Článek
V minulém článku jsme si ukázali, jak se vyvíjí les na spáleništi po požáru roku 2022:
V tomto článku se podíváme na místa, kterých se katastrofální požár nedotkl. Ale dotkla se jich jiná pohroma - kůrovcová kalamita. Jak vypadaly lesy před ní a jak vypadají táž místa nyní?
Začneme od západu. Oblast nad Hřenskem byla spálena požárem, takže musíme trochu na východ, k Mezní Louce.
Na severovýchod od Mezní Louky je vrch Bouřňák, kdysi Donnersberg. Na jeho západním svahu je na mapách bezejmenná rokle; dříve se jí říkalo Donnersgrund, tedy Bouřný důl.
Kdysi zde stála chatka. V roce 2003 z ní už ale zbyl jen komín:

Zbytky chatky v Donnersgrundu, 2003.
O rok později zde již nestál ani on, zbyly jen základy. A nad nimi i vzadu smrkový les:

Donnersgrund, 2004.
Dnes jsou základy chatky porostlé kapradím. A smrkový les zde již není:

Totéž místo, 2024.
Na fotce z roku 2004 vidíme za smrky oplocenku, na současné fotce vidíme, že stromky v ní značně povyrostly. Podíváme se ještě kousek za ně.
Smrky a buky na začátku stoupání Donnersgrundu na podzim roku 2003:

Donnersgrund, 2004.
A totéž místo po dvaceti letech a kůrovcové kalamitě:

Totéž místo, 2024.
Smrky sežrány kůrovcem, ale za „pár let“ zde bude les nový - bukový. Jeho „základ“ vidíme na fotce.
Budeme-li pokračovat Donnersgrundem dále, dostaneme se na Dlouhou úbočnicovou cestu, táhnoucí se kolem Bouřňáku. Tam je někde situace obdobná - pod suchými smrky roste bukový les. Třeba zde:

Dlouhá úbočnicová cesta, 2004.
A stejné místo o dvacet let později:

Totéž místo, 2024.
O kus dále je ale situace jiná. Tam, kde staré smrky již před kůrovcovou kalamitou „založily“ novou generaci, rostou dnes mladé smrčky zcela nerušeně. Na fotce z roku 2004 vidíme vpravo „koberec“ smrčků:

Dlouhá úbočnicová cesta, 2004.
Dnes už značně povyrostly, jak vidíme na fotce stejného místa z předloňska:

Totéž místo, 2024.
Někde mezi smrky rostly borovice. Dříve v lese nebyly moc zřetelné. Vidíte je někde na fotce z roku 2004?

Dlouhá úbočnicová cesta, 2004.
Ale rostly tam, dnes jsou z téhož místa vidět pěkně:

Totéž místo, 2024.
Nebo tady… Dříve byly vidět jen smrky:

Dlouhá úbočnicová cesta, 2004.
Dnes je zde i výhled a na vršku vpravo vzadu několik borovic:

Totéž místo, 2024.
Snad již stačí z cesty kolem Bouřňáku. Podíváme se do Hlubokého dolu, do kterého se z Dlouhé úbočnicové cesty dá sejít (dříve zde vedla zelená značka z Mezní Louky do Zadních Jetřichovic:
Horní část Hlubokého dolu byla spálena požárem:

Horní část Hlubokého dolu, 2004.
Rok po požáru zde všude pod nejprve kůrovcem sežranými, poté požárem spálenými smrky rostly malé břízky:

Totéž místo, 2023.
O kus níže se již požár nedostal. Ale kůrovec ano:

Hluboký důl, 2004.
A totéž místo v roce 2023:

Totéž místo, 2023.
Jak se změnily boční roklinky Hlubokého dolu? Zde rostly téměř výhradně smrky a kdo je má rád, uvidí je zde i dnes. Staré byly sežrány kůrovcem, ale roste pod nimi nová generace. Takto vypadala jedna z bočních roklinek v roce 2004:

Boční rokle Hlubokého dolu, 2004.
A takto vypadá stejné místo dnes - smrčky trochu povyrostly:

Totéž místo, 2025.
Na východ od Hlubokého dolu lží přes hřbet Jedliny Mlýnská rokle. Obrázek tam je obdobný jako v Hlubokém dole:
Takto vypadala horní část Mlýnské rokle před dvaceti lety:

Mlýnská rokle, 2005.
A takto vypadá stejné místo dnes - kromě smrků zmizel i mostek:

Totéž místo, 2025.
Kde byl před dvaceti lety les mladý, není změna tak markantní. Tady je jedno místo jen o trochu výše od předchozího v roce 2005:

Mlýnská rokle, 2005.
Loni vypadalo podobně:

Totéž místo, 2025.
Na ostrohu nad Mlýnskou roklí kůrovec změnil podobu lesa tak, že se některá místa dají najít jen podle dochovaných patníků (nebo GPS). Třeba tady - patník č. 191 v roce 2004:

Patník č. 191 u ústí Prasečího dolu, 2005.
A totéž místo dnes (skutečně je to totéž místo - patník je stále na svém místě):

Totéž místo, 2023.
O kus dále na jih se nachází patník č. 194. Takto vypadal v roce 2005:

Patník č. 194 u ústí Mezního dolu, 2005.
A patník č. 194 dnes:

Totéž místo, 2023.
Krajina se stává obtížně průchodnou. Tyto dva patníky jsou vzdáleny přibližně 350 metrů.

Vzdálenost mezi patníky č. 191 a 194.
V roce 2005 zde vedla pohodlná lesní cesta, dnes zarostlá vysokou trávou, náletem břízy, smrku, borovice, místy hustým kapradím. Zatímco v roce 2005 jsem těchto 350 metrů ušel za 7 minut (ovšem včetně focení), v roce 2023 mi týchž 350 metrů zabralo 59 minut! Přiznávám, trochu jsem zabloudil a málem sešel do Jetelového dolu - cesta po kůrovcové kalamitě jaksi "zmizela"…
Ve srovnávacích fotkách bychom mohli pokračovat, ale pro dnešek to snad stačí.
Pokud bude o článek zájem, podíváme se se srovnávacími fotkami také na další místa Českého Švýcarska.







