Proměna lesů Českého Švýcarska: srovnávací fotografie z let 2005 a 2025

V minulém článku jsme si ukázali proměnu lesa v západní části Národního parku České Švýcarsko po kůrovcové kalamitě:

Na jeho konci jsem napsal, že pokud bude o článek zájem, podíváme se na další místa Českého Švýcarska. Protože o článek zájem byl, můžeme pokračovat. V tomto článku se podíváme do střední části parku.

„Páteřní komunikací“ této části Českého Švýcarska Česká silnice. Mezi Čechami a Saskem se po ní jezdilo už ve středověku. Jak asi tehdy vypadala? Určitě to byla velká romantika. Romantika, která tehdejším formanům jistě moc romantická nepřipadala…

Čemu dává přednost současný romantik? Nedávné smrkové monokultuře? Nebo současnému stavu? Zde je několik srovnávacích fotografií:

Nedaleko Jetřichovic změna lesa ještě není tak patrná, několik stromů ubylo, ale člověk má pořád pocit, že je v lese: zde je partie České silnice u Velkého Kočičáku (vzadu na skále je vyryto datum 1664, jakýsi „vandal“ 17. století…):

A totéž místo před dvěma lety:

O kus dále je vidět, jak holá stráň za dvacet let zarostla buky:

A totéž místo před dvěma lety:

Běžný vývoj lesa… O pár stovek metrů dále se ovšem situace změnila radikálně kvůli kůrovci a následnému kácení suchých stromů. Z původního smrkového lesa mnoho nezůstalo:

Dnes toto místo vypadá takto:

Podobný obrázek bychom podél České silnice viděli až na saské hranice. Ukážeme si jen dva příklady:

A totéž místo roku 2024:

A více na sever nedaleko Zadních Jetřichovic:

A totéž místo o dvacet let později:

Jak to vypadalo a vypadá v bočních roklích České silnice? Podíváme se třeba do Michelova dolu (ten ústí do České silnice ze západu nedaleko místa, kde měl uhlíř svou chaloupku v pohádce Pyšná princezna).

Před dvaceti lety zde byl běžný smrkový les s nízkým podrostem:

Za dvacet let staré smrky uschly a ty malé povyrostly. Takže totéž místo vypadá dnes takhle:

Proměnou lesa se chůze Českým Švýcarskem stává poněkud obtížnější. Takto vypadal kámen se starou hraniční značkou v roce 2004:

A totéž místo dnes. Obtížně se hledá a obtížně se k němu dostává:

Do Michelova dolu ústí jeho „menší bratříček“ - Malý Michelův důl. V něm si ukážeme tři fáze lesa Českého Švýcarska posledních dvaceti let. Na fotografii z roku 2004 je původní stav lesa - smrková monokultura bez podrostu:

O dva roky později, roku 2006, byla na stejném místě zřízena oplocenka, do níž byly vysazeny jedle a buky. V oplocence se samozřejmě náletem uchytily také břízy a mladé smrčky. A tak totéž místo v roce 2014 vypadalo takto:

Počítalo se s tím, že postupem doby staré smrky odumřou a nový les bude mnohem pestřejší. Doba potřebná k přeměně smrkové monokultury byla kvůli kůrovci mnohem kratší, než se předpokládalo. A tak toto místo vypadá v roce 2026 takto:

Ano, to je skutečně to samé místo. Vraťte se k fotce z roku 2004 - je na ní vidět patník číslo 111. Je zde i dnes - jen se skrývá za malými smrčky u cesty. Kdo by chtěl přesné místo, aby se mohl přesvědčit, tak zde je mapa:

Když už jsme u té přeměny lesa u České silnice… Zajímavě se situace po kůrovci vyvinula v Hauschengrundu (na mapě výše vidět na severním okraji pod Mlýny). Takto vypadal loučka v Hauschengrundu v roce 2003:

Smrky vlevo, smrky vzadu, smrky vpravo. Obdobně situace vypadala jen tři roky „před kůrovcem“ - v roce 2016 - všude smrky, jen trochu povyrostly:

Po kůrovcové kalamitě se obrázek proměnil a dnes je zde vhodná plocha pro nějakého přírodovědce - smrky vlevo byly kůrovcem sežrány, smrky vzadu jen částečně a smrky vpravo kůrovce přežily:

Prstem na mapě se posuneme více na sever, do Střelecké doliny (neboli Schodového dolu). Také zde převládaly smrky. A pod nimi byl patník č. 102 - na fotografii z r. 2005 je vidět vlevo u cesty:

Patník je na svém místě i dnes. I když místo vypadá jinak: patník se skrývá v kapradí, smrky zmizely, zato se objevily skály:

O kus dále po cestě je seník. I nad ním před dvaceti lety rostly staré smrky:

A dnes „les“ u seníku vypadá takto:

Nad Střeleckou dolinou je výšina zvaná Střelnice. V roce 1948 sem byl umístěn triangulační patník. I kolem něj rostly před dvaceti lety výlučně smrky:

Ani dnes by neměl být problém patník triangulace najít - půjdete po cestě a na drobné vyvýšenině vlevo od cesty je patník zcela zřetelný. Chyba lávky! Po kůrovcové kalamitě se tvář místa zcela změnila a najít patník bylo dost obtížné - smrky zmizely a ani bývalá není cesta v hustém podrostu a popadaných kmenech rozpoznatelná. Ale patník tam stále je, dnes vypadá místo takto:

Že tam není? Ale ano - jen se „schovává“ za padlým smrkem vlevo od malých smrčků:

Z původního místa vyfotit nešel, za mnou je dvoumetrová „stěna“ bříz a smrčků…

A tak to vypadá na většině míst, kde starý smrkový les sežral kůrovec…

Rým staré budovatelské básničky zněl: Z pradědečků žádný dnes, nepoznal by naši ves. Pro lesy Českého Švýcarska by se to dalo parafrázovat třeba na (nedokonalý) rým: Kdo tu nebyl dvacet let, nepoznal by zdejší les…

P.S. Bude-li se článek líbit, podíváme se ještě dále na východ, třeba k Tokáni. Pokud ne, vrátíme se zpět k severočeské historii.