Dětské nevěsty v Čechách? Aneb kdy se vdávaly naše praprapra…babičky

Věk žen při uzavření sňatku si ukážeme na příkladu jedné běžné severočeské obce.

Kde obec leží není úplně podstatné, v severních Čechách takových obcí byly desítky a stovky. Jen pro úplnost - dříve Litoměřický kraj, panství Česká Kamenice, dnes Ústecký kraj, okres Děčín.

Pro farnost Česká Kamenice jsou matriky dochovány v téměř nepřerušené řadě od roku 1630, takže si můžeme ukázat vývoj věku nevěst v průběhu téměř 300 let. (Ztraceny jsou matriky vedené v letech 1715-1735, ale snadno nám je nahradí unikátně dochované vrchnostenské soupisy lidu, díky nimž, zjednodušeně řečeno, známe data narození všech dětí, které přežily první rok života.)

V článku nás boudou zajímat jen ženy uzavírající první sňatek, vdovy opomineme.

Mezi koncem třicetileté války, odkdy jsou matriky vedeny již zcela spolehlivě, a druhou světovou válkou se v této typické severočeské obci (nevýnosné zemědělství a rozvinutá domácí textilní výroba) vdalo 950 žen, u kterých známe přesné datum narození, resp. křtu (který se ovšem v dřívějších dobách konal bezprostředně po porodu).

Není to sice vzorek úplně dostatečný, ale pro účely tohoto článku je zcela postačující.

V jakém věku se ženy poprvé vdávaly?

Jasně a stručně: průměrný věk všech nevěst jedné severočeské obce mezi lety 1650-1938 byl - 25,2 roku, medián 24 let.

Měnil se věk žen při uzavření sňatku v průběhu staletí?

Neměnil, alespoň ne nijak výrazně.

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1650-1700, bylo průměrně - 25,4 roku.

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1701-1750, bylo průměrně - 25,4 roku (což není omyl, skutečně byly na desetinu roku stejně staré jako jejich „babičky“ o půlstoletí dříve).

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1750-1800, bylo průměrně - 24,6 roku.

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1801-1850, bylo průměrně - 25,5 roku.

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1851-1900, bylo průměrně - 25,7 roku.

Nevěstám, které sňatek uzavřely mezi lety 1901-1938, bylo průměrně - 23,9 roku.

Takto vypadají výše uvedená čísla převedená do grafu. Vypadá to na „dramatický“ pokles věku nevěst po roce 1900, ale jde spíše o zvolené měřítko osy x: věk nevěst v první polovině 20. století byl jen o 1,8 roku nižší než v předchozím půlstoletí.

Můžeme tedy říct, že mezi lety 1650-1938 se věk nevěst nijak zásadně neměnil a zůstával v průměru kolem 25. roku života.

To byly průměry. Nyní se vrátím k nadpisu tohoto článku: Existovaly v této typické severočeské obci dětské nevěsty?

Snad to bude pro někoho zklamání, ale nikdy mezi lety 1650-1938 v této obci (a obecně to lze říci i o širší oblasti severních Čech; na Moravě se ovšem vdávaly dívky mladší) dětské nevěsty neexistovaly.

Ani jedna nevěsta mezi třicetiletou a durhou světovou válkou v této obci nebyla v dětském věku. Ani jedna nevěsta nebyla mladší 15 let a dokonce ani jedna nevěsta nebyla mladší 16 let.

Jen 1 (!) nevěsta z 950 nevěst mezi lety 1650-1938 se vdávala ve věku 16 let a jen 4 (!) ve věku 17 let. Tedy v procentech: jen 0,5 % nevěst bylo mladších 18 let.

Až 18. rok života znamenal také častější vstup do manželství: v 18 letech se vdalo 17 žen, tedy 1,8 %, a ve věku 19 let dalších 49, tedy 5,2 %.

Celkem tedy jen 7,5 % všech nevěst se vdávalo před 20. narozeninami.

Nejvíce nevěst, 45,9 %, se vdávalo mezi 20. a 25. narozeninami, mezi 25. a 30. narozeninami pak dalších 30 %, takže celkem 83,3 % nevěst bylo mladších 30 let.

Nevěst starších 30 let bylo tedy jen 16,7 %: nevěst ve věku 30-34 let bylo 11,5 %, 35-39 let 3,3 % a 1,9 % nevěst bylo starších 40 let, přičemž ani jedna nevěsta za celé 18. století nebyla starší 40 let.

Graf vypadá takto:

Věk žen při vstupu do manželství se v průběhu téměř tří set let v podstatě neměnil, jak ukazuje tento graf (v procentech):

Všeobecně se dá říci, že dětské nevěsty v severních Čechách neexistovaly.

I 16- a 17leté nevěsty byly řídkou výjimkou a až ženy po 18. narozeninách vstupovaly do manželství častěji; i tak se podíl náctiletých nevěst pohyboval pod 10 % (s výjimkou první poloviny 20. století, kdy byl 10,4 %).

Nejčastěji ženy do manželství vstupovaly v celém sledovaném období mezi koncem třicetileté a začátkem druhé světové války mezi 20. a 25. narozeninami a jen šestina nevěst v tomto období byla starší 30 let.

V průběhu 300 let se rozložení věku nevěst v podstatě neměnilo, až v první polovině 20. století se ženy vdávaly trochu dříve než bylo obvyklé v 17.-19. století.

Abych řadu čísel trochu „zlidštil“, na konci článku se podíváme na „rekordmanky“.

Víme, že nejmladší nevěstě v této obci za téměř 300 let bylo 16 let. Byla jí v roce 1757 narozená Anna Elisabeth Füllerová, nejmladší dcera Eliase a Anny Elisabeth. Otec zemřel již v roce 1764, vdova Anna Elisabeth zůstala se třemi dětmi sama. V roce 1773 rodný domek koupil od matky mladší syn Elias (starší Johann Anton se již dříve odstěhoval do Berlína) a matka se stejnojmennou dcerou zůstala v domku na výměnku.

A následujícího roku se Anna Elisabeth vdala. Svatba se konala 27. června 1774 , nevěstě bylo 16 let a 9 měsíců, ženichem byl o devět let starší sedlák Franz Austen z vedlejší vesnice. Manželé se svatbou pospíchat nemuseli, protože první dítě se narodilo až rok po svatbě - přesně za 12 měsíců a 1 den dcera Theresia. Anna Elisabeth se kromě nejmladší nevěsty stala také jednou z nejmladších matek (více o prvorodičkách jsem psal v tomto článku). Proč se Anna Elisabeth vdávala tak neobvykle brzy, nevím; roli jistě hrálo věno - zesnulý otec Elias byl na místní poměry bohatým obchodníkem.

V manželství se narodilo deset či jedenáct dětí, z nichž ovšem jen čtyři se dožily dospělosti. Franz Austen pak svůj statek prodal synovi Franzovi a na svém rodném statku pak zemřel 7. ledna 1826 ve věku 78 let. S Franzem tak Anna Elisabeth prožila přes 50 let života; přežila jej jen o týden, zemřela 16. ledna téhož roku 1826, bylo jí 69 let.

Naopak nejstarší nevěstou (jak jsem psal výše: v celém článku se jedná jen o „prvoněvesty“, vdovy jsem ze statistiky vyloučil) se v roce 1890 stala 55letá Franziska Scholzeová.

Vzhledem k vyššímu věku se v manželství samozřejmě žádné dítě nenarodilo, ale Franziska byla „zasloužilou“ matkou: porodila celou řadu nemanželských dětí. Kolik přesně, nevím, protože se často stěhovala, ale nejméně šest (!) jejích nemanželských dětí se dožilo dospělosti.

Proč si Antona Gampeho Franziska vzala až v srpnu 1890, nevím. Znali se přitom velmi dlouho a velmi dobře - Anton byl téměř jistě biologickým otcem všech Franzisčiných dětí (svědčí o tom přítomnost jeho příbuzných u křtu každého z dětí, jak se tenkrát dělávalo).

Snad se Franziska z nějakého důvodu chtěla stát mermomocí vdovou - ženich Anton byl totiž v době svatby těžce nemocný. Aby se svatba vůbec stihla, vymohli si snoubenci zrušení povinných trojích ohlášek, k čemuž dostali církevní dispens 17. srpna 1890, dispens okresního hejtmanství pak o den později 18. srpna a o další den později 19. srpna se konala svatba, nikoli jako obvykle v kostele, ale „u postele nemocného“, jak praví zápis v matrice. Anton se ovšem uzdravil a zemřel až o dva roky později, Franziska pak jako vdova žila více než 10 let…

SOA Litoměřice, Sbírka matrik farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, Velkostatek Česká Kamenice, Soupisy lidu 1669-1848.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.

Eduard MAUR, Základy historické demografie, Praha 1978.