovaného rodičovství, podíváme se ještě speciálně na ženy narozené mezi lety 1800-1914 po jednotlivých čtvrtstoletích:

U těchto žen stále nevidíme žádný rozdíl oproti svým matkám, babičkám, prababičkám ani praprapra…babičkám. U později narozených žen už je patrný pokles porozených dětí:

Nástup plánovaného rodičovství na přelomu 19. a 20. století je tedy v průměrném počtu dětí na jednu matku zřetelný:

Pokud bychom místo průměru použili medián, pak by počty dětí vypadaly takto:

Nejvíce žen narozených v letech 1801-1825 porodilo šest dětí, postupně se jejich počet pravidelně o jedno dítě snižoval, až ženy narozené v letech 1900-1914 porodily nejčastěji dvě děti.

Vliv na počet dětí narozených v manželství měla pochopitelně celá řada faktorů. My si ukážeme dva z nich: počet dětí podle věku ženy při sňatku a počet dětí podle délky trvání manželství.

V těchto dvou statistikách se budeme věnovat jen ženám, které své děti rodily před plánovaným rodičovstvím, tedy ženám narozeným mezi lety 1630-1850.

Platí, že čím dříve se žena vdala, tím více porodila dětí?

V průměru ano!

Graf i s uvedením v textu vynechaných věkových skupin vypadá takto:

Zde třeba upozornit, že tuto statistiku nemám hotovou, takže tento statistický vzorek je omezen jen na 90 manželů. Takže není reprezentativní. Navíc v těchto 90 manželstvích se narodilo méně dětí, než byl průměrný počet dětí ve větším statistickém vzorku:

Průměrně se v těchto 90 manželstvích narodilo je jen 4,27 dítěte, nikoli na větším vzorku spočítaných 5,47 nebo 5,57 dítěte na jednu ženu. Snad i tak bude pro ilustraci stačit…

Graf i s uvedením v textu vynechaných manželství vypadá takto:

Průměrný počet dětí žen v jedné typické severočeské podhorské vesnici tedy známe.

Pro stejnou vesnici známe také čísla dětské úmrtnosti, o níž jsem psal v tomto článku:

Snadno si tak můžeme odpovědět na otázku, kolik „průměrní“ manželé vychovali dětí až do dospělosti. Tedy také, jak vypadala běžná rodina:

Z tohoto článku víme, že průměrná vdaná žena v jedné vesnici porodila 5,57 dítěte. Z článku o dětské úmrtnosti víme, že dětská úmrtnost v téže vesnici byla 36,4 % (po přičtení v matrikách nezapsaných mrtvých nebo nepokřtěných dětí to bylo asi 40-45 %, ale budeme počítat jen s dětmi, o kterých jistě víme).

Z oněch průměrných 5,57 dětí jich 2,03 zemřelo ještě před dosažením dospělosti, takže průměrní manželé vychovali až do dospělosti 3,54 dítěte.

Se znalostí čísel můžeme říct, jak vypadala typická rodina na vesnicích v podhorském pásmu od Krušných hor až po Krkonoše (a nejen tam) s nevýnosným zemědělstvím, rozvinutou domácí (především textilní) řemeslnou výrobou a častými cestami za prací nebo obchodem:

Muž, žena, tři nebo čtyři děti, které se dožily dospělosti.

To je typická rodina 17., 18. i 19. století v této oblasti.

SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.