Článek
Údaje o věku zesnulých se (zpočátku zřídka) objevují již v nejstarších matrikách. S těmito údaji je ovšem až do druhé poloviny 19. století třeba zacházet opatrně. U skutečně starých lidí již nikdo nevěděl, kolik je jim přesně let, a tak faráři do matrik psali věk spíše předpokládaný než skutečný.
Ještě v první polovině 19. století lidé neznali zcela přesně svůj skutečný věk, o čemž svědčí výslechy prostých vesničanů. Tak v jedné obci proběhl v roce 1811 spor o před půl stoletím postavený vodovod. Jako svědci byli předvoláni dva místní obyvatelé: jeden na dotaz na věk odpověděl, že je mu „asi 56 let“, ve skutečnosti mu bylo o rok více, druhý udal věk 65 let, ve skutečnosti mu bylo o rok méně. Svůj přibližný věk tedy znali, ovšem ne zcela přesně.
Pak se není čemu divit, že ani faráři do matrik nepsali přesné údaje. Tak se mohlo stát, že když v dubnu 1675 zemřela Maria Krahlová, farář do matriky zapsal věk 105 let. Přitom podle vrchnostenského soupisu lidu bylo Marii v lednu roku 1675 „jen“ 82. Vzhledem k tomu, že téhož roku měla podle soupisu 45letou dceru Evu, je značně nepravděpodobné, že by mezi matkou a dcerou byl věkový rozdíl 60 let (přesný věk obou ovšem nelze určit, protože matriky jsou dochovány teprve od roku 1630).
Nejednalo se o jediný farářův „úlet“. V dubnu 1652 zemřel Georg Knappe, k jehož jménu farář poznamenal, že zemřel ve věku 114 (!) let.
„Den 13. April begraben George Knappe seines alters hundert u(nd) vierzen Jahr aus Haseel. ad capell(am). Since adju(nctis).“
Jak uvádí článek na wikipedii, „dosud nejstarší ověřená osoba z České republiky zemřela (v roce 1969) ve věku 111 let, 194 dnů.“ (Cit. dle uvedeného článku.) Těsně po skončení třicetileté války zesnulý Georg Knappe by tak byl českým „rekordmanem“, což je ovšem značně nepravděpodobné…
Za maximální možný věk, kterého se člověk mohl dožít, bylo v 18. století považováno 110 let. Výše uvedené vrchnostenské soupisy lidu tak osoby z panství, které např. vstoupily do armády nebo utekly neznámo kam, registrují do jejich 110 let, následujícího roku byly ze soupisu vyškrtnuty jako jistě mrtvé.
Lidé a čísla
Předně musím poznamenat, že v následujícím textu neuvádím naději dožití, ale průměrný věk (někdy též medián) při úmrtí.
Abychom se dostali ke správnému věku zesnulého a statistika tak nebyla „znehodnocena“ nesmyslnými údaji, údaje o věku zesnulých jsem musel ověřit a upravit podle matrik křtů. Níže v článku předkládaná čísla jsou tedy skutečně správná - u koho jsem datum narození nenašel (většinou osoby, které se přistěhovaly z míst s nedochovanými matrikami), toho jsem ze seznamu vyřadil.
Uvedená čísla věku při úmrtí se týkají jedné menší severočeské obce. Leží v dnešním okrese Děčín, jméno není důležité, takových obcí byly v našem kraji desítky a stovky.
V obci žilo od konce třicetileté války až do druhé světové války několik stovek obyvatel: 1669 - 236, 1700 - 296, 1750 - 373, 1776 - 412, 1850 - 523, 1900 - 484, 1939 - 492.
Kdo by měl zájem si přečíst něco více o této obci, v tomto článku jsem podle elaborátů Stabilního katastru popsal její stav v roce 1855 (na konci článku je uveden i název obce):
Protože nás zajímá, jakého věku se lidé dožívali před dvěma sty lety, jsou následující čísla průměrem všech zdejších obyvatel, kteří zemřeli mezi lety 1800-1850 a u kterých jsem mohl ověřit přesné datum jejich narození.
Mezi lety 1800-1850 v této jedné konkrétní obci zemřelo 681 lidí, u kterých je znám přesný věk při úmrtí. Vzorek by měl být teoreticky asi dvakrát větší, ale snad postačí i tento…
Jakého věku se tedy lidé před dvěma sty lety v severních Čechách dožívali?
Průměrný věk nebožtíka
Čísla jsou neúprosná:
průměrný věk nebožtíka byl - 23,2 roku!
Pokud bychom místo průměru vzali medián (prostřední hodnota ve vzestupně seřazeném souboru dat, dělící jej na dvě poloviny), bylo by to ještě mnohem horší: pouhé 3 (!) roky…
Dětská úmrtnost před dvěma sty lety
O jednom konkrétním případu rodiny postižené vysokou dětskou úmrtností jsem nedávno psal zde:
Pro článek jsem samozřejmě vybral rodinu „extrémní“, ale o vysoké dětské úmrtnosti svědčí i výše uvedený průměr a medián.
Z oněch 681 lidí, zesnulých v jedné vsi mezi lety 1800-1850, jich před prvními narozeninami zemřelo hned 277 (to je 40,7 %), dalších 38 ve věku jednoho roku, ve věku dvou let 25 a tří let dalších 16 dětí. Celkem tedy 356 z 681 zesnulých bylo mladších 4 let.
V roce 1811 (resp. 1812) byla v Rakousku hranice dospělosti stanovena na 24 let, my se ale přidržíme současné hranice dospělosti, tedy 18 let. Mezi 4. a 18. narozeninami zemřelo dalších 57 dětí.
Tedy celkem 413 z 681, 60,6 % zemřelých v této obci bylo mladších 18 let.
Jak vysoká byla tehdejší dětská úmrtnost dokládá i tato stránka z matriky:
Matrika zesnulých 1839-1840.
Kdo nepřečte staré písmo, tak zde je věk těchto zemřelých: celkem 12 zesnulých a jejich věk: 18 let, 10 dní, 13 týdnů, půl roku, 64 let, 20 hodin, 22 let, půl roku, 1 rok, 3/4 roku, 6 týdnů, 22 týdnů.
Průměrný věk nebožtíka - dospělého
V kolika letech umírali ti, kteří měli to (statisticky nepravděpodobné) štěstí dožít se dnešní hranice dospělosti, tedy 18. narozenin?
Tam už čísla vypadají lépe:
průměrný věk nebožtíka staršího 18 let byl - 56,7 roku!
Medián byl o něco vyšší - 60 let!
Ženy versus muži
Dnes se ženy dožívají přibližně o 8 % vyššího věku než muži (82 a 76 let). Jak to bylo před dvěma sty lety?
V podstatě se věk zesnulých u obou pohlaví nelišil, i když průměrně se trochu vyššího věku dožívali muži:
muži se v průměru dožívali 57,4 a ženy přesně 56 let, medián je u obou pohlaví stejný - 60 let.
Nejstarší obyvatelé
Relativně nízký průměrný věk dožití ovšem neznamenal, že by se tehdy lidé nemohli dožít vysokého věku.
Z předchozího textu víme, že z 681 v této vsi mezi lety 1800-1850 zemřelých obyvatel se jich 18. narozenin dožilo 268. Z nich se 34, tedy 12,7 %, dožilo 75. narozenin a z nich sedm, tedy 2,6 %, 85. narozenin.
Nejstarší muž se v první polovině 19. století dožil 88 let, žena 89.
Příčiny úmrtí
Do matrik se příčiny úmrtí zaznamenávaly od roku 1784, jak stanovil 20. února 1784 vydaný matriční patent.
Bohužel vzhledem k tehdejšímu stavu medicíny jsou údaje značně nespolehlivé. Tak např. slovo Abzehrung mohlo znamenat tuberkulózu, nádorové onemocnění, ale také sešlost věkem. Pro sešlost věkem se obvykle používal termín Alterschwäche, ale také uvedené Abzehrung, Entkräftung nebo Marasmus. A tak dále…
Stanovit přesné příčiny úmrtí je tedy pro první polovinu 19. století fakticky nemožné (spolehlivější údaje jsou až z druhé poloviny 19. století), přesto krátká poznámka:
U starších lidí jako příčina úmrtí převládá stařecká slabost, u mladších tuberkulóza. Dalšími častými příčinami úmrtí byl břišní tyfus, vodnatelnost, infarkt či mrtvice, ochrnutí a zápal plic, otok (Geschwulst) nebo různá střevní onemocnění.
Z 298 dospělých zesnulých si jeden muž vzal život sám, bylo to v roce 1846 a byl zřejmě prvním sebevrahem z této obce.
Shrnutí
V letech 1800-1850 zemřelo v jedné malé severočeské obci 681 lidí.
40,7 % z nich zemřelo ještě před prvními narozeninami a 60,6 % před 18. narozeninami, takže průměrný věk všech zesnulých byl jen 23,2 roku a medián dokonce 3 roky.
Pokud se člověk dožil dospělosti, pak byl průměrný věk zesnulého 56,7 roku (medián 60 let); u mužů byl průměr 57,4, u žen 56 let (medián u obou pohlaví 60 let).
Nejstarší ženě bylo 89 let, muži 88 let. Z těch, kteří se dožili dospělosti, se 12,7 % dožilo svých 75. narozenin a 2,6 % svých 85. narozenin.
Nejčastější příčinou úmrtí u mladších dospělých byla tuberkulóza a břišní tyfus, u starších byla nejčastěji jako příčina úmrtí uváděna stařecká slabost.
Zdroje
SOA Litoměřice, sbírka matrik.
SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.
