Jak se z Čechů stávali Němci a poté byli odsunuti: Brož, nebo Brosch?

Na konci osmdesátých let se do čistě německé obce severočeského pohraničí, Kunratic u České Kamenice, přistěhoval Čech. Vlivem prostředí se rodina poněmčila a již jeho syn se považoval za Němce.

Jaký byl osud rodiny Brožů, poté Broschů mezi lety 1885-1945?

František Brož se narodil 8. listopadu 1862 ve vsi Vystrkov v okrese Český Dub. Křest se konal o den později:

Otcem byl „bytovník“, dnes bychom řekli nájemník, Josef Brož z Vystrkova čp. 13, původem z nedalekých Vrtek čp. 11; jeho rodiči byli František Brož a Barbora rozená Pelantová ze Sezemic, které leží kousek na jih od Vystrkova a Vrtek.

Matkou byla Františka Bartošová, původem z nedaleké Hlavice, dcera podruha tamtéž Josefa Bartoše a Alžběty Mocové, taktéž z Hlavice.

Byli Brožovi Češi?

Popovídat si s nimi o jejich národním smýšlení bohužel už nemůžeme, ale všechna příjmení jsou česká. A až o dvě desetiletí později proběhne sčítání obyvatel, všechny rodiny se přihlásí k české obcovací řeči.

Zde je kupříkladu rodina Mocova, což byl bratr Alžběty Mocové, babičky našeho „hrdiny“ Josefa Brože. Všichni v pravé kolonce „Řeč obcovací“ uvedli "česká":

Také strýc Jan Brož z Vrtek čp. 11 se i s rodinou hlásil k české obcovací řeči:

Ostatně, v soudním okrese Český Dub mnoho Němců nežilo - 77 % obyvatel uvádělo obcovací řeč českou a jen 22 % německou.

Shrňme si, že Josef Brož se narodil do české rodiny a Čechy byli také všichni jeho prarodiče i další příbuzní.

Josefovo dětství přeskočíme a podíváme se až do sedmdesátých let. Tehdy se Josef začal učit krejčím. Po učení se stal tovaryšem a v roce 1879, kdy mu bylo 17 let, se vydal na vandr.

Kam vedly kroky českého mladíka Josefa Brože? Do severočeského pohraničí - do České Kamenice. České? No, vlastně byla německá:

V roce 1880 zde žilo 3 408 Němců a jen 68 Čechů. Opravdu?

Ve skutečnosti bylo Němců bylo nejméně o jednoho méně a Čechů nejméně o jednoho více:

Až do konce monarchie se nezjišťovala národnost (podle vlastního prohlášení), ale obcovací řeč. V podstatě to byla řeč, kterou člověk používá „ve své bezprostřední komunitě“.

Josef Brož pracoval v roce 1880 jako krejčovský tovaryš u krejčovského mistra Adalberta Heinische v České Kamenici čp. 227. Pan mistr byl Němec, o tom nemůže být pochyb; stejně jako jeho žena Franziska a jejich děti. Stejně tak byli Němci i Josefovi kolegové, spolutovaryši: z Nové Vsi u Volfartic pocházející Franz Bernard a z Dobrné pocházející Fabian Hanke; Němcem byl i učedník Josef Hickisch z nedalekých Kerhartic a Němkou byla i služebná Anna Galleová z Kunratic.

Josef tak žil obklopen samými Němci. A jak se s nimi bavil? Samozřejmě německy. A tak mistr Heinisch, který celý sčítací formulář vyplňoval, napsal napsal do kolonky „obcovací řeč“ také u Josefa: "německá":

Cítil se Josef Brož po ročním pobytu v německém prostředí ještě Čechem? To samozřejmě nevíme. Ale jistě se postupně s německým prostředím sžil.

Když byl v srpnu 1885, po šestiletém pobytu v České Kamenici, svědkem křtu Emilie Schiefnerové z Kunratic, podepsal se do matriky jako - Josef Brosch:

A „Broschem“ Josef již zůstal. V roce 1887 se rozhodl, že pověsí krejčovinu na hřebík a stane se hostinským - 28. června 1887 podal okresnímu úřadu v Děčíně žádost o udělení koncese na provozování hostince čp. 78 v nedalekých Kunraticích; koncese byla vydána 30. července.

A jaké příjmení Josef v žádosti použil? Samozřejmě to své. Ale opět poněmčené - Brosch:

Jak dlouho Josef v Kunraticích, tehdy čistě německé obci, čepoval pivo, přesně nevím. Ale v červnu 1893 byl již opět krejčím v České Kamenici. Tehdy se stal kmotrem malého Franze Nowacka a do matriky se opět podepsal jako "Brosch":

Otázku, zda otec malého Franze, kočí Johann Nowack, byl Čechem či Němcem, necháme stranou. Raději si u obou křtů povšimněme jednoho jména: V roce 1885 kmotra, v roce 1893 svědkyně křtu Anna Schiefnerová.

Vlastně Schiefner - byla to Němka „jak poleno“. V roce 1885 „dcera zahradníka v Kunraticích čp. 41“, v roce 1893 již „služebná v České Kamenici čp. 227“. Ano, ve stejném domě, kde Josef Brosch, dříve Brož, pracoval jako krejčí.

Necelé dva měsíce po křtu malého Franze Nowacka se Josef a Anna vzali. Svatba se konala 27. června 1893; nepochybuji, že spolu žili již před svatbou a Anna se z Kunratic přistěhovala za Josefem…

A Anna přijala manželovo příjmení - Brož! Ano, Brož, nikoli Brosch. Jako Brož byl totiž Josef psán v oddací matrice:

Že by se z Brosche stal zase Brož? No, to asi ne. Českokamenický kaplan Johann Schindler prostě do matriky přepsal jméno z křestního listu, který vystavil český kolega z Hlavice.

Josef ale zůstal Broschem. Nebo ne?

I s Annou se hned v roce 1893 přestěhoval zpět do Kunratic a opět převzal kunratický hostinec čp. 78, teď již nikoli jen jako nájemce, ale přímo jako majitel.

A v Kunraticích se 10. srpna 1894 narodil syn Ernst - Brož!

Je v tom zmatek. Jak tedy? Brož nebo Brosch? Vysvětlení je celkem prosté: Josef, narozený jako Brož, používal v německém prostředí příjmení Brosch, ale do matrik bylo stále opisováno příjmení v podobě, jaké je uvedeno v jeho křestní matrice, tedy Brož.

Osmiletý Ernst zemřel v červnu 1902; tato matrika ještě není přístupná, a tak nevím, zda je tam psán jako Brosch či Brož; spíše Brož - podle křestní matriky.

Ale pro místní to byli prostě Broschovi. V roce 1903 byl sestaven nový parcelní protokol a Josef, majitel domku čp. 78, je v něm psán opět jako Brosch:

Ovšem, na konci téhož roku 1903 se jako druhé dítě Broschových narodil syn Ferdinand. Narodil se 5. prosince, pořktěn byl 17. prosince jako Ferdinand Josef Johann - Brož!

Ale to již známe - farář prostě do matriky přepsal podobu příjmení z otcovy rodné matriky. Jinak se Brožovi podepisovali jako Brožovi. V adresáři děčínského okresu z let 1909/1910 je Josef opět psán jako Brosch.

Josef zemřel někdy mezi lety 1914 a 1921. Přesné datum bohužel neznám, protože ani tato matrika není ještě přístupná. Nevím tak ani, zda je v matrice psán jako Brož nebo Brosch; předpokládám, že Brož - podle křestní matriky.

Zůstali po něm vdova Anna a syn Ferdinand. Brožovi nebo Broschovi?

V roce 1921 se v Československu uskutečnilo první poválečné sčítání obyvatel. Na rozdíl od sčítání předválečných nebyla nyní sledována „obcovací řeč“, ale jeden každý obyvatel si volil národnost, resp. mateřskou řeč, jak bylo uvedeno v závorce.

Kunratice čp. 78 - hostinská Anna Brosch, Němka. Jistě, Anna byla „čistokrevná“ Němka - minimálně čtyři generace jejích předků byli Němci.

A Ferdinand? „Jako na potvoru“ - v Kunraticích tehdy nebydlel. Kde žil, nevím, jistě nebydlel ani v Kunraticích, ani v celém soudním okrese Česká Kamenice, ani u svých příbuzných ve Vystrkově nebo Vrtkách. Škoda! Nevíme totiž, jakou národnost do kolonky vyplnil on… Ale asi německou!

V Kunraticích totiž moc Čechů v roce 1921 nežilo. Vlastně ani jeden - 428 obyvatel, 428 Němců… Že by byl Ferdinand jedinou „českou“ výjimkou, pochybuji.

Co Brožovi z Vrtek, odkud pocházel Ferdinandův děda František Brož? To byli samozřejmě Češi:

Zda Ferdinand udržoval se svými českými příbuznými kontakt, nevím; v roce 1921 u nich jistě nebydlel…

Ferdinand se do Kunratic vrátil a v roce 1926 se zde oženil - 30. srpna 1926 si vzal o rok mladší Marii Schiffnerovou z nedaleké Lipnice. Němku Marii Schiffnerovou… A o dva roky později, 2. července 1928, se jako jediné dítě manželství narodil syn Walter.

Jak byl vlastně při svatbě Ferdinand zapsán do matriky? Jako Brož? Nebo jako Brosch?

Samozřejmě - Brož! Ovšem, i v tomto případě farář do matriky opsal údaj z křestní matriky, ve které je Ferdinand psán jako Brož, ačkoli sám se jistě podepisoval Brosch. Obrázek bohužel nabídnout nemůžu, protože ani tato matrika ještě není přístupná, ale ze seznamu sňatků celé farnosti je jasné, že v oddací matrice je Ferdinand psán jako Brož:

Co syn Walter? Samozřejmě Brož!

Dva roky po Walterově narození proběhlo v Československu další sčítání obyvatel. A díky němu si můžeme konečně zodpovědět otázku, zda se Ferdinand Brož/Brosch cítili být Němcem nebo Čechem:

V Kunraticích v roce 1930 žilo 494 obyvatel, 487 Němců a 6 Čechů. Češi: František Ocelík se ženou Marií, jejich dcery Jarmila a Zdenka a Františkovi rodiče Josef a Jarmila. Ocelíkovi - jediných šest Čechů.

Ferdinand Brosch, po otci poloviční Čech a po matce poloviční Němec, se cítil jako Němec!

Bouřlivá třicátá léta. Velké události pokud možno vynecháme a budeme se věnovat Broschovým.

Ferdinand zřejmě v roce 1930 nebo 1931 koupil v Kunraticích domek čp. 81; matka Anna zřejmě v roce 1931 předala svůj hostinec čp. 78 nájemci a přestěhovala se k synovi. Snad se tak stalo v důsledku rozpadu Ferdinandovy rodiny, protože manželství s Marií bylo v roce 1933 rozvedeno; Walter zůstal bydlet s otcem.

Ferdinand někdy po roce 1934 složil mistrovské zkoušky a z uzenáře se stal řeznickým mistrem. Vlastně Fleischermeisterem - vždyť to byl Němec!

Po záboru Sudet proběhlo v roce 1939 sčítání obyvatel: Ocelíkovi se ještě před rokem 1938 odstěhovali, a tak se z Kunratic stala opět čistě německá obec - 492 obyvatel, 492 Němců.

Ferdinand nebyl povolán do Wehrmachtu; snad proto, že se staral o syna Waltera. Měl ovšem přítelkyni - Hermine Tröschelovou. Vlastně Tröschel, byl to Němka…

Vzali se 22. dubna 1940 - Hermine Tröschel a Ferdinand Brož!

Jistě, Brož - tak byl přece psán v křestní matrice. A tak bylo do oddací matriky opět přepsáno příjmení z křestní matriky - Brož. Zatím to Ferdinand neřešil. Zatím…

V roce 1942 byl vydán nový adresář děčínského kraje. Ferdinand je v něm zaznamenán dvakrát - jednou v seznamu obyvatel, podruhé v seznamu živnostníků jako řezník. A pokaždé jinak: jednou jako Ferdinand Brož, podruhé jako Ferdinand Brosch:

To stačilo! Ferdinand se rozhodl pro radikální krok:

Na začátku roku 1943 sedl a napsal dopis. Samotnému vládnímu prezidentovi do Ústí nad Labem. A v něm žádal jediné - oficiální změnu jména, z Brože na Brosche.

Vládní prezident rozhodl 2. února 1943. A z Brože se oficiálně stal Brosch:

„Podle nařízení vládního prezidenta v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 1943 nese dítě příjmení Brosch.“

(Děkan Frenzel se spletl a místo 2. února napsal 2. dubna. Ovšem zápis je z 12. února, takže rozhodnutí bylo skutečně vydáno 2. února, nikoli dubna. V oddací matrice je datum uvedeno správně.)

Hotovo! Teď už snad polovičnímu Čechovi nikdo jeho původ nepředhazoval. Už byl Němec - Brosch!

V roce 1943 se tedy z Brože i oficiálně stal Brosch. Zatímco jiní Němci sloužili ve Wehrmachtu, Ferdinand seděl v Kunraticích. Ne navždy…

Již jsem zmínil, že nevím, proč byl Ferdinand zproštěn služby v armádě. Na počátku snad kvůli tomu, že se sám staral o syna Waltera. Ovšem od roku 1940 byl znovu ženatý a o Waltera se mohla starat macecha Hermine. Přesto Ferdinand do Wehrmachtu povolán nebyl.

Ale na začátku roku 1945 se vše změnilo - Ferdinand se stal vojákem. Tedy ne tím pořádným - byl povolán do domobrany, Volkssturmu. A to byl jeho konec: zápis v poválečném sudetoněmeckém soupisu obyvatel lakonicky oznamuje:

„Od dubna 1945 nezvěstný u Volkssturmu v českomoravském prostoru.“

Co by asi na svého vnuka Ferdinanda Brosche říkal český děda František Brož? A další český děda Josef Bartoš? Škoda, že se to nikdy dozvíme…

Kde a kdy přesně skončil Ferdinandův život, nevím. Hermine a Walter byli odsunuti a v roce 1960 žili v NSR.

Osud české rodiny Brožů v Sudetech nebyl pochopitelně ojedinělý, ale na tomto konkrétním případě jsme mohli sledovat, jak se z Čechů vlivem prostředí stávali Němci.

A pak byli odsunuti. Nebo svůj život položili za Vůdce. Jako poloviční Čech Ferdinand Brož. Ne, pardon, Němec Ferdinand Brosch samozřejmě…

SOA Litoměřice, fond Okresní úřad Turnov, sčítací operáty.

SOA Litoměřice, fond Archiv města Česká Kamenice, sčítací operáty.

SOA Litoměřice, sbírka matrik, matriky farnosti.

Böhm. Kamnitzer Anzeiger, 1881.

SOA Litoměřice, fond Okresní úřad Děčín, Rejstřík koncesovaných živností.

SOA Litoměřice, fond Obecní úřad Kunratice.