Fragmentovaná krajina: políčka a loučky české krajiny před 200 lety

Mapy Stabilního katastru z roku 1843 a s katastrem spojené písemnosti nám umožňují poměrně podrobně „prozkoumat“ krajinu našich předků.

„Prozkoumáme“ severočeskou krajinu na příkladu jedné běžné obce - Kunratic u České Kamenice.

Na rozdíl od minulého, Josefínského katastru, který vyměřovali především sami sedláci, byli vyhotovením katastru nového, tzv. Stabilního, pověřeni odborníci. Tři desetiletí probíhaly práce na novém zemském katastru, když zeměměřiči konečně dorazili na severní hranice Čech.

Z činnosti těchto odborníků máme celý soubor písemností. Především podrobnou mapu, resp. plán, pak také podrobný parcelní protokol a celý soubor dalších písemností. Jednu část těchto písemností jsem zpracoval v jiném článku o Kunraticích v polovině 19. století:

V tomto článku nás tedy bude zajímat jen mapa a parcelní protokol. Proč nás bude zajímat mapa, je asi jasné. Ale proč parcelní protokol? Protože pomoc něj můžeme zjistit, jak velké byly pole a louky v době před scelováním pozemků.

Rozloha Kunratic v roce 1843 byla 1254 jiter a 690 sáhů, přepočteno tedy 2 007 090 sáhů. To dnes asi nikomu nic moc neřekne, a tak si raději vše budeme přepočítávat (a zaokrouhlovat) na dnešní míry: Jeden čtvereční sáh byl 3,596651 m2, takže rozloha Kunratic byla 7 218 802 m2, 7,22 km2.

Z toho bylo 30,4 % polí, 18,1 % luk, 4,6 % pastvin a 41,2 % lesů; zbytek tvořily zahrady, cesty, „pustiny“ (tedy skály), vodní plochy, stavební pozemky a obecní prostor.

Jak velké bylo průměrné pole, louka a pastvina?

Dnes se, zjednodušeně řečeno, smí pěstovat jedna plodina na 30 hektarech souvislé plochy pole. Nelze říct, že tak velké je běžné pole v Čechách, ale toto číslo, těchto 30 hektarů, budeme mít pro srovnání s Kunraticemi před 180 lety v paměti.

V Kunraticích bylo v roce 1843 219,7 hektaru polí. Pokud by tedy bylo jedno pole velké 30 hektarů, mělo by zde tehdy být sedm (a třetina) polí. Sedm!

Ve skutečnosti bylo v roce 1843 v Kunraticích polí - 354. Průměrné pole v polovině 19. století mělo rozlohu 6 205 m2, 0,62 hektaru. To je průměr. Pokud bychom ale místo průměru vzali medián, pak běžné pole v Kunraticích mělo rozlohu jen 0,29 hektaru. Opět zjednodušeně řečeno - běžné pole bylo před dvěma stoletími stokrát menší než dnes!

Třiceti hektarům se tehdy ani zdaleka neblížilo ani to největší kunratické pole: největší pole mělo 8,4 hektaru. Druhé největší pole mělo 6,5 hektaru, desáté nevětší v pořadí ale již jen 2,9 hektaru.

A nejmenší pole? To nejmenší pole, tedy spíš políčko, mělo rozlohu 71 m2. Ano, 71 metrů čtverečních. Nebyl to úplný čtverec, ale pokud by byl, pak by jedna jeho strana byla dlouhá 8,5 metru! I tak malý pozemek stál našim předkům za to, aby na něm pěstovali obilí nebo brambory (připomínám, že se nejedná o nějaký záhon na zahradě u domu, ale skutečné, úředně uznané pole). To bylo tedy pole extrémně malé, ale i desáté nejmenší pole mělo rozlohu pouhých 270 m2.

Louky byly ještě o něco menší než pole.

Celková rozloha 130,5 hektaru luk se dělila na 250 pozemků, takže jedna louka měla průměrně rozlohu půl hektaru - 5 220 m2. A pokud bychom místo průměru vzali medián, pak běžná louka měla rozlohu 2 113 m2.

Největší louka měla 3,9 hektaru a desátá 2,7 hektaru. Nejmenší louka byl vlastně jen takový kousíček pozemku o rozloze 36 m2, desátá nejmenší louka měla 126 m2.

Pastviny byly ještě mnohem menší. Lze říct, že byly jen tam, kde vlhká půda neumožnila polní nebo luční hospodářství a zároveň nebyla vhodná pro les. To proto, že užitek z pastviny byl tím nejmenším ze všech druhů pozemků.

Celkem bylo v Kunraticích jen 33 hektarů pastvin, z toho větší část se stromy. Těchto 33 hektarů bylo rozděleno do 308 pozemků, takže průměrná pastvina měla rozlohu jen 1 071 m2, medián byl jen 494,5 m2.

U lesů byla situace jiná. V podstatě stejná jako dnes - souvislý pás lesů vroubil celý obvod obce s výjimkou jihozápadní hranice. 86,8 % lesů v katastru obce vlastnili sedláci, 12,4 % lesů bylo ve vlastnictví obce a 2,8 % vlastnil kníže Kinský.

Nejprve se podíváme na současný letecký snímek:

Snímek si raději trochu přiblížíme a vybereme si jednu louku:

Louka o rozloze přibližně 17 hektarů. Připomínám, že největší louka v celých Kunraticích měla v roce 1843 rozlohu 3,9 hektaru, takže i ta největší tehdejší louka byla čtyřikrát menší než tato…

Jak tato dnešní jedna velká louka vypadala v polovině 19. století?

Takto:

V severozápadní části dnešní louky byly dva menší lesíky. V severní (na obrázku tedy horní, v krajině ovšem dolní) části pozemku vidíme čtyři velké louky čtyř různých majitelů o celkové rozloze necelých devíti hektarů; ovšem - tehdy byly rozděleny mezemi.

Jižní část dnešní jednolité louky byla mnohem rozmanitější: vidíme mozaiku necelých dvaceti políček a louček. Největší z těchto polí mělo rozlohu necelý hektar, to nejmenší naopak jen sedminu hektaru. A stejně malé byly i loučky - ty dvě nejmenší měly jen šestinu hektaru. Byly zde i dvě malé pastvina o rozloze 450 a 630 m2.

Jednoduše řečeno - dnes: velká louka, před 180 lety malé loučky, malá políčka, malé pastvinky; vše samozřejmě rozděleno mezemi.

Jedno ale zůstalo stejné - jako ti staří sedláci Galleové, Knechtelové, Eschlerové nebo Richteorové, i my máme odsud krásný výhled. Fotka je z pravého dolního rohu vyznačeného pozemku:

Vlevo Grosser Winterberg, pod nímž je Pravčická brána, uprostřed Mlýny a Koliště, vpravo Rudolfův kámen, Mariina skála a Havraní skála.

A co bychom viděli v polovině 19. století?

Vlevo Grosser Winterberg, pod nímž je Prebischthor, uprostřed Mühlberg a Golitsch, vpravo Rudoplhstein, Grosser Spitz a Rabenstein.

A vpředu? Vpravo byl své políčko oral Josef Galle. A vedle něho Anton Eschler. A vlevo Franz Knechtel.

Ale to už je dávno, krajina i lidé se změnili…

NA Praha, fond Stabilní katastr.

ČÚZK, mapová sbírka.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.